Kdyz se rekne anarchie, vetšina lidí si vybaví chaos, konflikty a
válku. Presto bych rád ukázal, ze v bezstátní
(anarcho-kapitalistické) spolecnosti by byla menší tendence k válcení
nez ve spolecnosti státní. Zároveň je fyzické násilí jiste jednou z
nejzávaznejších forem porušení libertariánského principu neagrese
(non-agression principle), proto by téma války melo být pro
libertariány dulezitou otázkou. I presto je tento clánek urcený spíš
nelibertariánskému publiku.
První si musíme ujasnit definici státu. Murray Rothbard definuje stát
jako instituci, která má legální územní monopol na kriminalitu. Podle
me je presnejší definice Hanse Hermanna Hoppeho: stát je instituce,
která má roli absolutního arbitra všech sporu, /vcetne tech, které se
týkají jí samotné/. Z této definice automaticky plynou všechny
další charakteristické rysy státu – dane a všemozné donucování a
zakazování. Nyní bych rád probral šance na válku ve státní, resp.
bezstátní spolecnosti, zejména interní (dusledky existence státu) a
externí (další faktory, které bývají spojeny s existencí státu,
napr. ekonomický intervencionismus) duvody pro ni, a její potenciální
rozmery.
*Interní duvody pro válku*
Anarcho-kapitalisti si myslí, ze není dlouhodobe bezpecné, aby ve
spolecnosti stát, takto definovaný, existoval. Zaprvé, státu se
vyplatí své pravomoci zneuzít a ovládnout tak zbytek spolecnosti.
Velkým vítezstvím klasických liberálu (z jejichz tradice vycházíme)
byl princip delby státní moci, ústava a demokratické reformy. Snazili
se tuto hrozbu co nejvíce oddálit, ovšem riziko zneuzití státní moci
je tu vzdy. Existují desítky historických príkladu, kdy se z
demokratických zemí staly diktatury, namátkou treba Výmarská republika
nebo meziválecná Itálie. Zadruhé, /i kdyby se válka státu teoreticky
nevyplatila/, tak centralizovaná moc do jedné instituce vzdy zvyšuje
riziko jejího zneuzití. Zvyšuje se nebezpecí, ze skupina pomatených
lidí na spolecnosti napáchá obrovské škody. Koneckoncu, ta nejvetší
zverstva v historii (vcetne holokaustu, kulturní revoluce a tisíce
dalších) zpusobily budto státy, nebo skupiny, které bojovaly o vládu
nad státem v rámci obcanské války. V historii se témer nedá najít
príklad, kdy by nejaká krutost nebyla zaprícinena existencí jednoho ci
více státu. Zatretí, centralizovaná moc sama o sobe lidi pretvárí –
anglický klasický liberál Lord Acton kdysi rekl, ze moc korumpuje (kazí
lidi) a absolutní moc korumpuje absolutne. Zactvrté, centralizovaná
vláda ruzným skupinám výrazne zjednodušuje ovládnutí spolecnosti.
Není totiz potreba porazit nespocet bezpecnostních agentur, ale stací
jenom svrhnout soucasné vládce. Doslova stovky úspešných pucu v
historii ([LINK:
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_successful_coups_d%27%C3%A9tat] viz
treba tento neúplný seznam) a obcanských válek toto jenom potvrzují.
Státu se vyplatí zneuzít svuj monopol na moc nejenom v domácí
politice, ale i v zahranicní. Zaprvé, náklady války neponese
vládnoucí trída (stát), ale lidi. Válka totiz obnáší takové
náklady, jako jsou lidské zdroje (povinná vojenská sluzba) a výbava
(vyšší dane), a oba pripadnou na nevinné obcany. Zadruhé, válecná
propaganda o vlastenectví, národním cítení atd. témer bez výjimky
neuveritelne zvýší popularitu státu ve spolecnosti. Obecne není
lepší zpusob, jak si získat oblibu, duveru a hlavne poddanost lidí, nez
rozpoutat válku. V Americe mely zpocátku podporu lidu i válka ve
Vietnamu a v Iráku (ta do velké míry stála za znovuzvolením George W.
Bushe), nemluve o obcanské válce nebo svetových válkách. Nejde tu
tolik o to, ze by lidé byli prirozene agresivní, ale spíš o to, ze
válka je pro vládce prílezitostí hrát na národní, vlasteneckou
strunu, která na lidi pusobí. A zatretí, s tím je spojený fakt, ze
válka vzdy umozní státu výrazne rozšírit pravomoci, kterých se po
válce jen zrídkakdy vzdá. Toto se deje prostrednictvím válecného
ekonomického plánování, nucených prací a omezování osobní svobody
– omezování svobody slova aj. Napríklad americká obcanská válka
(1861-1865) vedla k trvalému ustanovení velkého státu podrízeného
speciálním zájmum prostrednictvím dotací a regulací. První svetová
válka poté poprvé prinesla federální daň z príjmu, centralizované
bankovnictví a výrazne posílila spojení mezi státem a speciálními
zájmy, predevším velkými odbory a vojenským prumyslem. [1]
Jak je tedy videt, státu se vzdy minimálne z tohoto teoretického
hlediska vyplatí být agresivní. Toto bych rád kontrastoval s
bezstátní spolecností. Tam by se bezpecí poskytovalo podobne, jako se
dnes na trhu prodávají automobily. Pravdepodobne by existovala rada
vetších a menších soukromých bezpecnostních agentur, které by na
trhu nabízely své sluzby. Konkurovaly by si v poskytování co
nejúplnejšího bezpecí, ale zároveň by byly diverzifikované. Nekteré
by poskytovaly drazší, ovšem dukladnejší obranu, jiné levnejší,
ovšem méne úspešnou. Nekteré by se zamerily spíše na preventivní
opatrení, jiné na zasazení prímo pri cinu, další by dávaly vetší
duraz na vypátrání a potrestání viníku. Nekteré by mely více
pechoty, další silnejší arsenál. Nekteré by byly placeny az pri cinu
a nekteré by zasahovaly a poté zádaly o dobrovolný príspevek, vetšina
z nich by ale byla placena predem. Je pravdepodobné, ze na trhu by se
rozšíril kontrakt, ze kdyz se zákazník stane obetí násilí,
bezpecnostní agentury mu budou muset v plné výši zaplatit škodu. Tato
pojištovací funkce by zajistila, ze by mely maximální motivaci udelat
vše pro bezpecí klienta.
Tyto bezpecnostní firmy by na rozdíl do státu /nemely/ územní
monopol na moc. Na rozdíl od státu by nemohly nikoho /prinutit/, aby jim
odevzdával peníze. Jakmile by se o to totiz nejaká firma pokusila,
narazila by na obranné agentury daných jednotlivcu, které by první
musela porazit. Tím se dostáváme k mému tvrzení: válka by byla
vzácná, protoze by se bezpecnostním firmám individuálne ekonomicky
nevyplatila. Zaprvé, moderní válka je extrémne nákladná cinnost a na
rozdíl od státu by si firmy musely náklady na vojáky a vybavení
ukrajovat z vlastních zisku. Zadruhé, zákazníci nechtejí, aby jejich
agentura byla agresivní. Jednak proto, ze to nejspíš bude znamenat její
pád, címz prijdou o „svojí“ bezpecností agenturu (samozrejme, muzou
si zaplatit jinou, ale i tak prijdou o tu, která v té dobe pro nej byla
nejlepší). Ale také proto, ze by se i jakozto nevinný obcan mohl stát
obetí války jako takové (to je tzv. vedlejší poškození,
„collateral damage“, tedy poškození jiných, nezli zamýšlených
tercu). Jinými slovy, kdyby jedna agentura zacala být agresivní, tak by
ji všichni zákazníci pravdepodobne opustili a ona by rychle zanikla.
Poté tu máme celou radu argumentu, které plynou z decentralizace moci.
Decentralizace moci zmenšuje riziko jejího zneuzití nejakým šílencem,
nebude tolik korumpovat lidi, kterí ji mají, a zabrání tomu, aby
jedním úspešným pucem byla jedna skupina schopna ovládnout zbytek
spolecnosti.
Další obrovskou výhodou svobodné spolecnosti je konkurence. Stát z
definice na daném území nemá v násilí konkurenci, proto pokud se
rozhodne zotrocit své lidi, ti se budou jen tezko bránit. Pokud je ovšem
sebemenší podezrení, ze nejaká /bezpecnostní agentura/ bude
agresivní vuci svým vlastním klientum, ti muzou ihned prejít ke
konkurenci. Pokud stále panuje podezrení, mohou si treba zaplatit dve
bezpecnostní firmy, které se budou navzájem hlídat. Je mozné, ze by
všechny bezpecnostní agentury byly rízeny vysoce transparentne, tedy
pokud by za to byli zákazníci ochotni zaplatit o neco vyšší cenu,
protoze transparentnost je pro firmu náklad navíc. Podobá se to boji
klasických liberálu za demokracii a delbu moci, s tím rozdílem, ze by
to netrvalo stovky let, ale pravdepodobne pár mesícu, protoze firmy (na
rozdíl od státu) musí delat všechno, co jim zarucí konkurencní
výhodu. Podobne se dá ríct, ze pokud stát naprosto selze v obrane pred
cizím státem, lidi jsou opet zcela bezmocní. Ovšem pokud prohrává
moje bezpecnostní agentura ve svobodné spolecnosti, muzu si zaplatit
jinou, takze budu neustále chránený. Nebo pokud hrozí velké
nebezpecí, muzu mít rovnou dve, agresor si útok spíše rozmyslí, nez
aby musel bojovat s dvema firmami naráz. Konkurence nemá jen tu výhodu,
ze kdyz selze muj ochránce, muzu si najít jiného, ale predevším tu, ze
zarucuje trvale kvalitnejší sluzby. Zároveň konkurence nijak nepomuze
agresivním spolecnostem, protoze útok není sluzba; pokud by nekdo
útocil /pro nekoho/, pak se tento „zákazník“ stává také
útocníkem. Jinými slovy, konkurence zpusobí, ze soukromé spolecnosti
budou poskytovat kvalitnejší obranu, ale útocné firmy nebudou o nic
schopnejší.
Nejde tu jenom o konkurenci, ale obecne o trzní dynamiku. Jediný rozdíl
mezi bezpecností a jinými sluzbami poskytovanými na trhu je moznost, ze
bezpecností agentura presáhne své meze a bude útocná. Ovšem bylo
práve ukázáno, ze decentralizace moci na soukromé firmy ve skutecnosti
snizuje šanci jejího zneuzití. Tedy krome této otázky, která opet
vychází v prospech bezstátní spolecnosti, neexistuje principiální
rozdíl mezi bezpecností a všemi ostatními sluzbami. Z ekonomické
teorie i dejin víme, ze stát nebývá moc efektivní v poskytování
sluzeb. Stejne jako zrejme nechceme, aby stát zrizoval holice, taxisluzby,
zubare, restaurace a kina, protoze by byly nekvalitní, nespolehlivé a
drahé (po zapoctení príjmu z daní), /není duvod/ pozadovat, aby
stát poskytoval bezpecnost. Za minulého rezimu, kdy valná vetšina
sluzeb byla poskytována pouze státem, padaly argumenty, ze bez státu by
tyto sluzby nikdo neposkytoval, nebo ze by vinou chamtivých kapitalistu
byly moc drahé (!); ze by na trhu panoval chaos a zmatek, nebo naopak, ze
by se odvetví rychle monopolizovala. /Kazdá/ z techto predpovedí se
ukázala být mylná, ve skutecnosti/ trh funguje/ a konkurence je
trvalý, dynamický proces; navzdory Marxovi, svobodná
spolecnost /nemá/ bez státních intervencí tendenci k monopolizaci. Je
škoda, ze lidé kritizují bezstátní spolecnost stejnými
socialistickými argumenty, které jiz byly milionkrát vyvrácené v
teorii i praxi. Trh je zkrátka schopný poskytovat kvalitnejší
bezpecnost nez stát a to je další duvod, proc by bez státu bylo méne
válek.
Napadají me tri potenciální protiargumenty k mé tezi o menším poctu
válek v bezstátní spolecnosti; uvedu je spolecne se svým komentárem.
Zaprvé, soukromé spolecnosti by si mohly nechat 100 % z koristi, zatímco
stát, jakozto nezisková instituce, v principu nebude mít zádný
výtezek, proto bude v prumeru méne agresivní. Argument je správný,
ovšem prehlízí fakt, ze válka se firme obycejne nevyplatí. Naproti
tomu státu se vyplatí, ne kvuli tomu, ze by se zvetšilo bohatství
spolecnosti, ale protoze se státu zvetší /jeho podíl/ bohatství (viz
výše). Zároveň by motiv zisku pusobil i na bezpecnostní agentury,
které by díky tomu poskytovaly kvalitnejší obranu nez nyní stát.
Zadruhé, ve válce státu bude více ublizováno obcanum (viz níze
odstavec o vedlejším poškození) nez zákazníkum válcící firmy,
proto mají obcané vetší motivaci „drzet na uzde“ svuj stát nezli
zákazníci svoji agenturu. Tento bod by se dal preformulovat, ze války v
bezstátní spolecnosti jsou šetrnejší, coz bych videl jako silnou, ne
slabou stránku bezstátní spolecnosti. Dále by se dalo ríct, ze v
bezstátní spolecnosti bude naléhání zákazníku stejne úspešnejší,
protoze je známo, ze trh je mnohonásobne citlivejší k práním
zákazníku nez stát. Navíc ve státní spolecnosti jsou lidi v
podstate /jedinou/ prícinou, proc státy neútocí. V bezstátní
spolecnosti válkám zabraňuje jednak naléhání zákazníku, ale
predevším /zájem dané firmy/, coz u státu chybí. A zatretí, kdyz
nejaká skupina chce provést prevrat, stací ovládnout stát pucem,
zatímco v bezstátní spolecnosti by musela porazit všechny jednotlivé
bezpecnostní agentury, proto bude takováto „obcanská válka“ v
bezstátní spolecnosti mnohem kratší, a proto méne škodlivá. Tento
bod pro zmenu predpokládá, ze vláda útocící skupiny je
preferovanejší pred obcanskou válkou. Ale kdyby tomu tak bylo, pak by se
bezpecnostní agentury samy vzdaly! Jestlize se dál brání, signalizují,
ze uprednostňují válku pred nadvládou útocníku, a proto je v této
situaci dlouhá válka vlastne pozitivum. Nehlede samozrejme na to, ze
vleklá válka má silné odrazující úcinky, jak uz bylo receno výše.
*Externí duvody pro válku*
Doted jsme analyzovali pouze dusledky státní a bezstátní spolecnosti,
co se týce jejich poskytování bezpecí. Ovšem jsou tu i jiné rozmery.
Zaprvé, /kazdá/ státní intervence je svým zpusobem agrese (protoze
je nedobrovolná, jinak by se odehrála na trhu), coz zpusobuje konflikty a
nekdy i války. Tak napríklad státní školství dává vláde moznost
indoktrinovat celou spolecnost, coz nutne vyvolává vzdor u lidí, kterí
se chtejí ucit neco jiného. Jenom u státního školství musí
spolecnost /jako celek/ rešit, jakým zpusobem vyucovat nábozenství,
sexualitu, jaké jazyky atp. Ve svobodné spolecnosti by si kazdý urcil,
co se chce ucit, resp. co chce, aby se jeho deti ucily, a mohlo by mu být
jedno, co se ucí ostatní. Státní školství tímto zpusobem vyvolává
napetí ve spolecnosti a mohlo být jednou z prícin válek napríklad v
etnicky ruznorodých zemích.
Státní intervence muze také prispet k vyšší agresi ze zahranicí.
Pokud stát zakáze dovoz zbozí ze zahranicí, ostatní zeme mají
motivaci válkou tento protekcionismus prolomit (napr. v 19. století
Velká Británie v Cíne a USA v Japonsku). Nebo pokud naopak zakáze
vývoz (rekneme) prírodních zdroju, zvýší tím motivaci k útoku
závislých zemí (Japonsko na Cínu ve 30. letech 20. století). Dále,
státní intervence muze motivovat daný stát k zahranicním válkám.
Jestlize se stát bude bránit importu, zjistí, ze mu chybí dulezité
zbozí (nejcasteji prírodní zdroje), které muze nove získat jedine
dobyvacnou válkou (napr. nacistické Nemecko nebo dnešní poloagresivní
Severní Korea). Jinými slovy, kdyz stát brání dobrovolné,
mírumilovné, vzájemne výhodné, tzv. „ekonomické“ metode
získávání zdroju, nezbývá mu nez pouzít násilnou, okrádající,
tzv. „politickou“ metodu.
Tím se dostáváme k tomu, proc svoboda vetšinou vede k míru. Vidím tri
hlavní duvody. Zaprvé, v trzní spolecnosti není válka /potreba/.
Pokud neco chci, mám neomezenou moznost to s vlastníkem vymenit;
nevmešuje se mezi nás násilím stát, který nám v tomto zabraňuje. S
tím souvisí to, ze pokud mám dostatek zdroju, pak jsem pravdepodobne
schopný si od majitele /koupit/ to, co chci. A pokud nemám dostatek
zdroju, pak témer jiste nemám ani dostatek zdroju na to vést válku.
Zadruhé, stát dokáze jenom zvýhodňovat jednu skupinu na úkor druhé,
coz zpusobuje konflikty. Naproti tomu ve svobodné spolecnosti má kazdý
zpravidla prospech z úspechu ostatních. Pokud nekdo natocí vynikající
film, pár konkurencních firem na tom nejspíš prodelá (ale mozná ne,
protoze diváci díky tomuto „trháku“ pujdou poté i na jejich filmy),
ale spolecnost jako celek vydelá. Pokud se díky novým motorovým pilám
(tzv. akumulace kapitálu) zvýší produktivita drevorubcu, zvýší se po
nich poptávka, a proto i jejich mzda. Toto ovšem zvýší mzdu /všech
zamestnancu ve spolecnosti/ (!), protoze jejich zamestnavatele musejí
platit navíc, aby neodešli delat drevorubce. To je duvod, proc dneska
prostitutky, prodavacky nebo bodyguardi berou v reálných hodnotách
stokrát více nez pred 1000 lety, i kdyz se za tu dobu jejich práce
témer vubec nezmenila. Mír je pro svobodnou spolecnost výhodný, protoze
umozňuje sociální kooperaci prostrednictvím trhu a prohlubující se
delbu práce, která obohacuje všechny. A zatretí, absence státu vede k
neprebernému bohatnutí celé spolecnosti. Cím je clovek bohatší, tím
se snizuje jeho subjektivní zisk z války, protoze clovek obecne „má
vetší uzitek z bochníku chleba, kdyz hladoví, nez kdyz je nasycený“.
Zároveň se zvyšují náklady na válku, a to jak individuálne, protoze
clovek má mnohem víc co ztratit, tak i kolektivne – najmout vojáka je
dnes mnohonásobne drazší, nez tomu bylo za stredoveku, práve kvuli
tomu, ze lidi jsou nyní bohatší, a proto si víc cení svého zivota.
Osobne bych rekl, ze hlavní prícinou, proc je v Evrope od 2. svetové
války az na výjimky mír, je práve rozšírení trzní spolecnosti,
obchod a relativní bohatství. (Neuznávám komediální argument, ze za
mír muzeme vdecit šaškum v Bruselu. Mimochodem, Evropská unie vznikla
az v roce 1993; co zpusobilo mír tech predchozích 50 let?)
Je tu jeden další rozmer. Státy mají tendenci podporovat národní
kolektivismus. V bezstátní spolecnosti by pravdepodobne také existoval
pocit sounálezitosti s vlastním národem, s kterým clovek sdílí
zemepisnou polohu, jazyk, kulturu, dejiny, mozná i vzhled. Témer jiste by
se ale jednalo spíš o pozitivní vlastenectví (myšlenka, ze „my jsme
dobrí“), nez negativní nacionalismus (myšlenka, ze „ostatní jsou
špatní“), práve kvuli tomu, co bylo receno v predchozím odstavci o
tom, jak trh posiluje mír. Jenom státy mají tendenci prostrednictvím
propagandy (ve školství, cenzurou, …) posilovat negativní
nacionalismus, protoze to zarucuje vetší loajalitu obcanu, a tudíz
vetší moc státu. „Ideálne“ (ze strany státu) to povede az k válce
(která pod záminkou válecného stavu zvyšuje státní moc, vetšinou
trvale). Príkladem budiz Evropa od napoleonských válek az do 2. svetové
války.
Zatím bylo ukázáno, ze válka by v bezstátní spolecnosti byla
pravdepodobne vzácnejší nez v soucasném státním systému. Nyní,
stát muze ve svobodné spolecnosti vzniknout pouze agresí
(a /všechny/ soucasné i historické státy tak opravdu vznikly, viz
Franz Oppenheimer a tzv. dobyvacná teorie vzniku státu). Jestlize
bezstátní spolecnost má úcinné mechanismy na to zabraňovat násilí,
pak dokáze i zabránit vzniku státu. Jinými slovy,
anarcho-kapitalistická spolecnost je stabilní, tzn. nemá /tendenci
konvergovat ke státní./ Dobrá otázka tedy je, proc všechny
neprimitivní spolecnosti na svete jsou práve státní. Sám na tuto
otázku porád hledám odpoved, urcite se ale dá identifikovat nekolik
prícin. Velmi krátce: zaprvé, státní spolecnost bohuzel také bývá
stabilní, at uz jde o autokracii (tam je touha po svobode potlacena) nebo
demokracii (tam touha po vetší svobode není, z domnenky, ze více
svobody je nepraktické). Zadruhé, bezstátní spolecnosti nebývají
agresivní, takze nemají moznost se šírit expanzí, jak se po staletí
šíril stát. Zatretí, první státy vznikly, kdyz spolecnost dosáhla
úrovne vývoje, pri kterém produkovala prebytek, /na kterém se dalo
parazitovat/. V tomto prechodném období se ale tezko dá mluvit o
anarcho-kapitalismu, proto mu ani nemuzeme pricítat za zlé takovýto
vznik státu. Obecne v historii nutne neplatí, ze se prosadí nejlepší
forma sociálního usporádání. Zrovna u otázky státu vidíme, ze se
historie zatím hluboce mýlí.
*Potenciální rozmery války*
Válek by tedy bylo méne; zároveň si ale myslím, ze i kdyby nastala,
tak by její rozmery byly menší. Bezpecností agentury by totiz témer
jiste byly výrazne menší nez dnešní státy, proto by i války byly
menší. Dále, válka je nákladná, proto by bylo v zájmu všech
soukromých spolecností, aby skoncila co nejdrív. Na rozdíl od státu,
který má témer neomezenou moc brát peníze od svých obcanu, jsou firmy
omezeny svým rozpoctem. Jakmile útocící agenture dojdou zdroje a nikdo
uz neverí, ze válku vyhraje, tudíz jí nikdo uz nepujcí peníze, firma
jednoduše zkrachuje a válka skoncí.
Také máme mnoho duvodu si myslet, ze by bylo mnohem méne vedlejších
poškození (napr. smrt nevinných lidí). První prícinou je menší
rozmer války. Škála války bezpecnostních agentur, které by byly
miniaturní v porovnání s vetšinou dnešních národních státu, by
nedovolila pouzití zdaleka tak mocných zbraní jako dnes. Napríklad
zbrane hromadného nicení, tedy jaderné, biologické a chemické zbrane,
by nešlo úcinne pouzívat, protoze by se agentura pri uzití sama
zasáhla. Zadruhé, ostatní obcané by byli zákazníky jiných
bezpecnostních agentur, a kdyby je válcící firma poškodila, dostala by
se do války i s temito agenturami, coz je zrejme to poslední, co by
chtela. A zatretí, došlo by k výmene obeti a obránce. Kdyz dnes nejaký
stát zaútocí na jiný, bránící se stát na svoji pomoc /povolá své
obcany/. Navzdory všeobecnému presvedcení tedy stát nechrání obcany,
ale /obcané chrání stát/! Pro útocící stát se tedy protejší
obcané stávají neprátelé, a proto plnohodnotnými terci útoku (viz
treba strategické bombardování za 2. svetové války a atomové
bombardování Hirošimy a Nagasaki). Válka se tím stává nejenom
válkou státu, ale válkou celých národu. Válka v bezstátní
spolecnosti by fungovala presne naopak – agresor by se snazil ovládnout
lidi nebo území a jejich bezpecnostní agentura by je pred ním
chránila. Z toho plyne, ze útocník by mel menší motivaci v prubehu
války útocit prímo na nevinné obcany.
Nejblíz tomu, jak by zrejme vypadala válka v bezstátní spolecnosti,
jsou války pred nástupem národních státu. Ve válce bojovali najmutí
zoldáci, kterí útocili pouze na neprátelské zoldáky a kterí byli z
velké cásti po válce zase propušteni. Napríklad v Itálii v 15.
století platilo, ze mesto mohlo být zpustošeno, pouze pokud se postavilo
na odpor, bezpecnost se vzdy dala vykoupit. Jak ríká historik F. J. P.
Veale, ve výsledku mesta nikdy nebyla pustošena, coz jiste ušetrilo
mnoho lidských zivotu. Dodává, ze „obcané se témer vubec nemuseli
bát nebezpecí války, protoze ta se týkala pouze profesionálních
vojáku.“ [2] V Evrope v 18. století zas v podstate neexistovala
válecná cenzura; bezne se udrzovala poštovní korespondence mezi
„zneprátelenými“ obcany. Obcané válcících státu se bezne
prátelili jako kdokoliv jiný; neplatilo, ze by obcané zeme byli
zodpovednými za zlociny svých vládcu. Lidi v dobe války mnohdy dále
cestovali do „neprátelské“ zeme a obchod s ní byl zpravidla
neregulovaný. [3] Zkrátka, válka byla úcelová, krátká, malá,
lokalizovaná a profesionální. Není treba dodávat, jak moc se toto
liší od státních válek 20. století.
*Záver*
Samozrejme netvrdím, ze v bezstátní spolecnosti nikdy nemuze nastat
válka. Dokud jsou na svete lidé, bude i moznost války. Tvrdím jen, ze
bezstátní spolecnost bude /dlouhodobe, v prumeru/mírumilovnejší nez
spolecnost se státem. Existovala by rada bezpecnostních agentur, které
by se navzájem udrzovaly v rovnováze – kdyby se jedna snazila být
agresivní, byla by zastavena ostatními. Toto je v prímém protikladu ke
státu, který má /monopol/ na fyzickou sílu na uceleném území. To
vytvárí neustálé riziko zneuzití moci, budto soucasnými vládci, nebo
skupinou, at uz domácí, nebo zahranicní, která se postará o státní
prevrat. Zároveň jsou války pro firmy príliš nákladné, coz neplatí
u státu, který má k dispozici zdroje celé spolecnosti a válka se mu
naopak vyplatí, protoze má moznost rozšírit své pravomoci jako nikdy
jindy. Státní sluzby nebývají moc kvalitní, a navíc má stát na
obranu monopol; ve svobodné spolecnosti by byla kvalitnejší obrana a
clovek by mel svobodu volby bezpecnostní agentury. Válka je také
podporována jinými státními intervencemi, od státního školství pres
snahy o ekonomickou sobestacnost. Naproti tomu svobodná spolecnost má
tendenci být mírumilovná, protoze dovoluje lidem se specializovat,
produkovat a poté smenit plody své práce za majetek a sluzby ostatních,
aniz by bylo jakékoliv násilí potreba. Válka by je v trzní spolecnosti
vzácná, protoze pokud clovek nebo firma nemá dostatek penez, aby si
koupili to, co chtejí, na trhu, pak zrejme nebudou mít dostatek penez,
aby se toho zmocnili agresí. V neposlední rade by tech málo válek v
bezstátní spolecnosti melo pravdepodobne mnohem menší rozmery a vedly
by k mnohem menšímu vedlejšímu poškození nez moderní války státu.
Logické rozebrání dusledku státní a bezstátní spolecnosti mluví
jasne – anarcho-kapitalistická spolecnost by mela v prumeru méne
válcení nez spolecnost státní.
Nedelám si ambice, ze tímto jedním clánkem nekoho plne presvedcím.
Lidé mívají zdravý skepticismus k radikálním politickým filozofiím.
Doufám, ze ctenár si alespoň rekne, ze bezstátní spolecnost
není /tak absurdní rešení/, jak si myslel pred prectením tohoto
clánku. (Uprímne doufám, ze ctenár neodejde s tím, ze bezstátní
spolecnost je /ješte absurdnejší/, nez si predtím myslel. :)) Bude mi
stacit, kdyz uzná, ze to má neco do sebe, a ideálne se o problematiku
zacne zajímat víc. Myslím, ze dva vubec nejlepší zdroje na
poskytování práva a bezpecí v anarcho-kapitalismu jsou prednáška
Davida Friedmana [LINK: http://www.youtube.com/watch?v=yXWFWIM8OCI]
Anarchy and Efficient Law a Rothbardova esej [LINK:
http://mises.org/daily/2429] Society without a State. V obou se navíc
pouzívá velmi srozumitelná anglictina.
Je ale potreba vzdy mít na pameti, ze anarcho-kapitalismus by nemel být
odmítnut jen proto, ze není mainstreamovou zálezitostí. Zamítnout
politickou filozofii jenom z toho duvodu, ze pozaduje pomerne velké zmeny
ve fungování spolecnosti, je logickou chybou. Místo toho je potreba
prijmout to, kam cloveka dovedou racionální argumenty, a to je, myslím,
práve anarcho-kapitalismus.
--------------------
[1] Murray Rothbard, /For a New Liberty/, s. 348-349.
[2] F. J. P. Veale, /Advance to Barbarism/, s. 63. Citováno v Murray
Rothbard, /Anatomy of the State./
[3] John U. Nef, /War and Human Progress/, s. 162. Citováno v Murray
Rothbard, /Anatomy of the State/.
http://www.mises.cz/clanky/valka-v-bezstatni-spolecnosti-934.aspx
↧