[LINK: http://greenaction.cz/teorie/veganstvi-kontra-ochrana-prirody.html]
*Proc a jak?*
K sepsání této krátké analýzy me motivuje predevším to, ze me jiz
nebaví císt jednostranné veganské kupení dat o prospešnosti
veganství k zivotnímu prostredí, které bez interpretace a kontextu
mohou trochu znalejší ctenáre mnohdy spíše odradit od této etické
alternativy. Práve vhled a odhalení informací, které nezapadají do
našich vlastních ideových rámcu nás mohou posunout v úvahách mnohem
dál.
Z velké cásti budu reagovat na clánek „[LINK:
http://veganka.cz/soucasti-ekologickeho-zivotniho-stylu-musi-byt-i-veganska-strava/]
Soucástí ekologického zivotního stylu musí být i veganská strava“
a z cásti se pokusím prispet nekolika tématickými postrehy a
doplňujícími inforamcemi. Ac mel autor zmíneného clánku dle mého
názoru dobré úmysly, nevyvaroval se základní dialektické chyby.
Domnívám se totiz, ze prání bylo otcem myšlenky a jako první byl
autor presvedcen o svém záveru a to:“ze soucástí k zivotnímu
prostredí šetrného zivotního stylu musí být i veganský zpusob
zivota“. Následne pak nashromázdil „císla a statistiky“, které
jeho záver potvrzují. Správná deduktivní metoda poznání by mela být
presne opacná: na základe ruzných dostupných vstupních informací se
snazit vyvodit nejpravdepodobnejší mozný záver. Nemel by pritom
ignorovat nehodící se informace.
Z duvodu obsáhlosti a komplikovanosti tématu se nebudu snazit vyvodit
nejaký jiný alternativní záver, ale pokusím se autorovo zásadní a
velmi silný záver vyvrátit. Nesnazím se tím tvrdit, ze
environmentálne prospešný styl zivota a ohleduplnost k jiným zivým
tvorum spolu nesouvisí. Jsem presvedcen, ze tyto dve témata znacne
souvisí uz jen proto, ze se postoje a hodnoty obou prístupu u velkého
poctu svých nositelu prolínají – napríklad u autora zmíneného
clánku nebo u me a spousty me známých lidí.
*Rozdílné etické zakotvení ochráncu a osvoboditelu*
Nejprve bych rád uvedl modelový prípad, kde se mohou vzájemne vylucovat
postoje ekocentrické etiky (duraz klade na hodnotu komplexního
fungování ekosystému) a biocentrické etiky (duraz klade na hodnotu
zivota organismu) prípadne její obdoby zoocentrické (duraz klade jen na
hodnotu tech organismu, které vnímají bolest nebo emoce). Z nich
ekocentrická etika reprezentuje prístup environmentálne šetrného
zivotního stylu a biocentrická a zoocentrická etika jsou nejcastejším
motivem veganského zivotního stylu a dali základ presvedcení o rovnosti
mezi lidskými a mimolidskými bytostmi. Kazdý z techto prístupu bude
jiným zpusobem rešit moznou záchranu hladovejících srn nebo jiné
jelenovité zvere pred smrtí hladem a vycerpáním behem zimy. Pokud by ve
stredoevropských lesích neprobíhalo prikrmování v zimních mesících
muze uhynout az tretina vysoké zvere. Zatímco z pohledu biocentrické
prípadne zoocentrické je pohled na umírající trpící bytosti (a mohou
to být srny umírající hladem nebo somálská decka umírající hlady
mezi, kterými veganská etika v idealizovaném prípade nerozlišuje,
protoze uznává rovnost mezi trpícími bytostmi) impulzem k záchrane
jejich zivotu, pro ekocentrika je smrt soucástí kolobehu a vidí
kazdorocní smrt mnoha zvírat jako prirozenou nutnost pro zachování
ekosystému lesa. Záchrana zvere pred hladem a její ponechání nazivu by
v dlouhodobém merítku znamenala zamezení zmlazení a prirozené obnovy
lesního porostu a jeho postupnou destrukci (nebo mírneji receno jeho
neprirozenou premenu v jiný typ ekosystému) s dopadem na mnoho jiných
druhu organismu v nem zijících, které by naopak z daného území
vymizeli.
Podobných prípadu, kdy na sebe narází postoje veganské etiky o hodnote
konkrétních bytostí a predstava vyvázených prírodních ekosystému s
prirozeným kolobehem zivota a smrti, lze nalézt více. At si kazdý tento
modelový príklad pokusí vyrešit a zduvodnit sám za sebe podle svých
hodnot. Jen se k tomu dovolím dodat, ze hladomory lidí (podle
biocentrické etiky rovných s jakýmikoliv trpícími bytostmi), které by
pred smrtí hladem pravdepodobne rád zachránil témer kazdý, az na
nekolik hlubine ekologických myslitelu, kterí se v jednom období snazili
ekocentircké modely prevádet na lidskou spolecnost a zajistili tím
tomuto jinak v mnohém inspirativním environmentálním proudu zavrzení a
nálepku „antihumanismu“. Tomu, kdo by chtel selektivní hodnotový
prístup pro prírodní svet a svet lidí lze pripomenout, ze nelze
odhlédnout ani od skutecnosti, ze k mnoha lidským zásahum, prikrmování
a premnozování (a také následné „regulaci“ neboli mysliveckému
vrazdení) ve stredoevropském lese dochází a nelze ho vnímat za ciste
„prirozený“.
*Nejlepší chemická ochrana je zádnou nepotrebovat*
Dalším príkladem nesouladu mezi ochránci prírody a osvoboditeli
zvírat se nachází v oblasti ochrany (nejen) lidského zdraví pred
pusobením chemických látek. Pro nás momentálne platná evropská
smernice REACH (registrace, evaulace a autorizace chemických látek), za
kterou pro Ceskou republiku bojovali i ceské ekologické organizace jako
Arnika a Greenpeace, a která znamená smrt milionu zvírat pri testování
veškerých chemických látek pouzívaných v EU.
Paklize odmítneme testování na zvíratech zbude nám moznost dál
pouzívat ruzné chemické látky s pouze omezenými informacemi
získanými jinými zpusoby a je otázka, jak moc by mohl podobný stav
ovlivnit predcasnou smrt milionu lidí nebo zvírat ve volné prírode. Je
skutecne otázka zda více informací o nebezpecnosti ruzných chemických
látek muze ovlivnit aplikace chemických látek s katastrofálními dopady
a to i v podobe úmrtí zvírat. Videli jste jiz nekdy stovky racku umírat
a poletovat po poli? Nemusí se jednat o havárie, ale pomalé a plošné
úniky z kazdodenního zivota. Kolik lidských a mimolidských bytostí
umírá v dusledku toho?
Další mozností, podle mého názoru pro zvírata i zivotní prostredí
to nejlepší, je nepouzívat chemické látky vubec, coz je prakticky
neproveditelné, protoze by to znamenalo nepouzívat ani propisku, casopis
nebo tricko s potiskem „go vegan“. Dovedu si zive predstavit, jak se
zhýckanci s radikální veganskou rétorikou premení na nespokojené
bojovníky proti omezování svých práv na to mít mobilní telefony a
laptopy, které bez celé palety ruzných chemikálií nikdo nevyrobí.
Stací se podívat, jak lidé povazují za své svaté a nedotknutelné
právo vyuzívat všech výdobytku moderní spolecnosti bez omezení. Pokud
jim na ne nekdo sáhne je oheň na streše.
Ac bychom dokázali nebo nedokázali testování na zvíratech v rámci
REACH zastavit, nezastavíme mnozství chemických látek, které ohrozují
jak nás tak zivotní prostredí. Rozumný kompromis nikde nevidím (címz
netvrdím, ze bychom ho nemeli hledat – spíše naopak), je spíše v
idealizovaných predstavách ideologu nez v technologických moznostech
lidské spolecnosti. Ac lze díky vlivu chemické loby povazovat REACH jen
za rešení nejkritictejších prípadu vlivu chemikálií, tak se tato
„chemická ochrana“ na nás všechny uplatňuje a kazdý kdo si koupí
jakékoliv zbozí v obchode je touto smernicí chránen. Coz znamená pro
miliony zvírat smrt pri toxikologických testech.
Všechny rozpory mezi veganskou etikou a ochranou prírody nemusí pramenit
jen z hodnotových základu nebo z technických mozností v protikladu k
lidským „potrebám“. Nekdy to jsou jenom zkreslené informace nebo
jejich interpretace jako to je povetšinou v uvedeném clánku.
*Kolik veganu uziví Zeme?*
Rozebíraný clánek nejprve zmiňuje, ze ze sedmi miliard lidí hladoví
850 milionu a jako vysvetlení poskytuje model vyplývající z klasické
potravní pyramidy a to, ze se zvyšující se trofickou úrovní potrebuje
konzument pri stejném objemu mnohem více primární rostlinné produkce.
Jinými slovy, ze stejná velikost území/rostlinné produkce uziví
mnohem více býlozravcu nez maso(vše)zravcu. Ti se mimo jiné v dusledku
toho vyskytují v prírode v menších hustotách, coz je rozhodne
zajímavé porovnat s hustotou lidí.
Dulezité je s tím uvést, ze hlad nezpusobuje absolutní nedostatek
jídla, ale zpusobuje ho nedostatek relativní. Hlad nezpusobil
„nedostatek jídla“, kterého je naopak celosvetove zatím dostatek,
ale zpusobila ho nerovnomerná distribuce jídla, která je dusledkem
chudoby. Jednoduše jsou tací lidé, kterí nemají dostatek penez si
jídlo koupit. Pokud by se všechny rostlinné i zivocišné potraviny,
které lidstvo vyrobí, distribuovali všem lidem na svete rovným dílem
nehladovel by z lidí nikdo. Ve svete, kde je chudoba, je však hlad
zpusobují vysoké ceny základních plodin, které jiz s zivocišnou
produkcí souviset mohou. A práve moznost bohaté cásti sveta (kam jiste
patrí drtivá vetšina ctenáru techto rádek) zaplatit za základní
plodiny umozňuje skoupit je pro výkrm zvírat, výrobu agropaliv nebo
prebytky koncící za kontejnery supermarketu. Dokázeme preplatit
hladovející lidi a místo toho sytit zvírata uveznená ve velkochovech,
nenasytné automobily nebo svého kardiologa.
Úzivnost urcité plochy z hlediska ruzných druhu etické diety muze být
mnohem zajímavejší z pohledu zda clovek konzumuje organické potraviny
nebo ty z prumyslové výroby. Z tohoto pohledu, který jiste je pro
zivotní prostredí mnohem príznivejší, je naopak potreba extenzifikovat
rostlinou produkci a nesnazit se o co nejvetší úrodu na co nejmenší
ploše. Respektive je pro zivotní prostredí prospešné, kdyz menší
plocha uziví daleko méne lidí, protoze chemizace a intenzifikace
zemedelství také zvýší pocet lidí, které nasytí konstantní plocha,
ale dochází pri tom k degradaci pudy prípadne úniky reziduí hnojiv a
pesticidu. Pokud seradíme podle potrebné zemedelské plochy ruzné diety,
bude to od nejvetší po nejmenší v poradí: všezravec biopotravin,
všezravec prumyslových potravin, roslitnozravec biopotravin,
rostlinozravec prumyslových potravin. Veganská strava je v tomto ohledu
vzdy mnohem méne nárocná na mnozství zemedelské pudy, ale nemel by z
toho vyplývat imperativ po nejvetší efektivite a nejvýnosnejším
zuzitkování zemedelské pudy. Navíc jak bude rozebráno dále
extenzivní chovy mohou být v jisté míre mnohem environmentálne
vhodnejší nez monokultura pšenice.
Z pohledu environmentální šetrnost a ohledu k zivým organismum je
nejpríznivejší dieta, kterou nekterí lidé praktikují, asi
fruktariánství (pomineme-li brethariánský kult). Otázka zní, kolik
fruktariánu uziví jeden hektar? Další mozná az príliš vyhranenou
otázkou, na kterou at si kazdý odpoví sám je, kdo zije více
environmentálne šetrne, zda všezravý lovec a sberac v Amazonii nebo
vegan v západní Evrope, který zkonzumuje nekolikanásobne více
dodatkové energie na zpracování své potravy nez kolik z té potravy
energie získá?
*Jak moc ovlivňuje chov zvírat klima?*
Ac souhlasím s tvrzením, ze chov zvírat má dopad na zmeny klimatu, jsou
nekteré informace zverejnené v clánku vysoce nerealistické. Rád bych
predevším zpochybnil nebo spíše lépe interpretoval do ocí bijící
tvrzení, ze 18 procent emisí skleníkových plynu pochází z chovu
zvírat, kterou [LINK: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007060020]
zverejnila v roce 2006 Food and Agricultural Organization (FAO) pri OSN. Na
rozdíl od pohádek zverejnených Ochránci hospodárských zvírat, kterí
ve svém materiálu nestoudne tvrdí (a obrátí se to jednou proti
názorum, které zastáváme), ze „80 % globálního oteplování tvorí
spotreba masa!“, se totiz hodnota 18 procent opírá o informace
verohodné organizace. Bylo by férové si naservírovat pravdu, co se za
tímto údajem schovává a nesnazit se lhát si do kapsy a zvelicovat,
protoze si prejeme dát svým argumentum co nejvetší váhu.
Clánek totiz hovorí o 18 procentech emisích skleníkových plynu nikoliv
o tom, ze techto 18 procent skleníkových plynu zpusobí 18 procent zmen
klimatu. Pokud se podíváme na zprávu blíze, tak zjistíme, ze v
metodice této studie se prepocítávaly ruzné skleníkové plyny na
ekvivalent oxidu uhlicitého. Napríklad jedna molekula oxidu dusného
dokáze akumulovat asi 300 krát více tepelného zárení nez molekula
oxidu uhlicitého a jedna molekula metanu asi 23 krát více nez molekula
oxidu uhlicitého. Pritom ve studii nejsou vubec zohledneny reálné
nárusty techto plynu v atmosfére. Pritom pokud se podíváme na
atmosferické koncentrace metanu, tak zjistíme, ze ac od preindustirálnho
období narostly asi trikrát, jejich rust se zhruba v roce 2000 zastavil.
Vedci zatím nevedí presne, proc k necemu takovému došlo. Mozná to je
díky vetšímu likvidaci molekul metanu pomocí chlorových nebo
hydroxilových radikálu, ale v dobe, kdy tato studie FAO vyšla se jednalo
jiz o nekolik let známý fenomén. Práve metan je druhá
nejvýznamnejší skleníkový plyn a pro chov zvírat jeden z nejvíce
skloňovaných argumentu v souvislosti se zmenami klimatu. Takze od císla
18 si muzeme minimálne odecíst významnou cást (muj odhad 8 – 5). Jak
je to dále s oxidem dusným si netroufám ani odhadovat.
Presto celých 9 % emisí oxidu uhlicitého, které uvádí studie v
dusledku chovu zvírat se zdají jako celkem vysoké císlo a dle
strízlivého názoru bych podobný údaj bral s rezervou, protoze bude
jiste zálezet na metodice výpoctu. Ve srovnání s emisemi z energetiky a
prumyslu se zdá az neuveritelné, ze by 40 % svetové zemedelské
produkce, kterou zpráva odhaduje jako zdroj krmiva pro zivocišnou
produkci, zpusobilo 9 % emisí oxidu uhlicitého. Navíc je treba vedet
jakým zpusobem vznikají podobné studie, které se snazí predevším
zaujmout pozornost a zájem, protoze se snazí o velkou pozornost.
Daleko zajímavejší úvaha by byla, jaký dopad na emise oxidu
uhlicitého muze mít zmena výroby zivocišných produktu na stejný
ekvivalent produktu rostlinných a jak moc by se mnozství emisí tohoto
plynu zmenšila. Vzhledem k tomu, ze zemedelství a zpracování potravin
jako celek spotrebovává velké mnozství dodatkové energie v podobe
fosilních paliv, si troufám tvrdit, ze by se porád jednalo rádove o
stejné hodnoty. Tudíz je otázka zda primární prícinou zde je to, ze
se jedná o zivocišnou produkci nebo, ze se vyrábí prumyslovým
zemedelstvím. Jiná studie, která srovnávala produkci skleníkových
plynu z produkce ruzných potravin a kde velké hodnoty melo maso práve
díky metanu, ale pokud bychom tento vliv zanedbali, tak se bude rádove
rovnat jiným potravinám. Za hodnotné v tomto svetle povazuji zhodnotit
kolik emisí se [LINK:
http://energyfarms.wordpress.com/2009/04/16/how-much-energy-goes-into-our-food-system/]
vyprodukuje díky pestovaní ve sklenících, chemizací a taky
skladováním a úpravou. Není tudíz úplne pravda, ze by na jednu tunu
zivocišné potravy bylo potreba dvacetkrát více energie nez na jednu
tunu rostlinné potravy jak se píše v rozebíraném clánku. Zálezí
jaká rostlinná a jaká zivocišná potravina se srovnává.
Nekolikanásobný rozdíl bude i mezi brambory a rajcaty, mezi volným
chovem ovcí a bateriovým chovem slepic, mezi organickými a prumyslovými
potraviny.
Rozhodne nelze pominout argument odlesňování z duvodu plochy pro nové
pastviny pro zvírata a s ním spojený uvolňování uhlíku z nefosilní
organické hmoty (odlesňování prestavuje zlomek emisí oxidu uhlicitého
oproti spalování fosilních paliv), ale je více nez nepresné oznacovat
stromy za „lapac oxidu uhlicitého“ a regulátor globálního klimatu.
Pralesy a jiné lesní ekosystémy v konecném stádiu sukcesního vývoje
totiz jiz zádný další oxid uhlicitý nelapají a mají zhruba
vyrovnanou bilanci vydýchaného oxidu uhlicitého a fixovaného oxidu
uhlicitého pri fotosyntéze. Stromy tudíz oxid uhlicitý nelapají, ale
pouze ho zásobují ve své biomase.
Secteno a podtrzeno si stále myslím, ze realistické je mít na pameti,
ze zmeny klimatu jsou zpusobeny energetickým prumyslem a spotrebou
fosilních paliv a zivocišná výroba se na tom podílí pouze velmi
okrajove.
*Likvidace biodiverzity?*
V clánku jsou zmíneny dopady na úbytek druhu ryb a vymizení mnoha druhu
lososa v Kanade. Rozhodne by bylo zajímavé spocítat vliv konzumace masa
na biodiverzitu napríklad pri úbytku pralesu nebo jiných biologicky
hodnotných ploch na úkor chovu hospodárských zvírat v ruzných zemích
po svete jako je Argentina nebo Brazílie. Ale vše není úplne
jednoznacné v takové Evrope, kde jsou prirozené prírodní plochy
omezenými enklávami (Národní parky a Národní prírodní rezervace) a
jinak zde prevládá kulturní krajina. Kulturní travní plochy urcené
pro chov zvírat se stali soucástí krajinárských a biologických
hodnot. Tak napríklad v takových Bílých Karpatech nebo Beskydách, kde
jsou chránené krajinné oblasti a chrání se v nich jmenovite typický
krajinný ráz, vznikla mozaika lesních a travnatých biotopu. Unikátní
krajinná diverzita je pritom závislá na pravidelné pastve nebo stále
casteji secení trávy. Tímto zpusobem je extenzivní chov dulezitým
prvkem v uchování prírodního dedictví. Ruzné extenzivní chovy ovcí
a koz jsou financne podporovány práve z krajinárských duvodu.
Dalším argumentem na poli diverzity je na úrovni druhu, protoze mnoho
techto lucních a travnatých biotopu jsou soucástí unikátní z hlediska
druhu, které se na nich vyskytují. Pokud by neprobíhala pastva nebo
secení (seno se dnes velmi casto pálí), tak by tyto biotopy zarostly a
zmizely by orchideové louky s prstnatci, vstavaci, torici a dalšími
vzácnými rostlinami.
Celé to je otázka hodnot toho jakou chceme mít krajinu a zda ji máme
nechat opet volne zarust nebo ji umele udrzovat a chránit druhy, které
jsou dnes vzácné. Nacházejí se i názory nechat vše zarust a dále
neudrzovat. Kazdopádne odpadá argument, ze by mohly extenzivní
zivocišné chovy poškozovat zivotní prostredí, ale je nutné dodat, ze
by tento zpusob výroby nepokryl zdaleka ani cást dnešní spotreby
zivocišných produktu.
Navíc ohledne vyhubení druhu ryb nebo jiných zvírat, která jsou volne
odchytávány v prírode je zajímavé podotknout, ze dnes jsou
vypracovány ruzné koncepty jako je trvale udrzitelný výnos nebo trvale
udrzitelná sklizeň. Tyto kapitoly v ucebnicích ekologie vycházejí z
populacní dynamiky ruzných druhu zivocichu a rostlin a doporucují ruzné
maximální výše úlovku, které neomezí reprodukcní kapacitu lovených
populací. Tudíz veda tak posunula moznosti exploatace ruzných zvírat
aniz by tím vyhubili ruzné druhy. To muze prerust az do ochrany prírody,
která je motivovaná trvalým ziskem z lovu nekterých druhu. Zajímavý
je napríklad odstrel nekterých druhu zvírat v nekolika národních
parcích v Africe, které se v národním parku dokází celkem dobre
mnozit, ale plocha parku na jejich uzivení nestací a nez aby „páchali
škody“ mimo park, jsou za peníze odstreleni a je z toho financována
ochrana parku. Pri systematické likvidaci veškeré prirozenosti a
prírody se ovšem jedná o omezené prípady a honba za krátkodobým
ziskem vetšinou dlouhodobé zisky preválcuje.
*Kontaminace a odpady*
Rozhodne si nemyslím, ze má nejakou vypovídající hodnotu citovat
výroky o tom, ze by odpadní vody ze zvírecích farem znecistily zivotní
prostredí trikrát více nez odpadní vody z prumyslu, aniz by blíze
rekly jakou cást znecištení porovnávají. Podobný údaj má mozná
vzbuzovat úzas, ale absolutne prehlízí, ze nelze srovnat radioaktivní
stroncium z energetického prumyslu v mori poblíz Japonska nebo dioxiny v
areálech ceských spaloven s organickým znecištením obsahující
amoniak a mocovinu. Tudíz pokud chceme srovnávat prumysl a zivocišnou
výrobu, muzeme si vybrat pouze treba míru organického znecištení, ale
bude to absolutne prehlízet skutecnou oblast rizikovosti prumyslu, který
je nekde jinde.
S touto otázkou organických látek obsahujících dusík a fosfor úzce
souvisí i otázka „odpadu“ z zivocišné výroby. Ac se v clánku
píše o „odpadech“, tak soucasne píše, ze jsou zapracovány do pudy.
Tudíz je dulezité rozhodnout o tom, zda se jedná o hnojivo nebo odpad.
Tam práve zálezí na obsahu tezkých kovu nebo antibiotik, coz je casto
prípad práve prumyslových chovu, ale obsah dusíku a fosforu je z
hlediska vyuzití jako hnojiva naopak prospešný. Opet se vrátím k
extenzivním chovum, kde je produkce mocuvky a hnoje výhodný v tom, ze se
nemusí takovéto hnojivo rozvázet na velké vzdálenosti a neobsahuje
nebezpecné látky jako antibiotika. V tom prípade se muze jednat o cenou
surovinu. Naopak prumyslový chov akumuluje velké mnozství techto
materiálu na jednom míste a jejich zapracování je príliš nákladné,
protoze by se musel rozvázet na velké vzdálenosti.
Navíc pokud budeme chtít udrzet úrodnou pudu a nebudeme chtít pozívat
chemická hnojiva, která se také podílejí na kontaminaci vod, bude
potreba zajistit nejaký zpusob organického hnojení, jednou mozností
jsou práve „odpady“ z extenzivních chovu. Organická hnojiva jsou
jasne environmentálne šetrnejší.
*Co z toho všeho vyplývá?*
Musím odmítnout tvrzení, ze zivotní zpusob šetrný k zivotnímu
prostredí musí nutne být za kazdou cenu veganský. Šetrnost
k zivotnímu prostredí a ohled k cítícím bytostem nejsou ve všech
ohledech vzdy totozné. V mnoha ohledech se mohou dokonce lišit a mít
protichudné tendence. Motivací k veganství by podle mého názoru mel
být ohled k trpícím bytostem a nikoliv ohleduplnost k zivotnímu
prostredí. Rozhodne nebylo mým zámerem poškodit ani jedenu z techto
voleb, protoze se obe snazím zohledňovat. Naucil jsem se brát ohledy na
oboje. Stejne tak nebylo mým zámerem poskytnout nejaký záver, ale
spíše relativizovat nekterá az demagogická tvrzení „radikálních
veganu“. Stejne tak priznávám, ze nemusím mít ve všem stoprocentní
podlozenou pravdu a jsem otevren novým a dalším argumentum. Doporucil
bych to i všem ostatním stejne jako to, aby si zjištovali ruzné další
informace a neprebírali mnohokrát zkreslené nebo zavádející
informace. Krásný den bez utrpení preje…
Adam S.
http://greenaction.cz/teorie/veganstvi-kontra-ochrana-prirody.html
↧