Hasici patrí ode vzdy k velmi povazovaným povoláním. V soucasnosti je v
Ceské republice rada hasicských sboru placena z verejných prostredku a
sborum dobrovolných hasicu prispívají obce, anebo je rovnou zrizují. Je
však pro existenci sluzeb hasicu nutné, aby byli tito placeni z
verejných prostredku? Oheň je velmi dobrý sluha, ale i velmi zlý pán.
Tohoto faktu jsou si lidé vedomi od pradávna. Aktivne se ohni, který se
dostal mimo kontrolu, bránili a pro zháre nebo toho, kdo ohnem hrozil,
existoval zpravidla jediný trest - smrt. Ochrana pred ohnem je pro lidi
uzitecnou cinností a je jako vzácný statek predmetem jejich jednání.
Tento statek je jako kazdý jiný vzácný statek lidmi na trhu poptáván,
a proto bude i nabízen. Radim Smetka uvádí: „A duvodem, proc poptávat
hasice, je predevším strach o vlastní majetek. Netrápí nás ani tak
predstava, ze sousedovi shorí byt, jako spíše predstava, ze oheň
preskocí do našeho bytu.“ [1] Tentýz autor se dále ptá, co se stane,
pokud zafunguje princip cerného pasazéra - tj. soused nebude ochoten
platit za hasice a bude spoléhat na nás. Anebo se projeví morální
hazard - tj. nekdo si nebude treba platit hasice, aby v prípade pozáru
dostal hodne penez z pojistky. Nebude pak poptávka po sluzbách hasicu
slabá a nebude jejich sluzba horší a s delší dobou dojezdu? V odpovedi
uvádí, ze na trhu existuje ješte jiná skupina lidí, která by na
svobodném trhu sluzby hasicu poptávala. Jedná se o pojištovny: „Jsou
to práve ony, které by musely vyplácet vysoké cástky svým klientum v
prípade pozáru. Tedy práve ony mají silnou motivaci pozárum zabránit
a v hasicích mají ideální nástroj, jak zabránit svým klientum v
morálním hazardu.“ Pojištovny mohou platit hasice prímo nebo mohou
primet své klienty platit si hasice tím, ze jim nevyplatí pojistku,
anebo vysokou spoluúcastí [2]. Tuto skutecnost nyní ilustrujeme
historickou zkušeností. Nejprve je však nutné uvést, ze je
predstavitelná situace, kdy hasici nechají shoret majetek cloveka, který
si jejich sluzby nezaplatil, a ze se soustredí jen na ochranu majetku
svých klientu. To je treba v prípade vilové zástavby anebo továrních
objektu technicky mozné. Dále platí, ze i kdyz je boj s ohnem velice
uzitecný, tak porád mají lidé i jiné potreby, které si prejí
pokrýt. Proto bude vzdy jen cást vzácných výrobních faktoru pouzita
na sluzby hasicu. Bude tedy existovat vzdy nejaká doba dojezdu a úroveň
sluzeb. Pokud tomu tak nebude a lidé budou nuceni platit si na sluzby
hasicu více, nez chtejí, tak to jen znamená, ze jim zbude méne penez na
krytí jiných dulezitých potreb. Díky tomu budou tito lidé poškozeni.
Navíc nebude jiná jen struktura produkce v ekonomice, ale bude jiná i
struktura sluzeb hasicu. Prejdeme však dále.
*Dobrovolný zpusob císlo 1 - trzní rešení v Londýne*
Dle expozice „Museum of London“ vznikly první pojištovny
pojištující riziko pozáru po velkém pozáru Londýna roku 1666 („The
Great Fire“). Tento pozár spálil vetší cást tehdejšího mesta.
Pozdeji pojištovny zacaly zakládat i vlastní hasicské sbory.
Ekonomictí historikové M. Ball a D. Sunderland uvádí, ze na zacátku
19. století provozovaly v Londýne vedle jiných hasice i pojištovny. Ty
mely totiz výše zmínený zrejmý podnet v omezování dopadu pozáru a
jejich role se rozšírila na 10 ctverecných mil centrálního Londýna
(ne prý bez jisté neochoty, ke které autori však blizší informace
neuvádí). Sbory techto pojištoven se sloucily v roce 1832 do „London
Fire Engine Establishment“, jehoz náklady na provoz cinily 8 tisíc
liber rocne. Tento sbor mel 19 stanic s 80 muzi a 2 rícní pontony
(float). Tento sbor rychle rostl a byl dle autoru vysoce úspešný:
„Mezi roky 1833 a 1865 byl angazován ve 32 376 pozárech, z nichz
tretina byla vázných. Do roku 1861 117 hasicu pracovalo s 27 koňmi
tazenými rucními stríkackami, 1 parní stríkackou, 28 rucními pumpami
a 2 parou pohánenými pontony.“ Autori uvádejí, ze pouzívání
rucních stríkacek poté, co parní stríkacky ukázaly svoji cenu, je
pricítáno konzervatismu sboru, ale také snizovalo náklady pojištoven
[3]. To je mozné a legitimní, protoze náklady je nutné zohlednit v
ekonomické kalkulaci a jen omezená cást výrobních faktoru mohla (muze)
být pouzita na hašení pozáru. Navíc rucní stríkacka mohla být
nasazena do akce témer okamzite, zatímco u parní stríkacky se musel
nejprve roztopit kotel [4].
*Dobrovolný zpusob císlo 2 - hasici jako charita v Ceských zemích*
V Londýne pusobila v téze dobe organizace, která poskytovala hasicské
sluzby na bázi charity; šlo o „The Royal Society for the Protection of
Life“ [5]. Podobné to bylo i v Ceských zemích a na Slovensku, pro
které se uvádí v dobe tzv. první republiky: „Profesionální
hasicské sbory byly pouze v Praze, Plzni a v Brne.“ Pricemz roku 1930
mel „Svaz dobrovolného hasicstva ceskoslovenského“ více nez 10
tisíc sboru (spolku) s 300 tisíci cleny a dalších 3 715 sboru s 200
tisíci cleny mel nemecký hasicský svaz [6]. Dríve tomu bylo podobne.
Napríklad pro nekdejší soudní okres Telcský (dobove Telecký) se
uvádí v pramenu z roku 1913 19 hasicských spolku. Na soudním okrese
Frenštát pod Radhoštem 6 spolku. Hranický soudní okres vykazoval k
roku 1909 26 hasicských spolku, ivancický roku 1904 15 spolku, brnenský
k roku 1897 21 ceských spolku a znojemský roku 1904 10 spolku atp. [7]
Pro ponorení do hloubejší historie nám poslouzí historik J. Janák.
Tento uvádí pro rok 1869 v Ceských zemích - tj. krátce po vydání
zákonu o spolkovém a spolcovacím právu - 76 spolku dobrovolných
hasicu, k roku 1880 1362 techto spolku a k roku 1890 jiz 3570 techto spolku
[8]. Vubec první spolek (ceských) doborovolných hasicu mel pak vzniknout
roku 1864 ve stredoceských Velvarech [9]. Pocetnost spolku dobrovolných
hasicu byla tedy velmi vysoká. A to i kdyz uvázíme, ze kvuli
národnostním trenicím vznikly v nekterých místech dva tyto spolky
(ceský a nemecký). Tak tomu bylo treba v jihomoravském Kyjove [10]. Je
také rovnez nutné pripustit, ze nekdy se na financování spolku
dobrovolných hasicu podílely obce (a to nekdy i v rámci národnostních
trenic). Ty pak spolufinancovaly výzbroj spolku anebo poskytovaly spolkum
prostory. Rád policie pozárové z roku 1873 „ukládal starostum a
predstaveným obcí pecovat o zrízení hasicského sboru a poskytovat
všestrannou pomoc.“ [11] Fakticky však celá rada techto spolku vznikla
mnoho let, ba i desítek let poté. V dobe 19. století si lidé moc s
dodrzováním zákonu a narízení hlavu nelámali. Avšak
spolufinancování se objevovalo. Napríklad v severomoravském Príbore
mesto koupilo pro hasicský spolek dum, ve Frenštáte pod Radhoštem pro
spolek postavilo kulnu na náradí. V Rosicích (u Brna) dostal spolek pri
svém zalození hasící potreby (doslova rekvizity) od obce a i na
tehdejší dobu velký príspevek 7 tisíc zlatých [12].
Presto dosáhlo celé hnutí ohromujícího rozsahu, a to šlo o
dobrovolnou spolupráci bez nároku na penezní odmenu. Delat dobrovolného
hasice (nebo jejich sponzora) lidi vnitrne uspokojovalo (a i dnes
uspokojuje). Co za tím stálo? Jiste celá rada ruzných motivu, které
není mozné ani všechny vyjmenovat. Velkou roli však jiste hrála
prestiz, kterou mel (má) hasic v ocích svých blizních. Autori dejin
mesta Trešte uvádí pro místní spolek dobrovolných hasicu: „V této
dobe [19. století a zacátek 20. století, pozn. autora] byla cinnost
hasicu povazována za zájmovou a dobrovolnou cinnost, proto nebyla nikdy
státem financne dotována. Svým prístupem k nácviku a obetavostí pri
pozárech hasici získali uznání nejen v obci, ale i v okolí, kam v
prípade pozáru vyjízdeli pomáhat hasit.“ [13] Ekonomové S. A.
Beaulier a J. C. Hall uvádí mezi duvody, proc se lidé úcastní charity,
práve i prestiz, kterou lze prispením na charitu získat v ocích
druhých. Ta nekteré lidi motivuje pro poskytování charity více nez
jiné veci. Tito ekonomové tvrdí, ze toho jsou si ruzné charitativní
organizace vedomy: „Kdyz se podíváme na zpusoby, kterými charitativní
organizace prosí o dary, zretelne tyto neapeluji na altruistické motivy
dárcu.“ [14] Není zádný duvod, aby podobný záver neplatil i pro
dobrovolné (charitativní) hasice. Titíz autori se venují i problému
vytesňování charity, ke kterému vede cinnost státu a obcí.
Vytesňovací efekt platí predevším tehdy, pokud se lidé venují
charite z toho duvodu, ze mají duševní uzitek ze zlepšování
postavení druhých lidí. Pokud však dárce hodlá za charitativní akci
získat vetší prestiz, budou dopady uvalených daní a výdaju státu
(sociálních dávek) menší nebo zádné [15]. Proto i v oboru hasicském
nebude nikdy dobrovolná práce zcela vytlacena. Nicméne je zrejmé, ze
lidé mají díky daním vybraným pro financování charity nizší
príjmy, a proto jim zbude méne penez na krytí jejich potreb, a tím
pádem i na charitu. Pak je jedno, z jakého duvodu chtejí prispet na
charitu. Bud své príspevky zastaví, nebo omezí, anebo (zrejme málo
pravdepodobne) zachovají jejich výši a uskrovní se jinde (jiní lidé
tak budou mít menší príjmy a budou celit stejnému problému) [16].
Je nutné zmínit ješte jeden duvod, proc hnutí dosáhlo takového
rozsahu. Zejména na vesnicích hasicský spolek vykonával (vykonává) i
jiné cinnosti, a to napríklad sdruzovací, kulturní a vzdelávací [17].
Nahrazoval tak a nahrazuje cinnost jiných spolku a institucí, které
mají v malých sídlech omezené moznosti vzniku vzhledem k nízkému
poctu obyvatel. Asi kazdý v zivote slyšel o hasicském plesu.
*Dobrovolné financování hasicských spolku*
Pro zajímavost uvedeme dva príklady dobrovolného financování
hasicských spolku na Morave. V roce 1871 vznikl nemecký hasicský spolek
v Kyjove ("Freiwillige Feuerwehr in Gaya"): "Nove utvorenému sboru pri
jeho zalození bylo darováno ruznými soukromníky z rad nemeckých na
zakoupení potrebné výzbroje 504 zlatých.". Dulezitý byl pro kazdý
spolek i pocet clenu, ti totiz mohli platit clenské poplatky. Kyjovský
spolek mel pri zalození 69 cinných clenu a na zacátku roku 1873 to bylo
jiz 109 cinných clenu a 40 prispívajících (ti platitili dobrovolný
rocní príspevek) [18]. V západomoravské Trešti vznikl hasicský spolek
roku 1878 a: "Výzbroj a jednoduché hasební prostredky byly porizovány
nejen z daru a sbírek, ale i z výnosu bálu spolkem porádaných." Spolek
mel i radu clenu cestných, kterí mu poskytovali ruzné financní obnosy.
V pozdejší dobe zádal tento spolek o zakoupení parní stríkacky obec,
tato stríkacka však mela být spolufinancována pojištovnou a sbírkou
mezi obcany [19].
*Dobrovolné rešení císlo 3 - tovární hasicské spolky*
Existuje ješte jedna skupina subjektu, která má zájem o sluzby hasicu.
Tato skupina je slozena z majitelu továren prípadne jejich zástupcu. Ve
zmínené Trešti meli napríklad vlastní hasicský tovární spolek
(takový sbor však nemusí nutne vzniknout na základe spolku, ale treba
muze být prímo soucástí struktury firmy) v továrne na sirky [20]. Ve
Vsetíne, kde byla dríve významná výroba nábytku, se mohly vlastními
hasicskými spolky prokázat dve známé nábytkárské továrny -
Thonetova a Khonova [21]. V roce 1887 vznikl hasicský tovární spolek v
Parníku (dnes cást Ceské Trebové), obecní sbor zde vznikl az roku 1911
(!). Historik M. Šebela k tomuto továrnímu spolku uvádí: "O clenství
ve sboru byl mezi zamestnanci zájem a všichni, kterí byli prijati, si to
pokládali za vec cti." [22]. Drevo a textil docela slušne horí. O
sirkách a barvách a dalších chemických látkách na barvení nebo
šlichtování textilu ani nemluve. Oheň muze znicit továrnu, stroje,
suroviny nebo zásoby. Ztráty na majetku jsou pro podnikatele anebo jeho
zástupce nepríjemné, stejne jako to, ze nepoškozená cást majetku
nemuze vydelávat. Proto existuje prostor pro vznik továrních hasicských
sboru [23]. V historických záznamech lze najít, ze takové hasicské
spolky operovaly i mimo majetek továrníka. Zmínený tovární hasicský
spolek z Parníka hasil napríklad chalupu v Parníku anebo pozár továrny
v okolí [24]. Prirozene podnikatelé by také mohli vyuzít sluzeb
pojištoven a jejich prípadných hasicských sboru, takze toto rešení
muze splývat s rešením císlo jedna.
*Záver*
Na základe výše uvedeného je zrejmé, ze sluzby hasicu nemusí být
poskytovány skrze verejné finance, ale mohou být ponechány vlivu
trzních sil a dobrovolné akce. Existuje nekolik skupin (pojištovny a
podnikatelé), které mohou zajistit vetší dostupnost a kvalitu
hasicských sluzeb. Toto by bylo dále zesíleno existencí výhod, které
plynou cloveku z toho, ze je dobrovolným hasicem anebo jejich sponzorem.
Mezi temito výhodami je i vyšší prestiz takového cloveka v ocích
ostatních. Na úplný záver jedna historická zkušenost, která souvisí
úzce s pozáry. Roku 1840 byla Moravská Trebová postizena velkým
pozárem, následné sbírky na vyhorelé se porádaly po celé habsburské
monarchii. Podobne tomu bylo po pozáru roku 1873 v Trebíci. Zde sbírky
po celé monarchii stacily na vyrovnání škod a neco zbylo i navrch. Kdyz
na zacátku 20. století horelo ve Vimperku, tak se odehrála sbírka na
pomoc postizeným v celé strední Evrope [25].
[1] Smetka
[2] Ibid
[3] Ball, s. 406-7. Pozdeji však pojištovny zjistily, ze je pro ne
výhodnejší náklady cástecne socializovat a zalobovaly v parlamentu.
[4] Dle internetu jsem zjistil, ze modernejší parní stríkacka firmy
Smékal z roku 1881 potrebovala na uvedení do chodu 10 minut. Rucní
stríkacky byly vyrábeny mnoho desetiletí po zavedení parních
stríkacek.
[5] Ibid, s. 406
[6] Bartoš, s. 116. Nemci tak meli vyšší podíl hasicu vzhledem k poctu
obyvatel. Predpokládám, ze v poctech jsou zahrnuti i spolky továrních
hasicu – o tech viz dále.
[7] Tiray, s. 40; Felix, s. 62; Bartovský, s. 77-78; Kratochvíl, s. 26;
Slavík, s. 39 a Perinka, s. 43-44. Poslední dva odkazy nezahrnují
hasicské spolky ve vlastním meste a za brnenský okres jsou uvedeny jen
ceské spolky.
[8] Janák, s. 143-144. Prirozene za tu dobu nekteré z techto spolku i
zanikly.
[9] Rezác, s. 344. Šlo však o ceský hasicský spolek. Dle wikipedie.cz
vznikl první nemecký spolek roku 1850 v Zákupech.
[10] Kynera, s. 77
[11] Rezác, s. 344. Dále dle (slezského) zemského zákona z roku 1882
byla kazdá protipozární pojištovna povinna prispívat na náklady
zemského hasicstva a na podporu hasicu zranených pri sluzbe nebo na
podporu pozustalých 2 % rocních brutto príjmu z pojistek, uzavrených na
stavby v zemi. 10% z techto príspevku melo být pouzito na podpurný fond
a zbytek na tvorbu hasicského fondu pro zakládání a podporu hasicských
sboru (Rolleder, s. 575). Paradoxne toto opatrení muselo omezovat
prístupnost pojištení proti pozáru.
[12] Jurok, s. 135; Felix, s. 147 a Rosice, s. 201
[13] Bukvaj, s. 122
[14] Beaulier, s. 29-31
[15] Ibid, s. 31
[16] Na druhou stranu príjemci financí na sluzby hasicu a lidé, kterí
mají príjmy ze zajištování distribuce techto financí, mohou cást
takto získaných penez také dobrovolne vynalozit na nejakou hasicskou
sluzbu (jejich úroveň dobrovolných výdaju na sluzby hasicu však bude
také zkrácena efektem vytesňování – tj. úroveň dobrovolných
výdaju na sluzby hasicu poklesne). V takovém prípade však bude
struktura sluzeb hasicu jiná nez by odpovídalo situaci ve svobodné
spolecnosti. Spotrebitelé sluzeb hasicu tak budou poškozeni. Vliv bude
mít i to, jak jsou verejne poskytované hasicské sluzby propagovány.
Pokud jsou hodne propagovány tak vytesňovací efekt bude ješte vetší a
i moznost získat na tomto poli prestiz bude, co se týká venování
financí, omezená.
[17] srovnej s Tiray, s. 39
[18] Kynera, s. 14. Clen spolku tedy nemusel být nutne zároveň hasicem a
mohl pouze prispet penezi - viz hned dále.
[19] Bukvaj, s. 121-2. Nebylo zjišteno kým byla pojištovna zrízena –
mohlo jít i o mestem zalozené zarízení.
[20] Pátek, s. 228
[21] Baletka, s. 85
[22] Šebela, s. 82-3. Nicméne tento autor se domnívá, ze za to mohla
cástecne moznost nosit stejnokroj. Ovšem stejnokroj treba dobyvatele byl
(je) vnímám casto negativne. Kauzualita bude opacná nez uvádí Šebela.
[23] To platí cástecne i dnes - treba v chemickách a rafinériích,
jejichz provoz je prece jen - díky znacnému mnozství nejruznejších
jinde se málo vyskytujících chemických látek - speciální vecí. Za
všechny príklad hasicu ze
Spolchemie: http://www.pozary.cz/clanek/2725-hasicsky-zachranny-sbor-spolana-a-s/
[24] Ibid, s. 86 a 83, podobne viz Baletka s. 84-85.
[25] Hikl, s. 39; Dvorský, s. 118 a Hajník, s. 28. Našly by se ješte
další podobné príklady.
Literatura:
1. Baletka, L. aj. Vsetín: mesto a cas. Vsetín: Masarykova verejná
knihovna 2008, ISBN 978-80-904139-1-7.
2. Ball, M. a Sunderland, D. An Economic History of London 1800-1914.
Abingdon on Thames: Routledge 2001, ISBN 0-415-40640-4.
3. Bartoš, J. aj. Dejiny Moravy. Díl 4., Svobodný stát a okupace. Brno:
Muzejní a vlastivedná spolecnost 2004, ISBN 80-7275-044-5.
4. Beaulier, S. A. a Hall, J. C. Collective Consumption Externalities and
Charitable Giving. In: New Perspectives on Political Economy, Volume 4,
Number 1. Praha: Liberální institut 2008, ISSN 1801-0938.
5. Bukvaj, F. aj. Trešt 1349-2001. Trešt: Mesto Trešt 2001.
6. Dvorský, F. Trebický okres. Brno: Garn 2008, ISBN 978-80-86347-95-0,
puvodne vyšlo roku 1906.
7. Felix, J. Frenštátský okres. Brno: Garn 2008, ISBN 978-80-86347-99-8,
puvodne vyšlo roku 1908.
8. Hajník, R. Vimperk. Praha-Litomyšl: Paseka 2007, ISBN
978-80-7185-864-5.
9. Hikl, R. Moravská Trebová v dejinách. Moravská Trebová: Okresní
osvetová rada 1948.
10. Janák, J. a Chocholác, B. Morava v národním a politickém ruchu 19.
století. Brno: Matice moravská 2007, ISBN 978-80-86488-03-5.
11. Jurok, J. aj. Dejiny mesta Príbora. Nový Jicín-Príbor: Mesto
Príbor 2002, ISBN 80-238-9541-9.
12. Kratochvíl, A. Ivancický okres. Brno: Garn 2007, ISBN
978-80-86347-65-3, puvodne vyšlo roku 1904.
13. Kynera, J. Boj o ceský Kyjov. Brno: Moravský legionár 1931.
14. Pátek, A. J. Jihlavský okres. Brno: Garn 2008, ISBN
978-80-86347-38-7, puvodne vyšlo roku 1901.
15. Perinka, F. V. Znojemský okres. Brno: Musejní spolek v Brne 1904.
16. Rosice 100 let mestem: 1907-2007: almanach sestavený u prílezitosti
100. výrocí povýšení Rosic na mesto. Rosice: Kulturní informacní
centrum Rosice 2007, ISBN 978-80-254-0997-8.
17. Rolleder, A. Dejiny mesta a soudního okresu Odry. Odry: Mesto Odry,
2002.
18. Rezác, F. aj. Kojetín v promenách casu: (1233-2008): sborník.
Kojetín: Mestské kulturní stredisko 2009, ISBN 978-80-254-4254-8.
19. Slavík, F. A. Brnenský okres. Brno: Musejní spolek v Brne 1897.
20. Smetka, R. Mají být hasici státní? Laissez Faire [online, 2011].
Dostupný z (prístup
VI/2012):http://nechtenasbyt.cz/clanek/clanek-353.html
21. Šebela, M. Parnická textilní továrna. Ústí nad Orlicí: Oftis
2010, ISBN 978-80-7405-087-9.
22. Tiray, J. Telecký okres. Brno: Garn 2008, ISBN 978-80-86347-98-1,
puvodne vyšlo roku 1913.
23. Museum of London.
http://www.mises.cz/clanky/musi-byt-hasici-verejne-placeni--955.aspx
↧