Kazdý konzistentní obhájce svobody se patrne drív nebo pozdeji setká s
následujícím výrokem: „Ale nemuzeš preci privatizovat vše a úplne
zrušit dane a stát, to je extrémní! Já vyznávám zlatou strední
cestu. Všeho s mírou. Nejaký stát musí být.“
Zlatá strední cesta je v lidském zivote výborným vodítkem. Je vhodné
jej vyuzívat napríklad v prístupu k prijímání potravy ci k
zivotospráve obecne. Vetšina lidí (samozrejme krome mých
oblíbených[LINK: http://en.wikipedia.org/wiki/Inedia] breathariánu) se
shodne na tom, ze není dobré nejíst vubec, ani se prejídat. Pokud
nebudete jíst, zemrete na nedostatek zivin. Pokud budete jíst jako
nezavrený ci budete jíst pouze jeden typ potravy, uškodíte svému
zdraví. Budete-li se rídit Zlatou strední cestou a jíst pestrou stravu
v rozumném mnozství, budete odmeneni vyšší pravdepodobností pevného
zdraví.
Hácek Zlaté strední cesty ovšem spocívá v tom, ze vhodnost její
aplikace nezávisí na všelidové shode, nýbrz na souladu s prírodními
zákony. Je klidne mozné, ze se v urcitém období a na urcitém míste
vetšina lidí shodla v tom, ze je správné se nemístne prejídat; to
však nic nezmenilo na faktu, ze lidé rídící se maximem prejídání v
souladu s prírodními zákony ztloustli a privodili si zazívací potíze.
Zlatou strední cestu naopak není mozné aplikovat na takové typy
jednání, které i v nejmenší mozné míre škodí. Zádný prícetný
jedinec nikdy neprohlásí, ze s popíjením cisté kyseliny sírové by se
to nemelo prehánet, ale sklenicka denne zdraví jen prospeje. Zádná
zlatá strední cesta v takovém prípade neexistuje, ideální prístup je
proste kyselinu sírovou nepít ani v tom nejmenším mnozství. Zlatá
strední cesta je zkrátka aplikovatelná pouze na takové jednání,
které je alespoň v minimální míre prirozene zádoucí.
Pojdme se s tímto poznáním podívat na údajnou samozrejmost aplikace
Zlaté strední cesty na problematiku státních zásahu. Jsou státní
intervence ve spolecnosti zádoucí?
Murray Rothbard v knize Ekonomie státních zásahu vypracoval – jak jiz
název napovídá – podrobnou analýzu této kategorie lidského
jednání, pricemz dochází k poznání, ze veškeré státní zásahy lze
rozdelit na zásahy autistické, binární a triangulární.
Intervence /autistické/ zahrnují narízení, která svým dopadem
zasáhnou pouze jeden subjekt – príkladem muze být zákaz nošení
burek ve Francii. /Binární/intervence dále zahrnují subjekty dva:
stranu zasahující a stranu zasazenou. Príkladem budiz fenomén zdanení,
kdy stát vydává príkaz, aby mu obcan vydal cást svého
jmení. /Triangulární/ intervence konecne zahrnuje strany tri, kdy
stát upravuje, za jakých podmínek spolu mohou dva subjekty vstoupit do
urcitého vztahu; nejcasteji obchodního, ale výjimkou není ani úprava
vztahu osobních, jako je regulace podmínek manzelského svazku.
Rothbard v dané knize poukazuje na fakt, ze typologie státních
intervencí muze být stejne dobre vyuzita k analýze zlocinného
jednání, jako je krádez, vybírání výpalného, ci obchod s lidmi.
Duvodem je skutecnost, ze státní intervence, stejne jako zlocinné
jednání, jsou kategoricky stejným typem lidského jednání –
jednání zalozeného na donucení pod hrozbou násilí.
Násilnou podstatu státního zásahu nijak nemení kontext, ve kterém je
vykonáván. Zcizení cásti obcanova majetku proti jeho vuli je stejne
násilné, odehrává-li se v rámci totalitního státu, ci za
demokratickém rezimu. Krádez je krádezí vzdy, kdyz s ní okradený
nesouhlasí; zhola nezálezí na tom, zda s ní souhlasí všichni
ostatní.
Jak jsme videli výše, Zlatou strední cestu nelze aplikovat tehdy, je-li
urcité jednání škodlivé i v té nejmenší mozné míre. Násilí jiz
z definice vzdy nekomu škodí; kazdý jedinec zasazený násilím trpí
telesnou ci duševní újmou. Jelikoz je kazdý státní zásah ze své
podstaty násilným aktem, je treba tuto kategorii lidského jednání
zcela odmítnout.
Stejne tak jako ve spolecnosti neexistuje optimální pocet vrazd a
znásilnení, neexistuje ani optimální míra státních zásahu. Zlatá
strední cesta je totiz vskutku výborným vodítkem, ale musí být sama
uzívána s mírou.
http://www.mises.cz/clanky/mytus-zlate-stredni-cesty-970.aspx
↧