Pri nedávné procházce parkem jsem si uvedomil jednu pozoruhodnou vec –
daný verejný park spravovaný mestskou cástí se mi líbí a chodím do
nej rád. Samozrejme si uvedomuji, ze finance na údrzbu parku jsou
získávány zdanením, tj. vynucenými platbami rovnající se krádezi;
presto však zrovna v tomto prípade za své peníze získávám alespoň
nenulovou protihodnotu. Vzhledem k tomu, ze drtivá vetšina verejných
výdaju ve mne obycejne vyvolává pouze zlost a smutek, bylo mé poznání
uzitku z verejného parku pomerne velkým prekvapením.
V tom jsem si však uvedomil hned nekolik zádrhelu, které muj pozitek
ponekud zmírnily. Zaprvé, v soucasnosti si mozná procházku parkem
uzívám, za pul roku tomu však muze být jinak a radeji bych své peníze
uzil na nákup jiných statku. Zijeme v nejistém svete, kdy se okolnosti
našich zivotu mohou zmenit ze dne na den – díky daru svobodné vule
však muzeme jednat flexibilne a zmenám se prizpusobovat a neustále tak
zlepšovat svou situaci. Verejný sektor však popírá dynamiku reálného
sveta a uvaluje na mne povinnost platit za jím poskytované sluzby, at
chci, nebo ne.
S tímto faktem souvisí i druhý bod: zajisté existuje mnoho spoluobcanu,
kterí do daného parku nikdy ani nevkrocí, presto jej musí také platit.
Ackoli já sám z parku mohu momentálne cerpat uzitek prevyšující muj
podíl na jeho financování, pro ostatní je park cistá zátez,
následkem které si nemohou porídit statek, který by jim uzitek
zvýšil. Vzhledem k subjektivní povaze lidského hodnocení okolního
sveta nemuzeme totiz nikdy prohlásit, ze by urcité zbozí ci sluzbu
vnímali všichni lidé stejne. Koncept tzv. verejných statku [LINK:
http://perc.org/articles/private-rights-public-benefits] je [LINK:
http://www.mises.cz/clanky/verejne-statky-zn-soukrome-350.aspx]
ekonomický [LINK: http://mises.org/daily/1091] mýtus, kterým politici a
jím naklonení pseudoekonomové ospravedlňují své choutky po
sociálním inzenýrství.
Zatretí, verejná správa je ze své podstaty nepredvídatelná a
chaotická. Jelikoz poskytování sluzeb a platba za tyto sluzby jsou v
rámci verejného sektoru oddelené, správce nemá prazádnou motivaci
vycházet vstríc svým zákazníkum. Tam, kde je dnes plne vyuzívaný
park vhodný k návštevám s detmi, muze být zítra mrtvý areál pro
cyklisty ci rozestavené muzeum úspechu EU. Politik ci úredník rozhoduje
casto o majetku obrí hodnoty bez jakékoli prímé odpovednosti.
Nejvýhodnejším jednáním tak pro nej casto bývá majetek rozkrást ci
vyuzít ke svému zviditelnení dle toho, odkud zrovna vítr vane
(sovetské
prátelství/multikulturalismus/cykloaktivismus/ekofašismus...).
Docházím k záveru, ze verejnou správu majetku musím kritizovat i v
prípade, kdy mi zrovna její prímý výstup nevadí. I na sebehezcí
verejný park totiz padá stín vynuceného financování a arbitrárního
rozhodování bez ohledu na zákaznické preference.
http://www.mises.cz/clanky/nemoralnost-verejneho-parku-964.aspx
↧