Snahy o integraci v Evrope vznikly brzy po svetové válce. Uz v dubnu
1951 uzavrelo šest západoevropských státu Parízskou smlouvu, která
zalozila [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_uhl%C3%AD_a_oceli]
Evropské spolecenství uhlí a oceli (Montánní unie). Tato dohoda
vstoupila v platnost v roce 1952. Práve uhlí a ocel byly povazovány za
hlavní strategické suroviny té doby.
Dalším vázným pokusem bylo Evropské hospodárské spolecenství (EHS).
EHS vzniklo 1. ledna 1958, ale smlouva o vytvorení byla podepsána 25.
brezna 1957 v rámci [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_smlouvy] Rímských
smluv.
Tato mezinárodní organizace, existující mezi lety [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/1958] 1958 az [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/1993] 1993, byla vytvorena, aby podporovala
[LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomick%C3%A1_integrace] ekonomickou
integraci (vcetne [LINK:
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jednotn%C3%BD_trhAaction=editAredlink=1]
jednotného trhu) mezi [LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Belgie] Belgií,
[LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Francie] Francií, [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C4%9Bmecko] Nemeckem, [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/It%C3%A1lie] Itálií, [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lucembursko] Lucemburskem a [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsko] Nizozemskem.
Pocátkem sedmdesátých let se ES poprvé rozširují. K zakládajícím
zemím se 1. ledna 1973 pridaly Britanie, Irsko a Dánsko. Desátým
clenem je od 1. ledna 1981 Recko a k 1. lednu 1986 pristoupilo Španelsko
a Portugalsko.
V období 1992–2009 se EHS transformovalo do Evropského spolecenství
(zkrácene ES), které bylo ustaveno [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Maastrichtsk%C3%A1_smlouva] Maastrichtskou
smlouvou a melo [LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Supranacionalismus]
nadnárodní charakter (clenské státy na nej delegovaly cást své [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Svrchovanost] suverenity). Zmizení „H“ ze
zkratky znamenalo, ze spolecenství uz nebylo jen hospodárské, ale stalo
politickou organizací s atributy státu. Evropské spolecenství melo
[LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%A1vn%C3%AD_subjektivita] právní
subjektivitu a právní rád, nazývaný [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Acquis_communautaire] acquis communautaire,
který byl nadrazen národnímu právu. To byl zacátek konce národních
státu. Postupem doby stále víc a víc zákonu je staveno nad rámec
národních zákonu. Národní státy se staly vasaly organizace, kterou si
vytvorily puvodne jako podpurnou.
Paralelním celkem k Evropským spolecenstvím byla Evropská unie, která
se od ostatních lišila pusobností. Evropská unie byla v té dobe
toliko zárodkem politické integrace a nástrojem pro spolupráci
v nekterých oblastech.
Nabytím úcinnosti [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva] Lisabonské smlouvy v
prosinci 2009 došlo k zániku Evropského spolecenství v této podobe.
Novým subjektem se stala [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie] Evropské unie.
Lisabonská smlouva prirkla právní subjektivitu celé Evropské unii,
která se tak stala plnohodnotným subjektem [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_pr%C3%A1vo]
mezinárodního práva s mozností uzavírat [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_smlouva] mezinárodní
smlouvy. Evropská unie je specifickou organizací, jez stojí nad
clenskými státy, které na ni prenesly nekteré své svrchované
pravomoci.
Lisabonská smlouva byla podepsána podvodem. Trvalo to osm a pul roku
plných šikanování, lhaní, ignorování demokratických referend, aby
od 1. prosince 2009 byla EU schválena. Pouze Irsko se vzeprelo a udelalo
referendum, aby se lidé mohli vyjádrit. A vyjádrili se jasne –
odmítli. Ale politici se nevzdali. Irové museli jít k volbám podruhé.
Byli vystaveni masívní kampani. Bylo jim vyhrozováno snízením zivotní
úrovne. Nakonec Iry zlomili a ti podepsali. Zádný jiný stát se
neodvázil vypsat referendum, aby nechal své obcany se vyjádrit. Vedeli
proc. Lidé by smlouvu odmítli.
Na výše uvedených skutecnostech je videt, ze demokracie není silnou
stránkou EU. A ani správní orgány tohoto celku nejsou príliš
demokratické. Jedinou výjimkou je Evropský parlament, jehoz clenové
jsou voleni ve všeobecných volbách. Bohuzel, jeho pravomoci jsou silne
omezeny. Evropský parlament netvorí zákony jako parlamenty jiných
zemí. Evropský parlament jen schvaluje zákony, které mu pripravili
jiní. Navíc cas je pri rozprave limitovaný a casto ciní jen jednu
minutu na recníka.
Další institucí je Evropská rada. Ta se skládá z hlav státu a
predsedu vlád clenských státu. Rozhoduje o nejzávaznejších
politických a ekonomických otázkách a vymezuje smery, kterými se má
Unie ubírat. [LINK: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rada_Evropsk%C3%A9_unie]
Rada Evropské unie (dríve Rada ministru) je vlivnou institucí EU a
zastupuje zájmy clenských státu na evropské úrovni. Její hlavní
pravomocí je spolecne s Evropským parlamentem prijímání legislativy.
Její soucástí je [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDbor_st%C3%A1l%C3%BDch_z%C3%A1stupc%C5%AF]
Výbor stálých zástupcu, kde se schází zástupci clenských státu.
Dalšími úrovnemi pak jsou výbory a pracovní skupiny. Vetšina
rozhodování se provádí na základe kvalifikované vetšiny, kdy hlasy
clenských státu mají ruznou váhu v závislosti na poctu obyvatel.
Dulezitou soucástí legislativy EU je Evropská komise. [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_komise] Ta sleduje zájmy
Evropské unie jako celku. Kazdá zeme má jednoho komisare, jmenovaného
z clenského státu. Komisari nesmejí prihlízet k zájmum jednotlivých
zemí. Komise má výlucné právo iniciovat návrhy legislativy – tedy
zákony EU. Vypracovává návrh rozpoctu EU a provádí kontrolu jeho
plnení. Dále Komise zastupuje EU pri mezinárodních jednáních.
Z rozsáhlosti jejich agendy vyplývá, ze ti lidé nemohou všechno
zastat. Proto jsou v EU stovky tisíc eurokratu, mají obrovské platy,
vlastní personál, sluzebnictvo, príplatky,a privilegia. Mají dozivotní
imunitu pred stíháním. A jen se presouvají z jednoho kresla na druhé
bez ohledu na to, co dokázali nebo v cem selhali.
Další dulezitou institucí EU je Evropská centrální banka. Vlády,
kdyz potrebují peníze, tak si je musí vypujcit od Evropské centrální
banky. EU banka ty peníze vytiskne (nebo vytuká na pocítaci) a pujcí
jim je na úrok. Ale odkud má EU banka ty peníze? Jen je vytlací z
prázdného vzduchu a ješte je pujcí na úrok. To je obchod co? Ale kdo
vlastní EU centrální banku?
Spolu se smlouvou dostala Evropa i novou vládu. Tato vláda nebyla
zvolena, ale najmenována – navíc záhadným zpusobem. Do této vlády
byli najmenováni politictí trpaslíci (hlasy z EP), které nikdo nezná
a nikdy o nich neslyšel. Presidentem se stal Herman van Rompuy, také
clovek, o kterém nikdo nikdy neslyšel. Presto bude dostávat plat vetší
nez má Obama. To svedcí o tom, ze tato politická trída se stará více
o sebe a své potreby. Na zasedání EP o nem rekl Nigel Farage, ze bude
tichým vrahem demokracie národních státu.
Další postavou je baronka Cathy Ashton. Ta je ideální predstavitelkou
politické trídy dneška. V mládí byla pokladníkem Kampane za jaderné
odzbrojení a prijímala peníze od KS Anglie. Nikdy nemela porádnou
práci, nikdy v zivote nebyla nikam zvolena, takze je pro tuto Evropskou
unii dokonalá. Vdala se za poradce a prítele Tony Blaira, a tak se
dostala do snemovny Lordu. Tam dostala dulezitý job – protlacit
Lisabonskou smlouvu snemovnou Lordu. Aby toho dosáhla, tvrdila, ze se
zcela liší od Evropské ústavy, kterou všichni odmítli. Rázne
zarazila jakýkoli pokus, aby se v Británii uskutecnilo referendum.
V EU je poverena zahranicní bezpecnostní politikou. Je dokonalou
soucástí tohoto post-demokratického veku.
Vláda EU Lisabonskou smlouvou dostala ohromné pravomoci. Nejen ministra
zahranicí a ambasády, ale i moznost pouzít mimorádné pravomoci, aby
doslova prebírala vládu nad clenskými státy. Pritom nemá v EU zádnou
demokratickou legitimitu. Její první obetí je Recko.
Dríve jsme meli zeleznou oponu. Dnes tu máme zeleznou pest Evropské
komise. S pouzitím clánku 121 udelali z Recka protektorát.
Pokud meli Rekové vlastní menu nemeli problémy. Jako dovolenková
krajina Recko pritahovalo turisty za pomerne výhodné ceny. Na dovázené
zbozí mohli nasadit cla a tak jejich produkty mohly souperit
s dovázenými. Recko mohlo ovlivňovat smenný kurs k zahranicním
menám. To všechno skoncilo, kdyz pristoupili na euro. Cla padla a recké
zbozí nemohlo konkurovat s dovozem a všechny peníze proudily do
zahranicí. Recké hospodárství celkem ochablo, podniky zacaly
propouštet lidi, klesly príjmy z daní a vláda zacala nabírat stále
více a více pujcek, které samozrejme nemohla zaplatit. Jak by také
mohla, odkud by mela tyto peníze vzít? Na celém problému profitovali
nejvíce nemecké banky, které Rekum pujcovaly. Pro ne to byl skvelý
obchod. Dnes tedy nemecký stát musí Rekum, kterí jsou na dne a na
mizine, pomoci, aby snad banky neutrpely zádné výpadky plateb! Zároveň
stát podporuje banky penezi a daňovými výhodami. Stát však ale tolik
miliard nemá, a proto si je musí vypujcit za úroky u stejných bank!
Peníze, za které pak rucí celý národ, putují do Recka, aby Rekové
mohli s temito penezi zaplatit své dluhy u nemeckých bank!
Tato hra je tak absurdní, ze az je tezko uveritelné, ze to bankám vubec
projde. Ze záchranných balíku pro Recko neprofitují Rekové, ale
zásadne jen banky. Probíhá to vzdy podle stejného schématu, bez ohledu
na to, zda je to Recko nebo Argentina v 90tých letech. Nejprve
vmanipulují národ do obrovských dluhu, az nikomu nezustane ani cent. Pak
prinutí stát, aby snízil své výdaje krácením sociálních dávek a
platu a zároveň zvýšil dane. Pro obyvatelstvo to znamená – menší
príjmy a vyšší výdaje. Dlouho to samozrejme takto pokracovat nemuze.
Pro banky je to však bombastický obchod! Kdyz se pak zeme úplne
zhroutí, supi si vyklovou nejlepší kousky a národu nechají bezcenné
zbytky. Pak následuje menová reforma a obyvatelstvo musí znovu drít a
znovu všechno vybudovat, na co jsou, samozrejme, potrebné nové úvery u
bank. To není dobrý výhled pro Reky.
Neštastné Recko, chycené v ekonomickém vezení zvané euro, chycené
v moderní verzi vezení národu, nemá cestu ven. Co Recko potrebuje, je
devalvace. Místo ní jim nabízejí sado-moneterismus. Ale není to jen
Recko. Brzy to ceká Španelsko, Portugalsko, Irsko a Itálii. Postupne si
tím projdou všechny zeme. Snaha udrzet katastrofální projekt Euro
privede miliony lidí do velkých nepríjemností. Pokracování tohoto
euro-nacionalismu povede k násilí. Musíme být proti! Budoucnost Evropy
musíme sverit lidem v kazdém clenském státe ve svobodných a
férových referendech bez opakování.
Jeden z duvodu, proc je kazdý odhodlán udrzet v Recku euro je ten, aby
banky nemusely platit za svou falešnou pujcovací politiku. Je to
„bezbozná aliance“ politiku a bankéru versus obycejní lidé. Vlády
od 90. let rozbily vetšinu bankovních regulací, které tu byly. Tím se
pujcovací pomery naprosto vymkly kontrole. Odpovedí vlád na krizi
v roce 2008 bylo udelat cokoli je treba, aby banky nebyly ohrozeny a mohly
dál provozovat svuj byznys. Dnes na to doplácíme. Krize neskoncila.
Rozhodne by bylo lepší udelat to, co udelal Island. Myslím, ze budeme
litovat, ze drzíme banky nad vodou. Ze vezníme zeme, jako je Recko,
uvnitr menové unie, kam nepatrí. Ale jsou to politici, kdo bankérum
urcují pravidla a rozhodli podporovat banky. Je cas priznat, ze Recko,
Portugalsko, Irsko do eurozóny nepatrí. Bylo by lepší nechat je
vystoupit a dát jim zpet jejich meny, které by mohli devalvovat. To by
ovšem nekteré banky tvrde zasáhlo. A to nechtejí. To politici nechtejí
poslouchat, protoze euro, menová a ekonomická unie je jejich politický
projekt. Vidí to jako základní kámen ke Spojeným státum evropským a
nejsou pripraveni uznat, ze to udelali špatne. Vubec je nezajímá, ze
desítky milionu lidí v Evrope ztrácejí práci a zijí ze dne na den.
To evropskou komisi netrápí hlavne, kdyz se podarí udrzet euro a
podporovat banky. Proto jsme tam, kde dnes jsme. Ale nikdo nechce videt
násilí na ulicích, zranené lidi. Ale pokud ty státy zustanou
v „euro-pasti“ smerujeme k velmi nepríjemnému konci. Ale nebude to
jen recká ekonomika (nebo portugalská nebo irská), co privede ke krachu
EU. Bude to sama Evropská centrální banka, organizace, do které
všechny clenské zeme vlozily peníze, která po krachu Recka proste
zkrachuje, protoze všechny peníze pouzila na nákup svého vlastního
dluhu. Ale druhé zeme nebudou chtít prispet. Takze muzeme být velmi
blízko k tomu, ze to celé zkrachuje. Státy musí poslouchat príkazy
EK v tom, co zdanit, za co utrácet. Lidem pak nezbývá nic jiného,
nez vyjít do ulic.
Politici se snazí zachránit, co se dá. Ted se snazí vytvorit v Evrope
dluhovou unii. Ríká se tomu euroval. To je zrízení tzv. Evropského
mechanismu stability – ESM. Za tím se skrývá zalození fondu, do
kterého budou muset vlády vlozit peníze – pro zacátek 700 miliard
Eur. Ovšem jednotlivé clánky smlouvy jsou prímo otrokárské. Clánek 9
ríká - clenové ESM se tímto bezpodmínecne a neodvolatelne zavazují,
ze jakoukoli výzvu na úhradu príspevku zaplatí do 7 dní od dorucení
této výzvy. Co je to za instituci, do které budeme muset se lhutou 7
dní bezpodmínecne a neodvolatelne odvádet svuj majetek, kdykoli o to
pozádá? Co je to za závazek, který nelze odvolat. Další clánky,
zajištující právní subjektivitu, nedotknutelnost majetku fondu,
imunitu pro funkcionáre, jsou jen trešinka na dortu. Tato instituce nás
muze zalovat, ale my nesmíme? Pracovníci ESM za nic neodpovídají -
nezodpovídají se nikomu. Z toho plyne, ze naše vlády, správní
orgány i zákony jsou bezmocné proti ESM.
Toto má být nová tvár EU? Takze to je budoucnost Evropy? Evropa bez
nezávislé demokracie? Chceme to?
Premiér Necas to zatím nepodepsal a sklidil za to bouri nevole. Ale
obávám se, ze budeme muset podepsat a platit. Porád platit.
Cílem EU bylo vytvorení spolecného trhu, [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_a_m%C4%9Bnov%C3%A1_unie]
hospodárské a menové unie. Do vínku si dala cíle, jako je podpora
rozvoje a rustu [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99stv%C3%AD] hospodárství,
zamestnanosti, zlepšování zivotní úrovne a kvality [LINK:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD]
zivotního prostredí. K zabezpecení techto cílu slouzí volný pohyb
zbozí, osob, sluzeb a kapitálu, coz jsou základní atributy
kapitalistické spolecnosti. Tedy v dobe prosperity. Dnes, v dobe krize
se státy snazí omezovat tuto volnost, aby ochránily vlastní
obyvatelstvo.
Zakopaný pes je v tom, ze EU, tak jak byla konstruována Maastrichtem, je
od pocátku plánovaný a provedený neoliberální projekt, zakoncený
neoliberální kvazi ústavou (Lisabon). Jedno nejde oddelit od druhého.
Nadnárodní kapitál si vytvoril instituci, která mu politicky a právne
zajistí pevný rámec naprosto volného pusobení. Predpokladem je
rozlozit a znicit to jediné, co mu stálo v ceste - národní státy a
jejich ochranné mechanizmy. A to se jim více ci méne podarilo. Pokud
projde fiskální unie, nezustanou národním vládám uz ani ty dane na
utvárení sociální politiky, i kdyz ta je uz dnes samozrejme jen
iluzorní (vzhledem k unijním smlouvám, které zajištují volné pole
pusobnosti "trhu" a kapitálu, a navíc zakazují jakoukoliv formu statní
intervence).
V poslední dobe se dostala EU do sporu s Madarskem. Nový premiér
Viktor Orbán prišel do vlády v situaci poznamenané totálním
rozprodejem státního majetku zahranicním koncernum, bezuzdné
privatizace a politických lzí, kterou zanechal jeho predchudce, favorit
EU a MMF „socialista“ Gyurcsány.
Madarská vláda zhrešila predevším ve dvou bodech. Jednak
nekonzultovala své rozhodnutí s Evropskou centrální bankou (ECB), lec
provedla své suverénní rozhodnutí. Tím se podle Bruselu dostala do
kolize se smluvním clánkem 127, odstavec 4 Lisabonské smlouvy (LS,
menová politika).
Dále propojila centrální banku s úradem pro regulaci financních
transakcí, coz zase narušuje clánek LS zakazující jakékoliv omezení
volného pohybu kapitálu. Navíc LS stanoví jako cíl evropského
systému centrálních bank zachování otevreného trzního hospodárství
s volnou soutezí (kap. 2, cl. 127). Jak víme, Unie ješte k regulacním
opatrením financních trhu nepristoupila, a tento postup prinejmenším
signalizuje, ze to ani nemá v úmyslu. Proto jedním z hlavních pozadavku
Bruselu je obnovit nezávislost Madarské národní banky (MNB). Rozumejme
nezávislost na madarské vláde, ale ne na Bruselu.
Euro-skeptický Václav Klaus prirovnal EU k Sovetskému svazu. Sovetský
disident srovnával EU a SSSR. Není to stejné, jako za sovetského
rezimu? Pro srovnání : v SSSR vládlo 15 nevolených lidí, kterí se
vzájemne dosazovali k moci a nezodpovídali se nikomu. V EU vládne
tucet lidí, kterí se vzájemne dosazují k moci, setkávají se
v tajnosti, nejsou odpovední nikomu a my je nemuzeme sesadit. EU má sice
volený parlament, stejne jako SSSR nejvyšší sovet, který jenom
razítkoval rozhodnutí politbyra. A presne to samé delá evropský
parlament.
Zkrátka oba systémy stojí na stejné ideologii. Proto stejne jako SSSR i
EU ve svém nitru si nese séme vlastního úpadku.
SSSR byl vytvoren casto vojenským nátlakem. EU je vytvárena ekonomickým
nátlakem a šikanováním. Stejne jako se v SSSR snazili vytvorit
jednotného sovetského cloveka - i v EU musíme zapomenout, ze jsme
Francouzi, Britové nebo Ceši a musíme být Evropany. Musíme zapomenout
naše národnosti, naše etnické zvyky a tradice. Chtejí potlacit
národní cítení a vytvorit mnohonárodní spolecenství. V SSSR tento
systém vyústil do etnických konfliktu. Brusel hodlá absorbovat
národní státy, aby zanikly. Stejné nedemokratické postupy, jaké jsme
videli v SSSR, vzkvétají dnes v EU: kdo se staví na odpor, je
umlcován a trestán. V SSSR meli gulagy – my máme intelektuální
gulag známý jako politická korektnost. Kdokoli vyrkne jiný nez
oficielne povolený názor, je vyloucen ze spolecnosti. To je zacátek
gulagu, zacátek ztráty naší svobody.
Sotva jsme pohrbili jedno monstrum – Sovetský svaz – budujeme nové.
Muzeme mít na Evropskou unii ruzné názory ale je jasné, ze dnes pod
svornou honbou za „rozpoctovou odpovedností“ se skrývá faktické
opuštení sociálních hodnot, které EU v minulosti predstavovala.
Politika EU neslouzí potrebám obcanu. Coz ovšem vládu (a politiky)
netrápí potud, pokud se to nedotýká jich samotných.
Ale lidé neprirovnávají EU jenom k SSSR. Horší je prirovnání k
nacistickému Nemecku. Nyní si muzeme koupit knihu NACISTICKÉ KORENY
‘BRUSELSKÉ EU’ , popisující shody politiky EU a nacistického
Nemecka. Ani jedno ani druhé prirovnání není dobrá visitka politiky
EU. Politici uz dávno nevládnou, ale poslouchají rozkazy bankéru a
bez ohledu na dopady jejich politiky na prosté lidi delají politiku,
která vyhovuje bankám. Nejvetším zlocinem jsou sanance bank. Banka
v nesnázích se musí nechat padnout a ne ji zachraňovat penezi
daňových poplatníku. Politici EU zenou Evropu do zkázy.
Evropa není EU, naopak - EU Evropu znicí.
Meli jsme presidenta, kterému bylo jasné kam EU smeruje a proto nebyl
jejím obdivovatelem. Klaus byl pro evropskou unii svobodných státu, ne
pro monstrum, které predepisuje všem Evropanum velikost toaletního
papíru.
*Otázka není, zda z EU vystoupit nebo ne. Otázka zní, co tam ješte
vubec pohledáváme.*
↧