Asi málokomu z nás unikla nedávná aféra, behem které bylo v
nejruznejších výrobcích, které mely obsahovat hovezí maso nalezeno i
maso koňské. To se objevilo mimo jiné i v oblíbených masových
koulích z [LINK:
http://www.mises.cz/clanky/soucasnost-patri-drevotrisce-941.aspx] IKEA.
Mozná pri snaze ušetrit, mozná jen neštastnou náhodou.
V první rade bych rád poznamenal, ze podle mého nebyl nejaký výrazný
duvod k hysterii. Koňské maso se celkem normálne jí, leckde je dokonce
vyhledávanou pochoutkou, coz dokládá také skutecnost, ze jeho prodej po
této afére (a dobré reklame) ve Francii výrazne vzrostl. Mimo to v
nekterých prípadech šlo skutecne pouze o stopové mnozství koňského
masa v hovezím. Mediální hysterie tedy podle mého docela zbytecná.
To ale neznamená, ze se nejedná o problém. Pokud si zákazník kupuje
podle informací výrobce hovezí, musí dostat hovezí – v opacném
prípade byl podveden. Kritika se tedy oprávnene snesla na výrobce techto
„kontaminovaných“ výrobku. Nesledoval jsem celou kauzu az tak
podrobne, ale z toho, co jsem videl a cetl, mám dojem, ze zde kritika
skoncila. To je podle me velká chyba. Obviňování výrobcu je sice
správné, ale trochu krátkozraké. Za naprosto tragické totiz povazuji
selhání agentur kontrolujících kvalitu.
Státních agentur na kontrolu kvality. Asi uz málokoho prekvapí, ze
instituce, která nedokáze efektivne zvládat ani tak jednoduché úkoly,
jako je údrzba silnic, nebude schopna tak komplexních cinností, jako je
práve kontrola kvality prodávaných statku.
Jenze u neškodného koňského masa to nekoncí. Není to tak dávno, co
se objevily aféry posypové soli v jídle, cínského cesneku a další.
Mnohem víc nez trochy koňského masa se desím, co ješte nedokázaly
státní agentury odhalit. Jaké jedy jíme nebo dýcháme?
*Soukromá kontrola kvality*
Dost mozná jste zaznamenali relativne nový casopis D test, který se na
ziskové bázi práve kontrolám kvality zbozí venuje. Je to první
vlaštovka, která musí zivorit v konkurenci státních agentur. Presto,
nebo práve proto, si najde své místo na zemi a své zákazníky. Další
takovou obdobou soukromé kontroly kvality je porad šéfa prazského
kulinárského institutu Romana Vaňka pojmenovaný Peklo na talíri. Jeho
videa se po svém vydání šírí nejen na facebooku bleskovou rychlostí.
Co z toho plyne. Dva zajímavé závery. Pro me az tak prekvapivé nejsou,
ale nejruznejší etatisty a všechny, kterí si myslí, ze lidi je treba
vodit za rucicku, musí prímo šokovat. V první rade totiz existují
lidé, kterí se zajímají o kvalitu zbozí, které kupují. To je ale
prekvapení. Nekterí jsou dokonce ochotni za tyto informace platit
dvakrát. Jednou nedobrovolne státu a podruhé dobrovolne soukromé firme.
Na druhou stranu existují lidé, kterí jsou ochotni takovou kontrolu
kvality poskytovat – nekterí svoje poznatky prímo zákazníkum
prodávají, jiní je dokonce poskytují bezplatne (a financují svoje
testy jinak). Jinými slovy: jde to i soukrome.
A tak to opet narázíme na podobný problém, jako jsem zmiňoval ve
svém [LINK:
http://www.mises.cz/clanky/proc-ekonom-rozumi-vsemu--959.aspx]
nedávném clánku. Jedna moznost je, ze se kontrole kvality budou moci
venovat miliony lidí, kterí budou mít všechny predpoklady nalézt to
nejefektivnejší rešení. Druhou moznost tvorí agentury státní, které
mají naopak motivaci mizivou.
Dnes bohuzel vítezí moznost druhá. Ale soucasnost nám ukazuje, ze to
tak nemusí být na veky. Snad. Lidé (a ani výrobci) nejsou andelé a
vzdycky se najdou takoví, kterí budou chtít zákazníky nejak obrat. A
práve proto by mely být agentury na kontrolu kvality soukromé, a nikoliv
státní! Ne proto, ze kontrola kvality není problém, a tak ji muzeme
sverit trhu, ale práve proto, ze problém skutecne predstavuje, ji
nesmíme ponechat státu, nebo to bude neustále dopadat tak jako doted.
http://www.mises.cz/clanky/pejska-nebo-kocicku--958.aspx
↧