*Kdo skutecne drzí veškerou moc?*
Minule jsme si rekli „suchá fakta“ ohledne organizace Fedu. Videli
jsme, jaké má orgány, a ze se skládá z regionálních bank, které
mají clenské banky. Kdo ale doopravdy drzí moc?
Ve Fedu je 7 guvernéru, 12 regionálních bank a tisíce clenských bank,
ale jak pozorný ctenár videl, 100 % moci drzí Washington, respektive
prezident (a Senát). Udelejme si pokus a predstavme si, ze celá zeme
prijala [LINK: http://en.wikipedia.org/wiki/End_the_Fed] argumentaci Rona
Paula a chtela by skoncovat s kvantitativním uvolňováním. Rekneme, ze
kazdá jedna z clenských komercních bank bude volit jen rakouské
ekonomy. V kazdé z 12ti regionálních bank Fedu tedy 6 clenu
predstavenstva budou rakušané a tri budou dosazeni z centra. Šest je
sice vetšina, ale prezidenta kazdé ze dvanácti bank Fedu musí schválit
Rada guvernéru ve Washingtonu. A je to práve prezident, který svou
regionální banku prípadne reprezentuje ve FOMC (pokud je na nem zrovna
letos rada), který o kvantitativním uvolňování rozhoduje.
I kdyby se nejakým zázrakem povedlo, ze projde „rakouský“ prezident
všech dvanácti bank Fedu, tak FOMC má dvanáct clenu, sedm z nich jich
prímo jmenuje prezident a jen pet z nich jsou vyslanci regionálních bank
Fedu. Takze prezidentovi vyslanci mají stále vetšinu, a to i v našem
nepríliš pravdepodobném ideálním scénári.
Je pravda, ze jeden prezident jmenuje jen jednoho clena Rady guvernéru ob
dva roky, takze i kdyz je zvolen dvakrát, tak behem svého prezidentství
zvládne jmenovat jen ctyri. Nicméne i ten clen Rady guvernéru, který
nemusí být loajální dnešnímu konkrétnímu prezidentovi, má motivaci
být loajální prezidentskému úradu obecne a s ním spojenému tisku
penez na státní výdaje: at uz je u moci kdokoliv.
A nakonec tu máme ješte „pojistku“, aby byl Fed znacne benevolentní,
kdyz prijde na tisk penez: šéf newyorského Fedu je v FOMC neustále, má
místo garantované. New York rovná se Wall Street, kde sídlí banky,
které z tisku penez velmi profitují.
*Je Fed soukromý, ci státní?*
Casto se objevují názory, zejména ze strany levice, ze Fed je soukromý.
Napríklad [LINK:
http://articles.businessinsider.com/2012-02-09/wall_street/31040431_1_interest-rates-big-banks-member-banks]
zde. Tvrdí, ze Fed je kartelem soukromých bank, ze jeho úcelem je znicit
menu a nacpat peníze do chrtánu soukromým bankérum, kterí jsou ve
skutecnosti temi, kdo tahá za nitky a federální vládu mají v zadní
kapse kalhot. Podle nich Fed není slozkou státu.
Legrace je, ze v mnohých jednotlivých bodech mají naprostou pravdu.
Nicméne Fed je soukromý jen na papíre, ale ve skutecnosti je státní.
Prakticky veškerá moc je ve Washingtonu. Na soukromé banky je Fed jen
napsaný, ale o nicem nerozhodují. Zdá se to povedomé? Ano, na tomto
principu je postaven fašismus. Podívejme se na to detailneji.
*Spíš soukromý?*
Fed je nominálne skutecne 100% vlastnen clenskými bankami. Kdyz ríkáme
„kdo vlastní Fed“, myslíme tím „kdo vlastní 12 regionálních
bank Fedu“, protoze Fed jako samostatná entita neexistuje. Ale kazdou z
12ti regionálních bank vlastní clenské, soukromé banky v tom onom
distriktu. Takze napríklad Federal Reserve Bank of Atlanta je vlastnena
soukromými bankami v Georgii, Floride atd. Funguje to tak, ze kazdá
regionální banka Fedu je akciová spolecnost a pokud chce banka být
clenem Fedu (a tím být musí, pokud chce delat business mimo území
svého státu), tak musí koupit akcie své regionální banky Fedu. A
kolik? Musí jich koupit za 3 % výše svého kapitálu, pricemz akcie Fedu
stojí pevnou cástku $100 za akcii. Takze pokud má soukromá banka
kapitál ve výši 10 miliard dolaru, musí koupit 3 miliony akcií (3
miliony krát $100 za akcii rovná se 300 milionu, coz jsou 3 % kapitálu).
Soukromá banka má navíc povinnost, pokud ji Fed o to pozádá, prisypat
další 3 %.
*Spíš státní?*
S akciemi Fedu se ovšem nesmí obchodovat, ani jimi rucit za pujcku a ze
zákona nesou 6% dividendu. Pocet vlastnených akcií rovnez není v
proporci se sílou hlasovacího práva; pokud tedy soukromá banka drzí
treba 20 % akcií, tak to neznamená, ze má 20 % hlasu na valné hromade
– jak je to s hlasováním a volbami predstavenstva, jsme vysvetlili
výše (velké banky volí dva, stredne veliké banky další dva atd.).
Pokud banka zbohatne (zvýší se jí vlastní jmení), musí dokoupit
akcie Fedu tak, aby udrzovala potrebná 3 procenta. Prodat je nelze.
Skutecne soukromé firme samozrejme predstavenstvo nejmenuje Washington.
CEO Googlu ani Walmartu nejmenuje prezident USA a nepotvrzuje Senát.
Ze je Fed spíše státní vyplývá i z toho, kdyz se podíváme na jiné
centrální banky všude po svete. Bank of England, ECB a další jsou
jistojiste plne státní, ale chovají se naprosto stejne: tisknou peníze,
kupují za ne státní dluhopisy, které státy vydávají k financování
svých obludných výdaju, a zachraňují soukromé banky, kdyz se dostanou
do problému.
*Výsledek: Fed je státní, ale nejlepší kamarád soukromých bank*
Není to tak, ze si soukromí bankéri zalozili Fed, který si potom svou
ekonomickou mocí podmanil chudáka federální vládu. Ne, Fed byl zalozen
federální vládou. Na druhou stranu Fed slouzí zájmum bank a velcí
bankéri z nej skutecne profitují. Je to vzájemná symbióza bankéru a
politiku. Kartel jménem Fed ovšem stvorili politici (ovšem za
nadšeného lobování bankéru). Bez politiku a státního aparátu by ale
bankéri mohli lobovat do aleluja, mohli by si i sami podobný kartel
vytvorit, ale konkurence by jej vzdy nakonec prolomila – at jiz zevnitr
„zradou“, nebo zvencí novou bankou.
*Jak Fed vydelává peníze?*
Fed kupuje aktiva (za peníze, které vytiskne – o tom více v dalších
cláncích) a na tech vydelává úroky. Muze napríklad koupit státní
dluhopisy, za které stát platí úroky. To jsou výnosy Fedu. Jaké má
Fed náklady? Tak za prvé má „standardní“ náklady na platy svých
zamestnancu, na provoz budov, elektrinu, vodu a podobne. Fed také vypisuje
ruzné granty a stipendia, která vyplácí ekonomum ci studentum ekonomie,
kterí jej chválí. Jednou rocne si udelají porádné vánocní mecheche,
to také neco stojí.
Za druhé tu jsou ony dividendy ve výši 6 %, které putují na konto
clenských bank. V roce 2011 se jednalo o 1,6 miliardy dolaru. A co se
zbytkem? Ten putuje strýcku Samovi jako príjem státního rozpoctu (coz
mimochodem znamená, ze ty úroky, co stát Fedu zaplatil za vydané
dluhopisy, putují zpátky do té samé kapsy - šikovné, ze?). V roce
2011 se jednalo o 75 miliard dolaru (2010 79 mld., 2009 47 mld. a
predchozích 10 let kolem 30 mld. rocne - zdá se tedy, ze se v krizi Fedu
darí dobre).
*Co z toho mají soukromé banky?*
Proc by melo být v zájmu soukromých bank, aby je nekdo reguloval? Vzdyt
Fed je preci buzeruje, nutí je drzet nejaké rezervy, kupovat akcie Fedu,
které nejdou prodat, atd. Jak jsme ale videli, pro banky je to ohromne
výhodné. Za prvé Fed umozňuje bankám drzet jen cástecné rezervy,
tisknout peníze z niceho a vydelávat na úrocích. Fed nedovolí podnikat
bankám, které by mely plné rezervy a pozadovaly od ostatních bank
totéz, a tak je ohrozovaly. Kdyz se nejaká banka uz dostane do potízí,
dostane bailout – Fed jí likviditu dodá, a navíc nerekne, která to
byla.
*Co z toho má stát?*
No a pro stát je to rovnez náramne výhodné usporádání. Jak jsme
videli, veškeré zisky Fedu mu jdou do kapsy. Pokud se politikum chce
mohutne utrácet, ale nedostává se jim penez z daní, Fed jim pomuze.
Není to sice tak, ze si stát rekne o sto miliard dolaru a Fed mu je
natiskne – místo toho stát vydá dluhopisy, které v prvním kole
koupí soukromí investori. Ale pokud z techto sto miliard jich Fed obratem
od investoru koupí rekneme pulku, tak úroky z této pulky stát neplatí
– respektive platí je Fedu a ten mu je pak vrací. Stát sice musí
splatit jistinu, ale v praxi vidíme, ze na splátku jistiny mu Fed zase
pujcí a tak do jde dokola.
*Kreativní úcetnictví - muze Fed zkrachovat?*
V lednu 2011 Fed oznámil zmenu v úcetním vykazování svých zisku,
které pozdeji posílá do státního rozpoctu (jedná se o onech 75
miliard z roku 2011, viz výše). V cem zmena spocívá? Standardní
rozvaha má aktiva (= majetek) a pasiva (= zdroje, za které si porídili
ta aktiva). Pasiva se potom clení na vlastní zdroje a na cizí zdroje.
Zisk je normálne soucástí vlastních zdroju. Je to prirozené – pokud
se mi v businessu darí a vytvorím zisk, je samozrejme muj. A tak tomu
bylo i ve Fedu, ale jen do ledna 2011. Tehdy se rozhodli, ze svuj zisk
budou vykazovat v cizích zdrojích pod polozkou „Závazky vuci státní
pokladne plynoucí ze zisku“ (Liability for Residual Earnings Due to the
US Treasury).
Co to znamená? /Fed jiz nemuze zkrachovat/. Krach totiz znamená, ze
vlastní zdroje firmy jsou záporné, a to se jiz nemuze stát. Dokud Fed
vykazuje zisky, tak je všechno v porádku. Problém nastává, /pokud se
ze zisku stanou ztráty/. Pokud vzrostou úrokové sazby, a propadne se
tedy cena dluhopisu, které Fed drzí (cena dluhopisu je v neprímém
vztahu k úrokovým sazbám), Fed utrpí ztráty. Jelikoz Fed drzí
obrovské mnozství státních dluhopisu (skoro dva biliony dolaru), mohl
by vytvorit ztrátu tak velkou, ze by vlastní jmení bylo záporné, a
formálne by tedy zkrachoval. Fed samozrejme zkrachovat nemuze, ale jiste
by to vyvolalo spoustu nepríjemných otázek. A tak se Fed zarídil takto:
pokud utrpí ztráty, tak místo vlastního jmení se proste
snízí /cizí/ zdroje.
Jak vubec muzou cizí zdroje být záporné? Cizí zdroje znamenají, ze
nekomu dluzím peníze. Jak muzu nekomu dluzit záporné peníze? Tím
vlastne ríkám, ze nekdo dluzí mne peníze. Ale to není pravda –
federální vláda Fedu zádné peníze dluzit v tomto ohledu nebude.
Kdyby podobné kreativní úcetnictví provedla soukromá firma, máme tu
skandál typu Enron, pár lidí pujde brucet a [LINK:
http://en.wikipedia.org/wiki/Sarbanes%E2%80%93Oxley_Act] pár senátoru si
udelá zivnost stojící na buzeraci a šikane poctivých firem. Kdyz to
samé udelá Fed, je to proste H.4.1 Statistical Release.
Pokud se nekdo chce podívat na rozvahu Fedu, vychází kazdý ctvrtek, je
soucástí takzvaného „H.4.1“ a lze ji najít [LINK:
http://www.federalreserve.gov/monetarypolicy/bst_fedsbalancesheet.htm] zde.
Je tam spousta balastu, ale Table 8 je samotná rozvaha.
http://www.mises.cz/clanky/poznejme-nepritele-anatomie-fedu-ii--895.aspx
↧