Uz ako malý chlapec od útleho detstva spoznával som dva svety. Mamka mi sem tam vravela o Jeziškovi a tatko nehovoril nic o Jeziškovi iba mi vzdy poradil co a ako mám robit aby dobre bolo. Vyrastal som ako slobodné dieta, a mohol som uvazovat ako som len chcel. Mohol som z mamkou o Jeziškovi ci o strige a mohol som aj z tatkom o niecom inom trebárs o vesmíre ci o svete. Ako som len chcel. O Jeziškovi mi otec povedal len ze darceky nosí. Nikto mi svoj názor nevnucoval a otec mi nikdy nevravel ze Jeziško je hlúpost alebo ze boh neexistuje. Rodicia ma nechali nech si volne uvazujem za co som im dodnes velmi vdacný. Raz som sa otca spýtal v aute - existuje boh ? A on ze nie ze nic také nie je... Trochu som sa zadivil a to bolo všetko. Uz nikdy som to neriešil, a ved naco. To bola moja celozivotná úvaha nad tým slovom. No doma mamka pánbozka spomínala sem tam. A tak som si zvykal od mala ze kazdý má svoj bud názor alebo vieru. Jedna polovica rodiny bola neveriaca a druhá veriaca. Mamu som mal veriacu úprimne, bola mi vzorným príkladom v správaní sa a aj obetovaní sa pre iných. Bol to hotový no... Jeziško. Ale bibliu necítala ani sa nemodlila, nemali sme doma ziadne kríziky ani iné nabozenské predmety. Pre kazdého je vzorná mama príkladom tak zase to beriem iba ako svoj subjektívny názor. A ona mi o ňom ako o príklade vzdy vravela tak preto vravím ze príklad - ako Jeziško. No ale úplný príklad som si z neho nezobral, bral som to iba ako rozprávkovú formu výchovy. A vychovávala ma okrem mamy a jej Jeziška aj striga, vodník a iné rozprávkové bytosti ci Tom Sawyer prípadne ulica a hlavne sám zivot. Tým ze sme ziadne nábozenské symboly ani obrázky doma nemali, tak to bolo pre mňa vzdy akési fuuj ked som to u niekoho videl. Zvlášt na krku. Dodnes nenosím na sebe nic ani hodinky. Na hodinky sa clovek pozerá kolko je hodín a  ubieha mu cas. Potom sa ponáhla. Nejaké symboly na krku to je tiez fuuj. Berie to slobodu o tom viem lebo raz som si nosil podkovicku na krku a viem ze som potom na ňu myslel ze prináša štastie. Az som ju raz stratil odvtedy uz nenosím nic také, clovek si nieco vsugeruje no a potom tomu ako keby uveril. A tak vidím aj tú vieru. Cím viac ju clovek ziví tým asi viac verí. No nikdy som nemal problém z nábozensky zmýšlajúcimi ludmi lebo mi svoju vieru nevnucovali. Az na strednej škole stretol som cloveka, ktorý chcel kazdému boha natlacit do hlavy. Neraz sme si kvôli tomu slovne oponovali. Ale boli sme aj tak kamaráti. Jeziška som bral iba ako peknú rozprávku tak ako všetky rozprávky pre deti. Nerozlišoval som príbehy o Dedovi Mrázovi ci Popoluške od príbehu o Jeziškovi. Príbeh ako príbeh. Od vtedy prešlo vela rokov a mne nebolo potrebné sa zaoberat ze ci existuje nejaký boh alebo co, a ved naco. Naco by mi bolo iracionálne uvazovanie nad nesmrtelnostou chrústa.  K ateistom som sa dostal az na internete. Stalo sa to jedného dňa, cítal som si cítal a zrazu cítam aký sme zlí. Neveriaci - Ateisti !!! Tak som sa pozrel na googli co toto vlastne ten Ateista je. Aha aha neveriaci v boha to je vraj ateista. Teda celá polovica rodiny neveriaca a ani sme o tom nevedeli kto sme. Musel som si to vygooglit. A hned som bol múdrejší. Tak ja som Ateista.. No toto ? Aj meno máme, ze ateisti. Tak do krabicky si ma zaškatulkovali. A kto ? Nuz veriaci. Bez veriacich nebolo by predsa ateistov. Boli by len ludia. Bolo to pre mňa urázlivé cítanie co všetko som sa o sebe od niektorých ludí - nábozenských fanatikov dozvedel. Nahnevalo ma to a tak som ako správny bojovník za spravodlivost zacal rúbat všetkých co nieco povedali proti nám. Vraj to píšu v biblii. Ech kurňa, ja im dám ze v biblii. Všetko im prevrátim naruby celú ich bibliu. Do toho sa primotali iste aj nevinnní ludia ktorých zase poburovalo to co píšem. Viem ze aj na týchto stránkach som uz nejedného cloveka nahneval svojími recami proti viere. No ak mám byt úprimný. Mne nejde o to ze by niekto neveril ci veril. Ani o to co presne je pravda pretoze viem ze obaja moji rodicia mali pravdu. Nie pravdu v otázkach viery ci neviery. Ale v otázkach zitia svojho zivota. Obaja zili v pravde - v láske a harmónii. A z takého sveta som prišiel na internet aj ja ktorý svoju zivotnú pravdu pozná. No nahnevali ma niektorí veriaci. Nie som Jeziš a spravodlivost si riešim hned na mieste. Nehneval som sa dlho ale povedal som si ze im tú bibliu prevrátim hore nohami. A stojím si za tým ak si nieco poviem. Jeziška ani nie toho velmi prevracat nemusím, toho som mal rád ved mamka mi o ňom neraz rozprávala. Ale vzdy to bude pre mňa iba rozprávková bytost, samozrejme dobrá lebo tak mi ho opisovala. To co mi neopisovala to nemám problém prevracat ak na Jeziškovi nájdem nejakú zlú vlastnost tak aj na tú poukázem bez problémov. No vôbec si ho nespájam s tou drevenou postavou co je pribitá na cintoríne. Ved nikto nevie ani ako vyzeral a ludia pozerajú na nejaké svaté obrázky ze aha Jeziš. Ale kdeze Jeziš. Ktovie ako ten vyzeral a ako to naozaj bolo.  A tak sme slovne na nete bojovali. Nakoniec som si našiel v tom aj zálubu dávat im kvapky do nosa - fanatikom. Mohol som sa zlepšovat v oponovaní. To sa mi velmi pácilo. Cím tvrdohlavejšieho blbca som stretol, tým lepšie pre mňa. Tréning je dobrá vec tak preco nie. Ale mnohí boli dost pod úroveň. Mleli stále nieco dookola ako verklík. Tak toto ma uz nebavilo, bavit sa zo zacyklenými. Píšem dnes svoju obhajobu pre tých ktorí nechápu. Tak co sa týka mojej záujmovej cinnosti môzem pokracovat ak chcete. Mne to nevadí povedat boh neexistuje. Ale Vám to vadí. Mne vadilo ze ma máte v ústach aj ked som Vám nic nespravil. Lebo - biblia to vraj hovorí. Tak ako dalej s Vami ?   Zálezí len od toho ako sa rozhodnem. Môzem sa rozhodnút ako chcem. A akého ste ma chceli takého ma máte. Nemám problém celý zivot stát proti Vám. Ale iba na internete. Moji susedia ci rodina veriaca.. To ako keby som ani o tom nevedel. Je to ich vec. Vôbec to nerozlišujem veriaci/neveriaci. Hodnotím ludí iným spôsobom. V tom je moja slobodná vôla. Ze nepriatelov v skutocnej realite nemám. Ani nábozenských. Tak co by ste mi poradili Vy ?  Odpustit ? Sa predsa nehnevám. Ale nenechám Vás šírit to svinstvo o nás, co neveríme Vašej pravde. A som velmi zvedavý co mi na to teraz poviete. Ze vaša biblia je dobrá ? Tak preco z Vás niektorých narobila takých bláznov ktorí vyprovokujú ludí k tomu aby s Vami bojovali ? A nebojte sa ja viem presne preco s Vami bojujem. To nie Vy ste moji nepriatelia. Vy ludia. Ide totiz o informáciu ktorá sa šíri. A nenechám Vás ju len tak šírit bez oponentúry. Nemyslite si ze som zaujatý. Mám iba ciele a viem si za nimi íst. Teda ako dalej, naucíte sa uz chovat alebo nie ? Pretoze ja sa chovat viem ale ak chcem tak aj neviem. Zálezí len na mne. Nikomu sa v tej veci nezodpovedám iba sebe. Ale myslím ze by som mal s Vami hrat otvorenú hru. Nech viete o co ide a preco o to ide. Mnohí si myslia ze to ja tak naozaj. Áno,  myslím to naozaj. Tá biblia nie je dobrá.. Obviňuje nás neveriacich vo Vašu knihu neprávom. Tak ako ? Je dobrá tá biblia a pravda sa tam píše ?  Nemyslím si to. Tým ktorých som niekedy neprávom urazil sa úprimne ospravedlňujem. Uz som sa Vám práve predstavil a odhalil aj svoje pohnútky. Mozno sa Vám preháňa hlavou ci nemám iné problémy, iba toto riešit. Nie nemám. Tak a teraz sa obhajujte Vy - teda bibliu a Vaše 2000 rocné skostnatelé názory. Alebo ma obviňujte - ako Vám kniha káze. Aspoň uvidíme kto je kto a aké má dôvody, pohnútky, co je podstatou takého konania. Ak sú Vaše pohnútky lebo kniha hovorí.. :-) Tak mám pravdu, potom to nie je dobrá kniha. A za pravdou sa mi oplatí stát. Nemám problém v tom pokracovat. Az do smrti ci nekonecna alebo súdneho dňa, kým ju posledný clovek nezahodí alebo ju pápez neprepíše. Ze na to nemám ? Ja síce nie ale je nás dost a pridajú sa ku mne další.. A vtedy sa len budete triast ze uz ide ten koniec sveta povercivci.

Zásadní problém vegetariánství, stejne jako drtivý vetšiny kazdýho lidskýho stanoviska vubec, je pokrytectví. Obecne muzeme vegetariánský argumenty rozlišit na technický a morální. Technický argumenty jsou tím, cím se tady vubec zabejvat nehodlám. Muzete namítat, ze clovek je biologicky vzato býlozravec, ze jeho zazívání není na maso prizpusobený a podobne. Samozrejme všichni, kdo se o vec jenom trochu zajímají, tak nejak tuší, ze jsou to hlouposti. Muzeme se o tom pozdeji pohádat prípadne pod clánkem v komentárích (Rýza vám to vysvetlí). [IMG:demotivational.com] Argumenty, který bych nazval "morální", vetšinou smerujou do jednoho bodu - totiz, ze lidi i ostatní zver si jsou tak nejak zásadne rovní. Coz je evidentne naprostej nesmysl. Az delfín nebo orangutan napíše lepší poezii v elegickým distichonu nez Ovidius, mozná zacnu menit názor. I kdybychom si v nejakým smyslu byli rovný, rád bych se zeptal, proc jsem se byl jednou nucenej dívat na Discovery na bandu šimpanzu, jak pronásleduje nejaký jiný opice, nacez jednu chytili a sezrali...? Navíc - jestli jde o nejakou pochybnou ideu "zivota" a jeho ochrany obecne, proc nejste dusledný a nezivíte se nejakou anorganickou hmotou? Jo, vono to jde blbe, co? Nejsme si rovní, i kdyz clovek zacíná blbnout a magorovatet a napr. ke psum se casto chová líp nez k druhým lidem. [IMG:funnypictures.com] Víte, co me na vegetariánech nejvíc baví? Ta netolerance (ted budu taky jednou spílat já vám, jo?). Mne je putna, jestli se zivíte listím, jablkama nebo steakama. Ale chci tu volnost taky. Vysvetlete mi, prosím, jednu vec - proc, do psí nohy, velká cást vašich "jídel" napodobuje maso? Není to náhodou to, co se vám jako má eklit? A není to potom všechno trošku pozérský? [IMG:verydemotivational.com] Abych to shrnul: Necítím naprosto zádnou morální bariéru vuci zabíjení zvírat, pokud se provede aspoň trochu humánne (to je peknej pojem, kdyz se vztahuje na zver, co?), mám rád veci z kuze, protoze jsou príjemný, mám rád maso, miluju maso, miluju steaky, roštenou, pupek, nekterý vnitrnosti, prední, zadní, drubez, ryby, korýše, i hmyz jsem ochutnal. Máte nekdo nejakej rozumnej argument, proc bych na tom mel cokoliv menit? Osobne se mi jako jedinej pádnej duvod, proc maso nejíst, zdá bejt ten jednoduchej fakt, ze nekomu treba nechutná. Proc se potom do toho nutit? Jsem presvedcenej, ze nutný kalorie a ziviny se daj nahradit i jinde. Pokud masícko ale vyhovuje, proc se nejak zinýrovat?

Asi vás neprekvapí, ze všechny platy se pohybují vysoko nad 50 000 Kc. Nejnizší cifra, kterou v tabulce najdete se pohybuje kolem 60 300 Kc. [LINK: http://img.objevit.cz/Platy.jpg] [IMG:Po internetu kolují platy státních zástupcu, nejnizší plat se pohybuje kolem 66 000 Kc] Po internetu kolují platy státních zástupcu, nejnizší plat se pohybuje kolem 66 000 Kc Zdroj: http://objevit.cz/po-internetu-koluji-platy-statnich-zastupcu-nejnizsi-plat-se-pohybuje-kolem-60-000-kc-t19789

*11. února bylo oznámeno o rozhodnutí papeze Benedikta 16. zríci se trunu. Oficiálne bude o tom vyhlášeno 28. února. O prícinách abdikace nynejšího papeze a o budoucnosti rímskokatolické církve uvazují ruští experti.* Letos v dubnu oslaví Benedikt 16. své 86. narozeniny. Svou abdikaci oduvodňuje únavou a nedostatkem sil. Pro duchovenstvo Svaté stolice bylo papezovo rozhodnutí zcela necekané, rekl v interview pro Hlas Ruska odborník pro Vatikán Alexej Bukalov. Nikdo ve Vatikánu to necekal, i kdyz podle kanonických pravidel má papez právo abdikovat. Ve stredoveku podobné prípady byly, papezové odcházeli do klášteru. V moderní dobe se však pontifikát bral vzdy jako dozivotní funkce. Nekterí experti jsou toho názoru, ze prícinou abdikace není vubec zdravotní stav Benedikta 16., nýbrz skandály, které v poslední dobe otrásaly Svatou stolicí. Jde o duchovní-pedofily, a také o boj uvnitr samotné rímské kurie. Religionista Alexej Judin je pravdaze presvedcen, ze prícina abdikace je v necem jiném. Úroveň techto skandálu nebyla príliš vysoká. Mohly by dosáhnout úrovne kardinálu ci rízení státního mesta Vatikánu, ne více. Je velmi tezko predpokládat, ze by se mohly dotknout papeze. Jiný ruský odborník pro nábozenství Jurij Tabak je naopak presvedcen, ze prícinou abdikace Benedikta 16. muze být cokoliv, jenom ne zdravotní stav. Stolice Svatého Petra je príliš významný a cestným úrad, to je prece moc – a stejne jako v laickém svete se málokdy jí vzdá dobrovolne. Proto je samozrejme tezko odpovedet na otázku, proc odstupuje Benedikt 16. – bud opravdu ze zdravotních duvodu, anebo v souvislosti s nejakými zvláštnostmi jeho pontifikátu. Nedá se ríci, ze doba jeho pontifikátu byla hladká a bezmracná. Mozná, ze jde o nátlak kardinálu, mezi nimiz není moc populární. Jurij Tabak je presvedcen, ze v nejblizší dobe zacne ve Vatikánu zákulisní boj. Vzdyt zádný výrazný uchazec o Svatou stolici není, pokracuje expert. Dnes muzeme oznacit za jednoho z kandidátu snad jen kardinála Kocha, který rídí radu pro vztahy mezi nábozenstvími, ocividní uchazeci o papezský úrad však nejsou. Jsou tam nejspíše ruzní skupiny kardinálu, kterí se vyznacují vetším ci menším konservatismem, a mezi nimi bude také probíhat hlavní zápas o vytýcení svého kandidáta. Pak se urcí také smer dalšího rozvoje rímskokatolické církve. Konkláve kardinálu se sejde v breznu. Práve na nem bude zvolena nová hlava rímskokatolické církve. http://czech.ruvr.ru/2013_02_11/Papez-Benedikt-16-se-vzdava-pontifikatu/

Ruská Centrální banka vykoupila v posledních deseti letech 570 tun zlata. Oznámila o tom agentura Bloomberg s odvoláním na výpocty udelané na základe údaju MMF. Podle údaju Centrální banky obsahovaly 1. ledna 2013 mezinárodní rezervy Ruska 30,8 milionu troyských uncí (asi 958 tun) zlata. 1. ledna 2003 tvoril tento ukazatel 12,5 milionu troyských uncí (témer 389 tun). Výkup zlata ruskou bankou spojuje Bloomberg s „politikou zdrojového nacionalismu“, kterou provádí vedení zeme. Rusko se stalo ve výkupu zlata predákem mezi rozvojovými zememi. A zároveň vyspelé zeme naopak prodávají drahý kov. V minulém desetiletí prodaly nejvíce zlata Švýcarsko (877 tun) a Francie (589 tun). /Zdroj: [LINK: http://czech.ruvr.ru/2013_02_11/Ruska-banka-vykoupila-570-tun-zlata/] czech.ruvr.ru/

Poslanec Igor Matovic prednedávnom (v septembri) [LINK: http://www.sme.sk/c/6529117/matovic-vysypal-poliacikovi-na-hlavu-injekcne-striekacky.html] vysypal na svojho parlamentného kolegu Martina Poliacika injekcné striekacky. Dôvodom bolo Poliacikove priznanie k uzívaniu drog. Poliacik v inkriminovanom texte pripustil, ze clovek po prvej dávke heroinu nemusí hned na druhý deň íst predávat svoje telo na ulicu. To Matovica asi najviac rozzúrilo, pretoze to nekorešponduje s jeho predstavou, ktoru nadobudol pocas sledovania detektívnych seriálov v slovenskej televízií. Poliacik tým vraj nabádal deti na drogy. V októbri prišli poslanci z Matovicovho volného zdruzenia OLANO s nápadom, [LINK: http://ekonomika.sme.sk/c/6578624/matovicov-navrh-na-zatvorenie-obchodov-v-nedelu-opozicia-nepodpori.html] aby boli obchody v nedelu od šiestej ráno do druhej poobede povinne zatvorené. Netuším, preco si páni vybrali práve tento casový interval. A nakoniec minulý týzdeň poslanec za Matovicovcov navrhol, [LINK: http://www.sme.sk/c/6693789/madaric-chce-viac-slovenskej-hudby-v-radiach-kvoty-ich-mozu-zruinovat.html#ixzz2KUrcEvSR] aby slovenské rádiá hrali povinne 30 percent slovenskej hudby. Igor Matovic tento nápad podporuje tak zanietene, az by som povedal, ze pochádza z jeho hlavy. Predstavujem si to nasledovne. Igor cestoval autom z rodnej Trnavy na parlamentné rokovanie do Bratislavy. Pocas hodiny strávenej v zápche mu v rádiu ani raz nezahrali jeho oblúbené Elány a tak mu v hlave skrsol nápad s povinnými kvótami pre domácich interpretov. Bezný clovek si zaobstará (kúpi, respektíve napáli) hudobný nosic so svojim oblúbeným interpretom. Tento nosic si potom prehráva v aute, ked nemôze nájst v rádiu nic, co by mu v momentálnom psychickom rozpolození vyhovovalo. Igor Matovic na to šiel z opacného konca. On si ziadnu hudbu zháňat nemieni. Obcan Matovic prinúti rádia hrat to, co chce pocúvat on! Igor Matovic má velmi presnú predstavu, co by mali ostatní ludia pocúvat, co by mali fajcit, co by si mali pichat do zíl, kedy by mali nakupovat v supermarketoch. Predpokladám, ze za nejaký cas zacne riešit, aké filmy by mali chodit v televízií. Uz sa teším, ked nás oboznámi so svojim filmovým vkusom. Stavil by som sa, ze jeho oblúbeným seriálom z mladosti je Majka z Gurunu. Takze nejaká kvóta na percento slovenskej pôvodnej tvorby v televízií nás urcite neminie. Potenciál Igora Matovica zapratat slovenské zákony rôznymi textami o tom, co treba pocúvat, cítat, jest, ci pit je momentálne obmedzený. OLANO je bohuzial v opozícií a na reguláciu zivotov cudzích ludí sú dnes v parlamente iní experti. Ale politik s takym drivom, ako Matovic sa urcite skôr ci neskôr do nejakej koalície dostane. A vtedy sa naplno rozvinie Matovicov talent na organizovanie zivotov svojich spoluobcanov. Preto by som mal jeden návrh, kým ešte nie je neskoro. Namiesto novelizácie mnozstva zákonov riešiacich rôzne druhy ludskej cinnosti, ktorú by Igor Matovic chcel regulovat, mohol by sa zriadit špeciálny zákon. Lex Matovic. Do tohto zákona by si Igor postupne vkladal všetky kvóty, obmedzenia a regulácie, ktoré by ho napadli. A nemusel by pre ne ani hladat parlamentnú väcšinu, pretoze platnost zákona by sa obmedzovala výlucne iba na pána Matovica a jeho rodinu. Kazdé nové rozšírenie zákona Matovic by som najprv konzultoval s lekárom, pretoze povinné pocúvanie Tublatanky, Elánov a Lipu podla mňa k zdravému vývoju neprispieva. Ale inác by mal Igor volné ruky a mohol by sebe a svojim detom zakázat/prikázat všetko, co by ho len napadlo. A potom by sa uz nemusel bát, ze by na jeho deti mohlo mat nejaké interview s poslancom zlý vplyv. Jednoducho by mali všetci Matovicovi potomkovia zákonom zakázané všetko, co by ich otec povazoval za nevhodné. Nesmeli by cítat Poliacikove rozhovory, pocúvat zahranicnú hudbu, stravovat sa v sushi baroch a pizzeriach. A raz, ked zistia, aký je ten svet za plotom rodinného domu Matovicovcov skazený, tak sa svojmu otcovi úprimne podakujú. Na ostatných by Lex Matovic nemal dosah. A preto by všetci ludia, ktorí si myslia, ze dokázu zodpovedne rozhodovat o zivote svojom a zivote svojich detí, nemuseli zit v neustálom strese. V strese z toho, co nám zase Igor Matovic zakáze. http://www.menejstatu.sk/lex-matovic/

Predkladám základné okruhy na kultiváciu našej spolocnosti, našich zivotov. Všetci sme vzájomne prepojení a ovplyvňujeme sa. Sme súcastou komunity, ktorá je silná len tak, ako je silný jej najslabší clánok.   Slovensko potrebuje v prvom rade mat zabezpecenú neutralitu. Kto s mecom zachádza, mecom schádza. Len v mieri je ukrytá prosperita, radost, štastie.    Vymanit sa z dlhovej pasce. Môj klúc na odstránenie dlhu je jednoduchý. V rozpocte na další rok plánovat výšku deficitu MAXIMÁLNE na císle výšky hospodárskeho rastu za posledný štvrtrok, kedy sa rozpocet pripravuje. Proste najcerstvejší údaj zo štatistického úradu. Hoci to znie ako nezmysel, cielu smerovaniu k prebytkovému hospodáreniu to slúzi a to je napokon asi podstatné, ze. Podriadit tomu všetko. Aj za cenu zvyšovania daní, velkej daňovej nestability. Najmä daní z príjmov bohatých, firiem, bánk.   Je dobré brat si príklad od úspešných. Pre mňa neexistuje ekonomicky lepší dlhodobý projekt, ako je Švédsko. Väcšine Švédov sa zilo *DLHODOBO*(a o to ide) dobre. Aj vdaka neutralite, aj z toho si treba brat príklad. Poriadne progresívne zdaňovanie. Je znakom vyspelosti. Musíme udrziavat sociálnu nerovnost v udrzatelných medziach. Bohatí svoje majetky prisudzujú neraz tomu, ze seba povazujú za múdrych a šikovných. Keby boli naozaj múdri, mali by uznat, ze okolitý lud (pre nich zväcša hlúpy) bude ovela radšej tolerovat trvanie tohto systému, v ktorom tým „múdrejším“ sa darí tak bohatnút a nebudú robit problémy, ak sa tí bohatí trochu uskromnia a obmedzia, hoci i na prechodný cas, aby doby hojnosti mohli trvat co najdlhšie, pokial mozno aj celý ich zivot.   Takisto ako vo Švédsku treba predaj alkoholu okrem lahkých pív zaviest len v špecializovaných štátnych predajniach. Som presvedcený, ze po tomto kroku by sa štátu po krátkom case zacal hrnút taký príval daní, ze by sa ludom na ministerstve financií zakrútila hlava a museli by si zobrat dovolenku na zotavenie sa.   Zrušit exkluzívnost vrcholového športu. Pamätám sa, ked som ako dospievajúci sledoval svetový hokejový šampionát, ked komentátor spomenul, ze nórsky tím je zaujímavý aj tým, ze všetci hráci majú ten hokej len ako konícek popri civilnom zamestnaní. A tak to má byt. Šport dnes hltá obrovské kvantum prostriedkov, ktoré potom chýbajú ostatným. Neexistuje dôvod na nadradenie významu športu. Ziadna úspešná reprezentácia svojmu národu príliš nepomôze, aby sa národ ekonomicky pozviechal. Prínos reprezentovania sa nevyrovná tomu, kolko oni stoja svoj národ, kolko uberajú svojmu národu. Pre mnohých to znie zvláštne, ale zamyslite sa, prosím.    *A napokon, v neposlednom rade, ale skôr v prvom rade. Mravnost. Kde chýba, tam príde noc. Súmrak. Úpadok. * *Ak necháme výchove našej populácie mediálnou skupinou CME a podobných volné ruky, nic sa reformovat darit nebude. Oni si budú robit svoje reformy nadalej a velmi úspešne.*

Cína varovala, ze posledné sankcie USA ulozené na cínske osoby a niektoré spolocnosti za ich údajné obchodovanie s Iránom môzu narušit vztahy medzi Pekingom a Washingtonom. Preto pozaduje, aby USA “opravilo svoju chybnú politiku”. Cínska hovorkyňa ministerstva zahranicia Hua Chunying uviedla v pondelok vo svojom vyhlásení, ze opatrenia USA “vázne porušujú normy medzinárodných vztahov a škodia cínskym záujmom.” “Cína vyzýva Spojené štáty, aby okamzite opravili svoju chybnú politiku a zrušili tieto iracionálne sankcie voci príslušným spolocnostiam a jednotlivcom. Aby prestali pouzívat akcie, ktoré škodia cínskym záujmom a vztahom medzi Cínou a USA,” pokracuje vyhlásenie. Spojené štáty v pondelok (11. februára) uvalili sankcie na cínskych podnikatelov a firmy s tvrdením, ze predávajú Iránu polozky nachádzajúce sa na zozname zakázaných tovarov podla amerického zákona o kontrole zbraní a zákone o exporte. Podla oznámenia zverejneného na internetových stránkach Federálneho registra USA, sankcie nadobudli právoplatnost 5. februára. Spojené štáty, Izrael a niekolko ich spojencov opakovane obviňujú Irán z toho, ze ich jadrový program nemá za ciel iba civilné vyuzitie jadrovej energie. Napriek tomu, ze tieto obvinenia sú falošné, Washington a Európska únia uvalili uz niekolko kôl jednostranných sankcií proti Islámskej republike. Irán odmieta obvinenia a tvrdí, ze ako signatár Zmluvy o nešírení jadrových zbraní (NPT) a clen Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu (MAAE), je oprávnený vyvíjat a získavat jadrové technológie na mierové úcely. Najnovšie sankcie USA, oznámené 5. februára, sú zamerané na iránsku ropu. Preklad: ::prop, www.protiprudu.org Zdroj: presstv.ir, 12.2.2013

Málokdo uz dnes pochybuje o prínosech soukromého vlastnictví podniku. Neplatí to sice pro kazdého, ale vetšina lidí se na predlistopadová léta ohlízí jen s hruzou – málokdo by chtel navrátit doby, kdy mimo jiné stát vlastnil prakticky všechny firmy a všechny výrobní prostredky. Duvody tohoto názoru jsou jasné na první pohled: stát je extrémne špatný hospodár, a to jednak z duvodu nedostatecné motivace vycházet svým „klientum“ vstríc – klienti mu totiz za sluzby musí zaplatit, at chtejí nebo ne – a dále z duvodu neschopnosti ekonomické kalkulace – pri absenci svobodného obchodování prinášejícího zisky a ztráty nemuzou na povrch vyplavat ani preference spotrebitelu, ani nejefektivnejší výrobní postupy, kterými tyto preference uspokojit. Presto ale v dnešním svete stát prímo rídí cca polovinu veškeré produkce a tu druhou polovinu více ci méne (obvykle více) reguluje. Je neuveritelné, jak úcinná je státní propaganda, díky které lidé i pres tak rozsáhlé poznání v ekonomické teorii a pres ty nechvalne známé zkušenosti s predlistopadovým hospodárstvím i nadále zádají socialistické zdravotnictví, školství, duchodový systém, dopravu, justici, policii atd. Podívejme se dnes na tu dopravu. Kdybych v pondelí ráno sednul do auta a vyrazil jím do práce, jaké budou nejspíše mé dojmy? *Silnice urcená ke konzumaci jídla* Sotva vyjedu na prilehlou ulici, zacnou moje nápravy drncet, protoze v asfaltu jsou díry, hrboly a jiné nerovnosti. Pozitivum je, ze ta silnice je tak cistá, ze by se z ní dalo jíst, kazdých pár dní totiz po ní jezdí cistící vuz a svedomite ji cistí. V rozpoctu evidentne bylo vyhrazeno príliš prostredku na cištení a nyní je snaha je vycerpat. Pokud tedy chcete z povrhu silnice konzumovat jídlo, muzete státu zatleskat - krome cistoty je výhodou i to, ze si muzete do tech výmolu nalít polévku a nebát se, ze se vám rozutece. Pokud ale náhodou silnici chcete pouzívat k pohodlné doprave, tak budete zklamáni, protoze na opravu asfaltu peníze nezbyly. Následuje prujezd jednou malebnou panelákovou ctvrtí. Ackoliv se zde uz jedná o relativne frekventovanou silnici, maximální rychlost je 30 km/h a u kazdého prechodu je obrovský prícný práh. Nezpochybňuji nárok obyvatel okolních domu na klid, ale opravdu nevím, jak snízení rychlosti z 50 km/h na 30 km/h prospeje klidu, kdyz díky tomu musím podradit ze ctyrky na trojku a jet na vyšší otácky, nehlede na to, ze díky prahum musím stále zpomalovat a zase se rozjízdet. Hezké je také to, ze podél této silnice vede cyklostezka. Ale není to taková ta bezná cyklostezka, tj. prostor oddelený a vyhrazený pro jízdní kola – je to „cyklostezka“ vytvorená tak, ze soudruzi, aniz by došlo k jakémukoliv rozšírení silnice, proste na okraj té silnice nakreslili symbol cyklisty a tím byli s „cyklostezkou“ hotovi. Kdyz se na silnici, jejíz šíre byla vybrána na základe šíre auta, nyní vedle sebe budou prohánet auta i cyklisté zároveň, to bude jiste velmi bezpecné. Naštestí lidé stále verí svým vlastním preferencím více nez názorum svých úredníku, takze díky Bohu po té cyklostezce skoro nikdo nejezdí. Dále prijde na radu nekolikakilometrová cesta po jedné z hlavních tepen. Ackoliv byla postavena jako dvouproudá (myšleno dva pruhy v kazdém smeru), kazdých pár set metru (vzdy vedle tramvajové zastávky) je komunikace pomocí betonových zábran zúzena na jeden pruh. Je videt, ze soudruzi uznali, ze absolutní prednost chodce na prechodu je dost nebezpecná vec, a to zejména na dvouproudé silnici. Jenom je škoda, ze místo zrušení této nove zavedené prednosti radši ruší dvouproudé silnice. Samozrejme nechybí ani dostatecne velký pocet trvale zapnutých semaforu, které je mozné rozdelit na dve skupiny: ty, které jsou zbytecné po vetšinu dne, a ty, které jsou zbytecné po celý den, s tím, ze druhá skupina výrazne prevazuje nad první.  Zelená vlna samozrejme neexistuje, a to ani kdyz dodrzujete zbytecne pomalou platnou padesátku. Po prujezdu touto silnicí se dostanu do centra, kde prichází to nejlepší, co ve mestech známe: zácpy. Vzhledem mimo jiné k absenci nejakého smysluplného obchvatu a vzhledem k neskutecne špatne serízeným semaforum je centrum mesta doslova udušené náporem aut. Prumerná rychlost tedy klesne na rádove jednotky kilometru za hodinu a spotreba i ekologická zátez auta prudce vzrostou. Vedle toho ale vidím obrovské mnozství nevyuzité kapacity v podobe ruzných pruhu pro autobusy, kterými neprojede víc jak jedno vozidlo za pár minut, nebo tramvajových pásu, pro které platí úplne to samé. A to mám ješte štestí, pokud chci centrem pouze projet. Nedej Boze, abych tam chtel dokonce zaparkovat. Bez dlouhých minut bloudení prilehlými bloky se rozhodne zaparkovat nedá. Stejne tak uvazujeme, ze napríklad nenapadne sníh (který v prosinci silnicáre pravidelne prekvapí) a vozovka je suchá. Vypadá to tedy velmi chmurne, ale ve skutecnosti to není tak hrozné. Ve svém vyprávení jsem totiz preskocil prvních 100 metru, které jsem urazil ješte predtím, nez jsem vjel na tu chirurgicky cistou silnici. Tento úsek je zcela bezproblémový, protoze se jedná o slepou ulici, která lezí na soukromém pozemku patrícího k bytovému domu, ve kterém bydlím. Díky tomu, ze je tato ulice soukromá, zádné ze známých problému zde nenastávají. Nejsou v ní díry, je zde dostatek parkovacích míst a kdyz zacne v noci snezit, tak správcovská firma kolem cca šesté hodiny ranní zajistí úklid jak silnice, tak i chodníku a schodišt do bytových domu, aby byly tyto prostory pouzitelné ve chvíli, kdy lidé zacnou chodit a jezdit do práce. *Silnice jako toaletní papír* Dospeli jsme tedy k „necekanému“ záveru, ze stát nedokáze rídit silnice o nic lépe, nez dokázal rídit treba výrobu toaletních papíru. Cím dríve si verejnost tuto skutecnost uvedomí, tím dríve se mozná vrátíme do doby, kdy se auto stane rychlým a spolehlivým zpusobem dopravy i ve velkých mestech. Soukromí majitelé silnic by meli motivaci se o svuj majetek starat a poskytovat svým zákazníkum (tj. motoristum) co nejlepší sluzbu za co nejnizší náklady. Nabízí se celá rada mozných zlepšení: · Platba za silnice prostrednictvím mýtného, namísto soucasné platby pomocí spotrební dane z benzínu, která postrádá jakoukoliv logiku, protoze penalizuje starší auta s vyšší spotrebou ve prospech novejších, a co je ješte horší, nerozlišuje mezi litrem benzínu projetým v centru Prahy v pondelí v 8:00 ráno a litrem benzínu projetým v nedeli v 7:00 v Horní Dolní. Tak jako se napríklad cena za pronájem bytu odvíjí od lokality, stejne tak by nejspíš i mýtné bylo vyšší v dopravne více zatízených oblastech. Mýtné by se pravdepodobne stanovovalo v jiné výši pro ranní a odpolední dopravní špicku a v jiné výši pro ostatní casy. To by motivovalo lidi lépe plánovat svoji cestu. Také by existovala vetší motivace pro to, aby se zamestnanec se zamestnavatelem dohodli na posunu pracovní doby a zacali pracovat treba uz v šest nebo naopak az v deset. To vše by vedlo k vetšímu rozprostrení provozu do delšího casového intervalu, a tím pádem ke zvýšení celkové kapacity silnic. · Soukromý vlastník by se rozhodne nebál zvyšovat mýtné. Mel by svuj vlastní zájem na tom, aby mýtné bylo tak vysoké, jak je nutné k „odpuzení“ dostatecného mnozství aut a zajištení stravitelné dopravní situace. Kdyby to neudelal, udelá to jeho konkurence, a on tak prijde o ty nejlukrativnejší zákazníky. Výsledek by byl, ze by se na silnicích pohybovalo menší mnozství aut. Doprava by tak byla plynulejší pro všechny, kterí „odpuzeni“ nebyli. V dnešní dobe nic takového nefunguje – silnice jsou povestnou „verejnou pastvinou“, díky cemuz je kazdý plení az na samotnou hranici jejich uzitecnosti. · Slovo „odpuzení“ z minulého bodu není zcela výstizné. Ten, pro koho by mýtné bylo príliš vysoké, aby se porád nejak dopravoval, jenom by proste jel v jiný cas, nebo pouzil hromadnou dopravu (kde je mýtné v prepoctu na hlavu, díky vysokému mnozství pasazéru, nízké). Tím by zrychlil dopravu pro všechny ostatní a samozrejme i pro sebe, protoze i autobusy dnes zustávají stát v zácpách a nabírají zpozdení. Dnes nikdo motivaci presednout na autobus nemá, protoze tím na rychlosti získá velmi málo (a ztratí v mnoha jiných ohledech – pohodlí, hygiena, soukromí, …). · Došlo by k vetšímu vyuzití nevyuzitých kapacit (jiz zmínené tramvajové pásy, ostruvky, vyhrazené pruhy apod.). Pro podnikatele není nic horšího, nez koupit majetek, který pak bude vydelávat méne, nez by vydelávat mohl, protoze po nem projede jedno vozidlo za pár minut. · Docházelo by k ekonomické kalkulaci. O pridelení vyhrazených expresních pruhu by nerozhodovaly politické tahanice, lobby a demagogie, ale skutecná racionální kalkulace. Proc treba do techto pruhu muzou taxíky? Kdyby ten samý clovek, co jede taxíkem, jel svým vlastním vozem, tak do pruhu nemuze – jaký to má racionální duvod? Proc se nerozlišuje, zda v tom taxíku jede clovek spechající do práce, nebo zda v nem sedí clovek jedoucí na sraz s kamarády do hospody? To samé platí pro autobusy – proc mají mít prednost zrovna autobusy? Je to kvuli tomu, ze vozí více lidí? Co kdyz ale v autobusu jede pet a pul cloveka – proc by v takovém prípade mel blokovat expresní pruh? Co kdyz v autobusu jede víc lidí, ale jedná se treba o turisty, kterí se mají na hotelu ubytovat az za dve hodiny, a mají tedy prebytek casu, zatímco v neexpresním pruhu jede autem clovek, který spechá do práce (a nemohl jet metrem, napríklad protoze má hodne zavazadel)? Jak vidíme, aktuální potreby lidí jsou naprosto individuální a nevyzpytatelné, a vidíme také, ze státní snahy o jejich predvídání jsou neúspešné. Svobodný trh by tuto situaci vyrešil – expresní pruh by meli ti, kterí jsou ochotni nejvíce zaplatit. Tedy ti, kterým prináší nejvyšší uzitek. Turista, clovek jedoucí do hospody nebo prázdný autobus by urcite nezaplatil drahé mýtné za expresní pruh, naopak clovek s mnoha zavazadly spechající na dulezitý pracovní pohovor by si rychlý prujezd zaplatil velmi rád. Dnes si muze maximálne zavolat helikoptéru. Expresní pruhy se dostávají lidem, kterí o ne zase tolik nestojí (ale neodmítnou je, kdyz jsou zdarma), zatímco lidem, kterí je potrebují, se nedostanou. · Byl by kladen mnohem vetší duraz na efektivní rízení provozu. Majitel by mel mnohem vetší motivaci zvázit, jestli urcitý semafor je opravdu nutný (kazdý ridic jiste vyjmenuje radu naprosto zbytecných semaforu, které jen zdrzují a nikomu nepomáhají) nebo jestli padesátka v dané lokalite (prípadne stotricítka na dálnici) není zbytecne pomalá. Kdoví, mozná bychom se dockali vysoké sofistikovanosti – treba elektronického merení délky fronty na semaforu a automatického prizpusobení délky intervalu zelené ve prospech více vytízených smeru nebo lepšího serízení semaforu k dosazení zelené vlny. Jiz dnes existují experimenty v tak netradicním smeru, jako je [LINK: http://en.wikipedia.org/wiki/Shared_space] absolutní zrušení dopravních predpisu. Podnikatelé by meli motivaci udelat maximum pro výber toho nejlepšího. · To samé platí o bezpecnosti. Úmrtnost na silnici je obrovská a je tezké verit tomu, ze je to tak normální. Zejména na „okreskách“ jiste existuje prostor pro zlepšení – rozšírení silnice, stavba méne ostrých a lépe klopených zatácek, svodidla, duslednejší vynucování primerené rychlosti v zatáckách, kde hrozí riziko smyku a vjetí do protismeru (coz je prícinou smrti obrovského mnozství nevinných lidí), apod. · A konecne, existovala by obrovská motivace k výstavbe nových silnic i parkovacích míst. Mýtné napríklad v Praze by jiste bylo velmi vysoké, coz by ucinilo ze stavby prazského obchvatu ohromne slibný byznys. Podnikatelé by se nejspíš mohli pretrhnout, aby ho dostaveli. Na naše silnice ale bohuzel má monopol stát, a proto obchvat není hotový ani po nekolika desítkách let. *Dulezitejší nez predpisy na zakrivení banánu* Walter Block ve své knize The Privatization of Roads and Highways cituje studii, podle které Americané rocne stráví v zácpách více nez dve miliardy hodin. V dobe, kdy Block daný text psal (1997), mela Amerika nejakých 280 miliónu obyvatel – dostáváme se tedy na nejakých 7-8 hodin na cloveka, tedy cca jeden pracovní den. Je samozrejme otázka, zda je situace v CR horší nebo lepší, ale kdyby byla stejná, jedná se o rocní škodu ve výši 1 630 Kc na kazdého obyvatele vcetne batolat, protoze taková je prumerná superhrubá mzda za jeden den (bereme prumerný hrubý plat 24 tisíc Kc mesícne, 4 týdny dovolené, 1 týden státních svátku). A to nepocítáme cas, který lidé ztratí tím, ze musí nekde být v urcenou dobu, ale vyjedou s predstihem – co kdyby zustali stát zácpe, napríklad proto, ze v zime na dálnici policie není schopna predejít tomu, ze jeden clovek nejede bezpecne, dostane smyk, a ucpe tak na nekolik hodin dálnici pro nekolik stovek dalších lidí, kterí jeli bezpecneji a smyk nedostali. Dluzno dodat, ze toto je jen prumer – ve vetších mestech, a zejména v Praze, bude to císlo nesrovnatelne vyšší, jednak kvuli vetší frekvenci zácep a jednak kvuli vyšším prumerným mzdám. Na venkove tento problém prirozene vznikat nebude, zase jsou tam ale jiné problémy – napríklad je evidentní, ze vetšina úmrtí na silnici (v CR kolem 700 úmrtí rocne) nastane mimo mesta. A 700 lidí rocne je opravdu dost – podle Ministerstva dopravy bylo v roce 2006 v CR cca 6,5 miliónu registrovaných ridicu. Takze pokud jste ridic, tak pravdepodobnost, ze behem jednoho roku zemrete na silnici, je 0,01 %, coz se sice zdá málo, ale je treba si uvedomit, ze to také znamená, ze kdyz zacnete rídit ve dvaceti letech, tak je riziko cca 0,5 %, ze pred 70. narozeninami zahynete na silnici. Jeden clovek ze dvou set, to není úplne málo. Není náhoda, ze vetšina z nás má v širokém okolí známých nekoho, kdo se zabil v aute. A opet platí, ze pro mimomestské ta císla budou vyšší, protoze ve zlomku 700 deleno 6,5 miliónu bude pro venkov citatel jen o málo menší, zatímco jmenovatel bude výrazne menší. Dále nebylo bráno v úvahu, ze ne kazdý registrovaný ridic skutecne jezdí (ackoliv je na druhou stranu pravda, ze ne kazdý cestující je registrovaný ridic), ani to, ze krome smrti hrozí i jiné nepríjemnosti jako napr. invalidita nebo jiné trvalé následky – tezkých zranení v aute je podle Policie v CR rocne kolem 3 100, coz dává riziko 0,05 % rocne a 2,5 % za 50 let zivota. I hmotné škody jsou nemalé – pro predstavu se stací podívat na výši povinného rucení a havarijních pojistek, které jdou dle typu vozidla do tisícu Kc rocne. Samozrejme, cást techto škod se stane lidem, kterí si to sami zavinili. Ale uprímne, kolik existuje opravdu agresivních „pirátu“? Vetšina lidí jezdí pomalu a prípadné chyby delá v mnozství, v jakém chybuje kazdý normální clovek v kazdé oblasti, nebo jede sice rychle, ale nikoliv nebezpecne. Za tuto vetšinu úmrtí, zranení i materiálních škod je tak v plné míre odpovedný špatný stav silnic a katastrofální organizace provozu. Zkrátka a dobre, v plynulosti i bezpecnosti dopravy je hodne co zlepšovat. Jak tyto parametry zlepšit, je otázka – mozná prísnejším vynucováním predpisu, mozná (a spíše) jejich zmenou a az poté jejich prísnejším vynucováním, mozná by se predpisy mely zrušit, mozná je cestou dumyslnejší konstrukce vozovek. Jisté je, ze od státu zmenu k lepšímu cekat nemuzeme. http://www.mises.cz/clanky/socialni-rovnost-na-silnicich-901.aspx

Shakespearuv Polonius dává svému synovi tuto klasickou radu: „Nebud dluzníkem ani veritelem.“ Mnozí z duchovních otcu amerického národa to však videli úplne jinak. Casto zili na maximum: Byli vzdy dluzníky a nikdy veriteli. Jak vlastníci plantází s tabákem ci rýzí, otrokári a obchodníci, ci pozemkoví a penezní spekulanti, závisející na dlouhodobých úverech z nichz financovali svuj prepychový zivot, tak obchodníci a kramári, remeslníci a zemedelci i námezdní delníci a námorníci. Bez dluhu by síme komercní ekonomiky sotva kdy dozrálo. Shakespearuv Polonius dává svému synovi tuto klasickou radu: „Nebud dluzníkem ani veritelem.“ Mnozí z duchovních otcu amerického národa to však videli úplne jinak. Casto zili na maximum: Byli vzdy dluzníky a nikdy veriteli. Jak vlastníci plantází s tabákem ci rýzí, otrokári a obchodníci, ci pozemkoví a penezní spekulanti, závisející na dlouhodobých úverech z nichz financovali svuj prepychový zivot, tak obchodníci a kramári, remeslníci a zemedelci i námezdní delníci a námorníci. Bez dluhu by síme komercní ekonomiky sotva kdy dozrálo. Ben Franklin však byl v tomto ohledu opatrný. „Radeji jít spát bez vecere nez nechat narustat dluh“ zní jeho výstraha, a dodnes mají jeho varovná slova velkou morální váhu. Bojíme se dluhu, ale nemuzeme bez nich zít. Dluh v Americe po celou dobu je a byl, jako jakýsi Dr. Jekyll a pan Hyde kapitalismu. Pro malou skupinu lidí je pozehnáním, pro ostatní prokletím. Pro nekteré je morální bremeno dluhu príliš tezké, a nic a nikdo jim nedovolí na to zapomenout. Pro privilegované ostatní nepredstavuje dluh zádnou morální zátez, znamená pro ne prílezitost k prosperite, a pokud se neco pokazí lze se jej bez výcitek zbavit. Ti, kterí dluh vítají s úsmevem, jako královskou cestu k bohatství a vetšinou je jim odpušten, kdyz je jeho hodnota uz moc velká, pocházejí takrka výhradne z nejvyšších prícek ekonomické hierarchie. Pak je tu zbytek nás, kterí jsme plísneni za naše zpusoby chudých, majetek je nám zabavován a vyvlastňován a nám pak zbudou nehojící se šrámy a zranení, které nám znemozňují lepší budoucnost. Premýšlejte o tomto kalkulu horních a dolních tríd, jako o dluhové politice. Britský ekonom John Maynard Keynes to bral takhle: „Kdyz ti dluzím libru, mám problém, ale pokud ti dluzím milion, problém máš ty.“ Po mesících nadcházející „dluhokalypsy,“ hrozivého „dluhového stropu,“ a „fiskálního útesu,“ Americané v zajetí verejných i soukromých dluhu zustávají. Za naše hríchy jsme naslibovali nastolit úsporná opatrení. Miliony se topí, nebo jiz utopily v mori dluhu - hypotéky jdou do háje, studentské pujcky, které nemohou být nikdy zaplaceny, spirálovite rostoucí dluhy na kreditních kartách, pujcky na auta, úvery „do výplaty“, a manazérie nove vyvinutých financních produktu uvarených podle „financních inzenýru“ této zeme, kterí se snazí podojit to, co ješte zbylo z amerického zivotního standardu. Svetová ekonomika se v letech 2007 – 2008 málem rozpadla, coz se ješte porád muze stát, kvuli obrímu zadluzení, které po sobe zanechali financní lupici, jez v dluzích našli páku na to, jak ješte zbohatnout. Vetšina z nich stále zije ve svých vilách a zámcích, zatímco ostatní dluzníci musí zít venku, v autech ci útulcích, nebo v prelidnených bytech s príbuznými a práteli – ne-li dokonce ve vezení pro dluzníky. Verte tomu nebo ne, vezení pro dluzníky, ten relikt z pocátku amerického obchodního barbarství, je vlastne zpátky. V roce 2013, muzete skutecne být uveznen za neplacení úctu, krom toho vynalézavé spolecnosti, ruzné agentury, policisté, soudy a právníci vymysleli mechanismy zajištující, ze dluhoví „delikventi“ ve vezení skoncí. Tretina státu nyní umozňuje uveznení dluzníku (aniz by byli nutne tak nazýváni), navíc to vypadá jako stále castejší zpusob vydelávání penez. Budou to Americané tolerovat, nebo se proti zadluzení muze zdvihnout hnutí odporu tak, jak se to uz víckrát stalo v minulosti, na kterou by se nemelo zapomínat?   *Svet vezení pro dluzníky* Trest odnetí svobody za dluhy byl samozrejmostí v koloniální Americe i v zacátcích republiky a ve vetšine státu byl zrušen az ve ctyricátých ci padesátých letech devatenáctého století, nekde dokonce az po Obcanské válce. Dnes o nem smýšlíme jako o mimorádne nemilosrdném zpusobu, jak trestat chudé - a tím také byl. A víc nez jen to... Ale i nekterí z nejbohatších a nejvázenejších clenu spolecnosti koncívali ve vezení pro dluzníky, muzi jako Robert Morris, který pomáhal financovat americkou revoluci a spravoval státní pokladnu podle clánku Konfederace (pozn. prekl.: puvodní písemná smlouva mezi trinácti zakládajícími státy); John Pintard, burzovní maklér, zákonodárce a zakladatel New York Historical Society, William Duer, absolvent Etonu, schopný obchodník a spekulant, druhý tajemník Ministerstva financí nové federální vlády a farár v Hudson River, pensylvánský soudce Nejvyššího soudu; armádní generálové i další významné osobnosti. At bohatý ci chudý, byl jsi tam na dlouho, nekdy dokonce na celý zivot, pokud jsi neprišel na nejaký zpusob, jak své dluhy zapravit. Zde však podobnost mezi bohatými a chudými dluzníky koncí. At uz ve slavném Marshalsea v Londýne, kam Charles Dickens „uveznil“ otce malé Dorritky (a kde skutecne strádal Dickensuv otec, kdyz autorovi bylo dvanáct let), nebo v New Gaol v New Yorku, kde trávili svuj cas lidé jako Duer a Morris, vezení pro dluzníky byla rozdelena podle spolecenských tríd. Pokud byly vaše dluhy dost velké a vaše sociální konexe dost vysoko (dulezité bylo oboje) zil jste si celkem pohodlne. Takoví vezni bývali zásobeni dobrým jídlem, místnosti meli dobre vybavené knihami a doprávali si i jiné radosti, vcetne prílezitostných manikérek a prostitutek. Robert Morris bavil ve své „cele“ pri veceri George Washingtona. Po propuštení se vrátil ke své kariére jako nejbohatší muz ve státe. Dríve nez se John Pintard nastehoval do New Gaol, nechal svou celu vymalovat a vytapetovat, donést sem calounený nábytek a dva mahagonové psací stoly. Mezitím v témze zarízení zivorilo mnoho drobných dluzníku uprostred neskutecné bídy, špíny, a nemocí. Casto byli spoutáni a postrádali teplo, cistou vodu, adekvátní jídlo, nebo casto vubec nejaké jídlo. (Clovek obvykle musel mít peníze na nákup vlastního jídla, oblecení i topiva.) Dluzníci v techto veznicích casto na dluhy doslova umírali. A v takových pomerech mohl clovek skoncit pro nepatrné cástky. Z 1 162 v roce 1787 v New Yorku uveznených dluzníku, 716 lidí dluzilo méne nez dvacet šilinku nebo jednu libru. Tretina vezňu z Philadelphie tam v roce 1817 skoncila kvuli méne nez peti dolarum, a v mestských veznicích dluzníci pocetne prevyšovali veznené pro násilné trestné ciny v pomeru 5:1. V Bostonu tvorily 15% ze zadluzených zeny. Zostuzení bylo horším trestem, nez cokoliv jiného. Verejne dojemné scény byly samozrejmostí. Vezni v New Gaol, pokud byli umísteni v horních patrech mohli z okna na provázcích spouštet boty a vybírat almuzny na své propuštení. Ostatní veznice mely tzv. „zebrácké brány“, kterými mohli vezni ve sklepních kobkách natahovat ruce na mince od kolemjdoucích. At chudí ci bohatí chteli odtud pryc. V roce 1750 zacala letáková kampaň proti institutu vezení pro dluzníky. Anglikánský farár v Jizní Karolíne odsuzoval tato vezení s tím, ze „clovek by na tom byl líp na francouzských královských galejích, nebo v tureckém ci jiném barbarském vezení, nez na tomto neutešeném míste.“ Nespokojenost rostla. Velký útek 40 vezňu z New Gaol vyzbrojených pistolemi a klacky byl podnícen extrémním hladovením. Ve tricátých a ctyricátých letech devatenáctého století se remeslníci, nádeníci, námorníci, prístavní delníci a ostatní delníci zorganizovali do prvního Obchodního odborového hnutí, jakoz i do politických stran pracujících. Jedním z hlavních pozadavku bylo zrušení trestu veznení pro dluhy. Dedicové radikální politické kultury uvádeli, ze jejich stíznosti odrázejí biblickou tradici „Léta Páne milostivého“ z knihy Leviticus, která narizovala zrušení dluhu, navrácení zabavených domu a pozemku, a propuštení otroku a dluhových otroku (forma casove vymezené dluhové peonáze - coz je nucená práce, kterou clovek splácí svuj dluh) kazdých 50 let. Upadnout do dluhu bylo znicující utrpení Zvlášte pro ty, kterí touzili po skromné svobode obchodníka, remeslníka, nebo zemedelce. Ackoli se trhy pro jejich zbozí rozširovaly, nekdy se stávaly méne predvídatelnými, takze si museli sjednávat úvery na prezití jez nekdy nestacili splácet, nacez casto zakoušeli strádání ve vezení pro dluzníky, které jejich sny navzdy ukoncilo. Ackoli to byli chudí, kdo se organizoval a protestoval, byli to bohatí, kterí byli oddluzeni jako první. Dnes povazujeme za samozrejmé, ze dluhu se lze zbavit pomocí institutu bankrotu (ackoli i dnes je tato moznost bud prísne omezena nebo odeprena nekterým trídám znevýhodnených dluhových delikventu, jako napr. vysokoškolským studentum). Prestoze nove prijatá americká Ústava otevrela dvere vnitrostátnímu úpadkovému právu, Kongres zádný takový zákon neschválil az do roku 1800, prestoze mnozí, vcetne majetných, za to lobbovali. Dost starších moralizujících verících se chmurilo nad tím, ze hríšné zadluzení pretrvává. Spojené státy byly, pokud jde o dluhy, vzdy nelaskavým místem, coz byl dost nepochopitelný postoj ve spolecnosti do znacné míry zalozené na ukrývání dluzníku pred spravedlností a dluhovým otroctvím. Popravde byl stát Georgia zalozen jako útocište pro dluzníky v dobe, kdy jimi byly anglické veznice preplnené. Kdyz Kongres konecne schválil zákon o úpadku, ti v privilegované cásti New Gaol usporádali mejdan. Dole však zivot šel dál stejne bídne, protoze nová právní norma se vztahovala pouze na lidi, kterí meli opravdu velké dluhy. Pokud jste dluzili príliš málo, ve vezení jste zustali.   *Dluh a zrození národa* V soucasné dobe nás konzervativní média zaplavují varováními o dluzích otcu zakladatelu, a je pravda, ze nekterí nich, jako Jefferson – sám notorický dluzník, casto na pokraji bankrotu – na toto téma moralizoval. Avšak Alexander Hamilton, idol konzervativního hnutí, který byl architektem prvního amerického státního dluhu, trval na tom, ze „pokud nebude enormní, bude pro nás pozehnáním.“ První ministr financí Hamilton si stanovil za cíl promenit 13 kolonií, které bychom dnes asi nazývali zaostalými, v zemi, která bude jednou moci souperit s Velkou Británií. To, jak vedel, vyzaduje likvidní kapitál (takový jehoz zdroje nejsou vázány na pudu ci jiné méne mobilní formy majetku), který pak muze být investován do vysoce spekulativních a nekdy riskantních podniku. Pohyb penez a státní dluh, jak správne cítil, priláká kapitál dobre situovaných domácích i zahranicních obchodníku, zejména tech z Anglie. U vetšiny obycejných lidí, kterí pod novou vládou zili, vzbuzoval však dluh spíše hnev. Na prvním míste lze jmenovat všechny veterány z Války za nezávislost, a také všechny rolníky, kterí revolucní armádu zásobovali jídlem a bezne dostávali zaplaceno bezcennými „kontinentálkami“ – papírovými penezi, vydávanými kontinentálním kongresem, nebo stejne bezcennými „státovkami“. Jak se šírily povesti o vzniku vlády nového státu, po venkove se potulovali spekulanti a skupovali tyto papírové peníze po centu za dolar, predpokládaje, ze dluh, který predstavují bude splacen v jejich nominální hodnote. Ve skutecnosti, to bylo práve to, co mel Hamilton pri plánování státního dluhu na mysli – chtel aby „vlastenci na výsluní“ zustali pomerne bohatými, farmáre pak ochudit. Pobourení se šírilo po celé zemi ješte predtím, nez byl Hamiltonuv plán prijat. Jefferson menové spekulanty odsoudil jako odporné kreatury a o dluhu ríkal souhrnne toto: „Moderní pojetí pretrvávání dluhu zbrotí zemi krví a drtí její obyvatele pod stále se zvetšujícím bremenem.“ On i jiní odsuzovali spekulanty jako bandy kontrarevolucních „penezokratu“, kterí chtejí svou moc a bohatství vyuzít, k anulaci všech demokratických úspechu revoluce. Hamilton je naopak videl jako nezainteresovanou movitou elitu, na níz závisel hospodárský blahobyt zeme, zatímco Jeffersonovce s jejich názory odmítal jako bláznivé Jakobínské rovnostáre. Politická válka o dluh záhy vehnala otce zakladatele do bratrovrazedného boje. Hamiltonuv plán fungoval – nekdy az príliš dobre. Bohatí pozemkoví spekulanti, jako byl Robert Morris ci jiní, angazovaní v budování doku, vykládacích nábrezí, a dalších projektu vázaných na obchodní aktivity, nebo v samotném státním dluhu, na coz se William Duer a jemu podobná „elita“ specializovali, se ted chopili prílezitosti. Nicméne dost casto precenili své moznosti a ocitli se, stejne jako svobodní farmári a vojáci, v platební neschopnosti vuci svým veritelum. Duerovy pokusy ovládnout trh s dluhopisy vydávanými novou federální vládou a spekulace s akciemi první Národní banky predstavují jeden z prvních amerických príkladu zneuzití informací v obchodním styku. Byly také zlovestným príkladem toho, jak mohou spekulace dopadnout katastrofálne. Kdyz se jejich plány zhroutily, zpusobilo to první paniku na Wall Street a místní depresi, která se šírila Novou Anglií, nicila „obchodníky, vdovy, sirotky, rezníky... zahradníky, trhovkyne a dokonce i vyhlášenou kuplírku, madam McCartyovou.“ Dav honil Duera ulicemi New Yorku a hrozilo mu obešení nebo vykuchání, byl však zachránen mestským šerifem, který ho poslal do bezpecí vezení pro dluzníky. John Pintard, který se této spekulace také úcastnil, stihl ješte uprchnout do Newarku v New Jersey, nacez byl také uveznen. Zavrení Duera a Pintarda do vezení pro dluzníky touto novou republikou nebylo však presne to, co mel Hamilton na mysli. A nechat je tam hnít by sotva podporilo „podnikatelského ducha“, který podle mínení ministra financí mohl zemi promenit ve Velkou Británii príštího století. Institut bankrotu na druhou stranu zajištoval, ze pretízený stroj obchodních operací mohl zacít znovu pracovat a promazával jeho soukolí. Proto tedy byl roku 1800 schválen zákon o úpadku. Pokud jste však nebyl významným hrácem, dluh fungoval jinak. Spocívaje na bedrech obecného lidu, pracoval jako mechanismus pro postupnou koncentraci bohatství do obchodne financních skleníku, v nichz byl inkubován americký kapitalismus. Není divu, ze tato dluhová politika vyvolávala prudké politické emoce. Ješte pred prijetím Ústavy se farmári v západním Massachusetts zadluzili u bostonských bankéru a obchodníku. A nebezpecí, ze v ekonomicky tezkých devadesátých letech osmnáctého století ztratí své domovy, prerostlo v ozbrojené povstání. V techto letech se pocet zalob pro neplacení dluhu zdvojnásobil, a pak ztrojnásobil, farmy byly zabavovány, a jejich majitelé posíláni do vezení. Rozezlení farmári vedeni bývalým revolucním vojákem, Danielem Shaysem, násilím uzavreli místní soudy a osvobodili dluzníky z veznic. Podobná, i kdyz menší povstání vypukla v Maine v Connecticutu, v New Yorku a Pennsylvánii, zatímco v New Hampshire a Vermontu rozzlobení farmári oblehli vládní úrady. Shaysovo povstání v r. 1786 elity zalarmovalo. Vykreslovali vzpurné sedláky jako „bestie“ a jejich domy jako „vredy“. Vydesily je i vlády státu, jako byla napr. rhodeislandská, které byly populárním vlivum otevrenejší, vyhlásily dluhové moratorium, a vydaly papírové peníze, které mely pomoci nejen farmárum vyplatit se z dluhu – a nejen farmárum. Tento vývoj signalizoval potrebu silnejší ústrední vlády, plne schopné potlacovat budoucí povstání dluzníku. Federální orgán zrízený na Ústavní konferenci to umozňoval, nepokoje však presto pokracovaly. Shaysovo povstání bylo jen prvním ze trí, která pokracovala az do poslední dekády osmnáctého století. „Whiskové povstání“ v roce 1794 bylo z nich tím nejzávaznejším. Spotrební daň (z whisky), která mela generovat finance k umorení státního dluhu, ohrozovala zivobytí zemedelcu v západní Pensylvánii, kterí zde whisky pouzívali jako „menu“ v barterové ekonomice. Prezident Washington poslal Hamiltona v cele vojáku, z nichz mnozí byli veteráni z Revoluce, aby rebélii uhasil.   *Dluhové otroctví a hromadení kapitálu* Dluh mohl i po celé devatenácté století hrát dulezitou roli ve vnitrostátní i místní politice, kde fungoval jako forma kumulace kapitálu ve financním sektoru, a casto pri tomto procesu posílal ke dnu predkapitalistické zpusoby zivota. Pred a behem doby, po kterou se kapitalisté plne ujímali privilegia vyuzívání neustávajícího výrobního procesu na polích i v továrnách, si financní sektor hledal své vlastní zdroje v zahranicí. Mezitím mechanismy verejných i soukromých dluhu cinily zivot rolníku, remeslníku, obchodníku i ostatních stále nesnesitelnejší. Metabolismus této parazitické ekonomiky pomohl zúctovat s odbojnými povahami „Pozlaceného veku“. Znacná cást zásadního dramatu politického zivota na konci devatenáctého století se tocila kolem zelených bankovek, zvaných „greenbacks“, „uvolnení stríbra“ a „zlatého standardu“. Stejné nebezpecí nad námi jako Damokluv mec visí i dnes, oni však tenkrát byli tak vznetliví, ze hrozila jakási „druhá obcanská válka.“ Tak, ci onak, všechno to bylo hlavne o dluhu, zejména o systému zadluzování, který uspíšil zánik nezávislých farmáru. Všechny tepny globálního kapitalismu si nakonec našly cestu i do nezmerné rozlehlosti zemedelské Ameriky. Rolníci zde nemeli problémy kvuli své venkovské izolaci. Práve naopak, meli je proto, ze zili na nekonecných úrodných prostorech, kde nestabilní energie financní a obchodní modernosti nakonec vybuchla. Nebezpecné kombinaci zeleznic, pásových obilných elevátoru, výrobcum zemedelských stroju, spekulantum na burze komodit, místním obchodníkum, ale predevším bankám byl zemedelec jednoduše vydán na milost a nemilost. Jeho bezmocnost se ješte zhoršila, kdyz v globalizacním vývoji devatenáctého století pricházel o odbytište svých plodin v zoufalé hospodárské soutezi s úrodou z kanadských a ruských stepí, stejne jako z nekonecných plání Austrálie a Jizní Ameriky. Aby tento merkantilistický útok prezili, zemedelci se zatízili dlouhodobými úvery, které je propojily s financními centry na východe. Tyto zivotne dulezité linie jim dovolovaly nakupovat osivo, hnojivo, a stroje potrebné na farme, platit skladovné a dopravné, které šly ruku v ruce s prodejem jejich produktu, a udrzovat podnikání i domácnost v chodu, takze rostliny dozrávaly a prasata byla vykrmená. Kdyz konecne nadešel cas trhu, farmár zjistil, ze všechna ta vycerpávající práce mela smysl. Pokud však byly zprávy z trhu špatné, úverové linie byly pretaty a on prišel o všechno. Rodinná farma a s ní spjatý malomestský zivot byly smeteny do proudu kapitálu smerujícího do metropolitní Ameriky. V pohranicí „drnových chatrcí“ byla chudoba „odznakem cti, který zdobí kazdého.“ Ve svém „Dáblove slovníku,“ britký jazyk humoristy Ambrose Bierce definoval toto dilema takto: „Dluhy. podst. jm. – geniální náhrada za retez a bic pohánece otroku.“ Velkými plánemi a Jihem bavlny, plnými nespokojených zemedelcu se šírila vlna naštvanosti a obviňování za jejich situaci. Zlost mírila na smrtící systém menových a úverových vývodu do bankovních center na severovýchode. Zacala v osmdesátých letech devatenáctého století se vznikem „Greenback Party“ a „Greenback-Labor Party“ a vyvrcholila v poslední dekáde vznikem Lidové cili Populistické strany samostatne hospodarících rolníku, nájemcu pudy, pachtýru, drobných podnikatelu a kvalifikovaných pracovníku zamerujících své neprátelství stále intenzivneji na „financní moc.“ Tato „moc“ se lokálne objevovala v domácky prostých prevlecích, v uhelných dolech a dalších prumyslových areálech, mezi „kulii“ pracujícími na stavbe zeleznic ci v pristehovaleckých pracovních cetách zahranicních delníku a trestancu najímaných soukromými závody. Pracovníci byli obvykle nuceni kupovat všechno co potrebují za firemní bony, a navíc v „podnikových prodejnách“ za ceny, které je drzely trvale v dluzích. Proletári byli v takové situaci, ze museli jít do dluhu – lhostejno, zda u zastaváren nebo zamestnavatelu, hospodáre nebo lichváre – nebylo vyhnutí. Casto byli dokonce placeni v naturáliích: v drevní štepce, prízi, konopí, zbytcích plátna, lanech, proste drobnostech, které jim pri splácení nahromadených dluhu byly k nicemu. Ve skutecnosti byli, jak si také sami ríkali, „dluhovými otroky.“ Na Jihu se tvrde utištení pestitelé dostali do zástavního systému plodin, v závislosti na místním „zásobovacím agentovi“, který jim dodával všechno potrebné, od osiva po oblecení, strojní zarízení, aby prezili celé vegetacní období. V takovém prípade peníze vubec nemenily majitele, menily se jen zápisy v úcetních knihách, s povinností splatit je ve stanoveném období. To poskytovalo veriteli retencní právo neboli tzv. titul na plodiny, tedy zástavní právo, které nikdy neuplynulo. Za techto okolností se Jih stal jednou „velkou zastavárnou“, v níz zemedelci byli trvale v dluzích za rocních úrokových sazeb presahujících 100 %. V Alabame, Georgii, a Mississippi zilo 90% zemedelcu na úver. První zástavní právo, které jste podepsali se v podstate stalo dozivotním trestem. Budto tak, nebo jste se mohli stát nájemcem, anebo jste svou zem museli proste opustit, coz se stalo tak bezným, ze kazdý vedel, ze písmena "GTT" na opuštené farme znamenají: "Odešel do Texasu" V osmdesátých letech devatenáctého století tak cinilo sto tisíc lidí rocne. Vydírání obchodních zraloku bylo tak prehnané, ze Afroamericané ale zejména pristehovalci byli bezne donuceni k peonázi – coz byla sice nezákonná, ne však neobvyklá praxe. A to nejblizší „zásobovací agent“ byl také casto vlastním úverem zavázán bankám na severu. Tak se zvyk odsávání penez do velkých metropolí šíril od regionu k regionu. Tvárí v tvár vyvlastnení se zemedelci sdruzovali do spolku a zrizovali druzstva, kde si chteli poskytovat úvery navzájem a sami také obchodovat své plodiny. Jak poznamenal jeden populistický úvodníkár, to byl zpusob, jak „hypotékou ujarmení zemedelci mohou uhájit svou svobodu pred tyranií organizovaného kapitálu.“ Kdyz se ukázalo, ze tyto skupiny nemohou konkurencní tlak bank prezít, politici kývli. V období mezi obema prezidentskými volbami v debatách zákonodárných sboru po celém jihu a západe, rozzlobení pestitelé obilí a bavlny pozadovali, aby vláda rozšírila papírové peníze, tyto „bankovky“, rovnez známé jako „peníze lidí“, nebo aby peníze monetizovala (pozn. prekl.: kryla) státním stríbrem, rovnez kvuli zvetšení mnozství penez v obehu, nebo aby verejné instituce zemedelce v prubehu vegetacního období dotovaly. S vášní, pro nás tezko predstavitelnou, nadávali na „zlatý standard“, podle slavné reci demokratického prezidentského kandidáta Williama Jenningse Bryana, by jiz nemelo být dovoleno, „krizovat lidstvo na zlatém krízi.“ Pokud by ten zlatý kríz zustal pevne na svém míste, jeden Alabamský lékar prorokoval, ze by „zmenil americké sedláky v celedíny a chudinu, rízenou monopoly jako skot ci prasata.“ Jak se blízil den voleb, populistictí redaktori a recníci varovali pred blízící se válkou s „financní mocí,“ a mysleli to vázne. „Boj prijde, a uz aby to bylo!“ Zámerem bylo donutit vládu, aby úmyslne inflovala menu, a zvýšila tak ceny zemedelských produktu. A duvod? Chteli se dostat ven z more dluhu, ve kterém se topili. Byl to volání srdce, které se odrázelo a rozléhalo v srdci zeme a narušovalo stanovené porádky víc nez kterékoli americké politické dmutí predtím i potom. Vášni techto populistických farmáru a delníku se ovšem více nez vyrovnala vášeň jejich neprátel z horních pater ekonomiky a vlády, pro které byl dluh jiz dlouho spíše cestou k bohatství nez k bíde. Své neprátele odbývali jako „blázny“ ci „neštastné smolare“ A ve volbách roku 1896 zvítezili. Bryan byl porazen, zlato pokracovalo v nelítostném procesu krizování, a celá sociokulturní ekologie byla na ceste k zániku.   *Návrat dluznického otroctví* Kdyz populismus zemrel, dluh – jako jiskra politické konfrontace – zemrela také. Velké reformy éry, která následovala – „Progesivismus“, „New Deal“, a „Great Society“ - se zabývaly sociálními nerovnostmi, ekonomickým kolapsem, vykoristováním na pracovišti, a prehnane velkou mocí korporací v konsolidovaném prumyslove kapitalistickém systému. Varovný virbl dluhového otroctví byl urcite stále slyšitelný. Exekucemi ozebracení farmári se behem Velké hospodárské krize zmobilizovali a zacali porádat „aukce za penny“, aby vrátili farmy puvodním rodinám, vešeli podobizny soudcu, a donutili pojištovnu „Prudential Insurance Company”, nejvetšího pozemkového veritele v Iowe, k pozastavení exekucí na 37 000 farem (a ta pak presvedcila ješte pojištovnu „Metropolitan Life Insurance Company“, aby ucinila totéz). Realitní agent z mesta Kansas byl pri zabavování jedné rodinné farmy zastrelen a okresní šerif byl zas unesen pri pokusu o vypuzení vdovy z farmy a její eskortu 10 mil od mesta, a tak dále, a tak dále. Mestští nájemci a majitelé domu, celící vystehování vytváreli sousedské skupiny, aby zastavily místního šerifa nebo policii pri vyhazování rodin z jejich domu a bytu. Nábytek vyhozený na ulici pri vystehovávání jim sousedi mohli zase vrátit, a také jim dokázali znovu zapnout plyn a elektrinu. „New Deal zákony“ pro farmy a financování bydlení pomáhaly stejne bankám jako majitelum domu. Pravicoví populisté jako katolický knez Otec Karel Coughlin pokracují ve válce proti zlatému standardu v antisemitsky zabarvených „tirádách“. Transparenty, podobné tomu nebraskému – „Systém zidovského bankovnictví“ (s obrím chrestýšem) – bylo mozno videt az príliš casto. Ale vek jednoduché kumulace kapitálu, ve kterém dluh a financní sektor hrál tak strategickou úlohu se chýlil ke konci. Dnes jsme vstoupili do nové fáze. To, co by mohlo být nazýváno kapitalistickou zaostalostí a znovuzadluzením se oboje ukázalo jako hlavní zpusob kumulace kapitálu, a také základním mechanismem dluhového otroctví. Warren Buffett (jediný ze všech), predpovídá, ze je pravdepodobnejší, ze se Spojené státy v príštích desetiletích promení ve „spolecnost pachtýru“, nez „spolecnost vlastníku.“ V naší dobe, se financní sektor obohatil tak, ze za pomoci zadluzování zhltal produkci prumyslové Ameriky, hladovející sektor verejných zdroju a ješte zatízil obycejné pracující kazdou myslitelnou formou spotrebitelských dluhu. Zadluzenost domácností, která v roce 1952 byla na 36% z celkových príjmu fyzických osob, se v roce 2006 zvedla na 127%. Dokonce i z nízkokreditních pujcek chudým se stalo lukrativní podnikání. Vyuzívat nízkých ratingu chudých lidí a jejich potreby hotovosti, aby zaplatili mesícní úcty nebo se jednoduše nasytili, ruzné filiálky „check-cashingu“, pujcky „do výplaty“, daňoví úcetní, a další odvody zvyšují „mandatorní výdaje“ domácností na 200% ; 300% i víc. Ješte v r. 1970, by znacná cást z nich byla povazována za nezákonné podle protilichvárských zákonu, které dnes jiz neexistují. A tito malí veritelé jsou casto svázáni s nejvetšími financníky, vcetne Citibank, Bank of America, ci American Express. Kreditní karty se ve svete pracovní nejistoty, klesající státní podpory a zpomaleného hospodárského rustu zmenily v „plastovou bezpecnostní sít“, zejména pro starší osoby, mladistvé a rodiny s nízkými príjmy. Více nez polovina príjmu techto trí skupin pred zdanením odchází rovnou veritelum. V soucasné dobe je toto naše „podniková prodejna“ s hlavním sídlem na Wall Street. Dluh, tento sebekanibalistický systém, nicí tuto zemi a v ohledu sociálního blahobytu ji neúprosne mení ze zeme rozvinuté v rozvojovou. Dr. Jekyll a pan Hyde jsou zpátky. Dokázeme si znovu predstavit politický odpor k dluhovému otroctví? /Preklad: Jirí Kolda/ /Zdroj: [LINK: http://www.alternet.org/economy/america-turning-one-big-prison-people-debt] alternet.org http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1649-amerika-se-meni-v-jedno-velke-vezeni-pro-dluzniky /

{{Poslanec opozicnej strany OLaNO Jozef Viskupic pripravil návrh, podla ktorého by mali byt slovenské rádiá povinné hrat v urcitom objeme pesnicky zo slovenskej produkcie. V roku 2014 by mala kvóta tvorit 10 percent z hudby vysielanej medzi 06:00 a 22:00, v roku 2015 20 percent a v roku 2016 by mala byt 30-percentná. V tejto súvislosti nás prekvapil postoj známeho hudobníka Mariána Greksu, ktorý kandidoval do parlamentu za liberálnu stranu SaS, pricom sa netají podpore tohto návrhu. Hned na úvod sa nie je mozné vyhnút nasledujúcej otázke. Preco by sa mal liberál miešat do vztahu rádií, interpretov a ich posluchácov? Co pre vás znamená liberalizmus? V tomto prípade to pre mňa znamená rovnost šancí. Dostat aspoň priblizne zahranicných a domácich interpretov na rovnakú štartovaciu plochu. Preco takto regulovat len rádiá? 10, 20, 30 percent hrackárstva nech tvoria slovenské hracky, nech tiez v zeleziarstve predávajú 30 percent slovenských výrobkov a rovnako tak aj v obchode s pocítacmi. Prepácte, ale ja som profesionálny hudobník. Zivím sa hudbou odkedy som skoncil Právnickú fakultu Univerzity Komenského. V tejto oblasti sa pohybujem celý zivot a stretol som vela kvalitných slovenských kapiel a interpretov, ktorí casom zanikli, pretoze sa nedokázali presadit a hlavne uzivit. Ja neviem, ci sa na Slovensku vyrába dostatocný pocet kvalitných hraciek, alebo zeleziarskych výrobkov na to, aby mohli dostatocne kvalitne pokryt dopyt po 10, 20, 30 percentnej úcasti na slovenskom trhu. Ale o mnozstve dostatocne kvalitných slovenských interpretov som hlboko presvedcený, pretoze ich poznám a pocul som. Stací zájst na slovenské hudobné festivaly a ani tam nie sú viditelní všetci. A to nehovorím o menšinových zánroch. Cím je slovenský hudobný priestor tak špecifický? Ako vlastne funguje? Z coho všetci zúcastnení zijú? Pre mňa je to iba „hudobný trh“, pre vás sú to ludia z mäsa a kostí, ktorých osobne poznáte. Co robia títo ludia nesprávne? Na toto by som mohol napísat v podstate román,ale hlavné špecifikum v našej súvislosti je NEVYROVNANOST ŠANCÍ našich a zahranicných interpretov. Sám hovoríte o rozdieloch medzi ceskými a slovenskými rádiami. Mne osobne hrá v aute Hey a Beat a pri cestách domov na Slovensko stlácam viac tlacítko ladenia na rádiu ako pocúvam. Preco sa to v Cechách dá aj bez kvót? Neviem to špecifikovat. Ceskí dramaturgovia snád viacej veria domácim a aj slovenským interpretom, mozno ich prieskumy ukázali, ze ceský národ má radšej svoju a našu hudbu ako slovenský. A je pravdepodobné, ze za tých vyše dvadsat rokov po revolúcií neznicili vztah Cechov k vlastným pesnickám ako slovenskí dramaturgovia. Na vlastnej kozi som zazil hudobných dramaturgov, ktorí nenávideli všetko slovenské a pocul som na vlastné uši ako sa vyjadrovali a priori o slovenskej hudbe s obrovským dešpektom. Nie je na vine skôr SOZA a spol.? Sám sa o nich nevyjadrujete práve lichotivo. Nebolo by lepšie nieco urobit skôr s nimi? S týmto problémom nemá Soza nic spolocné. Soza vyberá peniaze za všetky zahrané piesne, ci sú zahranicné, alebo naše. Az na to, ze väcšiu polovicu musí posielat von zahranicným interpretom Ked uz teda k takejto regulácii pristúpit, nestacilo by, aby takéto kvóty boli povinné iba pre verejnoprávne stanice? Predsa len, kafrat do toho akú hudbu bude hrat súkromné rádio…? Súkromné rádio vysiela na slovenskom území a podriaduje sa MNOZSTVU zákonných regulácií. Väcšina z velkých rádií má zahranicného majitela. Keby vysielali v inom európskom štáte, aj tam by sa museli podriadit reguláciám, ktorými reguluje trh ten ktorý štát. A medzi týmito reguláciami je väcšinou aj urcité povinné percento domácej tvorby, alebo ako to oni nazývajú, hudba v domácom jazyku. Jeden príklad. Holandsko. Snád najliberálnejší štát v Európe. Má kvóty hranosti domácej hudby a Holandania sú na to hrdí. Francúzsko a Nemecko tak isto. Ak som správne pocul, tak za minulý rok v Nemecku presiahla hranost nemeckej hudby v médiách vyše 50 percent. Všetci sa bránia, aby ich úplne neprevalcovala americká hudba. A toto všetko tí zahranicní majitelia našich rádií velmi dobre vedia. A niektorí majú rádiá aj tam A dodrzujú to. Ak by na Slovensku bol dopyt po rádiu so slovenskou hudbou, tak by to bol asi dobrý námet na podnikatelský zámer. Preco s tým nikto nepríde? Mám taký pocit, ze rádio Hej sa o nieco podobné pokúšalo, ale nakoniec sa presunulo z éteru iba na internet. Ja si myslím, ze rádio hrajúce iba slovenskú hudbu je nezmysel. Snád ako internetové rádio, ale urcite nie ako jeden z lídrov trhu. Mimochodom nie je práve internet to médium kde majú hlavne tí noví, neznámi a perspektívni priestor, kde je mozné sa za minimálne náklady zviditelnit? Nie je lepšie jednoducho tie klasické rádiá tak trochu pochovat? Internet môze byt zaciatkom pre novú kapelu a lebo interpreta. Na internete by si ho mal ale následne potom vyhladat NAOZAJSTNÝ ZODPOVEDNÝ hudobný dramaturg a ak sa mu páci, alebo má pocit, ze nahrávka vyhovuje formátu rádia, tak ho zaradí do playlistu. Lenze takí poctiví dramaturgovia nie sú a neexistujú. Boh vie kde by boli prví rockandrolisti bez rozhlasového dramaturga Alana Freemana, ktorí ich absolútne novátorské (na tie casy) nahrávky objavil a púštal ich nasilu aj proti príkazom svojich šéfov az dovtedy, kým sa nestali obrovskými hitmi a tým naštartoval celú rockandrollovú scénu. A ked uz sme pri tých menej známych, napadne vás niekto, koho stojí za to si vypocut? Kedy a kde ste narazili na nieco co vás príjemne hudobne prekvapilo? Napr. Martina Javor Band, The Paranoid, Billy Barman – kapely ktoré vela koncertujú, chodia na nich ludia a kedy a kde ste poculi ich nahrávky? V ktorom komercnom, alebo mainstreamovom rádiu? Ved mainstream je to, co pocúva vela ludí. Ani toto nerešpektujú rádiá. Vyhovárajú sa na call-outy,kde cez TELEFÓN(úzasný zvuk) púštajú nejakej vzorke ludí 10 az 15 SEKUNDOVÉ ukázky a na základe tohto sa posluchác a následne na to vraj rádio rozhodne ci sa pieseň zaradí, alebo nie. A ani to niekedy nie je pravda. Call – out sa niekedy iba VYMYSLÍ. Nedá sa to skontrolovat. Ale aj tak výber toho, co sa bude púštat na call – outoch je na (prepitujem) hudobných dramaturgoch. Dnes reálne o tom, co sa bude púštat v rádiách rozhoduje mozno 6 – 7 osôb. Akú radu by ste dali zacínajúcim hudobníkom? Coho sa vyvarovat, za cím íst, na co sa v hudobnom svete pripravit? Vydrzat, vydrzat a stále mat energiu na to, aby ste tlacili na pílu a nevzdávali to.Vyhráva ten, kto vydrzí. Ako to pomôze domácej tvorbe? Podla mňa jediné, k comu dôjde je to, ze šedivá bezpohlavná muzika bude nahradená inou šedivou bezpohlavnou muzikou. Jediným rozdiel bude nálepka „Made in Slovakia“. Nikde nemáme zarucené, ze sa nebudú púštat opät iba niektorí a to vo väcšom mnozstve. Máte pocit, ze v rádiu pocujete dnes iba samé výborné a špickové zahranicné veci? Je to na svedomí a hudobnom vedomí „hudobných“ dramaturgov a na návrhu zákona, o ktorom všetci hovoríte a nadávate na neho, ale pravdepodobne ste ho vôbec necítali. Všetci zachytili iba nejaké povinné percento hranosti slovenských interpretov. Ale to nie je tá najdôlezitejšia vec v tomto novom návrhu zákona. Tá najdôlezitejšia vec je to, ze bude povinne uzákoné hrat urcité percentá NOVÝCH nahrávok. A to je to, co môze pomôct novým a mladým autorom a interpretom. Vy si naozaj myslíte, ze napr. Celeste Buckingham je tu jediná? Chvála bohu, ze si rádiá všimli aspoň ju.atd.atd. Ako to môze pozitívne ovplyvnit budúcich mozných muzikantov? Rádiá jednoducho zvýšia frekvenciu hranosti „osvedcených“ alebo nie? Na toto som uz odpovedal v predošlej otázke. Zástancovia návrhu sa odvolávajú na „rozvinuté demokracie“, kde tento systém funguje. Máte informáciu o tom, ze by tento systém pomohol v nástupe niektorým hudobníkom? Je teda dokázané, ze takáto regulácia bola prínosom? Áno. Nebojíte sa, ze sa takýmto opatrením môze otvorit Pandorina skrinka „progresívnych proslovenských návrhov“? Preco nie kvóty na filmy v kinách? Ja ako mladší rocník si nemôzem pamätat, ale Fero Hora vraj za socializmu vyzýval posluchácov, aby síce hlasovali za skladby, ale ze do úvahy sa budú brat len tie lístky, kde bude tuším aspoň polovica hlasov pre skladby domácej, prípadne socialistickej tvorby. Co sa týka filmov, nie som odborník, ale myslím si, ze na Slovensku sa vyrába zialbohu iba mizivé PROMILE toho mnozstva filmov, ktoré sa tu za rok premelú, takze by nemali šancu naplnit akúkolvek hoci aj malú kvotu. Preco je to tak, sa treba spýtat iných. Ja by som sa len nerád dozil doby, v ktorej by sme riešili dostatocnú slovenskost autora alebo skladby. Nehrozí návrat starých casov a previerkových komisií, kde sa hudobníkom schvaloval repertoár, len s tým rozdielom, ze sa bude riešit iné kritérium? Nemyslím si, ze hrozí. Dajte si trocha námahy a skúste si precítat ten návrh zákona, ktorý po dvojrocnom úsilí a venovaní sa tomu, vypracoval poslanec Viskupic. Tam nájdete odpoved na Vašu otázku. Pozn.: Otázky zostavené od viacerých autorov. Odkaz: [LINK: http://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=zakony%2FzakonAMasterID=4339] Návrh novely zákona c. 308/2000 Z. z. o vysielaní a retransmisii http://www.menejstatu.sk/marian-greksa-problemom-je-nevyrovnanost-sanci/ }}

Výbor pro financní stabilitu (FSB) byl vytvoren na summitu G20 v dubnu 2009, v dobe, kdy byla svetová financní krize v plném proudu. Na konci roku 2012 vydal svoji Zprávu o monitorování globálního stínového bankovnictví, vyhodnocující informace o aktivitách bank a dalších financních subjektu v r. 2011 (1). Globální stínový bankovní systém vzrostl na 67 bilionu dolaru, hodnotu srovnatelnou s globálním GNP ve stejném roce. To se vymyká predstavivosti a drasticky to mení celý náhled na svetovou ekonomiku… -------------------- Stínové bankovní obchody stoupaly kazdým rokem. Drívejší vyhodnocení z r. 2002 uvádelo císlo 26 bilionu dolaru. V r. 2007 to bylo 62 bilionu, tesne pred svetovou financní krizí. Podle názoru mnoha expertu je práve prechod bankovního byznysu do stínové sféry to, co podkopává globální financní systém a vytvárí podmínky pro opakování globálních financních krizí. Autori se pokouší vykreslit obrázek trochu ruzoveji a ríkají, ze podíl stínových transakcí na celkovém globálním financním zprostredkovatelství od r. 2007 nevzrostl. Presto však cinil 25%. Stejné císlo se objevuje u aktiv. Jedna ctvrtina svetového financního obratu je obrovské císlo! USA mají nejvetší stínový bankovní systém, s aktivy ve výši 23 bilionu dolaru v r. 2011, následuje eurová oblast (22 bilionu dolaru) a Británie (9 bilionu dolaru). Financní subjekty ostatních zemí (Japonska, Kanady, Austrálie, více nez 10 evropských zemí, Cíny, Indie, Ruska, Brazílie a všech rozvojových zemí) jsou zodpovedné za 13 bilionu dolaru, ci za 1/5. Rusko je na svetovém prumeru, se svým obratem a aktivy ve stínovém sektoru ve výši 25-30%. Podle Banky Ruska ciní výše ruských bankovních aktiv 47 bilionu rublu (1,5 bilionu dolaru), takze ve stínové sfére je 12-14 bilionu rublu (380-440 miliard dolaru) (2). -USA a Británie jsou na špici svetového stínového byznysu- Údaje zprávy FSB stojí za povšimnutí v perspektive, kdy západní vudci státu a politici ríkají, ze prevázná cástí svetové stínové ekonomiky je mimo zónu „zlaté miliardy“ (zlatá miliarda je výraz v rusky mluvícím svete popisující relativne bohaté lidi v prumyslových vyspelých zemích, ci západ). Tato zpráva uvádí, ze nejméne 90% obratu svetového stínového bankovnictví pripadá na subjekty registrované na území státu „zlaté miliardy“. Financní akcní úkolová skupina pro praní penez (FATF) je mezivládní organizace, zalozená pro vytvárení politiky pro boj s praním penez a financováním terorismu pod záštitou OECD. Mela by dát Spojené státy a Británii na špici cerné listiny. Relativne vysoký podíl stínového podnikání pripadá na nekterá financní centra v daňových rájích a zónách. Podíl stínového bankovnictví na GDP cinil 520% u Hong Kongu, 490% u Holandska. Poznamenejme, ze stínové svetové obchody cinily v r. 2011 86% globálního GDP (podle FSB, naše odhady uvádí 96%). Nad svetovým prumerem vynikají dve zeme: Británie – 370%, a Spojené státy – 150%. Stínové operace prináší hlavní cást zisku. V první polovine 20. století byl financní sektor zodpovedný pouze za 10% celkového ekonomického zisku, v 70. letech za 20% a nyní za 50%. V prípade kontinentální Evropy (vyjma Holandska) je to mnohem méne. Autori zprávy povazovali za stínové operace, provádené mimo agentury dohledu a kontroly. Proc pripadá nejvetší podíl na Spojené státy? Podle názoru autoru je duvodem to, ze tam došlo k reforme a liberalizaci financní kontroly v dobe Billa Clintona. Zákon Glass-Steagall byl zrušen. Tento zákon omezoval aktivity komercních bank v oblasti cenných papíru a propojování komercních a investicních bank. Neumozňoval investovat do vysoce rizikových projektu na úkor vkladatelu. Tento zákon byl prijat v r. 1993, v dobe plne rozvinuté krize; riskantní spekulacní operace byly prevedeny do tak zvaných investicních bank (investicních brokeru). Financní regulátori nebyli za operace takových bank zodpovední; ty byly bolehlavem investoru. Zrušení tohoto zákona, jakoz i nekterá další liberalizacní opatrení u financní kontroly provedená za funkcního období Billa Clintona, mela za následek to, ze peníze investoru ulozené v bankách skoncily na trhu cenných papíru. Systém bankovního dohledu nemohl spoustu transakcí kontrolovat, takze velká cást z nich prestala být transparentní. To vše urychlilo financní krizi v USA, která se brzy prelila pres jejich hranice. -FRS o americkém stínovém bankovnictví- Údaje FSB ohledne Spojených státu lze doplnit o poslední statistiky amerických Federálních rezerv. Na konci tretího ctvrtletí 2012 celková aktiva depozitních institucí (ci jednodušeji komercních bank) cinila 14,76 bilionu dolaru, cili zkrátka a dobre se rovnala rocnímu GDP. Pujcky depozitních institucí cinily 2,18 bilionu dolaru, nástroje úverového trhu 11,29 bilionu dolaru (3). Úverové instrumenty jsou úvery na burzovní a další operace. Temi jsou hypotéky, leasingy a dluhopisy a také pojištení dluhu. Agentury financní kontroly dohlízely pouze na nevýznamnou cást aktivních obchodu týkajících se úveru. Americká Komise pro cenné papíry mela aspoň omezenou kontrolu nad burzovními obchody, ale cokoliv mimo bylo v mlze, nebo presneji ve stínu. Mel bych dodat, ze prevázná cást amerických bankovních penezních operací není uvedena v bilanci. Jsou zde dve moznosti. První: prevázná cást bankovních operací je uvedena jako mimobilancní operace, takze o nich neví ani regulátori, ani klienti, ani partneri bank. Liberalizace Clintonovy éry vytvorila pro banky a spolecnosti mnoho der v bilancích. Jakmile nastalo, ze energetický gigant Enron zkrachoval, zjistilo se, ze mel dvojí, ci dokonce trojí úcetnictví. Druhá: banky vytvárí kapesní pobocky pro spekulativní operace; pak jsou tyto obchody registrovány v bilanci techto malých spolecností. Podle Federálních rezerv cinil celkový objem tak zvaných instrumentu úverového trhu 38,83 bilionu dolaru. Tudíz pokud jsou banky podmínene povazovány za „bílou“ ekonomiku, pak existují tisíce spolecností a fondu zapojených do vnejších operací s cennými papíry, s celkovým obratem rovnajícím se 27,54 bilionum dolaru. To se rovná 175% GDP USA v r. 2012 (4). Na první pohled lze toto císlo povazovat za rovnající se obratu amerických stínových transakcí (150% GDP). Ale toto je spíše velmi konzervativní odhad. -Cesticky stínového bankovnictví- Takze legální financní instituce se staly aktéry stínového podnikání, zapojenzmi do aktivit mimo dohled. Hedge fondy jsou toho príkladem. Podílové a nekteré další investicní fondy pusobí zcela mimo jakýkoliv dohled ci kontrolu. Totéz platí o spolecnostech ruzných sektoru ekonomiky aktivne zapojených do burzovních aktivit (obchodní a výrobní aktivity slouzí jako krytí nebo hrají podruznou roli). Formálne existují ruzné fondy a spolecnosti, které nemají zádný vztah k bankovnímu systému, ale ve skutecnosti jsou jeho pokracováním, nástroji velkých mezinárodních bank. Stínový bankovní systém jsou v podstate investicne-bankovní aktivity v rámci existujících právních norem provádené prostrednictvím zprostredkovatelu (fondu, trustu vytvorených pro plnení specifických cílu spolecností). Tito prostredníci nemají oprávnení pouzívat vklady lidí a nemají bankovní licenci. V dalších aspektech se jejich aktivity jen málo liší od investicních sekcí bank. Takovíto „cerní kone“ jsou pouzívání k výraznému zvýšení flexibility úverových financních sluzeb, protoze jsou mimo jakýkoliv dohled. Bankovní machinace, na které upozornila zpráva FSB, se od tradicních stínových obchodu liší. K tem tradicním patrí „praní špinavých penez“, prevody na hotovost pro placení za ruzné druhy transakcí stínové ekonomiky, financní terorismus, korupce, vývoz zisku do daňových ráju atd. Podle údaju CIA ciní objem takovýchto tradicních operací 3-4 biliony dolaru rocne. (Dovolte mi poznamenat, ze v prípade Ruska je to 100 miliard dolaru). Specifickou charakteristikou stínových obchodu je právní zodpovednost bankéru, mající nekdy kriminální povahu. Stínový byznys popsaný ve zpráve patrí do kategorie legálních aktivit. Rada pro dohled na financní stabilitu (FSOC) si myslí, ze jsou to prevázne repo operace, které tvorí preváznou cást legálních stínových aktivit. Repo operace (nebo reverzní repa) jsou úvery (nebo vklady) zajištené prevodem cenných papíru. Cenné papíry nemení své majitele, ale v registru cenných papíru musí být zaznamenáno, ze jsou predmetem repo operace. Behem globální úverové krize Lehman Brothers, jeden z hlavních hrácu Wall Street, docasne odsunul z bilancí „problematická aktiva“ ve výši 50 miliard dolaru tím, ze se uchýlil k repu. Tímto zpusobem se pokusil primet investory verit, ze je stabilní a spolehlivý. Existují operace, které odsunují problematická aktiva navzdy, ne jen docasne. Tak zvaná sekuritizace je jednou z nich. Jde o financní praktiku, kdy se dají do poolu (balícku) ruzné typy smluvne zajištených dluhu, jako bytové hypotéky, komercní hypotéky, úvery na auta nebo závazky z kreditních karet, a prodají se jako konsolidovaný dluhu, ve forme dluhopisu, prubezných cenných papíru (pass-through securities) nebo kolateralizovaných dluhových závazku (CMO) ruzným investorum. Jistina a úroky podkladového dluhu tohoto cenného papíru jsou vypláceny ruzným investorum pravidelne. Cenné papíry kryté hypotecními príjmy se nazývají hypotékami kryté cenné papíry (MBS), zatímco papíry kryté jinými typy príjmu jsou aktivy kryté cenné papíry (ABS). Spolecnosti zapojené do tohoto typu aktivit jsou vytváreny a rízeny bankami. Banka prodává úvery ve velkém, kdy smíchá pujcky ruzné kvality. Ve vetšine prípadu je jejich kvalita pod jakýmkoliv standardem. Specializovaná spolecnost rozdelí tento „mix“ do balícku aktiv a preprodá je duverivým drobným investorum na burze. Prakticky jde o prodej zajíce v pytli. To je zpusob, jakým byly pod americkou ekonomiku v posledních dvanácti letech ulozeny „miny“: hypotécní úvery byly prodávány na burze jako horké párky na ulici. Vše skoncilo v letech 2008-2009, kdy ekonomiku zasáhla krize. V krátkosti, toto znamená sekuritizace, tedy neco popisované v ucebnicích ekonomiky jako „vrcholový úspech“ moderního „financního inzenýrství“. Ty uvádí podrobný popis algoritmu, ale vubec nic neríkají o tom, ze tento typ operací je v podstate šaškárna. V 99% prípadu je to obycejný podfuk, ci dokonce krize velkého merítka. Formálne s tím nemají banky nic spolecného, takze projdou bez újmy. -Stínové bankovnictví, FSB a Banka pro mezinárodní vyporádání- Po financní krizi let 2008-2009 mnoho zemí zprísnilo kontrolu nad burzovními aktivitami. Stacilo to, aby se zabránilo zvýšení podílu stínových operací na globálních financních aktivitách. Ale nepostacovalo to k omezení absolutní hodnoty stínových obchodu v globálních financních transakcích. Jak ukazuje praxe, cím prísnejší pozadavky na transparentnost a regulaci, tím více penez tece do sektoru stínového podnikání. Financní orgány musí balancovat mezi Scyllou a Charybdou: na jednu stranu se proces regulace nesmí stát absurdním, aby aktéri neprešli do „stínu“, na druhou stranu by mel kontrolovat rizika pricházející ze stínového sektoru. Zálezitost praktik stínového bankovnictví má být probírána na summitu G20 v Petrohradu v r. 2013. Výbor pro financní stabilitu (FSB) má prijít s návrhy, jak zlepšit úcinnost potírání operací stínového podnikání. Nakonec pár slov o tom, co je FSB. Formálne byl vytvoren proto, aby koordinoval mezinárodní snahu zajistit financní stabilitu. K jeho aktivitám patrí monitorování, regulace a dohled nad bankami a aktivitami dalších aktéru (burzy, meny, úvery, pojištení). V jeho cele stojí Mark Joseph Carney, guvernér kanadské centrální banky. FSB sídlí v Basileji ve Švýcarsku, v budove Banky pro mezinárodní vyporádání. De facto je tento výbor soucástí BIS, subjektem vytvoreným proto, aby koordinoval aktivity centrálních bank. Výbor pro bankovní dohled pusobící v jejím rámci má nabízet centrálním bankám a dalším regulátorum doporucení, mající zabránit prípadum hromadných bankrotu a kolapsum bank. Doporucení v oblasti bankovní regulace jsou predkládána formou rozsáhlých dokumentu, které se obvykle nazývají Basilejské dohody (Basel Accord), (Basel-I, Basel-II a Basel-III). Banka pro mezinárodní vyporádání prakticky zmrazuje situaci, kdy vzniknuvší spekulacní zlodejský systém vytvárí krize (jako napr. globální financní krizi let 2008-2009). To není nic prekvapivého, nebot BIS byla vytvorena svetovými poskytovateli úveru, ale to je jiz jiný príbeh. V krátkosti, Banka pro mezinárodní vyporádání a americké Federální rezervy jsou klícovými komponenty svetového financního systému. Lze se domnívat, ze ani Výbor pro financní stabilitu financní stabilitu nijak nezlepší. Nebot se mu za tri a pul roku jeho existence nepodarilo dokonce nárust stínového bankovnictví ve svete ani mírne zpomalit. -Odkazy- 1. FSB Publishes Initial Integrated Set of Recommendations to Strengthen Oversight and Regulation of Shadow Banking. FSB Press release. 18 November 2012. 2. Alexandra Lozovaya, an expert with the analytical department of the invest company “Vector Securities”//Mnenie.ru, November 20, 2012. 3. Flow of Funds Accounts of the United States. Third Quarter 2012. Federal Reserve Statistical Release. – Wash., December 7, 2012, pp.75. 4. Ibid., pp.76-77. [LINK: http://www.strategic-culture.org/news/2013/02/04/world-banking-business-shocking-data.html] World Banking Business: Shocking Data vyšel 4. února na Strategic Culture Foundation. Preklad Zvedavec. http://zvedavec.org/komentare/2013/02/5354-svetovy-bankovni-byznys-sokujici-udaje.htm

*Vázení Slováci, myslím si, ze liecba rakoviny je téma, ktorá sa týka kazdého z nás. Píšem tento clánok preto, aby sa uz nikomu nemohlo stat to, co sa stalo mne. Napriek všetkým podrazom lekárov to velmi štastne dopadlo. Vyliecila som sa a dovolím si tvrdit, ze rakovina je diagnóza, ktorá sa v pohode dá vyliecit. Len to nejde sposobmi, ktorý hlása farmaceutický priemysel a moderná medicína. Na rakovinu sa vobec nemusí zomriet, ak sa lieci správnym sposobom. Preto sa chcem s tými, ktorých to zaujíma, podelit o svoje skúsenosti. Ide o nemocnicu v Košiciach v Šaci. Rakovina pecene (jater), a to dokonca posledné štádium. Sama som na ňu skolabovala a to tak, ze lieky ma az doviedli na hranicu smrti. Skutocne som zazila vlastnú smrt a vrátila sa, lebo som všetko, co som urobit na tomto svete mala, ešte nedokoncila. Po oficiálne predpísaných liekoch proti bolesti mi bolo mi tak príšerne zle, ze som ich odmietla brat a zacala skúšat stravu. Mala som len 30 rokov a velmi som chcela zit, lebo som mala pocit, ze som ešte v zivote nic nedokázala. Nielenze som sa vyliecila a  zijem 13,5 roka od kolapsu, ale  cítim sa podstatne lepšie ako v casoch  pred chorobou. Nezivorím zdravotne a neprezívam v krutých bolestiach ako ludia po chemoterapii a ozarovaní.* Tak ako moj list o tunelovaní VSZ (clánok na tomto blogu Prokuratúra, polícia, politici…a na www.dolezite.com Ako funguje na Slovensku polícia,prokuratúra), tak aj túto moju staznost si overoval pán Richard Šmída z politickej strany SMER. Pri prvom stretnutí mi povedal, ze lekári sú biela mafia a nic im nedokázem. No dodal, ze má v tejto nemocnici známych a ze sa na moj prípad popýta. Ked sme sa stretli po mesiaci na moj list vtedajšej Nemocnici VSZ sa len spýtal: “Koho chcete dostat z jeho fleku prec?” Uz ma nepresviedcal, ze lekárom nic nedokázem. Ved všetko sa dá dokázat podla mojich laboratórnych testov. Odpoviem, ze chcem, aby sa uz nikomu nestalo to, co sa stalo mne. Aby uz nikomu takíto neféroví lekári nemohli ublízit!!! *Nebol to ani ziaden zázrak, ani spontánne vyliecenie. Zázrak bol len ten, ze som sa vrátila z hranice smrti a vedela som, co mám robit, co mi pomoze. Vedela som, ze prezijem, ak nebudem brat lieky. Faktom je, ze je to pravda, pomohlo to a zachránilo mi to zivot. Bolo to intuitívne, skúšala som stravu, cítala dostupnú literatúru. Potom to bola psychická drina, lebo som mala strach a prísnu dietu sa mi dodrziavat nechcelo. Mala som velký hlad a chut sa poriadne najest. Prvé 2-3 mesiace boli skutocne tazké a bála som sa, ze zomriem. Vedela som, ze sa pohybujem na hranici smrti, to tuší kazdý pacient a ze stací jeden malý zlý krocik vo výzive a mozem skolabovat.* *Viete, co ma na tej “geniálnej” liecbe, ktorú na mne skúšali v nemocnici v Košiciach Šaci šokovalo? Nielenze niektorí lekári mi nepomáhali, ale ešte sa snazili ma poslat rýchlejšie na druhý svet!!! Konkrétne mená a skúsenosti sú uvedené v mojom liste dr. Vancíkovi, riaditelovi tejto nemocnice a tento list je nizšie prilozený. To fakt bolo príšerné: prišla som s tazkou poškodenou peceňou, vedeli, ze mi pomoct nevedia a umieram tak ci tak… A oni mi 3 x predpísali lieky, ktoré sa nesmú brat pri poškodenej peceni. Bolo to napísané v príbalovom letáku pri jednotlivých liekoch, stacilo si to precítat!!! Asi to nepredpokladali, ze aj rozmýšlam a prídem na to. Ked sa to stalo prvýkrát, spýtala som sa doktora Bauera, ako je mozné, ze mi predpísal Augmentin, ktorý sa nesmie brat na peceň. A ja mám chorú práve peceň, napísal to aj do lekárskej správy, tak bol schopný sa vyhovárat na všelico mozné, len aby mi neodpovedal. Ak by to bol omyl, ktorý by ma stál zivot, keby som to uzívala, tak preco túto chybu urobili ešte 2 x??? Bola to náhoda alebo to súvisí s tým, ze sa moji šéfovia vo VSZ OTA báli kolko som toho videla a pochopila o tunelovaní VSZ ? Sú to náhody alebo to spolu súvisí a bola som nepohodlný svedok velkého tunelovania VSZ ??? Kto za týmto “jednaním” niektorých lekárov bol? To si budú musiet zodpovedat sami, preco takto lajdácky postupovali pri mojej liecbe. O kauze tunelovania VSZ  nájdete viac na tomto blogu v clánku Prokuratúra, polícia, politici… Práve kvoli tomuto cinu som sa na tento svet vrátila a nezomrela, aj ked som mala strašne poškodenú peceň a pohybovala na hranici smrti, bez šance na prezitie. To si ani neviete predstavit, aké strašné chvíle som prvé dva mesiace po kolapse prezívala… To cistenie tela nebolo lahké a bolo mi fakt hrozne. Ale vyšlo to a zijem dlhé roky a som zdravá. ÁNO, VRÁTILA SOM SA KVOLI TUNELOVANIU VSZ, LEBO TOTO ZA MNA NIKTO INÝ UROBIT NEMOHOL! Nikto by z mojich kolegov z OTY by to neurobil a ja som vtedy ešte netušila, aké velké svinstvá objavím. A ze to nebude len o firme OTA VSZ, ale o celom VSZ a o bordéle v novinárcine, v polícií, prokuratúre, v politike. Za tých 12 rokov, co upozorňujem na túto kauzu tunelovania som stratila ilúzie. Co vlastne na Slovensku funguje???? Ja mám pocit, ze nic a ešte sa Slováci aj boja ozvat, tí slušní. Lenze nikto to za nás neurobí, kapre si sami rybník nevypustia, ako hovorí známe príslovie. Musíme sa ozvat my a bojovat za svoje práva. * * * *V case kolapsu som bola v takom strašnom stave, ze ked mi po prvýkrát robil ultrazvuk dr. Šefara, kamarát mojho kolegu, tak len nemo a zhrozene si ma obzeral. Bol tak ticho, ze sa ho spýtala sestricka, ci ma nieco. Odvetil ticho : peceň. Prišla k nemu a obidvaja si ma dlhšiu chvílu obzerali. Sama som bola z ich reakcie šokovaná, mám vynikajúcu intuíciu. Okrem toho mi bolo strašne zle, takze som tušila, ze toto uz nie je sranda a uz nedovolím lekárom aby ma zase odpinkali pohádkou, ze toto asi budú zalúdocné vredy a poslali ma prec. Urobili mi to párkrát.* * * *Lekári pri mojej liecbe rakoviny ani nepripustili, ze samotná zdravá vegetariánska strava moze vyliecit pacienta a výziva pomoct pri liecbe.* *Arogantný pán doktor Peter Bauer mi vykrical, ze sú to bludy a tým sa nevyliecim. Doporucil ma na psychiatriu, lebo som si dovolila odmietnút íst do nemocnice. Pritom 2 týzdne predtým mi nedali ani maródku, hoci som nevládala chodit. Tak som si brala dovolenku a pod. A pani doktorka ktorá mala obrovskú nadváhu zo mňa chcela urobit anorekticku a pichat mi injekcie na priberanie. Umierala som na rakovinu pecene a tí páni doktori z Nemocnice v Košiciach v Šaci šli riešit moju psychiku. Tú som mala fantasticky dobrú na to, ze mi bolo zle, pomáhala som si sama a ešte som sa bála arogantných pánov doktorov, ktorí sa pasovali za vševediacich polobohov, ktorých musím poslúchat, lebo oni všetkému rozumejú. Pánom doktorom Martinovi Mikovi, dr. Košcovi a dr. Fircákovi tiez dakujem za otrasné skúsenosti*. Len dúfam, ze tak, ako liecia mňa, neliecia aj ostatných pacientov. To toho o rakovine vedia málo, ked nevedia o alternatívnych liecbach, ktoré skutocne pomáhajú. Ved vo svete  je známa napríklad Gersonova terapia, na Slovensku o nej vyšli dve knizky. Jednu vydalo uz neexistujúce vydavatelstvo Fontána Kiádo a napísala ju bývalá redaktorka BBC Beata Bishop, kniha sa volá Je cas vyliecit sa. Sama ochorela na rakovinu a jej skúsenosti sú fakt úzasné. Druhú knihu vydalo vydavatelstvo Motýl Eileenin príbeh. *O liecbe rakoviny je i film. Stojí za to ho vidiet, velmi doporucujem, je tam vela poznatkov, ktoré sa týkajú nás všetkých, aj zdravých. Mozte si ho bezplatne stiahnut na tejto adrese : http://ulozto.cz/xWmH42h/healing-cancer-from-inside-out-liecba-rakoviny-zvnutra-cz-titulky-flv – tento odkaz uz nefunguje, i ked v case publikovania 1.casti blogu tam film bol.* *Preto som doplnila dalšie odkazy na tento film. Mozte si ho bezplatne stiahnut na tejto **adrese **http://www.ulozto.cz/x3VLUjM/lecba-ra koviny-zevnitr-cz-titulky-healing-cancer-from-insi de-out-rar* alebo si dajte www.ulozto.cz, vyhledat Healing cancer a vyjdú Vám moznosti. Na tejto nizšie uvedenej adrese si mozte film pozriet priamo, bez stiahnutia. Stací kliknút na obrázok vpravo, kde je názov Healing Cancer. *http://dokumentarni.tv/zdravi/lecba-rakov iny-zevnitr-healing-cancer-from-inside-out* *Je tam zaujímavá informácia, ze v USA je oficiálne dovolené liecit rakovinu len chemickými liekmi, operáciou, chemoterapiou, ozarovaním. To sú terapie, ktoré prinášajú zisk farmaceutickému priemyslu. Ak lekár doporucí alternatívnu liecbu, príde o licenciu a dostane pokutu (tuším je to 10 000 dolárov, presné info vo filme). Tak tomu hovorím fakt demokracia!!! * * * *Dalšie zaujímavé odkazy,  uvádzam ich preto, ze nie som jediná, ktorá to tvrdí, ze mnohé lieky nie sú az tak dobré, ako si vela ludí myslí.* *http://ulozto.cz/x6akAto/neziaduci-ucinok-smrt-john-virapen-preklad-sk-pdf,  http://ulozto.cz/xS7C1KD/john-virapen-kult-liekov-kniha-zip* *O skutocne špinavých praktikách farmaceutického priemyslu vyšli tieto dve knihy, ktoré sú volne stiahnutelné na týchto adresách. John Virapen je bývalý riaditel jednej z najväcších farmaceutických firiem na svete a má bohaté skúsenosti. O vela veciach som tušila, sama som i mnoho zazila, ale to, co tam konkrétne uvádza, je hnus a chamtivost farmaceutických firiem bez hranic. Píše o vlastných konkrétnych skúsenostiach, z ktorých ma doslova mrazilo. Sú tam aj videá, lenze k tým som zatial nenašla titulky. Ked to prezriem, mozem doplnit pre záujemcov. * * * *Skúsenosti ohladne liecby rakoviny nájdete aj na stránkach www.badatel.sk, doporucujem si to záujemcom pozriet. Popisuje tam jedna matka strašné skúsenosti s liecbou rakoviny u jej dietata. To mi fakt bolo do placu, co si moderná medicína a páni doktori dovolujú. Bohuzial to dieta zomrelo. Túto strašnú liecbu, ktorú na ňom aplikovali by nevydrzal nik!!!* * * Vrátim sa k mojej liecbe. Strava mi zabrala, aj dnes sa takto stravujem, lebo mi to velmi chutí a cítím sa ovela lepšie ako ked som jedla všetko, aj mäso. Podotýkam, ze som zdravá a za 13, 5 roka som bola na PN len raz a to na nespavost. Lieky som nechcela, pretoze za tým bol konkrétny problém. Nedávno mi robili  testy na moju ziadost a sú OK. Vrátim sa k strave. Zo zásady nejem potraviny, ktoré mi nechutia. Fakt niektoré jedlá nejem, aj ked sú oznacované ako zdravé. Dopoludnia jem bezne dostupné ovocie  (pomarance, banány, jablká, kivi, ananás, hrozno, melóny…podla sezóny a financií). Fantasticky to cistí telo a dobije baterky na prácu. Popoludní cerstvá zelenina (mrkva, cervená repa, uhorka, paradajky…tiez podla dostupnosti a financií)  plus zemiaky, ryza alebo nejaké pecivo. Mám rada aj sladké, takze casto peciem, ale jednoduché koláce lahké na trávenie, napríklad bábovku. Kolác si dávam ako samostatné jedlo. Prípadne k tomu zeleninu. Naucil ma to kamarát a spociatku sa mi to zdalo nezmyslom. Potom som zistila, ze to fakt pomáha tráveniu. Sú to bezné princípy delenej stravy, nevymyslela som nic nové. Akurát ze to pomáha i na rakovinu,  dokonca ju vylieci. Preboha, len nech ma nikto nepresviedca o tom, ze je to vhodné kombinovat s chemickými liekmi. Práve chemické lieky budú úcinky zdravej stravy nicit. Ked to ktokolvek chce takto robit, nech si to robí. Ved to je jeho zivot, len nech sa potom nevyhovára na mňa. Samozrejme, obcas aj zhreším. Myslím tým nieco vyprázané (len obcas), cokoláda, sladkosti. Cokoládu doslova zbozňujem a tej sa nevzdám. Moja strava je fakt chutná, nielen zdravá. Teraz uz viem, co moje telo znesie v pohode. Vyliecila som som sa vegetariánskou stravou. Upozorňujem, ze bez liekov. Na toto upozorňujem hlavne preto, ze chemické lieky imunitu nicia. Doktor Max Gerson, ktorý uz nezije, tvrdil, ze rakovina je porucha imunity, postihne orgán, ktorý je najviac oslabený  a nestací sa zamerat na chorý orgán. Je potrebné obnovit imunitu a ked sa tá obnoví, tak telo si s nádorom poradí samo. Podla jeho slov, nádory doporucuje odstránit len vtedy, ak ohrozujú zivot pacienta. Inak nie, pretoze odstránenie nádoru nic nerieši a neodstráni rakovinu. Ona sa totiz vráti…hlavne pri liecbe modernou medicínou sa casto vráti. Samozrejme, pokúsila som sa vrátit viackrát k beznej strave, ale moj stav sa zhoršil tak, ze som sa dobrovolne naspät vrátila k laktovegetariánskej strave. Po 2 -3 rokoch som zistila, ze po tejto strave sa cítim podstatne lepšie a nemám uz najmenší dovod sa vrátit k beznej strave. Prestala som byt pravidelne unavená, zmizli rozne zdravotné neduhy…Samozrejme, chápem mnohých, ktorí mi budú tvrdit, ze bez mäsa a mnozstva chemických polotovarov a chemických liekov to nejde. S úplnou váznostou vyhlasujem, ze mne je srdecne jedno, co kto jedáva. Pre mňa za mňa, mozte jest aj klince, fakt mi to je jedno, mňa z toho brucho boliet nebude. Naštastie nie som lekár a liecbou tejto diagnózy sa nezivím a toto šírim dobrovolne . Kto má tieto zdravotné problémy, má rakovinu, nech vie pravdu a nech sa sám rozhodne. Preco by mu mali lekári vnútit liecbu, o ktorej vedia, ze je len strielanie naslepo? Kazdý clovek má právo na zivot a preco má byt liecený sposobom, ktorý mu znicí imunitu a zomrie na následky chemoterapie a ozarovania, vedlajších úcinkov liekov? Preco? Lebo to zarába “niekomu” peniaze a prináša zisk! To, ak sa pacient vylieci len stravou, to nikomu zisk neprinesie, jedine ak tak polnohospodárom. Preco to chcem rozšírit medzi ludí? Lebo sama poznám zúfalstvo, to hrozné zúfalstvo, ked som sa dozvedela, ze mám rakovinu, posledné štádium a nie je mi pomoci. Bola to hroza, akú si nikto z vás, kto to nezazil, nevie predstavit. Toto nejde popísat slovami, ani pochopit, pokial to nezazijete. Dovolím sa nahlas sa spýtat preco nám lekári a farmaceutický taja, ze táto choroba sa dá v pohode vyliecit stravou, bez akýchkolvek chemických liekov, chemoterapií, ozarovania. To znamená bez strašných vedlajších úcinkov, ktoré väcšinu pacientov znicia. Casto znicia tak, ze pacient v hrozných bolestiach zomrie. Ja som mala hrozné bolesti  po liekoch, po strave sa to postupne zlepšovalo. To si ani neviem predstavit ako by som prezila hoci len malú dávku silnejších liekov, prípadne inej liecby: chemoterapie…Trvalo mi 3 roky, kým som zacala mat vnútornú istotu, ze na rakovinu uz neumriem. Istotu, ze rakovina sa mi uz nevráti. Na zaciatku som neverila, ze sa uzdravím natrvalo. Cítala som dve knihy o Gersonovej terapii, tieto pacientky tiez neverili, ze sa im to podarí. Prepácte sa úprimnost, ale neverím argumentom, ze clovek tejto liecbe musí verit a ze je to placebo efekt. To je nezmysel. Lebo na zaciatku liecby tomu neverí nikto, ze sa uzdraví. Neverila som tomu ja, neverili tomu ani Gersonové pacientky. V zúfalstve hladali inú alternatívu akú núka moderná medicína, kde väcšina pacientov po ich liecbe zomrie a ešte je totálne znicená. Je to len otázka casu a lekári sa tvária, ze oni pacientom zivot predlzili. Naozaj? To na základe coho toto tvrdia? Ved ked máte rakovinu, to neznamená, ze behom pár dní, týzdňov zomriete. Mozte zomriet, ak nezmeníte stravu na vegetariánsku a budete pokracovat v svojom zivotnom štýle, ktorý túto chorobu sposobil. Moja osobná skúsenost je, ze táto choroba je v pohode vyliecitelná navzdy.  Ked sa telo zacne cistit, tak prvé dva mesiace pre mňa neboli príjemné a bála som sa. Ale nezvracala som, mala som obrovskú chut do jedla, sama som sa o seba dokázala postarat a  behom 2 mesiacov som podla mojich vtedajších kolegov zacala mat normálnu farbu na tvári. Predtým som bola velmi bledá. No neboli  to tie strašné vedlajšie úcinky po liekoch, ktoré som v case kolapsu zazila. Samozrejme, mnohí mi mozu napísat, ze nie som lekárka, nech do toho nekecám. Tak na to si dovolím povedat, ze ked lekári budú vediet liecit a vyliecit rakovinu, tak mi mozu do toho kecat. Vyliecit natrvalo ju nevedia, obrovské mnozstvo pacientov im na ňu zomiera a ešte ich tými chemickými liekmi utýrajú! Majú na to vobec právo? Ak majú právo, preco chcú podpis od pacienta alebo u detí od rodicov? Preco sa zbavujú zodpovednosti ohladne týchto  pokusov na ludoch? Preco nevinným ludom nedajú moznost si vybrat aj inú liecbu? To sme pre lekárov len otroci, ktorí musia poslúchat? Mne moznost rozhodnút sa pre inú liecbu nedali, ani mi o nej nepovedali, ze vo svete existuje. Preto som im musela tajit, ze ich geniálne rady nepocúvam, liecim sa po svojom a zaberá mi to. Nemala som síl sa s lekármi hádat, to sa hádali oni so mnou.  Potrebovala som maródku, na ktorú mám v prípade choroby nárok, lebo som si platila odvody do zdravotnej poistovne, preto som mlcala. Faktom je, ze moj zdravotný stav sa zlepšoval. Treba si uvedomit, ze to je dlhodobé dodrziavanie zdravej výzivy, Gersonova terapia doporucuje 2 roky, ja tu volnejšiu vegetariánsku stravu dodrziavam doteraz. Preco? Lebo sa cítim lepšie. Moje konkrétne skúsenosti ako ma liecili na rakovinu pecene v Nemocnici v Košiciach v Šaci máte  popísané v mojej staznosti  nizšie. Ak sa niekto diví, ze v zdravotníctve nie sú peniaze, tak nech si prezrie, na aké nezmyselné vyšetrenia som chodila ja a poistovňa to bez reptania preplatila. Boli to vyhodené peniaze!!! Lekárov pri mojej liecbe by som rozdelila do troch kategórií. Jedna mi vyslovene škodila: dr. Bauer, dr. Miko, dr. Košco a mám štastie, ze dr. Fircák bol v case mojej liecby na Ukrajine. Ten po návrate mi v prvom rade chcel ukoncit maródku, bolo pre neho nepodstatné, ako sa cítim. Bohuzial práve vo firme OTA mi o tomto lekárovi kolegovia hovorili nepríjemné skúsenosti. další lekrári, napríklad dr. Mucha bol ku mne neutrálny a slušný. Tretia ktegória boli lekári, ktorí boli neutrální a slušní, poctivo sa mi venovali ako pacientovi. Podrobne je to napísané v tejto staznosti, tak to nebudem ešte raz písat. Chcela som tým hlavne povedat to, ze aj tam som v case liecby mala pozitívne skúsenosti. Nemám záujem zhadzovat prácu poctivých lekárov tejto nemocnice. *Nizšie je moja staznost dr. Jurajovi Vancíkovi, riaditelovi Nemocnice v Košiciach v Šaci. Vtedy ešte patrili pod VSZ. Za tým je odpoved pána Imricha Tótha, vtedajšieho námestníka. Doporucujem si to precítat. I ja ako laik som zasla, na aké nezmyselné vyšetrenia ma poslali a co všetko mi boli schopní predpísat. Boli to vyhodené peniaze!* * * VSZ Nemocnica a.s. Mudr. Juraj Vancík Riaditel 044 54 Košice Košice 16.3.1999 Vázený pán riaditel, Ziadam Vás o prešetrenie správnosti mojej liecby, pretoze som presvedcená, ze lekári pri mojej liecbe nepostupovali správne. Navštevujem závodnú ambulanciu vedenia VSZ Holding a.s. na poliklinike, kde je lekárom dr. Fircák. 9.11.1998 som navštívila ambulanciu, kde vtedy zastupoval dr. Miko. Stazovala som sa na niekolko dní pretrvávajúce  akútne bolesti brucha s vyzarovaním do chrbtice a na celkovú slabost. Zvracala som aj zlc, mala vysoké teploty a odpor k jedlu (u mňa je to cudné, lebo som pazravá). No tieto bolesti mohli sposobit aj lieky, ktoré som si proti bolesti dala cez víkend. Ich názov si nepamatám, je napísaný v mojej zdravotnej karte, lebo mi ich predpísal dr. Fircák pri abcesi v septembri 1998. Po vysadení liekov tieto bolesti ustúpili. Zároveň som dr. Mika upozornila na to, ci by nebolo potrebné dat mi urobit aj vyšetrenie krvi, pretoze mesiac predtým som mala opakovaný abces pri konecníku. 16.11.1998 pripustil, ze mám poškodenú aj peceň. Na základe coho to vedel? Ultrazvuk bol oficiálne (t.j. na papieri) bez nálezu, krvné testy mal k dispozícii uz 12.11.1998. Predpísal mi tabletky Ofloxin na preliecenie infekcie mocových ciest. Bolo to správne riešenie? Pri ochoreniach pecene treba volit lieky velmi opatrne, alebo mám nesprávne informácie? 26.11.1998 mi odporúcal hospitalizáciu v nemocnici. Preco az vtedy? Prvé výsledky a najhoršie (kreatinín v krvi 132,4) mal uz 12.11.1998, hovorila som mu, ze sa cítim velmi zle. Za práce neschopnú ma uznal az 16.11.1998, dovtedy som si brala dovolenku a 1 deň som si vyprosila od sestricky papier na celodenné ošetrenie!!! Hospitalizáciu mi navrhol, az ked sa mi výsledky trochu zlepšili(kreatinín v krvi 116,8). Hospitalizáciu som odmietla. Poslal ma na interné oddelenie k dr. Bauerovi, ktorý ma o nutnosti hospitalizácie tiez presviedcal, no velmi nevhodným sposobom. Vyhrázal sa mi, ci sa nebojím, ze ma prepustia z práce, pretoze nepocúvam rady lekárov a nechcem sa dat liecit. Keby som sa nechcela dat liecit, tak by som nešla k lekárovi! Pýtal sa ma, ci som v nejakej sekte, ze odmietam hospitalizáciu (?), ci som vegetariánka a to moje stravovanie, to sú vraj bludy a tým sa nevyliecim. Pripustila som totiz, ze sa od tých strašných bolestí stravujem len ovocím. Faktom je, ze som sa cítila lepšie a tie strašné bolesti ustúpili. Vidno to i podla laboratórnych testov. U Vás neovládajú lekári úcinky stravy na organizmus? Ved to, ze jedlo moze byt aj liekom poznal a presadzoval otec medicíny Hippokrates. Na moje vysvetlenie, ze nechcem brat lieky preto, ze mám chorú peceň, mi povedal, ze ak nepojdem do nemocnice, hrozí mi umelá oblicka. Umelá oblicka by mi hrozila vtedy, ak by som mala zvýšené hodnoty kreatinínu v moci, alebo sa mýlim?  Chcel ma poslat k psychológovi, aby ten zistil, preco vlastne odmietam hospitalizáciu. U Vás kazdého pacienta, ktorý odmietne hospitalizáciu, posielate k psychológovi? Hodinu po mne krical a ja som hodinu u neho plakala. Na takéto správanie som mu nedala ziadny podnet. V jeho správe je uvedené, ze mám aj neinfekcný zápal pecene. Preco mi potom predpísal tabletky Augmentin, ktoré sa nesmú uzívat, ak uz u pacienta vyvolali alergické reakcie pecene? Prezila by som v mojom stave uzitie hoci len jednej tabletky ??? Pri dalšej návšteve 4.12.1998 som si pýtala vysvetlenie ohladom Augmentinu, no ani dr. Miko a ani dr. Bauer sa k tomu nevyjadril. V rozhovore s dr. Mikom som sa rozcúlene vyjadrila, ze ak sa bude správanie dr. Bauera opakovat, pojdem sa na neho stazovat. A ked to nebude mat zmysel u vedenia nemocnice, tak to urobím cez média.  I ked pocas vyšetrenia u dr. Bauera sme hovorili len nevyhnutné veci a bola som uz úplne kludná, vtedy mi pripísal do správy, ze odporúca aj psychické vyšetrenie. Preco sa zameriaval na moju psychiku, ked moj fyzický stav bol velmi vázny? On osobne to pripustil 8.2.1999. 4.12.1998 ma dr. Miko poslal na infekcné oddelenie na vylúcenie hepatídy. Preco az po mesiaci? Ak je podozrenie na hepatitídu, je nutné íst na vyšetrenie ihned! Krvné testy mi robili u Vás, na poliklinike, nie na infekcnom. Kreatinín v krvi mi neurobili. Preco? Boli vobec tieto dve  návštevy  infekcného oddelenia potrebné? Pani doktorka ma tam presviedcala, ze moje zdravotné probémy vznikli z toho, ze drzím dietu a ze ma vlastne pobolieva zlcník. Do zaciatku januára 1999 ma lekári nechali bez liekov. Od januára v závodnej ambulancii zastupoval dr. Košco. Zaciatkom januára som nemala urobenú sedimentáciu moca. Preco? Koncom decembra som cítila velmi silné pálenie, a to nielen pri mocení. Pálenie mi dokázal zmiernit iba horúci kúpel. Predtým som si pálenie neuvedomovala, i ked som mala zlé výsledky mocu. 15.1.1999 som dostala tabletky Bismoral, ktoré sa nesmú brat pri tazkom poškodení pecene. Upozornila som na to pri dalšom vyšetrení. Dr. Košco mi tvrdil, ze peceň mám uz vyliecenú, i ked som sa stazovala na pretrvávajúce bolesti brucha. Kedy mi vlastne liecili peceň? Od novembra som pocúvala od lekárov, ze mám zápal mocových ciest. 22.1.1999 mi predpísal tabletky Ranital na zalúdocné vredy a tabletky Lexaurin na ukludnenie. Na základe coho mi ich predpísal? Na gastroenterologickom vyšetrení som bola az 3.2.1999 a podla správy dr. Pucha nebolo vobec potrebné. Podla mojho názoru, ak by bolo podozrenie na zalúdocné vredy, mal to vylúcit ošetrujúci lekár ešte v novembri. Pocas diety som ich nemala z coho dostat. Lieky na ukludnenie som si nepýtala. Lieky tohoto typu som uzívala (naposledy rok 1990) a vtedy som si povedala, ze nikdy viac ich brat nebudem. Nielenze sú návykové, ale ani ziadny problém nevyriešia. Na uvolnenie napatia mi slúzi posilovňa, dlhé prechádzky a cvicenie jógy. 26.1.1999 ma dr. Košco poslal na psychiatrické vyšetrenie. V jeho správe pre psychiatra bolo  uvedené, ze som schudla 13 kg, neverím lekárom a namýšlam si, ze mám rakovinu pecene. Chcel vediet, ci bolesti brucha nie sú zo psychického hladiska. Ak by to boli bolesti psychického rázu, mali ma poslat na psychiatrické vyšetrenie uz v novembri 1998! No podla laboratórnych testov sa dá dokázat, ze sú fyzického povodu. Vyšetrenie u psychologicky prebiehalo v pohode, brala som ho ako formalitu. O nedovere k lekárom som sa zmienila len jednou vetou, ze by sa mali na mojej diagnóze dohodnút. Preco u Vás testy vyplňuje psychológ? Testy by mal vyplňovat pacient! Na základe velmi krátkeho testu  sa u vás urcuje IQ? Je podla Vašej psychologicky psychicky nevyrovnaný clovek, ktorý sa v zivote riadi heslom „všetko zlé je na nieco dobré“? Je na tom nieco zlé a cudné, ak som chcela a chcem vediet skutocnú diagnózu? Na psychiatrii mi pani doktorka povedala hned po psychologickom vyšetrení, ze zo psychického hladiska to nebude, no chcela ešte vidiet správu z gastroenterológie. No, na jej smolu správu psychologicky zabudla v mojej karte , takze som si mala moznost ju precítat. Na další deň som si vypocula verziu, ze drzím dietu a preto mi je zle. Keby som sa bezne stravovala, moj zdravotný stav by sa zlepšil. (?) Túto prícinu mojich tazkostí uvádzala aj lekárka na infekcnom oddelení. Vysvetlila som jej, ze najprv som sa cítila zle  a mala bolesti  a na základe toho som zacala drzat dietu, ktorá mi pomohla!!! Upozornila som ju, nech si poriadne preštuduje moj chorobopis a ze sa chcem úplne vyliecit. Na to mi odvetila, ze kolko sa chcem ešte liecit, ved to moze trvat aj rok.  Poznámka na okraj: Zdravotné poistenie platím celý zivot, pokial pracujem, aj ked som zdravá!!! Naco? Na to, ze ked budem chorá, aby mi lekári neuznali ani nárok na maródku a neliecili ma? U Vás urcuje psychiater, ci je pacient ešte chorý a má právo byt práceneschopný? Od toho je predsa posudkový lekár! Pani doktorka mi odporúcala injekcie na pribratie. Pri fyzickej chorobe a drzaní diety je normálne, ze clovek schudne. A pri výške 160 cm a váhe 52 kg nepotrebujem pribrat. Predpísala mi tabletky Lexaurin a vitamín B. V case návštevy psychiatricky som sa cítila psychicky dobre, i ked jej nezmyselné teórie mi vyrazili dych. Keby som niekedy skutocne potrebovala psychiatra  a psychológa, urcite ich nenavštívím vo Vašej nemocnici. 2.2.1999 som bola na nefrologickom vyšetrení. Nefrológ ochorenie obliciek vylúcil. Povedal mi to a je to aj v správe. Preco mi potom dr. Košco predpísal Biseptol? Bolo vobec potrebné to vyšetrenie? Pretoze som bola nespokojná s priebehom liecby, bola som osobne sa stazovat za primárom interného oddelenia dr. Skalinom. Vtedy som sa priznala, ze ziadne lieky pocas liecby som neuzívala a moj zdravotný stav sa výrazne zlepšil. Ústne som ho poziadala, aby sa prešetrila správnost mojej liecby. Nevyjadril sa k tomu a dohodol mi vyšetrenie u doktora Bauera. Velmi zaujímavá je správa dr. Bauera zo dňa 8.2.1999. Stazovala som sa na pretrvávajúce bolesti brucha nad pupkom. V správe uvádza doznievajúcu nefritídu.  Nefrológ ochorenie obliciek vylúcil, je o tom správa a ani ziadne vyšetrenia na nefrológii nebolo potrebné urobit. Spomína ako prícinu aj abces. Podla mojich informácií nevedia, z coho vzniká.  Moze to znamenat nejaký zápal v tele. Vysvetlil mi, ze v novemnbri 1998, ked ma nevhodným sposobom presviedcal o nutnosti hospitalizácie, nemohol vediet, ze moj zdravotný stav sa zlepší samovolne(?). Pripustil, ze moj zdravotný stav bol velmi vázny. Ku vhodnosti tabletiek Augmentin pri mojej liecbe sa nevyjadril. Doporucil mi dermatologické vyšetrenie a vitamín B (na ukludnenie). Zdala som sa mu nervózna alebo on bol nervózny z mojich otázok, ktoré som sa pýtala s úsmevom na tvári? Doporucil ma nechat v stave PN 8 – 12 dní (?) a kontrolné testy urobit az po 3-6 mesiacoch (?). No, to podstatné som sa zase nedozvedela. Z coho ma pobolieva brucho, preco som stále ešte zoslabnutá a kedy budem konecne úplne zdravá. 9.2.1999 mi dr. Košco predpísal kvapky na trávenie Algifen. Preco? Ved zalúdok ma nebolel, gastroenterológ zalúdocné vredy vylúcil. Bola som aj dvakrát na koznom oddelení. Bolo to potrebné?  Silné akné na tvári ustúpi, ked sa vylieci postihnutý orgán. 19.2.1999 mi robili krvné testy. Urobili mi len kreatinín. To som bola uz taká zdravá, ze stacila len táto hodnota? Na oddelení naturálnej medicíny som bola na vlastnú ziadost. No nic nové o výzive som sa nedozvedela. Pán primár  mi povedal zaujímavú vetu: zijeme z farmaceutického priemyslu. ( nekomentujem, lebo o takých lekároch si myslím, ze liecba  je pre nich len obchod, ze im vobec na pacientoch nezálezí). Pán doktor sa zameral ma liecenie mojej chrbtice, ktorá ma nebolí. To, ze mojou skutocnou diagnozou je zhubný nádor na peceni viem uz od vyšetrenia ultrazvukom 11.11.1998. Na ultrazvuk som bola v Novej nemocnici, pretoze u Vás ma objednali az na 19.11.1998 a ja som sa cítila velmi zle. Pri vyšetrení sa sestricka spýtala dr. Šefaru, ci nieco má. Odpovedal jej: peceň. Vtedy som tomu nevenovala pozornost. Cítila som sa síce hrozne, no verila som tomu, co mi povedal trochu neskor. Ze tie bolesti boli len náhla kolika. Uvedomila som si to az vecer doma. Bola to intuícia a tá ma nikdy nesklamala, preto jej verím. Bol to síce šok, no posunul ma správnym smerom. Mám len 30 rokov a rozhodla som sa, ze chcem zit a urobím pre to maximum. PRETO SOM NEPOCÚVALA RADY LEKÁROV A NEBRALA ZIADNE LIEKY. Dokonce ani dietu na peceň mi nikto neporadil. Presne štyri týzdne som jedla len surové ovocie a pila 100% ovocné dzúsy. Dzúsy som po case vynechala, lebo ma po nich pálila záha. Doslova som sa ovocím napchávala, pretoze som sa tak zle cítila. Jedla som velmi casto, v podstate kazdú hodinu. Po štyroch týzdńoch som uz mala normálnu chut do jedla. Doobeda som jedla surové ovocie, poobede varenú zeleninu, varenú ryzu, varené zemiaky, grahamové pecivo a surovú cviklu. Takúto prísnu dietu som drzala do konca roku. Prvé dva mesiace (november, december) som netušila, ci tento boj o vlastný zivot vyhrám, no vedela som, ze iná cesta neexistuje. Moj zdravotný stav sa zlepšoval. Pred Vianocami som zjedla zemiakové lupienky, no mala som hned tak silné bolesti, ze som si pri nich poplakala. Výraznú úlavu som pocítila az zaciatkom nového roku. Aj výsledky kreatinínu v krvi uz boli celkom slušné (87,10). Cítila som sa prijatelne a bola som presvedcená, ze sa mozem konecne normálne najest. Skúšala som beznú stravu (okrem masa), no cítila som sa podstatne horšie. Pribrala som síce, no po beznom stravovaní sa mi akurát zvacší brucho a bolesti brucha sú výraznejšie. Stále pocitujem únavu, tazšie sa mi dýcha  a mám zapálené uzliny na krku. Po prechode na beznú stravu sa tito príznaky zhoršili. Moje krvné testy sú od januára kolísavé, co je pravdepodobne zaprícinené stravovaním. Teraz sa snazím jest co najviac surovej stravy a odnaucit sa celkom od sladkostí. Pridala som si aj olivový olej a morskú sol k strave. Velmi mi pomohol aj pohyb. Od zaciatku decembra sa snazím kazdý deň absolvovathodinovú precházku na cerstvom vzduchu a od zaciatku januára pravidelne cvicím jógu. Velmi mi pomohla autosugescia, relaxacná hudba a bylinkové kúpele. Tieto fakty spomínam preto, aby bolo jasné, ze moje výsledky sa neupravili samovolne. Je to výsledok mojej obrovskej vole zit a urobit preto maximum. Som velmi rada, ze som odmietla hospitalizáciu, pretoze tieto moznosti ohladom stravovania, pohybu a zároveňa aj psychickej pohody by mi nemocnica neposkytla. Postupovali by lekári pri mojej liecbe lepšie, ak by som bola hospitalizovaná? Ja o tom pochybujem. Preco mi nikto nedal urobit CT vyšetrenie, ci nemám nádor, ak som sa opakovane stazovala na bolesti na tom istom mieste? Viem, ze je to drahé vyšetrenie. Mnohé vyšetrenia, ktoré som absolvovala a lieky, ktoré som dostávala, neboli urcite najlacnejšie. Otázkou je, ci boli vobec potrebné!!! Dozvedela som sa, co mi vlastne nie je. A co mi vlastne je, to mi nebol ochotný povedat nikto z lekárov.. Ako pacient mám na to právo. Lekárské ošetrenie je platená sluzba, prispievam na to kazdý mesiac svojim nemocenským pistením, ked som práce schopná.. Vrcholom  arogantnosti Vašich lekárov je, ze od novembra do konce decembra ma presviedcali o tom, ze je nutná moja hospitalizácia. V decembri mi dr. Miko pri poslednom vyšetrení doobeda tvrdil, ze je nutná moja hospitalizácia, no poobede po internom vyšetrení mi chcel ukoncit práceneschopnost(?!). Od januára mi dr. Košco tvrdí, ze moje výsledky súuz v poriadku, hoci sa cítim ešte zle, a pri kazdej návšteve mi chcel ukoncit PN. No oponovala som výsledkami, preto ma nechali doma. Dr. Fircák zašiel az tak daleko, ze uz pri pohlade na moju kladenku vyhlásil, ze nikto nebýva vypísaný tak dlho.  Z výsledkov precítal psychiatriu, ostatné len rýchlo prelistoval(?). Chcel mi hned ukoncit PN, no trvala som na tom, ze chcem íst k posudkovému lekárovi. Podla neho som hypochonder. Preboha, co za lajdákov zamestnávate? O dr. Fircákovi som nic dobré nepocula, no jeho správanie, to bola tá posledná kvapka! Ak by mi nic nebolo, nemali ma lekári vypísat. Povazujem za potrebné pripomenút, ze moje zdravotné  problémy vznikli podstatne skor. V roku 1990 som bola na plastickej operácii materinského znamienka na tvári, ktoré som mala asi 7 rokov velmi zapálené. Histologický nález bol negatívny. V poslednom období sa mi okolo jazvy tvorí akné, aj jazva je niekedy nacervenalá. . V rokoch 1991 a 1992 som uzívala antikoncepcné pilulky, krvné testy u gynekológa boli v poriadku.  No od tej doby pocitujem bolesti brucha. Silnejšie a pravidelnejšie bolesti zacali byt v roku 1995. Vyšetrenia ziadne ochorenie nepotvrdili, vylúcili aj zalúdocné vredy. V roku 1996 ma bolesti prinútili navštívit pohotovost. Injekcie nezabrali, pani doktorku to ani nezaujímalo. Bolesti ustúpili samovolne asi po polhodinovom trápení.. Pri návšteve závodného lekára som dostala lieky na zalúdocné vredy, bez akéhokolvek vyšetrenia. Zaciatkom marca 1998 som navštívila lekára zase ohladom rovnakých tazkostí. Situácia sa opakovala. Dostala som lieky bez akéhokolvek vyšetrenia. Bolesti boli  nepravidelné; odborníci im nevenovali pozornost, preto som im velkú pozornost nevenovala ani ja.  Ved stále po jednom dni ustúpili. Cítila som síce dlhotrvajúcu únavu, ranné vstávanie  bolo pre mňa hrozné, no pripisovala som to psychicky nárocnému povolaniu. Koncom marca 1998 som mala prvý abces pri konecníku. I ked ma velmi bolel, hned po vycistení rany sa mi výrazne ulavilo a ziadne lieky proti bolesti som pocas celej liecby nepotrebovala uzit. Dva týzdne som sa stravovala len ovocím, cítila som sa fantasticky, aj prechod na normálnu stravu mi nerobil ziadny problém. Rana sa velmi pekne zahojila. Koncom septembra 1998 som mala opakovane abces na povodnom mieste.  Bol podstatne vacší, je to uvedené aj v správe dr. Kovára.  Zase som sa po vycistení rany cítila dobre a lieky proti bolesti som nepotrebovala. Prekvapilo ma to aj to, ze rana bola skutocne citlivá len pri precistovaní. Potom sama, bez liekov proti boleti prestala boliet behom 5-10 minut. Dr. Kovár sa o ňu velmi dobre staral, pekne sa zahojila. Komentár z roku 2009: v jednej casti seriálu Ordinace v ruzové záhrade som si vypocula od lekárov – hercov konštatovanie, ze u abcesu treba zistit, ci to neznamená zhubný nádor. Nikto mi to vtedy nezistoval, ani pri jednom abcesi. Zase pocas PN  (3 týzdne) som drzala dietu, t.j. stravovala sa len ovocím. Bolo to z etických dovodov, lebo nie som typ cloveka, ktorý sa dokáze týrat dietami.  No obcas som si dala aj sladké a pravdepodobne tým sa  mi v zarastenej rane vytvorila hrcka. Nebolela ma. Dr. Kovár sa so mou dohodol, ze v prípade bolestí  alebo akéjkolvek zmeny mám príst rovno za ním. Rana mi zacala trochu mokvat zaciatkom novembra , no chirurg nezistil ziadne zmeny na rane. Teraz tam nemám uz ziadnu hrcku. Pravdepodobne to súviselo s mojimi bolestami brucha a stratilo sa to stravovaním. Lenze hrcka moze znamenat aj nádor. A dr. Mika som na túto hrcku v novembri 1998 upozornila. A nádor sa nedá vyliecit krátkodobou dietou, pretoze po prechode na normálnu stravu sa moze stat, ze znova zacne rást a ešte vacšou rýchlostou. To je názor odborníka ( dr. E. Gintner, DrSc. Ústav preventívnej medicíny Bratislava). Tento názor bol publikovaný v casopise harmónia – apríl ´98.  Aj dr. Košlík, primár oddelenia naturálnej medicíny mi naznacil, ze sa musím dlhodobo zdravo stravovat. Ja sa snazím uzdravit, no bohuzial rýchlejšie to neviem. Skúšam rozne potraviny a všímam si ich úcinok na moj organizmus.  Vaši lekári sa mi snazia dokazovat, ze som zdravá. Zeby som len zacala byt alergická na niektoré potraviny – paradajkový pretlak, , syr, cokoláda, nesprávna kombinácia jedál?  Predtým som na to alergická nebola a mala som rada aj maso. Zameriavala som sa na kuracie a rybacie, pretoze po bravcovom a hovadziom som trpela zápchou. Nemienim byt úplným vegetariánom po celý zivot, no pocas choroby je vraj dobré, ak sa maso vylúci. Tvrdí to uznávaný lekár dr. Josef jonáš vo svojej knihe Krízovka zivota. Urcite sa úplne vyliecim, pretoze  sa vyliecit chcem. Neodradí ma od toho ani správanie Vašich lekárov.  Som tvrdohlavá  a v takýchto  chvílach si poviem: A just sa nedám! No zaráza ma ich postoj. To takýmto sposobom liecia aj ostatných pacientov?  Co títo ludia robia v medicíne, ak jej nerozumejú? Predpisovanie liekov „naslepo“ mozu pouzívat u iných pacientov, ak im to nevadí. Ale mne to vadí. A velmi. Mne nestací, ak budú vediet povedat moju diagnózu az po pitve mojim príbuzným.! Ved dr. Košco a dr. Bauer pripustili, ze moj zdravotný stav bol vázny. Dúfam, ze sa skutocne seriózne postavíte k mojej staznosti, prešetrite správnost mojej liecby a zistite, ci som skutocne hypochonder(?). Mozte sa k mojej staznosti postavit len formálne, no potom sa necudujte, ak podniknem dalšie kroky. Pretoze, co je vela, to je skutocne vela. No z jednej diagnózy ma urcite Vaši lekári vyliecili – z naivity.  Ja som si lekárov totiz velmi vázila. Teraz uz nie. No naštastie nehádzem všetkých lekárov do jedného vreca, pretoze poznám aj serióznych lekárov. S pozdravom Magdaléna Nadzamová To, co mi podarilo, bola tazká drina, ale rakovina je to najlepšie, co ma v zivote stretlo. Zmenilo mi to myslenie a prevrátilo mi to celý svet hore nohami, v pozitívnom zmysle. *Odskenovanú odpoved pána Imricha Tótha, na hlavickovom papieri s jeho vlastnorucným podpisom nájdete na http://ulozto.cz/x5oZiVP/oskenovane-dokumenty-rar* *Nizšie je len prepísaná vo Worde.* VSZ NEMOCNICA, a.s. Lúcna 57 040 15 Košice-Šaca Slovenská republika   Naša znacka 624/99                                                  Košice 29.3.1999 Vázená pani Nadzamová, pozorne a podrobne som si precítal Váš list, ktorým ste nás oslovili vo veci správnosti Vašej liecby lekármi VSZ Nemocnice, a.s. a súcasne som si osobne konzultoval problémy, ktoré v liste uvádzate s lekármi a s Vami. Na základe zistených skutocností povazujem Vašu staznost za neopodstatnenú. Dovolujem si Vás informovat, ze práca lekára je v dvoch rovinách nárocnosti a zodpovednosti. Ako doktor medicíny musí absolvovat nárocné štúdium a predpísanú prax, ako lekár a verejný cinitel si musí osvojit prácu s chorými ludmi.  Lekári, ktorých Vy v liste kriticky hodnotíte, splňajú uvedené kritéria a sú na postoch, ktoré zastávajú, opodstatnene. Odporúcam Vám, aby ste v budúcnosti zvázili výroky na ich adresu, citujem:“co títo ludia robia v medicíne, ak jej nerozumejú“ (strana 8 Vášho listu). Podla liecebného poriadku má pacient právo slobodnej volby lekára. Pri nedovere k našim lekárom alebo nespokojnosti máte právo zvolit si iných lekárov, ci ústav. Sme ochotní umoznit Vám hospitalizáciu v našej nemocnici, kde Vás vyšetria naši najvyšší odborníci. Máte však moznost vybrat si aj iné vyššie pracoviská a to myslíme s plnou váznostou a úprimnostou. S pozdravom *MUDr. Imrich Tóth* *námestník  liecebno-preventívnej starostlivosti* *Moje komentáre k odpovedi z nemocnice, tuto odpoved za komentárom prikladám:* Po poslaní staznosti som bola i osobne v tejto nemocnici. Pán riaditel Vancík nebol prítomný, tak som šla za námestníkom Tóthom. Ten mi povedal, ze naco som to vobec písala (ukázala na moju staznost), kto to má cítat (?)  a on by ma tiez poslal na psychiatriu. Na to som mu odvetila, ze nech mi to dá písomne. Poriadne sa zarazil a okomentoval to, ze to aj urobí, len si musí premysliet, ako to sformuluje. Ešte mi oznámil, ze pána riaditela tým zatazovat predsa nebude a on tam další deň nebude. Další deň som sa vybrala za riaditelom Vancíkom. Cakala som dost dlho, pán Tóth tam tiez bol a ked ma zbadal na chodbe, kde som ho ignorovala ani nepozdravila, tak zlostne tresol dvermi. Tak to som si zase o psychiatrii nieco pomyslela ja. Pán Vancík prišiel az po dlhšej dobe a povedal mi, ze za 3 minúty caká viceprezidenta VSZ a rozprával sa v kancelárii s dalšou návštevou, ktorá prišla s ním. V podstate ma diplomaticky vyhodil a povedal, ze dostanem odpoved. Bola som len pacient a vypísali ma uz do práce. Túto odpoved som dostala, az ked som bola uznaná za práceschopnú, takze netuším, preco mi znova pán Tóth núkal hospitalizáciu. Tí najvyšší a najlepší odborníci sa o mňa mohli starat pocas práceneschopnosti, šancu na to mali, ale ju nevyuzili. magda.nadzamova@gmail.com *Na www.ulozto.cz doplním ešte moje trestné oznámenie, ktoré som podala sama a zamietli mi ho. Predpokladala som to, pretoze jedna príjemná pani právnicka v bezplatnej právnej poradni mi ho radila podat, ze mám na to lehotu 10 rokov. Zároveň mi povedala, ze ho nemám podávat sama, len cez advokáta. Ak ho totiz podám sama, tak ho zamietnú. Predpokladala dobre, tak sa aj stalo, len mne šlo o cas, aby som to stihla do 10 rokov, aby to nebolo premlcané. Peniaze na právnika som velmi nemala, zila som uz v Cechách, preto som to urobila takto, aspoň formálne. Predpokladám, ze ked tento prípad bude verejne známy, ešte raz sa bude musiet tým prokuratúra zaoberat. Ved ja by som to nenazvala pokus o tazké ublízenie na zdraví ale pokus o vrazdu. A co to iné bolo, ked mi to urobili 3 x?! Ved lekári sa takto mýlit nemozu! Ak sa pomýlia, tak nech si nesú následky za svoje ciny a vysvetlujú, preco konali tak, ako konali. Samozrejme patrí im za to trest. Vlozím tam aj výsledky testov, hlavne prvé dva testy, aby mi neveriaci verili. Odkaz na ulozto.cz dám do diskusie ako príspevok.*   *Ked ani teraz nikto o tomto prípade písat nebude, tak si vázne budem dávat otázku, preco novinári obcanom taja, ze rakovina ide vyliecit prírodnou cestou? Celý zoznam mailov novinárov máte na hned za týmtito pár riadkami. Alebo je za tou ignoráciou to, ze som dolezitý svedok v kauze tunelovania VSZ Košice??? Hlavne zijúci svedok, lebo nielenze sa to dialo cestou liecby rakoviny, ale boli vymyslené aj neštastné náhody, ktoré im nevyšli!!! Vyhlasujem, ze samovrazdu spáchat urcite nemienim a ak by sa mi stala nejaká neštastná náhoda a dlho by som sa na tomto blogu neozývala, tak to neštastná náhoda nebude! Aj ja mám svoje zdroje a dostala som info, ze novinári ma budú ignorovat, pokial to len bude mozné. Takze ich musím vyprovokovat k tomu, aby sa tejto téme venovali. 12 rokov som bola na ciernej listine. Ked to uz nebude  mozné utajit, tak sa budú snazit zo mňa urobit blázna, neseriózneho cloveka, ktorému nejde verit. Dnes sa nic nedialo, takze ignorácia nadalej trvá. Ak budete mat dobrý nápad, ako to zlomit a zlepšit, aby o tomto prípade písali, tak mi nápady píšte do diskusie.  Dakujem všetkým dobrým a slušným ludom [IMG::-)] .* *Pár mien alebo adries uz neplatí, vrátilo sa mi to ako nedorucitelné, ale nechala som tam všetky adresy, ktoré som dnes oboslala. Ja slovenských novinárov otravujem 12 rokov a výsledok je velká nula. Tých 12 rokov ste všetci mohli vediet, ze rakovina ide liecit prírodnou cestou. Viete kolko ludí sa mohlo slobodne rozhodnút pre túto liecbu, keby o tom vedeli a nemuseli zbytocne zomriet??? Lenze príroda je kladný diktátor, tá si urcuje pravidlá sama. Jedným z pravidiel je, ze všetci raz zomrieme, ked príde náš cas. A ked  vykonáme  všetko, co sme na tomto svete vykonat mali a budeme sa spovedat zo svojich skutkov. Páni novinári budete mat v tomto smere cisté svedomie, ze manipulujete mienkou ludí a nedávate im informácie, aké dostat mali uz dávno??? Tam to neukecáte, ze vy ste si predsa potrebovali udrzat prácu, plat, zivotný štandard, zaplatit hypotéku… Tam nikoho nezaujíma ziadna funkcia, ani ziadne svetské výhovorky, len skutky. Viem to, lebo som na tejto hranici smrti bola a viem, ze platí to, co popisuje vo svojich knihách americký lekár Brian L. Weiss.* tapakova@markiza.sk, rozboril@markiza.sk, herman@markiza.sk, lamparen@markiza.sk, svajda@markiza.sk, puskarova@markiza.sk, Alexej.Fulmek@petitpress.sk, Matus.Kostolny@sme.sk, tom.nicholson@petitpress.sk, Veronika.Prusova@sme.sk, Jozef.Cavojec@sme.sk, Lukas.Fila@sme.sk, Miroslav.Kern@sme.sk, Monika.Todova@sme.sk, viva@radioviva.sk, A.Kozinkova@radioviva.sk, A.Stefuca@radioviva.sk, D.Kovac@radioviva.sk, D.Zvozilova@radioviva.sk,  J.Bardosova@radioviva.sk, J.Simko@radioviva.sk, M.Comissova@radioviva.sk, M.Skrha@radioviva.sk, M.Winogroczka@radioviva.sk,  M.Zachenska@radioviva.sk, N.Dolinsky@radioviva.sk, P.Vrbican@radioviva.sk, AKaprinay@perex.sk, ALetnicka@perex.sk, NSedlakova@perex.sk, RKrcmarik@perex.sk, ZRackova@perex.sk, gucikm@ta3.com, biskupovicovad@ta3.com, dubravskyj@ta3.com, tuzinskym@ta3.com, vlkovaa@ta3.com, heldm@ta3.com, hlavekp@ta3.com, kirinovicp@ta3.com, klobusickyv@ta3.com, kormancikv@ta3.com, kvocerovan@ta3.com, kyselovak@ta3.com, masarykv@ta3.com, masuram@ta3.com, matasovskaa@ta3.com, prnor@ta3.com, repkaa@ta3.com, szabovaa@ta3.com, trusinal@ta3.com, jakubcovaa@ta3.com, bodor@joj.sk, boljesik@joj.sk, certik@joj.sk, hajdin@joj.sk, kacmary@joj.sk, juris@joj.sk, joj@joj.sk, noviny@joj.sk, Anna.Samelova@rozhlas.sk, vsv@rozhlas.sk, kocner@stv.sk, angelovic@iol.sk, hajcakova@sita.sk, machovic@sita.sk, mudrikova@sita.sk, sitabb@sita.sk, Vincent.Stofanik@rozhlas.sk, Roman.Bombos@rozhlas.sk, Martin.Cifrik@rozhlas.sk, Igor.Danis@rozhlas.sk, Stefan.Dvorsky@rozhlas.sk, Juraj.Hrabko@rozhlas.sk, Boris.Chmel@rozhlas.sk, Ivana.Ilgova@rozhlas.sk, Milan.Jelus@rozhlas.sk, Martina.Kardosova@rozhlas.sk, Ladislav.Lucenic@rozhlas.sk, Sona.Mullerova@rozhlas.sk, Stefan.Sprocha@rozhlas.sk, Janette.Stefankova@rozhlas.sk, Barbara.Stubnova@rozhlas.sk, Emma.Tekelyova@rozhlas.sk, Katarina.Zitniakova@rozhlas.sk, Jarmila.Vitovicova@rozhlas.sk, Zuzana.Simova@rozhlas.sk, Andrea.Makysova@rozhlas.sk, Zuzana.Adamkovicova@rozhlas.sk, Marian.Lucky@rozhlas.sk, Peter.Michalik@rozhlas.sk, Zuzana.Tkacikova@rozhlas.sk, Anton.Kascak@rozhlas.sk, Maria.Krupova@rozhlas.sk, Jakub.Filo@aktualne.sk, Martin.Erdofy@aktualne.sk, Stanislava.Harkotova@aktualne.sk, Stanislava.Luppova@aktualne.sk, tipy@aktualne.sk, jaroslav.reznik@tasr.sk, Ladislav.Kovac@hnonline.sk, [LINK: http://email.seznam.cz/readMessageScreen?sessionId=AfolderId=sentAmessageId=3281AmessagePos=14AcursorTo=1] peter.vavro@ecopress.sk, [LINK: http://email.seznam.cz/readMessageScreen?sessionId=AfolderId=sentAmessageId=3281AmessagePos=14AcursorTo=1] maria.mlakova@ecopress.sk, [LINK: http://email.seznam.cz/readMessageScreen?sessionId=AfolderId=sentAmessageId=3281AmessagePos=14AcursorTo=1] ladislav.kovac@ecopress.sk, eugen.korda@centrum.sk, plai@sk-forum.sk, spravodajstvo@pravnarevue.sk, riaditel@rannespravy.sk, Barbora.Krouzkova@ceskatelevize.cz, Martin.Reznicek@ceskatelevize.cz, Petr.Mrzena@ceskatelevize.cz, Zdenek.Samal@ceskatelevize.cz, Olga.Bakova@ceskatelevize.cz, Karel.Novak@ceskatelevize.cz, dagmar.mudrova@nova.cz,  jana.rozsypalova@nova.cz, jaroslav.kasnar@nova.cz, ondrej.spalek@nova.cz, televizni.noviny@nova.cz, jan.puncochar@nova.cz, Ladislav.Hruska@iprima.cz, Tomas.Pancir@rozhlas.cz, daniel.raus@rozhlas.cz, vojtech.bergr@rozhlas.cz, radiozurnal@rozhlas.cz, david.slizek@aktualne.cz, Helena.Buckova@aktualne.cz, Jan.Lipold@aktualne.cz, Katerina.Vitkova@aktualne.cz, martin.novak@aktualne.cz, michal.stusek@aktualne.cz, petr.jemelka@aktualne.cz, tereza..nosalkova@aktualne.cz, sabina.slonkova@aktualne.cz, tabery@respekt.cz, svehla@respekt.cz, tresnak@respekt.cz, lindner@respekt.cz, brabec@respekt.cz, malek@tyden.cz, korecky@tyden.cz, zeman@tyden.cz, rodriguez@tyden.cz, hympl@tyden.cz, vokurkova@tyden.cz, kalenska@tyden.cz, macek@tyden.cz, podany@tyden.cz, kovanda@tyden.cz, gallistl@tyden.cz, info@radioblanik.cz, impuls@impuls.cz, vostal@radiovysocina.cz, vostalova@radiovysocina.cz, kalisova@markiza.sk, libuse.smuclerova@ringier.cz,  blesk@blesk.cz, jolana.voldanova@ceskatelevize.cz, martin.prachar@lidovky.cz, dalibor.balsinek@lidovky.cz, martin.samek@lidovky.cz, redakce@lidovky.cz, redakce@listy.cz, redakce@parlamentnilisty.cz, j.holoubek@parlamentnilisty.cz, culik@blisty.cz, redakce@blisty.cz, redakce@ceskenoviny.cz, info@osud.cz, redakce@mediafax.cz, info@nekorupci.cz, jicinsky@denik.cz, redakce@aktualne.cz, editor@aktualne.cz,domaci@aktualne.cz, zahranici@aktualne.cz, ondrej.leinert@denik.cz, monika.sidlofova@denik.cz, jicinsky@denik.cz, redakce@parlamentnilisty.cz, j.holoubek@parlamentnilisty.cz, ctk@ctk.cz, info@regionalnitelevize.cz, pravda@pravda.sk, daniela.pisarovicova@ceskatelevize.cz, redakce@malostranskenoviny.cz, jana.hermankova@denik.cz,katerina.perknerova@denik.cz, monika.schidlofova@denik.cz, tomas.prochazka@denik.cz,jan.klicka@denik.cz, showjanakrause@gmail.com, info@firma.zoznam.sk, plus7dni@plus7dni.sk, Zuzana.Kleknerova@aktualne.cz, Michal.Zak@aktualne.cz, Monika.Horakova@aktualne.cz, dalibor.balsinek@mafra.cz, roman.breitenfelner@mafra.cz, roman.latuske@mafra.cz, petr.marek@mafra.cz, idnes@idnes.cz, michal.hanak@idnes.cz, helena.weissova@idnes.cz, nadezda.petrova@idnes.cz,, petr.pravda@idnes.cz, jaroslav.beranek@idnes.cz, tomas.ventura@idnes.cz, ondrej.tolar@idnes.cz, marek.dvoracek@idnes.cz, jan.drazan@lidovky.cz, vladimir.piskacek@lidovky.cz, robert.casensky@mafra.cz, ondrej.sychrovsky@metro.cz, veselin.vackov@mafra.cz, tereza.krobova@aktualne.cz, Lucie.Kudlackova@aktualne.cz, eliska.morochovicova@aktualne.cz, martina.souckova@aktualne.cz, katerina.smidova@aktualne.cz,, katerina.vitkova@aktualne.cz, marketa.zizkova@aktualne.cz, zpravodajstvi.dopis@nova.cz, ctnamety@ceskatelevize.cz, petr.soucek@rozhlas.cz, jaromir.ostry@rozhlas.cz, gerald.schubert@rozhlas.cz, lucie.vyborna@rozhlas.cz, zpravy@tn.cz, uk@ceskatelevize.cz, [LINK: mailto:katerina@koubova@mfdnes.cz] katerina.koubova@mfdnes.cz, tip@novycas.sk, cas@cas.sk, lesk@lesk.sk, zivot@ringier.sk, tip@plus7dni.sk, redakce@novinky.cz, redakce@pravo.cz,  expres@expres.sk, monika.toporcerova@korzar.sk, info@vasevec.cz, ondrej.macura@vasevec.cz, ondrej.sychrovsky@metro.cz, info@bielavrana.sk  , fairplay@fair-play.sk,  info@viaiuris.sk  , stoffa@viaiuris.sk  , media@viaiuris.sk  , sagat@viaiuris.sk  , malisova@viaiuris.sk Magdaléna Nadzamová, magda.nadzamova@gmail.com   Zacnem úryvkom z filmu Liecba rakoviny zvnútra. “Od té doby,  co nastal boj s rakovinou se úcastníme obrovského experimentu. V prípade rakoviny medicína lepší není a nebude. A za nejaký cas se bude na boj s rakovinou pohlízet jako na jednu z nejvetších  tragédií v historii lékarství. Mám  nadej pro ostatní. Doufám, ze lidé prevezmou odpovednost za vlastní zivoty. A uvedomí si, ze zmena jídelnícku muze zmenit jejich osud. Doufám, ze prozkoumají všechny moznosti a samy se rozhodnou o svém zdraví. Po vaší smrti nezálezí na tom, co jste se naucili, ale co jste naucili ostatní. Takze doufám, ze predáte tuto zprávu dál a naucíte je, jak se sami vylécit. Doufám, ze i kdyz musíme všichni zemrít, zemrete dustojne a podle sebe. Ne podle toho, jak vám rekne neprokázaná a neefektivní lécba. A nakonec doufám, ze si uvedomíte opravdové léky, které jsou dlouhodobé, vzdy pracuji zevnitr ven.” “Tento  film je venován milionum nevinných lidí, kterí slepe sverili svuj osud rakovinovému prumyslu. A zbytecne trpeli nebo zemreli jeho vinou.” “Eliote, musíš se zacat lécit sám, doktori te zmení v kus masa. Onkologická sestra toto rekla Elliotovi Yudenfriendovi  který se následne sám vylécil z lymfomatózy.” Všetky úryvky sú z filmu  Liecba rakoviny zvnútra. Túto cast o strave píšem na podnet ludí, ktorí sa ma pýtali mailom na podrobnejšie informácie. Myslím si, ze by to mohlo pomoct všetkým, ktorí majú záujem o zmenu jedálnicka pri rakovine i pri iných chorobách. Preto to dávam i do blogu ako samostatnú cast. Na zaciatok uvediem, ze kniha o Gersonovej terapii sa mi dostala do rúk  az 2 mesiace po mojom kolapse. Náhodou.  Do tej doby som o ziadnej prírodnej liecbe rakoviny stravou nepocula, ani nevedela.  To, ako som jedla po kolapse, to som robila intuitívne, skúšala som. Mne pomohlo toto, ale netvrdím, ze toto jediná správna cesta na liecbu. Pretoze kazdý organizmus je iný, tak kazdému doporucujem intuitívne si všímat, co mu pomáha, ktoré potraviny. Ale nemyslím tým bocik, ale z vegetariánskej stravy. Moj sposob stravovania po kolapse: 1. mesiac surové ovocie, voda, 100% ovocné dzúsy (nedoporucujem pri cistení, len v prípade núdze). 2.mesiac ovocie dopoludnia, obed a vecera ryza, zelenina, grahamové pecivo (delená strava, ale bez soli a tuku). 3.mesiac delená vegetariánska strava s pridaním oleja, soli a niektorých korenín(nie laktovegetariánska). Myslím si, ze ak niekto nemá pevnú volu na to, aby jedol nejakú dobu len surovú stravu, tak mu pomoze i sposob stravovania, ktorý som mala od 3.mesiaca ja : delená vegetariánska strava. Len výsledky sa budú zlepšovat pomalšie. I tak si myslím, ze takéto  stravovanie je potrebné dodrzovat dlhšiu dobu, pretoze telo sa znecistovalo tiez dlhodobo a 1-2 mesiace zdravej výzivy a potom znova starý sposob stravovania to nevyrieši. Z vlastnej skúsenosti vám mozem potvrdit, ze je to pravda. Ja som sa vrátila k povodnemu stravovaniu po 5 mesiacoch. Vydrzala som 1 mesiac, bolo mi podstatne horšie, tak som sa dobrovolne vrátila k vegetariánskej strave. Som toho názoru, ze cistit si telo mozme surovou stravou. Je to rýchlejšie cistenie,  ale nie kazdý to moze dobre znášat. Pretoze ked sa telo zacne cistit, tak spociatku je clovek viac unavený a  ja som potrebovala vela odpocívat.  Ak clovek  tazko znáša surovú stravu, v tom prípade doporucujem pomalší postup: dopoludnia ovocie a odpoludnia surová zelenina, plus nejaká príloha (ryza, zemiaky, prípadne grahamové alebo sojové pecivo). Obed a veceru som mala podobnú. Ideálne bez tuku a soli, korenín, ak clovek vydrzí.  Ak nie, je mozné pouzit i trochu soli, jemné koreniny (bazalka, tymián, oregáno, majoránka, mletý kmín …) olej, prípadne trochu masla. Ale v rámci mozností len olej, ideálne olivový. Ja som kupovala lacnejšie olivové oleje. Teraz pouzívam bezný olej, ale mastím málo. Zlepšenie bude pomalšie, ale i príznaky pri cistení nebudú az také silné. Urcite to pomoze zlepšit zdravie. No cistenia pri surovej strave sa netreba zbytocne bát, mne to v case ked som bola akoze zdravá nerobilo nic negatívne. V pohode som vydrzala i 1-2 týzdne na surovej strave. V case choroby to velmi pomoze, naštartuje imunitu a nemá negatívne vedlajšie úcinky ako lieky. Faktom je, ze mi táto strava mi velmi pomohla. Cítila som sa podstatne  lepšie, i ked zdravá som nebola. Zlepšenie  vidno  i na laboratórnych výsledkoch, hlavne krvi.  V case kolapsu som mala kreatinín v krvi vyše 130, po 2 mesiacoch sa táto hodnota pohybovala pod 90. Norma je 44-80. To sú všetko výsledky vycítané z testov, kde je napísané aj to, aké hodnoty sú v norme.  Kreatinín je jedovatá látka v krvi, ktorá sama o sebe nic neznamená. Ešte je potrebné zistit, ktorý orgán je postihnutý. Mimochodom, aj ked sa mi táto hodnota pohybovala nad 80, co je podla lekárov mierne nad normu, tak mne bolo zle. To je pre mňa podstatné a nie to, co urcia lekárske normy. Ziadny lekár mi predsa nemoze tvrdit, ze som zdravá, ked mne je zle. Ide o to, ze nemocenské si clovek platí pre seba a  nie pre to, aby mu lekári znemoznili dostat maródku vtedy, ked ju potrebuje, aby sa uzdravil. Za nebezpecnú povazujú lekári hodnotu kreatinínu v krvi az nad 100, co je podla mňa uz neskoro. Tieto  informácie o tom, co je kreatinín a ze az hodnota nad 100 je nebezpecná mám od zdravotnej sestry, ktorá mi vtedy robila odbery. Takze nie je to vycucané z prsta. Ja som bola dost aktívny pacient, pri kazdých výsledkoch som sa zaujímala, ci to je uz lepšie. Prvý mesiac  po kolapse som jedla surové ovocie a štavy. Nic viac. Casto som si ráno robila cerstvú pomarancovú štavu, rucne vytlacenú, ziadny elektrický odštavovac.  Podla Gersona elektrický odštavovac nicí enzýmy. To ja neviem posúdit, lebo elektrický odštavovac som nikdy nemala a nepouzívala. Dalšie ovocie: kiwi je úzasné, má vela vitamínu C. Jedla som aj pomarance, banány, i hrozno, ananás, prípadne grep. Hrozno a ananás úzasne cistí. Takúto vlastnost má aj cervený melón (vodový). Ten som jedla skor v lete, ked bol cenovo prístupný, prípadne melón Gália. V podstate všetky melóny sú super ovocie. V zime som jedla cenovo dostupné ovocie. Priznám sa, na jablká a mandarínky som v case kolapsu chut nemala, tak som ich v tom case nejedla. Neviem to vysvetlit: mozno preto, ze mandarínky sú chemicky ošetrené, ale to je aj iné ovocie. Jablká nie sú všetky bez chémie (myslím tým hnojenie)a cítit to obcas i na chuti. Teraz jablká jem a casto, najradšej mám odrodu  Golden.  Podstata je v tom, ze som jedla tolko ovocia, na kolko som mala chut a celé dni. Práveze, ked  sa telo zacalo cistit, tak som bola stále hladná a zistila som, ze uz by som jedla v kuse. Lebo mi bolo dost zle, ja som mala dost silné reakcie, ale bola to taká “dobrá bolest a únava”. Vedela som, ze sa to zlepšuje. Tak som si to rozvrhla tak, ze kazdú hodinu som zjedla nejaké ovocie, jeden druh. Ale nemala som to presne urcené, ze teraz zjem toto a potom iné ovocie. Z nápojov som si prvý mesiac kupovala balenú neperlivú vodu, ktorá bola vhodná pre deti. Teraz si myslím, ze toto nutné nebolo. Neskor som prešla na klasickú cistú vodu z vodovodu. Na bylinkové caje som chut nemala, akosi mi to “nesedelo”  s cistiacimi úcinkami ovocia. Prvý mesiac som pila i 100% ovocné štavy, kupované. Lenze po nich ma pálila záha. V prípade núdze to pomoze, ale myslím si, ze sa to “bilo” s cistiacimi úcinkami ovocia. Nesedelo mi to. Preto som ich neskor  prestala pit úplne. Prvý mesiac, pri strave ovocím, som vlastne len odpocívala, pocúvala relaxacnú hudbu a relaxovala. Snazila som sa upratat si v mysli a sústredit sa na to, ze urobím maximum pre to, aby som sa uzdravila. Toto musí urobit kazdý sám za seba. Ked niekto hladá sposob, ako to nejde, tak mu nikto nepomoze.  Vyliecit sa kazdý moze len sám. Ani ja, ani lekár, ani nikto cudzí to za neho neurobí.  Ja osobne som si casto prikladala ruku na peceň a dodávala energiu tomuto orgánu pozitívnou sugesciou. Mne bolo tak zle hlavne prvý mesiac, ze som túto nevolnost riešila teplými kúpelmi. Casto i 2 x denne, podla potreby. Ponorila som sa do plnej vane do teplej vody. Teplotu vody som volila akú som zniesla, co najteplejšiu, kúpel  cca na 20-30 minut. Vyšla som ešte z teplej a zostala zabalená mokrá v osuške. Telo dokáze škodliviny vylucovat aj cez kozu a teplá voda tomu napomáhala. Mozte mi oponovat, ze to je blbost. Ja som to robila intuitívne a faktom je, ze po takomto kúpeli sa mi vzdy ulavilo. V tom case sa mi i tazko dýchalo, takze som spávala s vankúšom opretým o stenu, aby som mala hlavu vyššie. Neskor som sa v knihe o Gersonovej terapii docítala, ze jemu v zaciatkoch zomreli niekolkí pacienti na zlyhanie pecene v dosledku toho, ze telo neznieslo všetky tie jedy, ktoré sa zacali vylucovat a kolovat v krvnom obehu. Preto zacal pacientom predpisovat  kávové crevné výplachy. Az vtedy som pochopila, ze som urobila velmi dobre s tými castými teplými kúpelmi. Ulahcilo to cistenie tela, miesto kávových crevných výplachov. Inác, kávu roky nepijem, lebo mi je po nej príšerne zle. Búšenie srdca, zle  od zalúdka… Uz po troch týzdňoch som mala poriadnu chut do jedla. Len som si povedala, ze to vydrzím len na ovocí  4 týzdne. Ak niekto bude jest len surové ovocie, tak mozno mu budú stacit na naštartovanie ocisty i 1-2-3 týzdne. Doporucujem vám riadit sa vlastnou intuíciou. Fakt mi verte, ze neexistuje verzia liecby, ze len takto a nijako inak. To je nezmysel, pretoze kazdý organizmus je iný, inak znecistený. Ked aj budete postupovat pomalším tempom pri vegetariánskej strave, tak zlepšenie aj tak musí nastat. Ja som  uz dlhšiu dobu  pre kolapsom jedla výnimocne  hovädzie a bravcové mäso. Nielenze mi nechutilo, bolo pre mňa tazké, ale po vynechaní tohto mäsa mi zmizli niektoré zdravotné problémy. Mäso som nikdy velmi nemusela mat. Takze práve všetkého mäsa som sa vzdávala lahko. Neskor mi primár oddelenia naturálnej medicíny dr. Košlík zistoval krvnú skupinu a mám A1 +. Pre tuto skupinu je vhodnejšia vegetariánska strava. Po 4 týzdňoch len na surovom ovocí som zmenila stravu. Dopoludnia zostalo surové ovocie. Obcas som si k nemu pridala aj napríklad sušené datle. Ja som na obed a veceru v tom case jedla dost skromnú stravu: varená ryza bez soli, surová nastrúhaná cervená repa a nastrúhaný strúcik cesnaku. Dalšia verzia: varená zelenina bez soli a grahamový rohlík. Ako základ na varenú zeleninu som kupovala mrazenú zmes kukurice, hrášku a mrkvu. Všetko bolo bez soli a bez tuku. Nepýtajte sa ma, preco som to robila práve takto. Neviem, bolo to intuitívne. Nebolo to lahké, aj ja som to neraz chcela vzdat. Doteraz si pamätám, ako som plakala nad jedlom a rozmýšlala, preco sa mám takto trápit, ked aj tak zomriem. Týmto dakujem modernej medicíne za velmi neférový sposob informovania, ze rakovina je smrtelná choroba. Ved to je šírenie nepravdivej poplašnej správy. Áno, rakovina je smrtelná, ak vás lieci moderná medicína. Tam je obrovská pravdepodobnost, ze sa clovek na rakovinu zomrie. Niekedy skor, niekedy neskor, málokedy sa uzdraví navzdy. Po 2 mesiacoch som si do stravy pridala aj olej, sol a lahšie koreniny, nedrázdivé. Od tej doby vobec nepouzívám cierne korenie, ostré koreniny, bezný ocot, majonézu. Takze napríklad obed vyzeral takto: zemiaky uvarené v šupke,  potom ošúpané a nakrájané krátko zapecené s olejom v rúre. Plus k tomu nastrúhaný cesnak, prípadne aj surová zelenina. Zelenina stací jeden kus a jeden druh.  Robila som si aj tofu, nadalej mrazenú zeleninu zapecenú v rúre.  I ked asi mrazená zelenina nie je tak výzivná ako surová, ja som ju casto v tom case pripravovala na rozne sposoby. Bolo zimné obdobie, takze sa mi to zdalo vhodnejšie ako kupovat umelo vypestovanú zeleninu. Kukurica, baby karotka, brokolica…toto som casto jedla. Je tazko dat univerzálny jedálnicek. Podstatné je podla mojich skúseností  nekombinovat  vela potravín v jednom jedle. Potom nechat strávit jeden chod jedla  a az potom si dat dalšie jedlo. To si musí vyskúšat kazdý sám. V zaciatkoch liecby som mala rozdiel medzi obedom a vecerou 5-6 hodin. Medzitým len cistá voda, nic iné. Teraz to dodrziavam intuitívne, zálezí  i podla strávitelnosti jedla. Ak mám hlad, tak je to i za 3-4 hodiny. Prípadne medzitým surovú zeleninu. Nikdy nejem štýlom polievka plus hlavné jedlo. Stále jem len jedno jedlo, jeden druh. Lahšie to telo strávi. Okrem toho, ak si zbytocne neodpíšem telo trávením tazkého jedla, lahšie sa mi rozmýšla. Lepšie funguje mozog. Samozrejme, i ja to obcas poruším. Po rokoch stravy s velkým mnozstvom surovej zeleniny a ovocia to telo znesie. Upozorňujem na to, ze nepijem ziadnu kávu, nefajcím a všímam si zlozenie potravín, ktoré kupujem. Vyhýbam sa taveným syrom, mliecnym výrobkom, jogurtom. Nerobí mi to dobre na trávenie. Obcas som konzumovala jogurt vyrobený prirodzeným sposobom (je v skle, predávajú ho v Cechách).  Na druhej strane mám rada tvrdé syry, no zvykla som si všímat zlozenie, jem podla mozností bez farbív a éciek. Bezne samotné vajcia nejem, do kolácov ich pouzívam. V case ocisty som casto  jedla bielu ryzu (natural mi velmi nechutila) a málokedy zemiaky. Viac som mala na to chut. Teraz, po rokoch je to skor  opacne, casto jem zemiaky so zeleninou. Casto som to robievala aj tak, ze som dala do pekáca zemiaky na kúsky, roznu zeleninu, nejaké korenie, napríklad bazalku, sol, trochu oleja a dala to upiect. Niekedy to pred dopecením posypem strúhaným syrom a dám zapiect. To len na dokreslenie, ze dá sa aj zo zeleniny urobit chutné jedlo. Teraz málokedy kupujem mrazenú zeleninu. Cervená repa sa stala beznou súcastou mojho jedálnicka. Zeleninu kupujem aj v marketoch, ale ked mám moznost, tak nakupujem na trhoviskách. Jem beznú zeleninu: mrkva, uz spomínaná cervená repa, cuketa, brokolica, cibula, cesnak, petrzlen, zeler…Samozrejme, aj ja mám zeleninu, ktorú nemám rada a nejem ju. Snazím sa vyhýbat umelo vypestovanej zelenine v zime a priznám sa, ze ked vidím pri niektorej zelenine urcitú krajinu povodu, tak kupujem jedine v prípade núdze. Uz aj mne sa stalo, ze som kvoli hnusnej chuti zeleninu vyhodila, i ked vyzerala dobre. Alebo mi po surovej zelenine bolo zle. V oboch prípadoch to bola mrkva a ktovie cím bola hnojená. Ovocie a  kolko ovocia? Tolko, kolko si ziada vaše telo. Niekedy mi stací 1-2 kusy za celé dopoludnie. Ked mám organizmus viac znecistený z predošlého dňa, tak telo si pýta viac ovocia. Ak budete pocúvat svoje telo, tak ono vám napovie. Naozaj je dost inteligentné, aby vám napovedalo, co chce.  V lete jem aj nektarinky, broskyne, marhule, jahody…Zálezí podla dostupnosti, chuti  a ceny. Mozno si poviete, ze je to drahé stravovanie. V zaciatkoch choroby alebo ked máte telo velmi znecistené, tak mňa to stálo dost peňazí. Ale zijem a pohreb tiez nie je najlacnejší. Ešte v zaciatkoch som i uvedomila základnú vec: ked zomriem, tak peniaze potrebovat nebudem. A ked sa vyliecim, tak si ich znovu zarobím. A kolko stoja lieky a prípadne dalšia neefektívna liecba? Okrem toho ušetríte za mäso, co nie je lacné. Mám kamaráta, ktorý je vegetarián, stravuje sa fakt zdravo za 900 Kc mesacne. Áno, cítate dobre. U neho si to vynútili financné pomery, ale zvláda to fakt v pohode a je chutne. Viem, ze v Cechách sú ceny potravin nizšie, takze na Slovensku by to bola vyššia suma. Ked je telo slušne precistené, tak si pýta menej jedla. Hovorím to z vlastnej skúsenosti: po 2 mesiacoch som zrazu potrebovala menej jest. V zaciatkoch choroby som fakt jedla velmi vela. Bolo mi zle a tak som sa snazila si dodávat energiu velkým mnozstvom zdravej vegetariánskej stravy. Na zaciatku som mala takú naivnú predstavu, ze si vycistím telo surovou stravou. A potom sa vrátim k povodnej strave, ked uz budem mat dobré výsledky. Preto som si kontrolovala výsledky testov a zaujímala sa o ne. Boli tam aj informácie, co je v norme, tak to bolo pre mňa jednoduchšie. Lenze to som sa velmi mýlila, ze to tak lahko pojde: ze sa len tak mozem vrátit k beznej strave. Gersonova terapia ma v mnohom zaujala, i ked ja som v tom case uz mala inuitívne vytvorený sposob stravovania. Takze nevidela som dovod ho menit, pretoze Gersonova terapia je zlozitejšia. No je tam vela zaujímavých a podla mňa aj pravdivých informácií. Súhlasím s tvrdením, ze Gerson patrí ku géniom, ktorých svet nedocenil. K liecbe rakoviny sa dostal náhodou. Ako lekára ho ucili, ze na kazdú diagnózu je vhodný iný sposob liecby. Ako mladý lekár trpel hroznými migrénami a klasická medicína mu nevedela pomoct. Tak zacal experimentovat so stravou. Zistil, ze po neslanej vegetariánskej strave mu tie bolesti ustúpili. Tak zacal predpisovat túto dietu i svojim pacientom na migrénu. Jednému z jeho pacientov po tejto diéte zmizol i lupus (kozná tuberkulóza, ak sa nemýlim). Tak zacal predpisovat tuto diétu i pre pacientov s lupusom. Napadli ho za to kozní lekári a dali na súd. Sudca sa ich spýtal, ci vedia liecit lupus. Odpovedali mu, ze nie. Tak im na to sudca povedal, ze nech dajú doktorovi Gersonovi pokoj. Neskor za Gersonom prišla pacientka, ktorá mala pokrocilé štádium rakoviny zalúdka. Odmietol ju, ale ona naliehala, tak nakoniec súhlasil a na vlastné riziko to skúsila s jeho dietou. Vyliecila sa. Tak zacal doktor Gerson svoju lekársku pút ohladne liecby rakoviny. Bol Nemec a Zid. Lenze po napadnutí Nemecka Hitlerom musel opustit Nemecko. Jeho kolegovia skoncili bud v koncentracných táboroch alebo niektorí robili aj pokusy na ludoch v koncentrákoch. Takze nemal  na výber. Odišiel do USA, kde vo svojej práci pokracoval. Po case mu znemoznili prácu i v USA, mocná farmaceutická lobby. Iróniou osudu je, ze az 2 mesiace po jeho smrti mu ponúkli clenstvo v jednej americkej lekárskej (vedeckej) spolocnosti. Zomrel koncom 50-tych rokov minulého storocia a az v polovici 70-tych rokov jeho najmladšia dcéra Charlotte otvorila kliniku v Mexiku, kde liecia pacientov Gersonovou terapiou doteraz. Toto všetko som vám o Gersonovi písala hlavne preto, aby ste pochopili, ze na to, aby boli prírodne terapie, ktoré skutocne liecia rakovinu prístupné, nie je vola farmaceutického priemyslu. Ten to nedovolí a pouzíva všetky prostriedky k tomu, aby tieto terapie zakázal. Ved v USA nie je oficiálne dovolené liecit rakovinu inou ako chemickou cestou. V brozúrke o Gersonovej terapii od Beaty Bishop som sa docítala, ze viacerým lekárom, ktorí liecili prírodnými terapiami bolo znemoznené pokracovat v práci lekára. Títo lekári boli casto odpísaní oficiálnymi lekárskymi kruhmi. Takze sa necudujte, ze liek na rakovinu sa oficiálne nevynašiel. Pretoze výskumy casto financuje farmaceutický priemysel, tak to nedovolí, aby tieto terapie boli uznávané všeobecne ako úcinné a bezne prístupné. Ak si podrobne precítate knihy od Virapena, bývalého riaditela jedného farmaceutického koncernu, pochopíte, ako to vo farmácii funguje. Zázracnú tabletku na rakovinu chemického zlozenia nejde objavit, tá vám imunitu nevylieci. Rakovina je totiz podla Gersona porucha imunity. A tá ked sa napraví stravou, tak telo si s nádorom poradí samo. Súhlasím s tým, potvrdené z vlastnej skúsenosti. Samozrejme, neraz som za tých vyše 13 rokov zdravé stravovanie porušila. Podstata je v tom, ze prvé 2 roky som zdravé stravovanie dost dodrzovala, ak nepocítam cistú cokoládu a sladkosti. Prvé 2 mesiace boli prísne az po 5 mesiacoch som našla odvahu dat si mäso. To som rýchlo pochopila, ze ak sa vrátim k mäsu a povodnej strave, tak mozem rýchlo skoncit na cintoríne. Myslím to úplne vázne, mne sa poriadne zhoršilo zdravie po návrate  k beznej strave. Az po 3 rokoch som mala vnútorný pocit, ze na tuto diagnózu neumriem. Po tých 3 rokoch som obcas  si dala aj mäso, rozne nezdravé veci ako napríklad majonézový šalát, ktorý som zbozňovala. To som automaticky pocítila menšie ci väcšie výkyvy. Ak sami spoznáte na vlastnej kozi, co znamená cítit sa vo svojom tele dobre a mat aj culú mysel aj po jedle (co po beznej strave som nemávala), tak nebudete mat záujem sa vrátit k povodnej strave. Ak aj clovek obcas zhreší, tak telo si poradí a zvládne to. Len to nesmie byt pravidlo. Všetci chápeme, ze ak clovek si kúpi auto Mercedes, tak ked do neho dá kyselinu sírovú s vodou, tak asi mu na ňu jazdit nebude. Preto sa do neho snazí kupovat kvalitné palivo, aké je urcené do tohto auta. To isté platí aj pre naše telá. Tiez do nich nemozme cpat piate cez deviate, 2 – 3 chody behom 2-3 hodin a cudovat sa, ze nám je zle, cítime sa tazko. Nemám pravdu? Ved casto som sa aj ja pred kolapsom stravovala tak, ze som zjedla polievku, hlavné jedlo a zákusok. To všetko sa v tele pomieša a trávi spolu. Takze necudo, ze moje telo si povedalo dost a vynútilo si zmenu. Verte mi, ze zmena jedálnicka nie je ziadna hroza, skor cloveka posunie dopredu. Myslím, ze jedným z velkých problémov je, ze moderná medicína oficiálne neuznáva velký vplyv stravy na zdravie cloveka. Aspoň ja mám túto skúsenost. Napríklad pri Gersonovej terapii pacientky uviedli, ze všetko si museli platit sami, lebo zdravotné poistovne v týchto štátoch to nepreplatili. Dokonca Beata Bishop musela dat aj výpoved v práci a tak sa liecit. To je fakt nefér, ze nemala nárok vo Velkej Británii v tom case na nemocenskú. Pritom sa vyliecila. I toto moze byt problém, ze mnoho pacientov nemá odvahu skúsit tieto terapie, ktoré fakt vyliecia, ak chce aj pacient. Bez odhodlania pacienta to totiz nedokáze nik, nikoho nemozte nasilu vyliecit, ak tomu neverí a prípadne rezignuje. Svoje názory do diskusie píšte, prípadne i na mail. Od stredy by som mala byt uz na maili pravidelnejšie, tak sa budem snazit reagovat vcas. A ospravedlňujem sa, ze na povodnú diskusiu som ešte poriadne neodpovedala. Povinnosti mi to nedovolili, tak sa na mňa nehnevajte [IMG::-)] . Samozrejme doplním aj slubované laboratórne testy. magda.nadzamova@gmail.com   *Dostala som mailom zaujímavú otázku, ze kedy to vlastne zacalo. Myslím tým rakovinu v mojom tele. Dnes uz viem urcite, ze dlhé roky predtým. Napíšem v tejto casti aj svoje skúsenosti ohladne psychickej ocisty pri rakovine. * Na zaciatok chcem ešte podotknút, ze som doplnila slubované laboratórne testy. Sú volne prístupné, bez hesla na tejto adrese : *http://ulozto.cz/xfeaDGT/testy1234-rar* *Zoznam testov a konkrétne hodnoty sú na konci tohoto clánku, plus kópie niektorých vyšetrení.* Vo filme o rakovine, ktorý som spomínala v 1. casti,  sa uvádza, ze *rakovina sa moze vyvíjat aj 10 rokov. U mňa to zacalo v 14 rokoch a skolabovala som, ked som mala 30 rokov.* Uz pol roka pred kolapsom moje telo velmi rázne  dvomi abscesmi naznacovalo, ze “nieco” nie je v poriadku. Lekári nehladali v tých abscesoch ziadnu prícinu, tak som ju nehladala ani ja. Nestála som im ani za to, aby mi dali urobit krvné testy a zistili, preco sa to vobec deje. Chirurgicky mi to vycistili a nic viac ich nezaujímalo. Vobec im nevadilo, ze abces sa mi opakoval na tom istom mieste cca po pol roku. A cca jeden  mesiac po 2.abcesi som skolabovala úplne. *Neverím, ze to boli náhody, lebo telo funguje ako celok. Na to clovek nepotrebuje študovat medicínu, aby to pochopil. * *Do 14 rokov som sa stravovala ako väcšina ludí.* Jedla som všetko dostupné, avšak moja mama si dost potrpela na domácu stravu. Takze sme chovali sliepky, kacice, husy, morky, zajace, prasatá (2 x rocne sme robili zabíjacku). Mali sme záhradu, kde sa pestovali zemiaky, zelenina a ovocie. Domáce mlieko na tvaroh sme kupovali od susedy, ktorá mala kravu. Sliepky a prasatá sa krmili kvalitnejšou potravou, napríklad pre prasatá sme kupovali denne 2 litre mlieka a pestovali kŕmnu repu. *Nebola to ideálna strava, ale domáca.* Bolo v nej vela aj domácich konzervovaných potravín (nakladaná zelenina, kompóty, dzemy, domáce pašteky, udené mäso), *ale minimum chemických polotovarov*. Kombinácia potravín bola obcas príšerná: napríklad fazulová polievka a za tým makové rezance. I fazula, i mak sú pre mňa tazké na trávenie, a ešte spolu?! Az teraz si uvedomujem, ako mi zabehaný systém stravovania postupne nicil organizmus a peceň. *Unavená som bola z tejto stravy dlhé roky, ale odkial som mala na to príst, ze to je únava z nesprávnej stravy?* Myslela som si, ze to je stresom, ktorý má kazdý. Ved som sa stravovala ako všetci. A okrem toho som nepoznala, ako sa má clovek cítit, ked je skutocne zdravý. Ten pocit mi bol cudzí a myslela som si, ze to, ako sa cítim, je normálne. Od 14 rokov som zila na internáte, takmer 500 km od domova. Takze som sa stravovala tam. Doteraz si pamätám na tú príšernú kombináciu: polievka, bravcové mäso, knedlík, kyslá kapusta, k tomu ako nápoj mlieko a nakoniec jablko. Toto všetko sme casto dostávali na obed, v takejto kombinácii.  Ja som s touto kombináciou potravín mala problém pri trávení, ostatní to zjedli v pohode. Nakoniec som si “zvykla” aj ja a zjedla. *Ved ma ucili, ze zjest sa má všetko a aj v médiach som mala casto ten dojem, ze “hrdina” je ten, kto zje všetko.* A ten dojem mám doteraz. Mnohé “osobnosti” sa tým chvália, ze zjedia všetko, aj nezdravé jedlá. Ked som si kdekolvek dovolila stazovat, tak som bola na vine ja a nie to jedlo. Lenze od tej doby nastali “tupé” bolesti v bruchu, ako keby som mala v zalúdku kameň. Dnes viem, ze  to nebol zalúdok, to ma bolela peceň, celé roky. Plus únava. Ked k tomu pripocítam ešte to, ze som casto ako dieta mala zápal priedušiek a samozrejme ma “kŕmili” mnozstvom liekov, co tiez nenapomáha peceni, tak na problémy s peceňou som mala “zadeláno”. Takze páni doktori: *nie je jedno, co clovek jedáva a nie je jedno, kolko liekov je nútený uzívat.* Moj otec sa snazil poprosit detskú lekárku, aby ma s tými prieduškami poslala aj na liecenie, ale pani doktorka sa vyhovorila, ze to nie je potrebné a ze to by som potom musela chodit kazdý rok. Áno, kazdý rok by mi štát z našich odvodov preplatil pobyt v Tatrách, co by malo urcite väcší efekt ako “kŕmit” ma liekmi, ktoré mi nepomáhali. Takze týmto dakujem aj detským lekárom, ze mi intenzívne nicili peceň a nikdy na to neupozornili, ze to je škodlivé. Asi mali v tej chvíli pocit, ze mi pomáhajú, však?! Priznám sa, práve z týchto detských cias mám dost velký odpor k návštevám lekára. V cakárňach lekárov som sa nasedela v tých casoch viac ako dost. Pokial k lekárovi nemusím, tak tam nejdem. Takze páni doktori, hypochonder nie som, aj ked ste sa mi to snazili dokázat. Lenze tie odvody do zdravotnej poistovne povinne platit musím, preto pozadujem, aby bolo povinnostou lekárov pacienta vyliecit smerom k zdraviu a správat sa k nemu ako k rovnocennému partnerovi. Ved predsa ide o zivot a zdravie pacienta a nie o Váš, páni doktori*.  Casto mám však pocit, ze mnohí lekári sa stavajú do pozície polobohov, ktorí všetko o zdraví vedia. A ak to oni nevedia, tak si s tým neporadí nikto.* Ale poradí, tak ako ja som si poradila s rakovinou. Poznám aj výnimky, poctivých a slušných lekárov, len je ich málo. Vrátim sa k jedlu. Dovolím si podotknút, ze po rokoch, ked som bývala uz sama, tak som sa snazila zvyknút si jest všetko. Napríklad som si urobila veceru bravcové mäso s ryzou. Jedla som to s odporom, ale bola som presvedcená, ze jest sa má všetko. Takéto “informácie” sa na mňa hrnuli z kazdej strany a myslela som si, ze to tak je správne a ze chyba je vo mne. Tak si musím na tieto jedla zvyknút.  Podotýkam, ze to bolo kvalitné mäso z domácej zabíjacky a urobila som si ho chutne. Lenze ja som celkovo bravcové mäso “nemusela”. *Dnes viem, ze to je blbost jest všetko a v pohode si v jedle “vymýšlam” a vyberám. Jem len to, co mi chutí a zároveň robí dobre po zdravotnej stránke.* Dnes uz nemám pocit, ze som exot, ked nejem všetko. Ale vtedy som vdaka propagande ten pocit mala. Bála som sa trcat, byt iná, svojská. Po roku 1989, ked zacali vychádzat rozne zaujímavé knihy, tak som sa v knihe o delenej strave docítala, ze *ak clovek nesprávne kombinuje jedlá, tak telo produkuje pri trávení “alkohol”, ktorý má horší vplyv na peceň ako bezný alkohol*. Ospravedlňujem sa, ak to nie je napísané presne, ale podstata je vystihnutá. Obcas som s delenou stravou zacala, hlavne dopoludnia ovocie. No nebolo to pravidelné, nic ma k tomu nenútilo. Mala som sice dlhodobú a pravidelnú únavu, ale uz len hovorit o tom znamenalo, ze ma pošlú na psychiatriu. S tým som sa u lekárov stretla: ze to mozu byt zalúdocné vredy  a bez vyšetrenia mi napísali preventívne lieky na túto diagnózu. A ešte som dostala otázku, ci mám stres a ci chcem nieco na ukludnenie. No *nikto z lekárov mi nevysvetlil, ze zdravá výziva je základ zdravia*. Mnohí “múdri” ludia budú namietat, ze toto som predsa mala vediet. Ale, ale… A preco potom v takej špickovej jedálni ako bola na vstupnom areáli jedného hutníckeho kombinátu varili také nezdravé jedlá na obed? Okolo roku 1998 (neviem presne rok) uz varili aj jedno makriobiotické jedlo denne, ale mne makrobiotika “nesedí” a mám k nej výhrady. Ale len jedno jedlo bolo akoze zdravé, ostatné jedlá bola klasika, aká sa varí aj inde. Pravda je taká, ze väcšina ludí má rada nezdravé jedlá a k tomu sa prisposobujú reštaurácie a jedálne. Ono to ani nejde niekomu nasilu vnucovat zdravé jedlo. Proste jedla som to, co väcšina ludí na Slovensku. *Dnes uz  viem, ze všetky zdravotné problémy mali základ v nesprávnej strave a v chemických liekoch!!!* Pred rokmi, ked som sa stazovala od roku 1995, ze mi je zle, tak by stacilo, keby mi lekár nepredpísal ziadne chemické tabletky, len ma poslal na maródku na 2-3 týzdne, aby som si dobila baterky (v práci to vtedy nešlo), povinne “naordinoval” surovú stravu z ovocia a zeleniny. Telo by sa spamätalo a nemusela som skolabovat v roku 1998 a byt potom na maródke 5 mesiacov. To ma ešte poslali chorú do práce, páni “odborníci” lekári. Keby to robili poctivo, maródka by trvala podstatne dlhšie. *Z ich nedbanlivosti som musela pracovat chorá a pomáhat si v práci velkým mnozstvom ovocia. Aby som vobec prezila, vydrzala a celkom sa vyliecila.* Doteraz si pamätám pobavenú poznámku mojho vtedajšieho kolegu, ktorý mi povedal, ze mňa by radšej šatil, ako zivil.  Ja som sa na tom zasmiala a skonštatovala: “Ale zijem a pohreb tiez nie je najlacnejší.” Fakt som jedla vela ovocia. A to, ak som sa v prítomnosti urcitých osob cítila podrázdená a unavená, tiez nie je moja chyba. Mám len silné vnímanie na energie iných ludí. To znamená, ked musím spolupracovat alebo sa dlhodobo pohybovat z blízkosti zákerných a zlých ludí, tak sa cítim aj ja zle. Intuícia bije na poplach, ze nieco “nesedí” a na tohoto cloveka si mám dávat pozor. Oberá ma to o energiu a to ziadny liek nevyrieši. Riešit by to mali tí zákerní ludia a zmenit sa. *Ja mám skutocne silnú intuíciu a som za to vdacná. Velakrát mi v zivote “zachránila kozu”.* *Existuje jeden krásny citát o tom, ze zlo moze na tomto svete  zvítazit len vtedy, ak dobrí ludia nic nerobia.* Príliš pravdivý. Mnohí mi mozu oponovat, ze mám pozitívne mysliet a to stací. Snazila som sa pozitívne mysliet, ale nic sa nezmenilo. Akurát som skolabovala, lebo namýšlat si, ze pozitívne myslenie tento svet zmení, je absurdita. *Tento svet zmení k lepšiemu to, ked zacneme vnímat skutocnú realitu a zacneme to zlepšovat. Nic  iné to nedokáze.* Zazila som to na vlastnej kozi mnohých “pozitívne” mysliacich ludí. Oni síce tvrdili, ze pozitívne myslia, ale ja som pochopila, ze myslia len na seba a všetko robia len pre vlastné pohodlie. Casto sú vypocítaví (Cesi tomu hovoria vychcaní) a je im to jedno, ze tým potlacujú práva iných. Práve preto som bola jeden cas velmi alergická na spojenie “pozitívne myslenie”. V Prahe som bola na viacerých prednáškach na tento “sposob” a málo z nich bolo skutocne kvalitných. Obcas  som mala pocit, ze prednášajúci sa snazia posluchácom nahovorit prázdne frázy a polopravdy. Preco som na tieto prednášky chodila? Lebo som si myslela, ze sa dozviem nieco nové a ze všetci prednášajúci sú  skutocné osobnosti. Ale bolo medzi nimi aj pár kvalitných ludí. Len pozitívne myslenie nestací, je potrebné sa postavit proti zlu a snazit sa to zlepšit. Mám pocit, ze mnohí propagátori pozitívneho myslenia skor problémy ignorujú a myslia si, ze sa svet zlepší len tým, ze si dajú na oci ruzové okuliare a realitu  si prikrášlia. Svet sa týmto sposobom nezlepší a okrem toho, zivot je i o riešeniach problémov, o konkrétnych cinoch, nielen o pozitívnom myslení a nerobení nic viac. Niekedy to skutocne znamená postavit sa zlu a bojovat. Nikto na tomto svete nezije bez problémov. Kazdý má nejaké starosti, niekto väcšie, niekto menšie. Ja ich teraz mám dost velké, ale verím, ze o pár rokov to bude ovela lepšie. Tých roznych kníh som po neznej revolúcii precítala mnoho. No mnohé boli také, ze ma neskor demotivovali, lebo ma tlacili k tomu, co mi “nesedelo*“. Ja potrebujem mat pocit, ze to je to “pravé orechové”. To mi poskytli len knihy od amerického lekára menom Brian L. Weiss. Jeho knizky sú vynikajúce a skutocne je to to najlepšie, co som v zivote cítala. Sú to informácie z praxe, nielen teórie.* *V ceštine vyšli 4 jeho knihy, vydalo ich vydavatelstvo Metafóra. Jedna jeho kniha je prístupná na adrese: * *http://ulozto.cz/x2jjuFz/b-l-weiss-jedna-duse-mnoh o-tel-zip* Raz som cítala jednu úvahu o tom, ze za jedným pánom prišla zena a povedala mu, ze sice sa snazí rozmýšlat pozitívne, ale nedarí sa jej. On jej na to povedal, ze najviac pre seba urobí vtedy, ked si bude liezt na nervy, ked bude so sebou nespokojná. Pretoze ju to bude motivovat zlepšovat seba, bude na sebe makat. Skutocne ma to zaujalo, je v tom kus pravdy. Myslím tým konkrétne uvedomit si svoje klady, ale aj zápory a tie zápory sa snazit zlepšit. Pretoze ak clovek zacne byt spokojný, to znamená, ze mu daný stav vyhovuje a nechce nic menit, zlepšovat. To je cesta dozadu, bez ohladu kolko rokov clovek má. *Clovek sa má vyvíjat a zlepšovat po celý zivot.* Na tomto svete nie sme len preto, aby sme mali len dost peňazí, postavili dom, mali “postavenie”, ale aj preto, aby sme z neho odišli lepší ako ked sme na neho prišli. To znamená urobit aj dobré skutky pre iných, skutocne dobré skutky, pomoct druhým vtedy, ked potrebujú. Mnohí mi budú oponovat, ze oni pomáhajú. Ja mám pocit, ze mnohí pomocou nazývajú aj manipuláciu a vnucovanie názorov, ktoré druhým skor uškodia, ako pomozu. Pripomínam, ze sú to moje skúsenosti a ak má niekto iné, plne to rešpektujem. Tak prosím nech on tiez rešpektuje moje*. Lenze tu je velké ALE. Ak totiz vypukne akákolvek choroba telo nám hlási, ze je nutné nieco zmenit. Pri kazdej chorobe ide nielen o stravu, vonkajšie vplyvy napríklad ovzdušie, voda, ale aj o psychiku. * Samozrejme nejde dat všetko v skratke do jedného clánku v blogu, i ked som zistila neraz zo svojho okolia, ze mnohí ludia sú tak pohodlní rozmýšlat, ze majú najradšej všetko v skratke a jednoduché. Aj ked je to len povrchné riešenie a nic to nevyrieši. Aby nedajboze nemuseli premýšlat. Tak to je ich problém, ked niekto má s tým problém premýšlat v súvislostiach a obetovat tomu cas. Ja nikoho do nicoho nútit nebudem, ani nechcem. Ja chcem ukázat len cestu tým, ktorí chcú a majú o to záujem sa vyliecit, nielen sa neefektívne liecit a nakoniec v krutých bolestiach zomriet. To nejde zhŕnút do 10 viet. Ja som dost poctivec, aj v práci, aj pri písaní týchto informácií. Pred rokmi som v slovenskom casopise Zdravie cítala jeden zaujímavý clánok o tom, ze ku kazdému orgánu v tele cloveka nálezí konkrétna psychická prícina. Nemám ho okopírovaný, ale pamätám si, co som si precítala o peceni. Clovek, ktorý má chorú peceň je schopný kazdému odpúštat, okrem seba. Ked som si to precítala, tak mi napadlo: ved to presne sedí na mňa. Predpokladám, ze sa objavia ludia, ktorí budú rýpat, ze toto je moj problém a naco to spomínam. Lenze na tomto svete nie je nikto ideálny, vobec nikto. Ani vy, kritici, takze pozametajte si najprv pred svojim prahom. My všetci sme sa sem prišli ucit. Preto si myslím, ze peceň moze byt viazaná na odpúštanie. Cítala som, ze ak niekoho bolí noha alebo kolená, tak to znamená, ze ide nesprávnym smerom. Ak niekto ma problémy so zalúdkom, tak mu takzvane “niekto lezí v zalúdku”. Bolavý zlcník znamená zlost na niekoho, co sa týka hlavy, tak tam je to o zmene myslenia. Verím, ze to nemusí platit na kazdého. *Podstata je, ze kazdá choroba má aj svoju duchovnú prícinu a kazdý clovek by si mal uvedomit, ze aj toto je potrebné zlepšovat. Len samotná zdravá strava nepomoze, neskor sa musí pridat aj psychická ocista.* Ja som si ju robila sama. Takisto sa clovek nevylieci, ak na na zdravú výzivu bude pozerat ako na nieco odporné a jest to len preto, ze musí. To odpúštanie sa ucím doteraz. Myslím tým odpúštanie sebe samej. *A aby to nebolo také jednoduché, tak asi pol roka som pochybovala o tom, ci som si zaslúzila takú šancu vrátit sa naspät na tento svet. *Pretoze podla bohuzial blbých ludských pravidiel by som tu šancu urcite nedostala.* Väcšina ludí namiesto toho, aby si zili vlastný kvalitný zivot, tak len posudzujú ako by mali zit iní.* Namiesto toho, aby si pozametali pre vlastným prahom. Chcete mi povedat, ze azda nemám pravdu? Ved stací si uvedomit tie nezmysly, ktoré sú dennodenne omielané. Napríklad: *- ze všetci by mali jest mäso, lebo clovek potrebuje zivocíšné bielkoviny. Nezmysel, zijem bez nich s malými prestávkami 13,5 roka a som zdravšia ako kedykolvek predtým.* *-ze mlieko a mliecne výrobky sú velmi dolezité v strave cloveka. Další nezmysel. Mne je práve po nich zle a tvrdé syry jem len obcas.* To Vám uz nikto nepovie verejne, ze práve do týchto výrobkov sa pridáva vela škodlivých vecí: napríklad Écka, taviace soli, farbivá…*Ono Vám to nemusí uškodit hned, po prvom uzití, ale ked to jete pravidelne, tak to škodí po troche a na koniec sa to nazbiera a telo skolabuje na nejakú chorobu. *Niekomu skolabuje srdce, niekomu zalúdok, zlcník, niekto dostane rovno rakovinu. To boli len informácie o strave. Teraz si vezmem to, co mi bolo omielané dlhé roky: *ja tomu hovorím zivot na vonkajší efekt. Nezijeme skutocne, len hráme divadielko pred ostatnými, ze sme štastní.* Takto som zila pred chorobou aj ja, pretoze ma k tomu ucili, stále sa takto zilo a nútilo ma k tomu aj okolie: v práci, známi, susedia a pod. *Rakovina sposobila to, ze som s tým v case kolapsu prestala.* Spomeniem jednych svojich známych. Tí sa mi napríklad chválili, ze si kúpili nový koberec, neskor ze si kúpili na pozicku novú kuchynskú linku za 80 000 Sk, potom kde boli na dovolenke a ako im tam bolo dobre. Co všetko dostali na Vianoce, na co boli v divadle, ako bolo na plese… Casto som mala pocit, ze mi vlastne tým dávajú najavo, ze aby ma uznávali, tak aj ja musím íst na dobrú dovolenku, aj ja musím mat všetko tip-top v byte a kuse sa tvárit, ako mi všetko v zivote funguje. Bol to taký “pretlak”, ze som nevládala. Pritom som si uvedomovala, ze ta rodina nie je štastná: manzel sa snazí co najviac zarobit a všetko zabezpecit hlavne preto, ze ho k tomu zenie manzelka. Ako trefne poznamenal jeden spolocný známy, ze tam to drzia pokope deti a a majetok. Lenze ja som v case pred kolapsom bola presvedcená, ze chyba je vo mne, ze sa im musím vyrovnat, aby ma uznávali. Nie zeby mi na tom zálezalo, ale *chcela som do prostredia, kde som zila “zapadnút”, zbytocne netrcat*. Co je s mojou povahou tazké, pretoze ako hovorí jeden moj známy, ze ja som nezaškatulkovatelná. *Skutocne som originál. Vo všetkom.* Takze *kolaps sposobil u mňa automatickú zmenu myslenia. Uz som nemala energiu zit na vonkajší efekt, prisposobovat sa všetkým okolo (*známym, v práci, v rodine…). Energiu som venovala tomu, aby som sa uzdravila a dodávala si skutocne pozitívne myslenie. Nie také “vypocítavé”, aké má vela ludí. *Zacala som si v praxi uvedomovat, ze existujú veci medzi nebom a zemou a ak mám prezit a zostat na tomto svete, tak sa to stane,* bez ohladu na to, ako budú jednat páni doktori. *Len si to musím urobit po svojom, neprisposobovat sa tomu, ako so mnou manipulujú ostatní.* Manipulácia, to je to správne vystihnutie a prisposobivost. *Mám taký pocit, ze práve rakovina je o tom, ze clovek potlacuje pocity a prisposobuje sa okoliu, ze ten clovek je málo priebojný. Aspoň u mňa to takto bolo.* Ak to u niektorého chorého na rakovinu je inak, rešpektujem to. Podstata je v tom, ze kazdá choroba znamená, ze telo si povedalo dost a je potrebné nieco zmenit. U rakoviny je to okrem stravy aj zmena myslenia. Pretoze kazdý clovek je originál a kazdý máme aj nejakú intuíciu, niekto vo väcšej miere, niekto v menšej, tak doporucujem, aby sa kazdý ňou riadil. To znamená urobil si inventúru vo svojom vnútri, co robil nasilu len preto, ze to po ňom vyzadovalo okolie a podobne. Viem, ze niektoré pravidlá je potrebné dodrzovat, ale zase niektoré ide zmenit. *Napríklad ja som sa prestala stretávat s niektorými ludmi.* Cítila som sa v ich spolocnosti zle, nemala som si uz co s nimi povedat. Ja som bola pred chorobou iný clovek. Ked som sa vrátila po maródke do práce, tak mi aj jedna kolegyňa povedala, ze ako keby sa vrátil iný clovek. Ten pocit som mala aj ja. *To, co bolo pred chorobou dolezité, prestalo byt pre mňa dolezitým. A to, co bolo nepodstatné, zacalo byt pre mňa podstatné. * V prílohách na ulozto.cz je zaujímavá táto informácia. Pozrite si vyšetrenie interné oddelenie 23.11.1998, 2.strana. *Táto strana je dolezitá: je tam uvedené neinfekcné poškodenie heparu (pecene) a zároveň predpísané tabletky Augmentin, ktoré sa nesmú brat pri poškodenej peceni, vyšetroval ma a predpísal mi to MUDr. Peter Bauer.* V tom case to bol lekár z Nemocnice Košice – Šaca. Poznámka na okraj: neskor mi iný internista povedal, ze som dostala silné lieky. Myslel tým tento Augmentin.  Na moju otázku  dr. Bauer, ze preco mi predpísal lieky, po ktorých mi bolo zle a ktoré sa nesmú brat na chorú peceň, mi nikdy neodpovedal. Samozrejme, *mala som dost zdravého rozumu, aby som si leták prilozený k lieku precítala dopredu* a nebrala ani jednu tabletku. Okrem toho som intuitívne vedela, ze prezijem, ak ziadne lieky brat nebudem, uz na zaciatku. Takze nic som ani uzívat nechcela a aj preto som odmietla hospitalizáciu. Ved mi lekári nevedeli pomoct, tak naco ma chceli brat do nemocnice??? *Jedine co mohli urobit, ma nechat v klude zomriet, lebo stav, aký som mala ja, je chemickými liekmi neliecitelný. Fakt lekári nevedeli pre mňa urobit nic, nezachránila by ma ani okamzitá transplantácia pecene. Lebo by som ju neprezila.* Pomoct mi mohla jediná zdravá strava a aj pomohla. Po kolapse mi bolo príšerne zle uz po beznom odbere krvi. Pri prvom odbere 10.11.1998 mi nechcela tiect pri odbere krv, sestricka s tým mala problém. Ledva som došla domov, pretoze cestou som dostávala obrovské kŕce brucha. Bolelo ma celé brucho, nielen peceň. *Peceň ma tú nevýhodu, ze dlho nebolí. Ale ked zacne boliet, tie bolesti sú strašné.* Bola som velmi malátna a zahmlievalo sa mi pred ocami. Skutocne, keby ma niekto vtedy pozoroval, tak som šla ako nadrogovaná (drogy neberiem, nebrala som,  a ani som ich nikdy neskúsila). Doslova mi vonku mŕzli prsty. Sice snezilo, ale sneh sa hned topil, takze teplota bola okolo nuly. Po príchode domov som si asi pol hodinu pod horúcou vodou zohrievala ruky a nešlo to lahko, aby som mala normálnu teplotu rúk. Pritom som zo zúfalstva plakala. *Ale odborníci lekári ma nechali chodit do práce. Tie odvody z platu asi platím len na ich platy a na platy farmaceutov?!  Aby sa oni mali dobre, ale ja ako pacient som nebola dolezitá, aby som dostala maródku prvý týzdeň.* Další odber krvi, po 2 týzdňoch dopadol tak, ze kŕce brucha (bolesti pecene) ma chytili v mestskej doprave. Tak som si dala banán, trochu sa to ukludnilo. Nie som typ cloveka, ktorý by sa týral, tak som sa poucila a pri kazdom dalšom odbere som si cca na hodinu sadla do cakárne u lekára, zjedla banán a pockala si, aby sa moja peceň nasýtila a zároveň ukludnila. Kolapsy po ceste domov sa potom neopakovali.  To len na okraj, ak by niekto bol tak hrozne hlúpy a nepochopil, ze to nebolo len o tom, ze som mala vysoké hodnoty kreatinínu, co je jedovatá látka v krvi, to znamená, ze som mala otravu krvi a inac som sa cítila super. *Bolo to  aj o tom, ze mi bolo skutocne zle!!!* To píšem pre vyrývacov teoretikov, ktorí nezazili také stavy, ako som mala ja na vlastnej kozi, ale kritizovat dokázu. Lekári v mojom prípade nemohli oficiálne robit nic. Jedine, co mohli urobit, mi dávat urobit kazdé dva týzdne krvné testy a nechat ma na maródke. Prípadne dat urobit CT vyšetrenie, ked im oficiálne ultrazvuk nic neukázal. Podla mojich informácii ukázal, len to si povedali lekári telefonicky, lekár z ultrazvuku to nenapísal na papier. Co sú to za sposoby tajit pacientovi skutocnú diagnózu? Viem z viacerých prípadov, ze sa to robievalo, mozno ze aj robí. Tak to je velmi nefér metóda a neludská, pretoze pacienta na rakovinu vyliecit nevedia, predpíšu mu liecbu, ktorá nepomáha a pacient je nútený byt pokusným králikom, len aby zainteresovaní zarobili peniaze. *Mozno ze by bolo lepšie, keby pacientovi na rovinu povedali, ze je lepšie nic nebrat, lebo to situáciu len zhorší a nechat ho doma na zdravej strave.* Lenze to by nikto nezarobil, však?! *Zachránit ma nevedeli, oficiálna medicína mi pomoct nevedela. Pretoze ja som uz nezniesla ziadny liek, moja peceň ho uz nevedela spracovat. *Ked som vzala liek, ktorý bol proti bolesti pri abscesi a zároveň bol aj na bolesti zlcníka a na trávenie, tak u mňa to vyvolalo pravý opak: strašné nechutenstvo, odpor k jedlu a zvracanie zlce. Podrázdilo mi to zlcník a az po case som si uvedomila, ze bolo super, ze som to mnozstvo zlce vyzvracala, lebo inak by mi to otrávilo organizmus. Preto som skolabovala po liekoch. Dovolím si tvrdit, ze tieto moje osobné skúsenosti mozu pomoct mnohým chorým, nielen na rakovinu. Mozu im pomoct v tom, akú *významnú úlohu hrá zdravá výziva v tele cloveka. Dovolím si tvrdit, ze to najdolezitejší faktor* a dalším dolezitým faktorom je aj psychika a vola zvládnut to. *A neprecpávat sa zbytocne farmaceutickými liekmi.* Pouzijem prirovnanie: ked sa chcete prepracovat na olympijské hry, tak musíte trénovat a jest správnu výzivu. Teoreticky  si mozete pomáhat aj nedovolenými podpornými prostriedkami. Na chvílu vám pomozu, ale tie následky potom mozu byt dost zlé. To isté platí aj pri rakovine: musíte vediet, co Vám je a potom urobit maximum pre to, aby ste to zvládli. Samozrejme, musíte krácat správnym smerom. Ak krácate nesprávnym smerom, tak to prehráte, aj keby ste to chceli vyhrat na 200 %. Tým nesprávnym smerom v liecbe rakoviny je chemoterapia, farmaceutické  lieky, ozarovanie… A ešte lekári Vám “neprezradia”, ze sa máte snazit “prepracovat” svojimi výkonmi na tie olympijské hry. *Od Vás sa vlastne pri ich liecbe pozaduje, aby ste sa kŕmili tými nedovolenými podpornými prostriedkami, zanedbávali zdravú výzivu (podla MUDr. Petra Bauera sú to bludy a tým sa nevyliecim) a nic nerobili, teda netrénovali. len poslúchali. Všetci urcite chápete, ze takto sa na olympijské hry vypracovat nedá, ale málokto chápe, ze týmto sposobom sa málokedy dá vyliecit z rakoviny.* Ja nemám záujem nikoho nútit, aby sa liecil štýlom, akým som sa vyliecila ja. Ja len tvrdím, ze toto je cesta k vylieceniu, k trvalému zdraviu.  Ukazujem vám sposob, ktorý mám odskúšaný a cestu, ako to ide. To je vaša vec, ako sa rozhodnete a ci budete po tejto ceste krácat v prípade, ze na rakovinu ochoriete alebo uz ju máte a sa z nej liecite. Rakovina skutocne nie je rozsudok smrti a je vyliecitelná choroba. Je to len porucha imunity a ked sa imunita stravou obnoví, telo si s nádorom poradí samo. *Ja vám mozem ukázat len cestu, no krácat musíte po nej sami, i ked vás mozem povzbudzovat, ale prejst tú cestu za vás nemozem, to musí kazdý sám urobit.* *Mozte mi verit a nemusíte. Ja to, co robím, robím dobrovolne, vo volnom case. Farmácia šíri paniku a má z toho obrovský financný zisk. I ked výsledok je casto katastrofálny. Takze pouzite vlastný zdravý rozum a si vyberte cestu. Je to váš zivot a vaše zdravie. Preto nenechajte za svoj osud rozhodovat druhých, ktorí vám radia za úcelom zisku a vedia, ze to nepomoze vašmu zdraviu.* *Na tejto adrese sú ulozené moje výsledky laboratórnych testov. Je to volne prístupné, bez hesla.* *http://ulozto.cz/xfeaDGT/testy1234-rar* *Upozorňujem na to, ze všetko sa mi znízilo len zdravou stravou, bez akýchkolvek liekov. * *V súbore na ulozto.cz sú tam tieto testy:* *1.testy 10.11.1998, kreatinín 132,4 (CRP skríning pozitívny), norma je 44-80, *mne bolo uz pri hodnotách nad 80 zle. Takze asi tie lekárske “normy” nesedia na kazdého pacienta. *2.testy 23.11.1998, kreatinín 116, 8 (CRP skríning negatívny)* *3.testy 2.12.1998, kreatinín 113,6* *4.testy 4.1.1999, kreatinín 87,1 (CRP skríning negatívny)* *5.testy 20.1.1999, kreatinín 88,7 CRP skríning negatívny)* *6.testy 5.2.1999, kreatinín 83,7* *7.testy 15.3.1999, kreatinín 85,9 + rentgen* (podla “papiera” je všetko v norme, akurát ze mne bolo zle a na CT ma neposlali, lenze ja mám informácie, ze tam nález bol a mala som tak velmi zväcšenú peceň, ze sama som bála) *gastroenterolog *(*konštatoval, ze naco ma tam vobec poslali, ked nie je GE indikácia*, to znamená nemám výsledky, ktoré by poukazovali na zalúdocné vredy) *interne 23.11.1998*, 1.strana *interne 23.11.1998, 2.strana (táto strana je dolezitá: je tam uvedené poškodenie heparu (pecene) a zároveň predpísané tabletky, ktoré sa nesmú brat pri poškodenej peceni), MUDr. Peter Bauer* *lekárska správa 1 (je tam diagnóza hepatopatia), MUDr. Martin Miko* *lekárska správa 2 (je tam diagnóza hepatopatia)* *lekárska správa MUDr. Fircák (je to zaujímavé)* *lekárska správa posudkový lekár (podla neho som bola praceschopná, i ked mne bolo zle a dostávala som z toho dalších 2,5 roka)* *leták: tabletky Augmentin a Bismoral (je tam poznacené, ze sa nesmú brat pri poškodenej peceni)* *nefrológ 2.2.1999* *: podla neho mám oblicky v poriadku. Hlavná “vec”, ze mi internista MUDr. Bauer v novembri 1998 tvrdil, ze mi hrozí umelá oblicka, ak nepojdem do nemocnice. Ak mal toto podozrenie, tak ma mal poslat na nefrológiu hned a nechat toto urcenie na nefrológa! On mal riešit orgány, ktoré rieši interné oddelenie. * *Upozorňujem na to, ze všetky výsledky sa mi znízili len zdravou stravou, bez akýchkolvek chemických liekov alebo vitamínov ci doplnkov v tabletkách. Práve lieky a “umelé” vitamíny v tabletkách nicia peceň, preto som ich nebrala a celých dlhých 13,5 roka sa tomu vyhýbam. Pri mojej chorej peceni by mi lieky nielenze nepomohli, ale by ma zabili. Ved práve po liekoch som úplne skolabovala.* Lieky beriem len v prípade nevyhnutnosti, napríklad u zubára si injekciu pichnút nechám.  Ale zeby som sa “kŕmila” liekmi pri kazdej bolesti, tak to nie. *Mnoho bolestí dokázem vydrzat a postupne vyliecit len stravou. Napríklad bolesti zubov som viackrát riešila tým, ze som pomaly pozula surový cesnak. Pomohlo to.* Pri bolestiach po jedle pri liecbe som to bud len preckala v klude, i ked to niekedy trvalo pár hodín alebo skúsila cviklovú štavu, doma urobenú. *Prestaňte si niektorí mysliet, ze som bolesti nemala: mala a bolo mi dost zle.* Napríklad po 2 rokoch od kolapsu som zazila tak prudkú reakciu po domácich chlebíckoch a domácich kolácoch, ze som sa hrozou sama seba pýtala, co toto má znamenat. Obsah zalúdka skoncil vo WC a ja som bola ešte pár hodín rozklepaná od bolesti brucha. Vydrzala som s bolestami bez liekov celé poobede a do rána sa to ukludnilo. *Vedela som, ze lieky nic nevyriešia, dokonca to zhoršia.* Uvádzam preto, ze i ja zistujem, i kamarát ma na to upozornil, ze mnoho ludí uzije tabletku i pri menších bolestiach. Samozrejme, to je kazdého vec a je mi to jedno. Lenze nech sa potom ten clovek nevyhovára na mňa, ze to, o com píšem, práve jemu nepomohlo. *Bodaj by pomohlo, ked úcinky zdravej stravy nicil “umelými ” vitamínami, prípadne i liekmi. *Ja fakt nemám ani chut, ani záujem nikoho presviedcat, ze sa má vyliecit stravou*. Ja núkam osvedcenú alternatívu, vyskúšanú na svojom tele a 13,5 rokov vlastných skúseností.* Je to azda málo??? *Tabletky fakt len potlacia príznaky, ale prícina sa moze zväcšit a celú situáciu zhoršit.* Ja som s liekmi mala problém dlhé roky. Uz roky pred kolapsom som obcas bola nútená uzit tabletku proti bolesti v práci. Uz po beznom Paralene mi bolo zle. Potom som to robila tak, ze som si dala len polovicu tabletky. Lenze dopadlo to tak, ze bolesti neprestali a mne bolo viac zle: bolesti v zilách na rukách, búšenie srdca, zle do zalúdka. Bolo to horšie ako pre pozitím tabletky. Uz vtedy mi peceň nefungovala a nedokázala spracovat tabletky. *Dovolím si dat odkaz na velmi zaujímavý a šokujúci dokument, pre tých, ktorí budú mat málo casu doporucujem si precítat aspoň strany 28 -30* * http://www.auria.sk/blog/skorumpovana-medicina-a-kolaborujuce-urady* *http://www.ulozto.sk/xQkvhwg/radeji-vidlicky-nez-n oze-dokument-o-zdravi-a-jidle-mp4* *Toto je zaujímavý film o strave, je volne stiahnutelný. *A dúfam, ze nebude zakrátko odstránený, tak ako film o rakovine. Asi to “niekomu” vadilo, ze sa o to postaral, aby ho stiahli. Naštastie, ten film o rakovine je je viacerých miestach, takze nebol problém dat inú adresu na stiahnutie. Oba filmy sú velmi zaujímavé a stoja za to, aby ich ludia videli. Chcem sa podakovat za všetky maily a ospravedlňujem sa, ze na ne odpovedám podla toho, ako stíham. Okrem toho, nemám stály prístup k internetu. Dakujem aj za skúsenosti iných, sú pre mňa podnetné. magda.nadzamova@gmail.com  

S podobnými otázkami ste sa ešte nestretli. Google by vás zaskocil. Chceli by ste pracovat v jednej z najúspešnejších spolocností na svete? Napríklad Google je jedným z najlepších a najziadanejších zamestnávatelov na svete. Pokial sa uchádzaci dostali az na prijímací pohovor, iste boli prekvapení. Vstupné otázky pri pohovore by dali zabrat aj skúseným a šikovným potenciálnym zamestnancom. Sú vskutku iné a s IT biznisom nemajú vela spolocného. Personalista však pozná spôsob, akým úcastník myslí a rieši problémy.    *Kolko by ste si zaúctovali za umytie všetkých okien v Seattle? * Zacat premýšlat, kolko okien sa v Seattle nachádza, nie je správna cesta. Pri tejto otázke platí jednoduchšia cesta. Úcastník by mal odpoved napríklad: „Desat dolárov za jedno okno“.  *[IMG:Snímka: archív]* *Naplánujte evakuacný plán pre San Francisco.* S konkrétnym riešením by ste ani tu nepochodili. Respondent by mal na problém reagovat. Stacilo by jednoducho odpovedat: „Na aký druh katastrofy alebo nebezpecenstva mám urobit plán?“  [IMG:Snímka: archív] *Kolko ladicov pián potrebuje svet? * Znova sa na problém treba pozerat z druhej strany. Postacujúca odpoved by sa mala niest v duchu: „Ak potrebujete raz za týzdeň naladit svoje piano, a ladic pracuje 8 hodín denne, pocas piatich dní pracovných je schopný naladit maximálne 40 klavírov. Teda na 40 pián potrebujete jedného ladica.“  [IMG:Snímka: archív] *Povedzte nám, co je mŕtve hovädzie mäso „dead beef“. * Otázku dávajú uchádzacom o softvérového inziniera. Kazdý obycajný clovek by zacal rozmýšlat o mŕtvom zvierati, co je nesprávne. Tzv. DEADBEEF je hexadecimálna hodnota, ktorá sa pouzíva na oznacenie v programovaní. [IMG:Snímka: archív] *Ste kapitánom na pirátskej lodi a posádka hlasuje, ako rozdelit zlato. Ak bude s vaším návrhom súhlasit menej ako polovica posádky, zomriete. Co spravíte? * Správna odpoved znie: „Rozdelím zlato len medzi 51 percent lepšej a schopnejšej posádky.“ [IMG:Snímka: archív] *Máte osem rovnakých lôpt, no jedna z nich je len o pár gramov tazšia. Problém musíte vyriešit s pomocou váhy, avšak máte len dva pokusy na vázenie.* Pre správnu odpoved treba mat výborné analytické myslenie. Zoberiete šest lôpt a rozdelíte ich na tri a tri. Pokial váha neukazuje rozdiel, ostali vám dve, ktoré uz jednoducho odvázite. Ak sa tazšia lopta nachádza medzi prvými šiestimi, ktoré ste dali na váhu, zoberiete akékolvek dve lopty zo strany, ktorá bola tazšia, a znova ich odvázite. Ak sa tazšia lopta medzi nimi nenachádza, je to tá, ktorú ste museli polozili bokom.  [IMG:Snímka: archív] *Vysvetlite, co je databáza, svojmu osemrocnému synovcovi v troch vetách. * Personalista pri tejto otázke pozoruje, ako ziadatel dokáze vysvetlit komplexnú myšlienku v jednoduchom jazyku, ktorému rozumie kazdý. Správna odpoved by sa mala niest v štýle: „Databáza je stroj, ktorý si pamätá vela informácií o vela veciach. Ludia ju pouzívajú na zapamätanie týchto informácií. A teraz sa chod hrat von.“ [IMG:Snímka: archív] *Kolkokrát sa cez deň rucicky na klasických hodinách prekrývajú? * Pri tejto otázke treba zacat mysliet a konkrétne reagovat. Správna odpoved znie 22 krát. (00.00, 1.05, 2.11, 3.16, 4.22, 5.27, 6.33, 7.38, 8.44, 9.49, 10.55, 12.00, 13.05, 14.11, 15.16, 16.22, 17.27, 18.33, 19.38, 20.44, 21.49, 22.55)     Snad bude teraz menej takýchto prípadov

Šestdesiate roky 20. storocia priniesli bezprecedentnú vlnu uvolnenia a slobodného myslenia na celom svete. Mladí ludia predchnutí duchom slobody zacali experimentovat so slobodou a novými formami spolocenského zivota. Objavil sa obrovský záujem o rôzne duchovné smery, ekológiu, padli hranice a tabu všetkého. Tak, ako pri kazdej búrke, prinieslo to aj rad negatívnych javov, ako drogy, promiskuitu a rôzne sekty, ale ocistný charakter bol nesporný. Blok v myslení západnej civilizácie bol uvolnený a zacala doba skutocného hladania novej alternatívy k súcasnej civilizácii, takej ktorá by nenicila svet ale celistvo rozvíjala cloveka a viedla svet k harmónii a mieru. Od naivných a utopických pokusov spontánne vzniknutých komunít hippies bez pravidiel, spojených len „volnou láskou"  (a drogami), ktoré sa väcšinou aj v krátkom case rozpadli, az po premyslenejšie a rozváznejšie projekty spolocného zivota. V západnom svete zacali vznikat spolocenstvá ludí snaziacich sa zit novým, voci prírode a svetu zodpovedným spôsobom. V nových komunitách sa budoval zámer odlíšit sa od starých pôvodných komunít viazaných len na jedno nábozenstvo alebo ideológiu svojou univerzálnostou a snahou o rovnomerné vyvázenie všetkých 3 pilierov sociálnej trojclennosti, slobody, rovnosti a bratstva. Nové komunity chceli byt postavené na rešpektovaní osobnej slobody jednotlivca, t.j. aby kazdý mohol praktikovat svoju predstavu duchovného zivota a slobody v umeleckom vyjadrovaní, zároveň však za plnej a vedomej úcasti na spolocnom rozhodovaní a na spolupráci v hospodárskom zivote. Nové komunity sa mali stat prvými priekopníkmi budúcej civilizácie.  Skúsme si definovat predstavu, ako by taká ideálna komunita, primeraná súcasnému duchu casu, mala vyzerat. Pravá komunita je samosprávnym celkom. Má plnú právnu samostatnost, je hospodársky sebestacná a riadiace vztahy v nej sú zalozené na priamej demokracii. Ekonomika komunity by mala fungovat na zásadách prirodzenej ekonomiky a úspešne ich uplatňovat v realite. Zachováva sa v nej ideál slobody, t. j. kazdý má slobodu vo viere, myslení, umení, t.j. v jednej komunite môze vedla seba zit hinduista, moslim, zid, bahaista bez toho, aby to rozbíjalo spolocenstvo. Práve naopak, myšlienková pestrost je chápaná ako vzájomné sa obohacovanie. Dalej platí princíp rovnosti, všetci majú rovnaké práva a povinnosti. Moderná komunita, na rozdiel od sektárskej komunity, nemá centralizované vedenie. Konsenzus nahrádza hlasovanie, aby všetci zúcastnení dospeli k takému rozhodnutiu, ktoré by uspokojovalo všetkých. Je to pravdivejšia a konštruktívnejšia cesta oproti princípu rozhodovania sa na základe väcšiny, ked 51% hlasov môze rozhodnút napriek nesúhlasu 49% ostatných. Tí zostávajú potom nespokojní, co brzdí energiu celej komunity. Aj vztahy k vlastníctvu sú iné. Kazdá komunita hladá svoje spôsoby vztahu k vlastníctvu, niekde je preferované spolocné, niekde súkromné alebo kombinácia obidvoch. Všade je však kladený dôraz na vzájomnú spoluprácu a pomoc silnejšieho slabšiemu. Komunita vytvára nový model zivota, kde sa spája ekológia cloveka s ekológiou krajiny. Ekonomika sa stáva ekológiou. Ekonomika tu nie je cielom, ale len prostriedkom. Zmyslom komunít je vytvorenie /novej úrovne sociálneho prepojenia/. Je miestom, laboratóriom nových vztahov, spája ludí so spolocnou víziou. Komunity smerujú k spiritualizácii sociálnej štruktúry. Premena sveta sa nezaobíde bez takýchto komunít. Mnozstvo takýchto komunít sa stáva silou schopnou prispiet k transformácii spolocnosti. Komunitný spôsob zivota je dnes potrebný predovšetkým na reorganizáciu samospráv a ich usporiadanie do rozsiahlych prepojených sieti, ktoré tvoria opozíciu voci štátu. Komunity sa nesmú izolovat, ale postupne prerastat do sociálnej štruktúry. V Európe máme vela vlastných vzorov alternatívneho spôsobu zivota, ktoré nás môzu niecím inšpirovat. Spomeniem štyri najznámejšie komunity, ktoré svojím charakterom najlepšie vystihujú celé spektrum rôznorodosti európskeho prístupu spájajúceho v sebe prvky spirituality, ekológie, priamej demokracie a alternatívnej ekonomiky.  Sú to Christiania, Findhorn, Järna a Damanhúr.            Christiania Uprostred Kodane, hlavného mesta Dánska, sa nachádza dnes uz dost známa komunita Christiania. Od roku 1970 tu fungovala az 900 - clenná komunita ako slobodné mesto, alternatíva k existujúcej spolocnosti, s vlastnou samosprávou, postavená na vzájomnosti a spolupráci. Komunita vznikla ako spontánna iniciatíva v atmosfére doznievajúcich myšlienok 60-tych rokov. Bola to realizácia snov o všeludskom bratstve a porozumení. Zacalo to v roku 1970, ked ludia zacali obsadzovat práve opustené armádne kasárne. Prichádzali sem ludia zo všetkých vrstiev spolocnosti, ktorí prišli vybudovat alternatívny spôsob zivota zalozený na rovnosti a slobode. Názov /Christiania/ dostala podla rozprávkara Hansa Christiana Andersena, pretoze ludia v nej uskutocňovali rozprávku svojho zivota. Cielom Christianie bolo vytvorit samosprávnu spolocnost, kde kazdý jednotlivec je zodpovedný za blaho celej komunity a kde komunita má byt ekonomicky sebestacná. Zástava Christianie je cervená s troma samostatnými zltými kruhmi, co pekne symbolizuje ideály sociálnej tojclennosti - slobodu, rovnost, bratstvo (alebo tiez lásku, mier a harmóniu). Hlavným orgánom komunity sa stalo spolocné zhromazdenie, kde sa diskutovalo o problémoch. Rozhodnutia sa robili na základe všeobecného konsenzu. Jediným všeobecným príkazom bolo: ziadne tvrdé drogy, ziadne zbrane, ziadne násilie, ziadne obchodovanie s budovami alebo obývatelnými priestormi. Obyvatelia komunity zabezpecovali infraštruktúru, starali sa o ekológiu, pestovali umenie. Mali vlastnú medzinárodne preslávenú divadelnú skupinu /Solvognen/. Christiania prevádzkovala niekolko stolárskych a kovácskych dielní, bicyklové obchody, kaviarne, reštaurácie, hudobné nocné kluby. Na komunitu bol neprestajne vyvíjaný tlak zo strany vlády. V roku 2004 im boli zákonom odobraté kolektívne práva. V januári 2006 im vláda navrhla, aby sa transformovali na bytové spolocenstvo s jednotlivými vlastníkmi bytov a aby za prenájom bytov platili trhovú cenu. Komunita to odmietla s odôvodnením, ze tento koncept je nekompatibilný s ich konceptom kolektívneho vlastníctva. Preto vláda pristúpila k násilnostiam. Od decembra 2006 zacala obyvatelov Christianie násilne vystahovávat. Došlo k poulicným zrázkam s políciou a k zatýkaniam 17. decembra 2006 a 1. marca 2007. No nakoniec komunita na základe  podpory zo strany širokej verejnosti si uchovala svoju existenciu.            Findhorn Dalšou velmi známou komunitou je Findhorn na severe Škótska. Komunita vznikla v roku 1962 v chladnej a veternej krajine. Dnes tam stojí záhrada plná zelene. Vdaka kombinácii metód komunikácie s prírodnými bytostami, permakultúry a biodynamického hospodárenia dokázali na neúrodnej pôde vytvorit krásne záhrady, polia a sady. Komunita stavia na kazdodennej fyzickej práci s pôdou, umeleckej cinnosti a pravidelných meditáciách a modlitbách. Vyuzívajú sa tam výhradne alternatívne zdroje energie, pricom sa dosahuje skoro úplná energetická a potravinová sebestacnost. Organizujú sa tam rôzne semináre a kurzy, komunita má vlastnú waldorfskú školu a vlastný druh všeobecne univerzálnych duchovných obradov. Otvorená je všetkým duchovným tradíciám celého sveta, vedla seba tam zijú ludia rôznych duchovných a nábozenských tradícií. Komunita má ale jednoznacne zadefinované základné princípy spoluzitia a komunikácie a má pevne vybudované všetky ekonomicko-právne vztahy s okolím a vládou Velkej Británie. Právne má prisúdený štatút nadácie, ktorej patrí aj všetka pôda komunity. Komunita je financovaná najmä z príspevkov clenov a sympatizantov. Komunita je zlozená z dvoch castí. Prvou je tzv. „otvorená komunita", ktorú tvorí asi 300 ludí, ciastocne bývajúcich v priestoroch komunity, ciastocne v okolitých obciach. Nie sú stálymi clenmi komunity. Stat sa jej clenom totiz nie je vôbec jednoduché, vyzaduje sa dlhé skúšobné obdobie a nový adept musí byt prijatý celou komunitou tak, aby spolu ladili. Jadro komunity, to jest jej trvalí clenovia, tvorí asi 100 ludí, ktorí bývajú, pracujú a zijú v rámci komunity. Cast zeleniny a ovocia sa raz týzdenne priamo predáva odberatelom z okolitých obcí a miest. Je tu aj mnozstvo dielní, kde sa vyrábajú šperky, keramika, drevené plastiky a koberce. Výrobky sa predávajú v miestnom obchode, spolu s literatúrou, zdravými potravinami, prírodnými liecivami. V obchode sa predávajú iba výrobky, ktoré boli vyrobené v súlade so základnými princípmi etiky. Dalším významným zdrojom príjmov pre komunitu je organizovanie najrôznejších kurzov, tréningov a konferencií. Peniaze prinášajú aj návštevníci a turisti. Cast komunity takmer neprichádza do styku s peniazmi, v rámci komunity úspešne funguje aj LETS systém pouzívajúci vlastnú menu.       Järna Trochu iné je švédske mestecko Järna, ktoré nie je komunitou v pravom slova zmysle. Ide skôr o mimoriadnu koncentráciu rôznorodých a individuálnych antropozofických aktivít na jednom mieste. Zo 7500 obyvatelov malého mestecka je az 1000 zapojených nejakým spôsobom do antropozofických cinností. Sídli tam velká antropozofická klinika, vela liecebno-terapeutických centier, waldorfská škola, škola eurytmie, vela súkromných biodynamických fariem, obchodov, knizníc. Nachádza sa tam kultúrno-duchovné centrum umeleckých aktivít, vela súkromných lekárov a architektov venujúcich sa organickej architektúre, vyrábajú sa tam liecivá a kozmetika podla zásad duchovnej vedy. Je tam centrum obce krestanov, sídli tam eko-banka, ktorá financuje na báze solidarity všeobecne prospešné a ekologické projekty. Na rozdiel od Damanhúru alebo Findhornu, ktorých podstata spocíva v budovaní si vlastného systému zivota nezávisle na existujúcom väcšinovom hospodársko-spolocenskom systéme, v Järne ide skôr o premenu existujúceho systému. Järna je príkladom, ako komunita zalozená ako skupina nezávislých iniciatív v rámci  jednej obce ju prerastie a zmení zvnútra. Je to cesta prenikania a premeny a zdá sa, ze aspoň v severských krajinách je dost úspešná. Severské štáty, ako sú Nórsko, Švédsko, Fínsko a ciastocne aj Dánsko a Holandsko, sú príkladom otvorenosti a slobody smerujúcej k stieraniu hraníc medzi tzv. alternatívnym spôsobom zivota a bezným spôsobom zivota. V tých-to krajinách je silná podpora celej spolocnosti, ako aj politikov voci rôznym alternatívnym  iniciatívam a myšlienkam.   kapitola je z knihy  David Sulík : Zodpovedná spolocnost- Alternatívna ekonomika, priama demokracia a komunity ako cesta k spravodlivejšej spolocnosti    www.ekoobchod.sk/zodpovedna-spolocnost-david-sulik.html  

Ani vzdelávanie, ani štátna politika nezmôze príliš vela v boji za lepší zivot na Slovensku. Ludom sa zivot nezlepší len tak akoby zázrakom, šibnutím carovným prútikom.                                            Pokial budú radoví obcania cítat dennodenne bulvárnu tlac, doma si cas krátit sledovaním televízie (úplne je jedno, akú stanicu, aký kanál), pokial sa budú omracovat alkoholom ci inými drogami, len aby zabudli na pre nich krutú realitu, dovtedy nebude pokrok viditelný.   Manzelstvá nefunkcné, kde oko dovidí. Ten dôlezitý zivot sa predsa odohráva v televízii...    „S poctivostí nejdál dojdeš“. Kto toto ceské porekadlo dnes berie vázne? A predsa, aká cast obyvatelov krajiny tomuto uverí, tak práve to bude urcovat smerovanie k blahobytu ci k skaze. Poctivo pracovat, nehladiet len na krátkodobý zisk, mysliet pozitívne. Cím viac ludí si toto uvedomí, tým rýchlejšie bude spolocnost ako celok napredovat. Je to fantastický indikátor stavu národa - cím bohatšia krajina, tým menšie daňové úniky.   Ak si kazdý pracovník na svojom poste, na danom úseku, splní svoje povinnosti co najlepšie, ak sa zacne sústredit na nadobudnutie ozaj dobrého pocitu z vykonanej práce, ak nájde zálubu v pocite z dobre vykonanej práce, vtedy sa zacne situácia významne menit, otvoria sa mu nové brány, nové obzory, ktoré by preňho inak zostali skryté.    Tazko však tomu uverit, napokon asi tak ci tak zvítazí pohodlnost. Potom ostáva len moznost zmeny orientácie štátu na prísne a úcinné vynucovanie poriadku.   Pretoze naozajstná úprimná snaha o zlepšenie spocíva najskôr na kazdom jednotlivcovi. On sám musí vycítit, kedy koná dobre, kedy zle. On sa musí priklonit na jednu z tých dvoch strán. Kazdý si je strojcom svojho štastia. Je na ludoch, co povazujú za štastie. Dnes ide zväcša o úplne pokrivené predstavy.   Lásku, zdravie a blahobyt si treba zaslúzit. A ked tam hore neuznajú, ze si to zaslúzite, nebudete to mat, aj ked by ste sa na hlavu postavili.

Áno, na internete je dnes mozné vidiet úplne všetko. Autentické videá so zabíjaním ludí, ci stovky iných zvráteností. Môzeme túto ponuku prijat a môzeme sa na to pozerat. Avšak negativita, ktorú to obsahuje, nevyhnutne dolahne do nášho vnútra. Zatazí nás a poškvrní nás. Dolahne na nás ako balvan.   Citlivejší ludia dokázu tento dej vnímat a vycitovat. Ale menej citliví, ktorých je väcšina, nedokázu vnímat tieto jemnejšie, temné a nízke negatívne energie a bez toho, ze by nieco tušili, si nimi zatazujú a znecistujú svoju dušu. Znecistujú si ju tak, ako keby ich samotných niekto obhádzal blatom, kalom, ci inou necistotou. A hoci to necítia, v jemnejšej, duševnej rovine je to presne tak.   Väcšina ludí dneška zachováva bezný hygienický štandard a chodia pekne a cisto oblecení. Aké iné by to však bolo, keby sme mali moznost vidiet ich dušu. Ich vnútorný zivot a vnútornú bytost. Museli by sme sa odvrátit s odporom, hnusom a hrôzou.   Na svoj zovňajšok ludia o seba dbajú, ale o svoje vnútro uz dbá málokto. Do svojho vnútra dovolujeme lahkovázne vstupovat najneuveritelnejšej nízkosti, špine, temnote a zvrátenosti. Duše ludí sa svojim vzhladom a „vôňou“ podobajú bezdomovcom, zanedbávajúcim najelementárnejšie hygienické návyky.   Áno, dnes môzeme všetko, ale nie je všetko je pre nás naozaj dobré. Môzeme všetko, ale nie všetko nám prospieva. A to nedobré, to zlé neuveritelným spôsobom poškvrňuje a zatazuje naše vnútro.   Ale ved to nikto nevidí! Nech sa teda do toho nikto nestará!   Omyl! Fatálny a zásadný omyl! V evanjeliách, v súvislosti so správnou modlitbou Kristus povedal: Vy však vojdite do komôrky, zavrite za sebou dvere a tam sa modlite. A Pán, váš Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté, vás potom odmení celkom zjavne.   Ktorý vidí aj veci skryté a odmení vás zjavne!   Niet nicoho, co by mohlo zostat skryté oku Pána! Jeho pohladu neuniknú ani najtajnejšie záhyby našej duše a nášho vnútra, ktoré sa mnohokrát snazíme skrývat i sami pred sebou. Kazdá duša je pred Jeho zrakom úplne obnazená a odkrytá, takze je jasne vidiet aj to najvnútornejšie cítenie i všetky myšlienkové hnutia. A toto všetko, co sa v nijakom prípade nemôze skryt pred zrakom Pána potom On kazdému cloveku odpláca prostredníctvom Zákona spätného úcinku. A odpláca mu celkom zjavne!   Aký clovece si, tak sa ti bude vodit! Aký vnútorne si, taký bude tvoj osud! Tvoj osud je totiz zjavný dôsledok vecí skrytých, ktoré nosíš a ukrývaš vo svojom vnútri.   Môzeš mat aj najdrahšie oblecenie, môzeš sa sprchovat aj dva krát za deň, môzeš mat pestované telo, avšak ak tvoja duša nie je rovnako cistou, ak o cistotu svojej duše nedbáš rovnako, ako o cistotu svojho tela, oko Pána vidí všetku tvoju nízkost, špinu a temnotu, ktorú v sebe nesieš. Jeho neoklameš pekným zovňajškom! On ta vidí presne takého, aký vnútorne si! A to, co vidí ti oplatí! Zjavne, viditelne a celkom reálne!   Pán je spravodlivý! A Jeho spravodlivost berie do úvahy všetko dobré, ako i všetko zlé, co clovek v sebe nesie. Na svete je mnoho dobrých ludí, ktorí by pre svoje dobré srdce a svoje dobré skutky mohli byt povznesení nahor. Mohli by stúpat k štastiu, radosti a Svetlu. Ale nemôzu! Nemôzu, lebo rúcho ich duše je poškvrnené! Lebo to necisté, temné a nízke, cím sa vnútorne pošpinili, ich tahá ako balvan nadol a nedovoluje im stúpat.   Clovece, ocisti rúcho svojej duše! Tak, ako dbáš o svoj zovňajšok dbaj i o cistotu svojho vnútra. O cistotu a ušlachtilost svojho citového a myšlienkového zivota!   Nedovol svoju dušu viac pošpiňovat a poškvrňovat nízkostou, ktorá na teba v tisícorakých podobách dolieha zvonka. Bud ustavicne na strázi ušlachtilosti vlastného vnútorného zivota! Ved temnota striehne iba na to, aby ta poškvrnila a zatazila. Aby ta pošpinila a vtiahla do bahna. Do bahnistého mociara, ktorý ta pomaly pohltí a ty sa v ňom nakoniec udusíš. V biede a hrôze budeš hynút príšernou, pomalou smrtou. Nie len tvoje telo, ale aj tvoja duša bude zahubená! A práve toto je konecným cielom temna, ktoré na teba zákerne cíha všade naokolo.   Ludia spamätajte sa! Nebudte lahkou koristou temnoty, ktorá usiluje o vaše znicenie. Budte na strázi! Lebo v zdanlivej nenápadnosti a všednosti kazdodenného dňa prebieha boj na zivot a na smrt.   Spamätajte sa preto a zacnite vázne bdiet nad cistotou a ušlachtilostou vlastného vnútorného zivota. Ide vám tým o zivot! O celé vaše bytie! Úzkostlivo dbajte o cistotu rúcha vašej duše, pretoze všetko necisté a s necistotou spojené stihne skaza. Pretoze všetko necisté bude znicené mocnou rukou Pána, ktorý je cistotou, vznešenostou a ušlachtilostou samotnou.   Áno, môzeme všetko, ale len v tom dobrom, cistom a ušlachtilom je zivot. Len v tom je radost, štastie a mier. V necistom je však skrytá iba skaza, bolest a smrt.   Clovece, bdej nad cistotou svojho vnútra! Ved ti tým o ide zivot!  

*Cína se dostala na základe výsledku z loňského roku do vedení ve svetovém obchodu. Poprvé v dejinách se Ríši stredu podarilo predstihnout USA. Pricemz drív, nez predpovídali analytici. Podle nich k tomu melo dojít nejdrív v roce 2016. A ted tedy mají experti za to, ze uz za 4 roky se CLR dostane do vedení i pokud jde o rozsah HDP.* V loňském roce predstihl Peking v souhrnu vývozu a dovozu Washington o 100 miliard a priblízil se tesne k hranici 4 biliony dolaru. Prícinou je znovurozdelení vnitrní poptávky v obou zemích, vysvetluje prední analytik spolecnosti Finmarket Andrej Lusnikov: „Cína je aktivním úcastníkem mezinárodního obchodu. I kdyz se v posledních letech tempo rustu cínského vývozu zpomalilo, deje se tak zase na pozadí omezování dovozu v Americe“. Kdyz se bude situace i nadále vyvíjet stejným zpusobem, pak Peking obsadí první místo na svete i co do rozsahu HDP. Dojde k tomu ovšem jen po tom, co se prední zeme vzpamatují z ekonomického kolapsu. Mínení analytika agentury Investkafe Andreje Šenka: „Cína bude stupňovat výrobu a bude mít i vetší spotrebu uvnitr zeme. Obyvatelstvo bude bohatnout, bude se zvyšovat jeho koupeschopnost. Díky velkému poctu obyvatel muze Cína dosáhnout vysokého tempa rustu HDP, az 9-10%. Konec koncu to muze mít za náseldek, ze se Cína dostane na první místo co do úrovne HDP, nakolik je to ale pravdepodobné v roce 2017, to se zatím dá ríct jen tezko. Podle mne je to pomerne optimistická prognóza“. Podle mínení rady expertu, si ale bude muset zatím Cína na vedoucí svetové postavení v ekonomice prece jen trochu pockat. Jde o to, ze americký dolar má pevné postavení ve zlatých a valutových rezervách mnoha zemí. A zbavit se ho najednou by bylo totéz, jako udelat nekolik kroku zpet na ceste ekonomického rozvoje. Další prícinou je ekonomická politika Ríše stredu. Kurz juanu stále ješte urcují úrady. A dokud se tak deje, pretrvá na ekonomické mape sveta status quo, je presvedcen nezávislý ekonom Andrej Zaostrovcev: „Kdyz existuje netrzní regulování kurzu valut, pak taková mena nemuze plnit funkce svetových penez v ekonomických vztazích. Aby se tak stalo, musí být predevším trzní. Kdyz k tomu dojde, pak bude kurz juanu dvakrát vyšší nez soucasný. A konkurencní schopnost cínského zbozí se okamzite prudce snízí“. Pro CLR by to byla ekonomická sebevrazda. Automatické zdrazení pronájmu, zvýšení platu a jako dusledek toho všeho rust nákladu na vyrábené zbozí podnítí zahranicní kapitál, aby se zacal presouvat do sousedního Vietnamu, Indonésie nebo Bangladéše, protoze tam bude levneji. Desítky milionu Cíňanu prijdou o práci. Následky podobného kroku budou pro tuto zem katastrofální. A dokud oficiální Peking nevymyslel nový ekonomický model, status Cíny jako svetové továrny se nezmení.

Podle proroctví Svatého Malachiáše o papezích bude ten príští pontifik posledním papezem a jeho pomazání bude predznamenáním konce casu. Pokud si myslíte, ze hysterie s mayským kalendárem v roce 2012 byla praštená, tak vás vyvedeme z omylu. Svatý Malachiáš predpovedel, ze poslední papez bude nazýván ‚Petr Ríman‘. Hádejte jaké jméno je jedním z favoritu, aby se stal príštím papezem? Proroctví: Je príští papez posledním papezem? - [LINK: http://www.marketwatch.com/story/prophecy-is-the-next-pope-the-last-pope-2013-02-11?link=MW_latest_news] ZDE Petrus Romanu: 900 let staré proroctví ríká, ze príští papez bude dohlízet na konec dnu - [LINK: http://www.shtfplan.com/headline-news/petrus-romanus-900-year-old-prophecy-says-next-pope-will-oversee-end-of-days_02112013] ZDE Proroctví o papezích – [LINK: http://en.wikipedia.org/wiki/Prophecy_of_the_Popes] ZDE http://www.youtube.com/watch?v=-EUg_hkbZR0 *Prepis videa:* Je vhodné uvést, ze vcera do Svatopetrské baziliky v Ríme uderil blesk. Tedy ve stejný den, kdy papez Benedikt XVI. oznámil svou rezignaci. Protoze kdyz si myslíte, ze hysterie s mayským proroctvím soudného dne v roce 2012, zjevne není nicím, co by se melo brát vázne, kdyz jsme dosud ješte nic nevideli. Tak tu máme Svatého Malachiáše, irského biskupa z 12. století, který v roce 1139 cestoval do Ríma a tady zjevne dostal vizi všech budoucích pontifiku, coz se stalo známým jako Proroctví papezu. Byl to v podstate prorocký seznam všech budoucích papezu, co vedli katolickou církev pocínaje rokem 1143. Kdyz si projdeme tady ten seznam uvedený na Wikipedii po celou dobu az do dnešních dnu, samozrejme do vcerejší rezignace Razingera, tak po nem nacházíme toho posledního papeze. A ac jsou všechna ta proroctví otevrená divokým interpretacím, nekolik z nich se opravdu ukázalo být úzasne presných. Tady je napr. zpráva z Market Watch, co ríká: Napr. tohle je jedno z proroctví Svatého Malachiáše. Jan Pavel I. je uveden jako Demetiet Lunei, coz znamená, uprostred mesíce. Moderní interpreti toho ríkají, ze to predpovídá, ze vláda Jana Pavla I. zacne za úplňku a potrvá práve mesíc, coz se také stalo. Kdyz pak prejdeme na Jana Pavla II., je popsán jako Ze slunce odcházející, nebot se narodil pri zatmení slunce. A tady je International Business Time, co dnes hlásí, ze podle proroctví o Janu Pavlu II., ze odpovídá tomuto popisu, protoze se narodil pri zatmení slunce a byl pohrben 8. dubna 2005, kdy probehlo další slunecní zatmení. V prípade Jana Pavla I. a Jana Pavla II. tato proroctví podle techto interpretací vypadají jako presná. V dalším príklade jak poukazuje Mark Slavo ve vztahu k samotnému papezi Benediktovi XVI., v proroctví Svatého Malachiáše je tento v Nemecku narozený papez oznacen jako Gloria Olivae – Sláva oliv, coz nekterí príznivci proroctví ríkají, ze to odrází Benediktýnský mnišský rád, od nejz si Benedikt prevzal své jméno. Tito mniši jsou rovnez známi jako Olivetáni a predstavuje je olivová ratolest. Takze mnozí verí, ze Svatý Malachiáš mel zase jednou i v tomto prípade pravdu. Takze v prípade, ze se predpovedi Svatého Malachiáše ukázaly být presné, tak co Svatý Malachiáš ríká o papezovi, který má nastoupit po Ratzingerovi, kdyz ten má do nekolika týdnu rezignovat? A tohle ríká: „Behem strašlivých persekucí místo na stolci Rímské Církve Svaté bude zaujímat Petr Ríman…“ „Ten bude pastýrem svým ovcím behem mnoha souzení, a az tyhle veci skoncí, bude mesto na sedmi pahorcích (tedy Rím) zniceno a strašlivý neboli desivý soudce bude soudit jeho lid.“ A Svatý Malachiáš predpovídal, ze ten príští papez, Petr Ríman, bude tím spoledním papezem. Ten seznam uz nepokracuje a on je oznacován za posledního papeze katolické církve. Takze kdo je podle sázkarských webových stránek favoritem na príštího papeze. Je to tento muz. A hádejte, jak se jmenuje? Kardinál Peter Turkson. Nebo jak o tom psal Svatý Malachiáš Petros Romanos cili Petr Ríman. Tak je tu tento muz, který je jedním z predních favoritu na to, aby se stal príštím papezem, a jeho jméno by presne sedelo s proroctvím provedeným Svatým Malachiášem. Tak ted vidíte, co myslím, kdyz ríkám, ze kdyz si myslíte, jsou ty veci s mayským proroctvím praštené, tak pockejte, az se lidé chytí tohoto. A pokud to pro vás není dostatecné apokalyptické, jsou tu také odkazy z Knihy zjevení popisující to, co Svatý Malachiáš uvádí o znicení mesta na sedmi pahorcích. V Knize zjevení, rovnez známé jako Apokalypsa Svatého Jána, jsou odkazy na znicení mesta na sedmi pahorcích (Ríma) po mnoha souzeních, jimz bude lidstvo celit pred projednám u Posledního soudu. Bude tu Vytrzení, vzestup Antikrista, sedm let souzení a konec dnu. Stací ríci, ze kdyz to proroctví bude presné, tak svet bude brzy pohlcen bitvou mezi Dobrem a Zlem. Takze debata mezi lidmi, kterí tohle studovali, uz ve skutecnosti zurí. Tento poslední papez bude jedním z tech falešných proroku, který pomuze vzestupu Antikrista. Tohle je odhalení proroctví o konci casu prinejmenším, jak jej nekterí dekódovali. Otázkou tedy je moznost opetovného omílání hysterie soudného dne zkázy z mayských proroctví, která nekolika posledním rokum dominovala, dokud samozrejme rok 2012 a 22. prosinec neprišel, aniz by se cokoliv stalo. Nebo je to snad skutecné proroctví, kdyz byl Svatý Malachiáš úzasne presný se svými predchozími predpovedmi týkajícími se Jana Pavla I. a Jana Pavla II. i kardinála Ratzingera? Je neco na tomto proroctví o papezích a o posledním papezi? Nebo je to zase jedna další hysterie o Soudném dni, zrovna tak jako to byla ta zálezitost s Mayským kalendárem, co byl povazován za dukaz naprostého znicení? Je tu ale neco, co je jisté. Debata o tom bude behem príštích pár mesícu urcite zurit, jelikoz Ratzinger rezignuje a príští papez – mozný poslední papez Petr z Ríma – bude pomazán. Budeme to tedy sledovat, muzete to probírat horem dolem a všichni o tom budou mluvit. Tohle byl Paul Joseph Watson z [LINK: http://www.prisonplanet.com/apocalypse-now-the-final-pope.html] Infowars.com. http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1656-proroctvi-je-pristi-papez-poslednim-papezem

K cástecnému oborení zdí a strechy došlo v úterý ve strojovne 4. energetického bloku Cernobylské atomové elektrárny na Ukrajine. Úroveň radiace na objektu zustala nemenná, mrtví a zranení nejsou, oznámila tisková sluzba atomové elektrárny. K havárii v Cernobylské atomové elektrárne došlo 26. dubna 1986, a v jejím dusledky byly radiací zamoreny mnohé oblasti Ruska, Ukrajiny a Beloruska. Do okolního prostredí bylo vyhozeno 400krát více radioaktivních látek, nez pri bombardování Hirošimy. Po katastrofe byl nad havarovaným blokem elektrárny postaven sarkofág, který se v posledních letech postupne rozpadává. *Cernobylský atomový reaktor zakryje nový sarkofág* V Cernobylské atomové elektrárne zacali stavet nový sarkofág. Zakryje ctvrtý energetický blok, v nemz došlo pred ctvrt stoletím k nejvetší technogenní katastrofe. Dosavadní ochranná konstrukce znacne zchátrala. Výstavba nového krytu, kterou financují mnohé zeme sveta vcetne Ruska, má být ukoncena za tri roky. Její hodnota presahuje 1 miliardu eur. * * *Francouzský personál byl evakuován z Cernobylu* Francouzské stavební spolecnosti Vinci a Bouygues evakuovaly z preventivních duvodu zamestnance Cernobylu po tom, co v úterý došlo ve strojovne 4. energetického bloku Cernobylské jaderné elektrárny k cástecnému zborení panelu sten a lehké krytiny. V tiskové sluzbe elektrárny prohlásili, ze ke zvýšení radiacního pozadí v Cernobylské jaderné elektrárne ani v pásmu ji obklopujícím nedošlo, nikdo nebyl zranen. /Zdroj: [LINK: http://czech.ruvr.ru/2013_02_13/V-Cernobylske-elektrarne-se-zritily-zdi-a-strecha/] czech.ruvr.ru/