V zálivu Saint-Malo vystupují z more Normandské ostrovy: Jersey,
Guernsey, Alderney, Sark a nekolik menších ostruvku o celkové rozloze
195 km² (= Pantelleria + Eolie). Kdokoliv je navštíví, i virtuálne
pres internet, nemuze se nez divit jednoduché statistice: pres 150 000
obyvatel, hustota tedy okolo 800/km², coz je ctyrikrát více nez ve
Spojeném království; verejné stavby prvotrídní, od vládních budov,
silnic az po tri letište na Jersey, Guernsey a Alderney a odsolovací
zarízení pro výrobu pitné vody z more. Hlavním prumyslem je
financnictví (ze si finance uzurpují pojmenování prumysl, je sice
obscénní, ale to je na jinou diskuzi), turistika a zemedelství, jez se
chlubí nejméne dvema hovezími plemeny, proslavenými svetovými
šampiony kvuli vysokému procentu tuku v mléce.
Údiv pokracuje, kdyz se pustíme do studia historie a politického
zrízení. Ostrovy nejsou soucástí ani Spojeného království ani
Evropské unie. Pozívají však „zvláštního vztahu“ s prvním jiz
900 let: Spojené království se stará o jejich obranu, ale vláda
ostrovního státu je autonomní. Ostrovy jsou prímo závislé na korune,
ale ne na té anglické, to si dobre povšimnete; Královna je „náš
normandský vévoda (nikoliv vévodkyne)“, protoze obyvatelé trvají na
tom (a ne neprávem), ze to byli oni, kdo dobyl Anglii s Vilémem z
Altavilly v roce 1066.
Údiv prekracuje všechny meze pri zjištení, ze ostruvky nejsou ani
solidární jeden s druhým: Jersey má vládu a vlajku; Guernsey má jinou
vládu (a jinou vlajku); na té závisí menší ostruvky, kazdý s
vlastním politickým systémem. Tituly jsou dosud stredoveké: vrchní
velitel (konstábl), majordom (senešal), atd. Okrsky jsou farní (ale
civilní, nikoliv církevní), kazdý má svou policejní jednotku.
Obyvatelé si ze všeho delají šašky (viz. /National Geografic/ kveten
1971).
Za „normálních“ okolností by taková nejednota znamenala jedine
zkázu. Jak to, ze ostrovy tak bájecne fungují? Kvuli jediné veci:
právo, tezce vykoupené od bank, *razit vlastní peníze*.
V roce 1815 po napoleonských válkách, byla Guernsey v zoufalém stavu.
Ulice jak reky bahna široké sotva 3 metry; obchod neexistující, chudí
kam se clovek podíval. Verejný dluh ve výši 19.137 šterlinku
zhoršoval rocní úrok 2.390 šterlinku. Zvýšit dane nepripadalo v
úvahu; zádat o pujcku banky by bylo znicující ješte více. Komise,
která se touto otázkou zabývala, nalezla lék: vydala státovky
(osvobozené od dluhu) a obligace, aby mohla zacít s verejnými pracemi a
nastartovat ekonomii. Za deset let uz šlo všechno dobre; v roce 1825 se
banky pokusily systém sabotovat. Nejprve zaplavily ostrovy svými
bankovkami, pak dosáhly u Koruny stazení státovek, a nastaly dobré a
zlé financní casy, jez trvaly az do roku 1914, jako se deje dodnes
všude, kam Mamon strká svoje prsty, aby koristil.
Druhá svetová válka je prinutila uvolnit tlak. Ostrovy vyuzily
restrikcí ulozených bankám kvuli válecným událostem, a znovu si
koupily právo razit vlastní peníze a nevzdaly se ho az dodnes. V této
lokalite, tedy platí institut dohody jak o autonomii politické tak o
autonomii monetární. Dane jsou smešné (8% ze zisku), jednak díky
neexistenci verejného dluhu, tak díky milionu turistu, kterí navštíví
ostrovy kazdý rok.
Jejich historie se velmi liší od historie Spojeného království, jez
dosud splácí úroky za vyhranou bitvu u Waterloo; Trh v Glasgowe stál v
roce 1817 60.000 šterlinku – a doplatili je az v roce 1956, kdyz nastal
cas jeho demolice.
(5.5.2009)
Zdroj:
http://www.zvedavec.org/komentare/2009/05/3131-ekonomicke-zakony-etika-a-paradoxy-i-cast.htm
http://www.zvedavec.org/komentare/2009/05/3132-ekonomicke-zakony-etika-a-paradoxy-ii-cast.htm
↧