Zhroucení financní "pyramidy" je otázkou 2 – 5 let. Dluh Spojených státu je dvacetkrát vetší, nez se oficiálne uvádí – ríká americký ekonom *Laurence Kotlikoff* v interview s *RT*. Podle jeho propoctu ciní 222 tisíce miliard dolaru. Tak drastický rozdíl mezi statistikou a realitou – ríká ekonom - je mozný jen proto, ze se stále víc závazku proste tají. Markantním príkladem jsou podle Kotlikoffa starobní duchody. Ac je to naprosto nesporný závazek, vláda ho ve svých bilancích neuvádí vubec. Rok co rok jde pritom o víc nez 3 tisíce miliard dolaru. Ve veku, kdy na penzi vzniká nárok, uz je nebo brzy bude asi 78 milionu lidí, narozených za poválecného "baby boomu". "Takze my tyto závazky máme, ale s tím, z ceho je zaplatit, si nikdo hlavu nedelá," alarmuje americký ekonom. "Kongres i prezident se starají jen o oficiální dluh" - ve výši zhruba 11 tisíc miliard USD. O "ostatních velkých úctech však verejnosti nerekli dodnes". To málo, co se proti dluhové pasti podniká – tady padá i docela drsný prímer – je jako lécit pacienta s rakovinou stylem "Hm, máme tu velký tumor, tak ho ted kousek odoperujeme – a za pet let, az se k tomu vrátíme, ho zmenšímu o další kousek". Proto "jsme na tom ješte hur nez Recko", kde se na dluhovou sluzbu odvádí 10 procent HDP. V Itálii ci Nemecku je to kolem 5 procent. Ve Spojených státech to však – zdurazňuje Kotlikoff - ciní kolem 12 procent uz dnes. Zatajováním drtivé cásti verejného dluhu, ríká ekonom, si vláda usnadňuje beztarostné utrácení. Uz po šest dekád je to vlastne "pyramida" ("Ponzi System"), která jen vytlouká klín klínem. Spojené státy se – z financního hlediska - "chovají velice podobne jako rozvojová zeme". "Být kýmkoli jiným – Cíňanem, Japoncem nebo Rusem – nekupoval bych americké vládní obligace, splatné az za 30 let. Kolem 3,5 procenta vynášejí jen proto, ze od roku 2007 tiskneme spousty penez." Je jen otázkou casu, kdy se "trh obligací zhroutí" - a "deficit tak naroste ješte víc". To ovšem nehrozí az za 30 let, ale "uz za pet nebo mozná za dva roky". Pak "budeme v situaci Recka" - "nepujcí nám uz nikdo", "budeme muset škrtat ve velkém", coz "dopadne úplne na kazdého". Rešením je jen "radikální zmena financního systému". Naprosto transparentní bankovnictví, a ne zalozené jen na "duvere" v to, jak se zachází s našimi penezi. Hodnotu všeho, cím se jistí úvery, musí verifikovat seriózní státní agentura, zcela nezávislá na všech privátních zájmech. O nicem z toho, co z astronomického zadluzení plyne – upozorňuje Kotlikoff - nebyla rec ani v kampaních a debatách obou kandidátu na prezidenta. Obama napríklad systému starobních duchodu, které svým zamestnancum vyplácí stát, venoval jen glosu o drobném problému, vyzadujícím korekci. O plných 31 procent je však uz ted podfinancován i tento systém. Obama "jakoby zil na úplne jiné planete". Nejvetší šok – varuje Kotlikoff – ceká rocníky, které jsou teprve na startu do zivota. Vedle dluhové pasti je ceká i stále obtíznejší hledání práce. Lidem ji berou uz i automaty místo pokladních. Najít si práci, ríká ekonom, je hlavolam casto i pro mládez s vysokoškolským diplomem. Zdroj: [LINK: http://stripkyzesveta.cz/] http://stripkyzesveta.cz

Uz od vzniku Ameriky se táhnou doklady o tom, ze evropští bankéri usilují o srazení Ameriky na kolena a její návrat pod Anglickou korunu, která se uz pred staletími stala klícovým politickým vazalem Osmi rodin, které vlastní vetšinový podíl v kazdé z privátních centrálních bank sveta – Rothschildu, Rockefelleru, Kuhn Loebu, Goldman Sachsu, Warburgu, Lazardu a Israel Moses Seifu. Mnozí americtí prezidenti varovali pred temi intrikánskými kabalami, vcetne George Washingtona, Thomase Jeffersona, Johna Adamse, Johna Quincy Adamse a dále Andrew Jackson, Abraham Lincoln a John F. Kennedy. Ti dva posledne uvedení byli zavrazdeni za to, ze zkusili znárodnit Federální rezervy pres vydávání verejných penez v podobe meny ministerstva financí. Jak jsem uvedl ve své knize [LINK: http://www.amazon.com/Big-Their-Bankers-Persian-Gulf/dp/1453757732/ref=cm_cr_pr_product_top] Velcí olejári a jejich bankéri… a v dalších, tech Osm rodin vlastní 52% newyorské Federální rezervní banky, zdaleka nejmocnejší z bank Fedu. Jejich vlastnictví je skrývá pod jmény JP Morgan Chase, Citigroup, Goldman Sachs a Morgan Stanley. Preháním snad, kdyz tvrdím, ze je to Osm rodin? No, ano, ve skutecnosti jsou tito oligarchové natolik prokrízení, ze dnes uz jsou ze všech praktických duvodu uz jen jednou rodinou, z níz jsou nejmocnejší Rothschildové. Jen jejich samotné cisté bohatství se odhaduje dost pres 100 bilionu /(tisíc miliard)/ dolaru. Tito lidé, jejichz posledním ospravedlnením pro to, aby nad námi panovali, je to, ze jsou potomky samotného Jezíše Krista, jsou ze zjevných duvodu kontrarevolucionári. V jejich kolektivní nejspíš zabednené mysli, neexistuje zádná dobrá revoluce. Demokracie, ta je v /klatbe/.  Vláda je cosi, co jenom stojí v ceste. Je nutno ji diskreditovat a koupit. Americká revoluce tenhle kmen prokrízencu /opravdu/ rozbesnila. A v Kanade, Austrálii a na Novém Zélande se Anglická koruna porád drzí panování pres generálního guvernéra. I vetšina evropských zemí si tehdy podrzela své monarchie. V Americe jsme meli revoluci, demokracii a vládu. Stredoveké koreny zášti k Americké revoluci zacínají predstavou, ze „vláda je korenem všeho zla.“ Tenhle proud myšlení prosazuje televize Fox News ve spolecném vlastnictví Saúdu a Izraelcu. Tyto národy nejsou ani „islamistické“ ani „zidovské“. Jsou to fronty Anglické koruny a Rothschildu. Dobre placené prisluhovacské vedení Republikánské strany tuhle protivládní agendu protlacuje, zatímco jejich idiokracie nesprávne oznacovaná za Tea Party tu monarchistickou argumentaci dotáhla az do fašistického extrému. Klícovou v této likvidaci revoluce je ta zásadní událost 9/11 – kterou zneuzil tuzemský bratranec Windsorké rodiny George Bush Jr., aby s ní rozbil naši Listinu práv, zbankrotoval náš národ a znicil v celém svete naše image pres ropu uchvacující, narkotiky stimulované a k dodavatelum prívetivé války. V tech týdnech pred 9/11 hlásily týdenní financní svodky Baronu, ze Deutsche Bank nakoupila ohromné opce American A United Airlines a zajištovacího giganta pojistek WTC Munich RE, švýcarské RE a francouzské Axa (se sázkou, ze tyhle akcie spadnou). Deutsche Bank, historicky vlastnená nacisty financující rodinou Warburgu, koupila v roce 1999 Banker‘s Trust, címz se stala nejvetší svetovou bankou s 882 miliardami dolaru aktiv. Bankers Trust, jak naznacuje uz jeho jméno, býval úlozištem tech Osmi US rodin a je to ten nejvetší drzitel akcií Ctyrech jezdcu – Exxon Mobil, Chevron Texaco, BP Amoco a Royal Dutch/Shell – kterí si pozdeji urvali irácko-afghánistánskou ropnou bonanzu. V roce 2001 Bankovní komise senátora Carl Levina poukázala na Banker’s Trust jako na hlavního hráce pri praní penez z drog. 28. srpna, jen dva týdny pred 9.11, priznal reditel Deutsche Bank Kevin Ingram vinu pri praní penez z pašování heroinu a rezírování prodeju zbraní stranám v Pákistánu a Afghánistánu. 15. cervna 2001 clánek z New York Post uvedl, ze pravdepodobným nákupcím byl Usáma bin Ládin. Kevin Ingram je blízkým prítelem Clintonova ministra financí a cloveka zevnitr Goldman Sachs Roberta Rubina, který je ted ve správní rade Citigroup. Ingram pracoval jak pro Goldman Sachs, tak pro Lehman Brother. Banker’s Trust v roce 1997 koupil rychle rostoucí investicní banku Alexe Browna, nez ty dve fúzovaly do Deutsche Bank. Alex Brown má své jméno od zakladatele A. B. „Buzzy“ Krongarda, který tam slouzil jako predseda az do vykoupení Banker’s Trust v roce 1997. Krongard je dnes ovšem 3. muzem v CIA. 15. zárí, ctyri dny po 11.9, hlásil New York Times, ze predseda Deutsche Bank pro globální privátní bankovnictví Mayo Shattuck III. náhle rezignoval. Jak Mohammed Atta, tak dva další z údajných únoscu meli konta u Deutsche Bank v hamburském ústredí. Existují i zprávy, ze i rodina bin Ládina mela velké sázky v Deutsche Bank zrízené za pomoci financního poradce Carlyle Group George Bushe Sr. Bin Ládin mel i 2 miliony dolaru investovaných do Carlye Group. Ta mela velké vsázky do Microsoft a Boeingu a provádela ohromné obchody se Citigroup, GE, Merrill Lynch, Goldman Sachs a Fremnot Group (nedávno prekroucené na Bechtel). Behem dvaceti dnu po 11/9 Deutsche Bank k sobe pretáhla (v podstate umlcela) vedoucího vyšetrovatele SEC Richarda Wolkera, jehoz hlavním úkolem bylo, ponorit se do záhadných propadu leteckých a pojištovacích akcií uz pred 11/9. Poslední fáze kontra-revoluce by mohla být dokoncena pres stazení Osmi rodin z 11 bilion dolaru velkého dluhu Ameriky, který se shromázdil prevázne americkou roli jako pretoriánské zoldnérské gardy globálního impéria Iluminátu v kombinaci s nicivou porázkou amerických ozbrojených sil v Afghánistánu. 15. srpna 1871 Suverénní generální velmistr Svobodných zednáru dávného a prijatého skotského ritu Albert Pike, který pozdeji zalozil Ku Klux Klan a protlacoval Indiánské války, napsal dopis italskému generálnímu velmistrovi 33. stupne lóze P-1 a zakladateli Mafie Guiseppe Mazzinimu. V dopise Pike rozvádí plán Bratrstva na tri Svetové války. Ta první, uvedl, znicí carské Rusko a vytvorí komunistického „strašáka“, kterého by bankéri mohli vyuzit k ospravedlnení zahranicních intervencí po svete. Druhá, uvádí Pike, se pouzije k vytvorení Izraele, který se stane zoldnérskou silou mezinárodních bankéru, co bude ochraňovat ropné zájmy na Stredním východe jak pro Rothschildy, tak pro  Rockefellery. A ta Tretí svetová válka, uvádí se v Piketo dopise, vrhne Araby  proti Sionistum a bude kulminovat naprostou kontrolou Nového svetového rádu (New World Order) mezinárodních bankéru a jejich tajných spolecností. Pike popsal i události, které se rozvinou jako záminka pro WWIII: „Musíme vyprovokovat sociální kataklyzma, které všemi svými hruzami … všude obcany zaváze, aby se bránili pred tou svetovou menšinou revolucionáru … kterým se dostane osvetlení tím pravým svetlem cisté doktríny Lucifera, která bude nakonec vnesena do náhledu verejnosti. V cervnu 2001 jedna ruská doktorka uvedla v Pravde clánek, ze USA budou koncem srpna 2001 cílem ohromného teroristického útoku. Ptali se jí potom, co si myslí, ze prijde potom. Navrhla prodávat dolary a nakupovat ruské rubly s prohlášením, ze ta tajná skupina za 11/9 je tou nejmocnejší silou sveta, co obnáší bohatství pres 300 bilionu dolaru. Rekla, ze tato skupina brzy „vrazí Americe dýku do zad,“ az bude v potízích, ze další botou, co na ni vrhnou, bude decimace americké ekonomiky. Touto „tajnou skupinou“ by mohli být jedine Ilumináti s Rothschildy vedených Osmi rodin. Protekcník Rothschildu Cecil Rhodes, který zalozil pocátkem 20. století Kulatý stul businessu napsal uz v roce 1877 svou poslední vuli a testament. Rhodesova vize se realizovala pres zrízení Královského institutu mezinárodních zálezitostí v Londýne. Rhodes zalozil Standard Chartered Bank, jejíz pobocka UAE Dubai dodala 11/9 únosce i s financováním potrebným k provedení útoku. Rhodes ve své poslední vuli a testamentu uvedl, ze doufá „v nastolení duvery v tajné spolecnosti a v jejich zrizování a prosazování jejich rozvoje, jejichz pravým zámerem a celkovým cílem bude rozšírení britské vlády nad svetem … a konecná restaurace Spojených státu amerických jako integrální soucásti Britského impéria.“ Volám všechny americké revolucionáre! *Dean Henderson* je autorem ctyrech knih: /Big Oil A Their Bankers in the Persian Gulf: Four Horsemen, Eight Families A Their Global Intelligence, Narcotics A Terror Network/, /The Grateful Unrich: Revolution in 50 Countries/, /Das Kartell der Federal Reserve /A /Stickin’ it to the Matrix/. /Preklad: Miroslav Pavlícek/ /Zdroj: [LINK: http://deanhenderson.wordpress.com/2012/11/01/when-the-rothschilds-dial-911/] deanhenderson.wordpress.com/ [LINK: http://www.ac24.cz/] /*http://www.ac24.cz*/

„/Abyste pochopili papezovu rezignaci/“, ríká Kevin Annett, „/sledujte peníze/“. „/Tím, co bylo pro papeze Benedikta umíráckem, bylo jeho osobní zapletení do úplatkárství a praní penez Vatikánskou bankou./“ – Kevin Annett Nyní se mnozí teorie, ze rezignuje první papez po sedmi stoletích. Ale jako vzdy je nejprímejší cestou k pravde skrývající se za touto nejstarší korporací sveta prosté sledování penez: a specificky penez Vatikánské banky. Predevším nechme na pokoji blud, ze za rezignací Josepha Ratzingera jsou „hrozící skandály“ týkající se znásilňování detí a jejich ututlávání. To je jen krycí historka. Nikdo v církevní hierarchii nemá narušen spánek kvuli trvalé kanonické schválené politice ukrývání a chránení znásilňovatelu detí v jejich radách. Dokonce i predlození takových zlocinu Mezinárodnímu trestnímu soudu bylo legislativci a právníky katolické církve mareno. Umíráckem pro papeze Benedikta bylo jeho osobní zapletení do úplatkárství a praní penez Vatikánskou bankou, humorne známou jako Institut nábozenských del (IOR); a toto špinavé napojení dalo do rukou proti-ratzingerovské frakce Sboru kardinálu páku, potrebnou k sesazení tohoto tvrdohlavého Nemce z papezského trunu. Závan této agendy zbavení se krysáka jsme meli vloni, kdyz „Vatileaks“ prišly s absurdní historkou o tom, jak Ratzingeruv loajální sluha Paolo Gabriele odhalil papezova špinavá tajemství italským médiím. V podstate tyto usvedcující dokumenty s podrobnostmi o tajných Ratzingerových odmenách z kontraktu Vatikánu poskytovaných jeho prátelum a rodinným príslušníkum mely puvod v kancelári vatikánského ministra zahranicí, ke kterým nemel sluha obetního beránka prístup. Ministrem zahranicí a skutecnou mocí za papezským trunem je kardinál Tarcisio Bertone, starý insider, který rovnez zosnoval vyhození Gotti Tedeschiho, šéfa Vatikánské banky, vloni v kvetnu. Tedeschi bral vázne výzvu Evropského parlamentu k „vetší transparentnosti“ Vatikánské banky/IOR a chystal se Bruseli predat informace o tom, jak jeho šéfové prali peníze pro mafii po desetiletí. Posledním papezem, který se o takové odhalení pokusil, byl Jan Pavel I, a ten zemrel na otravu v zárí 1978, po méne nez mesíci ve funkci. Ale dokonce i po umlcení Tedeschiho se domecek karet IOC otrásal, protoze Evropský parlament mu zabavil 300 milionu euro, které podvodne získal. Dokonce i americká Komise pro cenné papíry prohlásila aktiva a praktiky IOR za „nejisté“. Byla pozadována velká ocista Vatikánu; ci aspoň její zdání. Byl to práve klícový kardinál Bertone, kdo nechal vloni uniknout papezuv deník a další inkriminující dokumenty ke sprátelenému katolickému novinári v Ríme, a to ve stejném mesíci, kdy byl vyhozen Tedeschi, aby svet pripravil na odstranení Ratzingera. Protoze je to Bertone, kdo má nyní prospech s ocisty papezského domu. Nyní je nejen prvoradým uchazecem o post papeze, ale také klícovým hrácem v IOR. Behem mého druhého prednáškového turné v Ríme, na jare 2010, jsem se setkal s nekolika staršími italskými senátory a predstaviteli parlamentní Radikální strany. Všichni ríkali o tom, proc byl Joseph Ratzinger ucinen papezem a co ho cekalo, totéz. Abych citoval jednoho z techto politiku: „Nikdo se nestává papezem bez špinavé minulosti, protoze pouze s takovými kostlivci ve skríni muze být ovládán Kurií. Je to stejné jako v jakékoliv velké firme. Ratzinger delal jako kardinál nerozváznosti a udelal si hodne neprátel. Jím podepsané príkazy narizující zlocinné utajování byly jen jedním z hríchu. Mel být obetním beránkem pro všechna svinstva, o kterých církev vedela, ze vyplavou na povrch.“ -Obetní beránek- Takze nyní je papezský obetní beránek pryc, v penzi nebo jak bývalí papezi koncí; a prišel cas pro velkou záchranu tvárí. Nápad provést kosmetickou operaci na rozpadající se fasáde rímské církve mi pripomíná, jak se Shirley Maclaine pokoušela v devadesáti vypadat na ctyricet. A presto je zjev v šoubyznysu, stejne jako v nábozenství, vším. Tarcisio Bertone je institucionální, jak jen být muze, a predstavuje starou italskou kastu Kurie, která je soucástí mafiánsko-vládne-papezské kliky, která rídí zemi a rímskokatolickou církev. Slovy jednoho z rímských senátoru, se kterým jsem mluvil: „Musíte pochopit, ze v mé zemi jsou mafie a vláda a Vatikán stejní lidé, a mají jen jednu starost: chránit svá aktiva.“ Bertone, ci kdokoliv z rad jeho vítezné frakce, predpokládá, ze papezská tiára toho moc delat nemuze, jen udrzovat aktiva a bezpecnost církve, a to znamená pokracování v politice mlcenlivosti a utajování, které udrzuje príliv penez. Ale jejich pozice je nyní obtíznejší, kvuli vznikající obrovské roztrzce v širší církvi, kdy kardinálové celí trestnímu stíhání za chránení a ukrývání znásilňovatelu detí, a reci o odtrzení od Ríma se šírí mezi irskými, americkými a nemeckými biskupy. „Nyní máme všechny duvody pro druhou reformaci. Tak závazná krize to je. Církev se bud zbaví sebe sama, nebo celí kolapsu,“ rekl nedávno jeden komentátor italských médií. Bylo snadné pohrdat Josephem Ratzingerem: v mládí clenem Hitlerjugend, reakcním nábozenským fanatikem, který vyhodil ze své církve liberální a nezávislé myslitele, jako vrchní kardinál vatikánské inkvizice, a který rekl americkým biskupum, ze ocistec ceká kazdého z nich, kdo nebude ututlávat znásilňování detí knezími. Dokonce i mezi dalšími kardinály byl znám jako „Honza krysa“. Ale Ratzinger byl ucinen predmetem nenávisti a byl tam dosazen, aby hrál jednu z nejstarších her v politice: vybití vzteku lidí na postradatelné figurce, aby samotná instituce z toho vyšla bez újmy. Pochybuji, ze je jen cirá náhoda, ze byl Ratzinger nucen odstoupit tak rychle, pouhých deset dní poté, co soud zverejnil na internetu jasné dukazy o papezove zapletení do zlocinu proti lidstvu. Jakýkoliv nový papez bude celit stejným obvinením, ze spolcení se v obrovské zlocinné konspiraci. Ale tím podstatným není, kdo nebo co nahradí Josepha Ratzingera jako poslední loutka, ale jak odstranit samotný Vatikán, jako zlocineckou moc. A tento boj práve zacíná. Napsal jsem Leo Zagami do Ríma a zeptal se ho, jestli je to pravda. Jeho odpoved: {{Ano a je toho mnohem víc. Uvedl jsem to ve svých posledních knihách a chystám se príští mesíc, v breznu 2013, vydat v Itálii dve nové knihy. Jedna z nich se bude jmenovat Neviditelní páni NWO (I Maestri Invisibili del NWO), vyjde u Terre Sommerse, a jsou v ní nekteré nové odpovedi na Ratzigneruv príbeh. Jiz dríve, pred rokem, jsem psal o jeho spojení s vrazedným komplotem a o jeho mozné rezignaci, a o veškerém tom podivném vývoji, který s tím souvisí a probehl v r. 2012, vcetne skandálu banky MPS (Monte dei Paschi di Siena) napojené na IOR a mezinárodní zednárství, a o návšteve královny Alzbety II v Ríme v breznu 2013. Spoluautorem této knihy je novinárka Enrica Perucchietti. Leo Zagami je, jak víte, nyní povazován dokonce i v Itálii za nejvetšího experta na tajemství Vatikánu, a vyjde další kniha dvou respektovaných odborníku na Vatikán, Feruccia Pinotti a Giacoma Galeazzi, s názvem Vaticano massone, Un patto sekreto e una finta inimicizia, ve které bude i kapitola o vatikánských zednárích a posledních událostech.}} {{Bylo mi nyní nabídnuto, abych napsal také knihu se svým novinárským kolegyní Enricou Perucchieti, o zvláštnosti mesíce brezna, protoze všichni katolíci se stanou najednou Sedevakantisty.}} [LINK: http://henrymakow.com/2013/02/vatican-bank-shenanigans-behin.html] Money Scandal Behind Papal Coup d´Etat vyšel 13. února na henrymakow.com. Preklad Zvedavec.

*Naši súdruhovia v pluralitných parlamentných stranách aj tých co sa uz ocitli na cintoríne hanby ako boli SDL, HZDS, SNS,  súdruhovia zastupitelskej parlamentnej demokracie pluralitných strán sa môzu klaňat štátnej ekonomike pred rokom 1989, kedy sa 40 rokov budovala naša krajina – štát bol investor, postavilo sa pre dôstojný zivot obcanov strašne vela v našej krajine a na konci vlády diktatúry a totality súdruhov z komunistickej strany v roku 1989,  sme nemali ziadny verejný dlh. BOL TO ZAZRAK štátnej plánovanej ekonomiky namiesto integracného a globalizacného hnusu dnes, kedy na nás súdruhovia z NR SR pri protestoch nespokojných obcanov posielajú policajtov a na internet proti kritikom diktatúry vysielajú krtkov, ktorých úcelom je odviest diskusiu od podstaty obsahu clánku a urázat ci zosmiešňovat kritikov ic diktatúry a totality integracného a globalizacného hnusu po páde zeleznej opony. Je to môj názor a presvedcenie.* * * V minulom roku t.j. v roku 2010 si Slovensko pozicalo na financných trhoch viac *ako 7 miliarda eur.*   V tomto roku by to malo byt uz viac *ako 8,5 miliárd eur*. To je po prepocte na starú menu viac ako 250 miliárd   slovenských korún. Štátny rozpocet pocíta v tomto roku s príjmom *13,148 miliárd eur (asi 395 miliárd korún)*   a výdavkami *16,958*  *miliárd eur viac* *ako 500 miliárd korún*). Slovensko pritom uz dnes ma štátny dlh vo výške   prevyšujúcom 1 bilión korún. Myslím, ze to nepotrebuje komentár. A pritom patrime ešte stále (dokedy?) k tým   menej zadlzeným štátom Európy. *  V integracnom a globalizacnom proces nám neustále verejný dlh rastie a súcasný súdruhovia z NR SR a mienkotvorných médií sú nadmieru spokojné s svojimi platmi a moznostou podnikania, cestovania kým volici obcania sa stali vdaka ním otrokmi integracného a globalizacného zotrocovania ludstva psychopatmi 21 storocia, ktorým sa zaziadalo redukcie ludstva vytváraním podmienok pre zivot bezných, obycajných ludí na feudálnej úrovni. Nuz ja uz ziadnych súdruhov pluralitných strán nikdy nepôjdem volit, pokial si obcania našej krajiny nezvolia obciansky volebný zákon, ktorým pošlú strany a hnutia súdruhov navzdy  na cintorín hanby politických systémov.* * *  

Damanhúr Asi najznámejšia z komunít je talianska komunita Damanhúr, ktorá sa stala iniciátorkou tzv. Novej Renesancie. Damanhúr (mesto svetla) bol zalozený roku 1977 asi 40 kilometrov na sever od Turína. Dnešné Damanhúr sa rozkladá na ploche 110 hektárov, má okolo 100 budov a okolo 600 obyvatelov s plným obcianstvom plus niekolko tisíc volnejšie zapojených ludí. Damanhúr má štatút federácie. Federácia je zlozená zo samostatných obcí, ktoré sa volajú nukleo. Kazdá takáto obec sa špecializuje na nieco iné: ekologické polnohospodárstvo, umelecké remeslá, meditácie, geomantiu, liecitelstvo, obchod a styk s verejnostou. Ekológia je v Damanhúre na prednom mieste. Obytné domy majú špeciálnu avantgardnú architektúru a sú stavané iba z prírodných materiálov, najmä z kameňa a dreva. Slnecné kolektory zabezpecujú az 25 percent potrebnej elektrickej energie a az 50 percent teplej vody. Ak dochádza k výrubu stromov, okamzite sú nahradzované novými sadenicami. Potrebné automobily sú na elektrický pohon, plyn alebo rastlinné palivo. Komunita má vlastné obchodné aktivity, vlastnú menu, školu, posvätné písmo, organizuje kurzy a semináre na rôzne témy (liecitelstvo, ezoterická fyzika, psychoterapia atd.), má vypracovaný efektívny a skutocne demokratický systém riadenia. Damanhúr sa stále rozširuje, pokracuje tvorba posvätných hájov a amfiteátra. Má vela pobociek po celom Taliansku a aj inde. Známa je po celom svete svojimi kvalitnými bio-produktami a umeleckými úzitkovými produktmi, ako nábytok, textil, keramika, sklo.   Najväcšou pýchou Damanhúru je podzemný chrám „Svä-tyne ludstva", ktorý je oznacovaný za ôsmy div sveta. Nachádza sa v hlbke 70 metrov pod povrchom zeme a je rozlozený do piatich podlazných úrovní. Obyvatelia Damanhúru ho budovali 18 rokov a spomínajú, ze prenikanie do skaly bolo pre ne zhodné s prenikaním a poznávaním seba samého. Predovšetkým práca na tejto svätyni stmelila celé tunajšie spolocenstvo. Je to podobné ako v stredoveku, ked všetci obcania mesta predchnutí jednotnou silnou nábozenskou ideou sa podielali na výstavbe gotického chrámu, a táto výstavba prinášala spätný efekt v podobe rozvoja remesiel a umenia pre celé mesto. Priestory svätyne sú vyzdobené fantastickými malbami, freskami, mozaikami a sochami všetkých mozných rastlín, zvierat, výjavov historických a mytologických udalostí a pod. Svätyňa slúzi predovšetkým na meditáciu a kontaktom s vesmírnymi silami. Uskutocňujú sa tu aj divadelné predstavenia, koncerty a podobné vystúpenia. Umenie v tomto sakrálnom priestore povazujú clenovia spolocenstva za rituál zjednocujúci ludstvo a priblizujúci cloveka k Bohu. Hoci katolícka cirkev v Taliansku oznacuje spolocenstvo Damanhúr za sektu zaoberajúcu sa mágiou, toto spolocenstvo nie je nijako uzatvorené. Napríklad majú vytvorenú skupinu civilnej obrany, ktorá pomáha pri zivelných pohromách, pri povodniach, a to v celom Taliansku. V Damanhúre dokonca vytvorili politickú stranu Con te per il Pease, ktorá v miestnych volbách získala väcšinu a aj sa zaslúzila o nebývalý ekonomický rozvoj celého regiónu. Opustenú továreň koncernu Olivetti vo Vidracco si komunita  upravila na komplex urcený na výrobu umeleckých predmetov a nábytku, ktoré sa tu zároveň predávajú. Zaujímavý je ekonomický systém Damanhúru. Ten je zmesou súkromného a druzstevného podnikania zalozeného na solidarite. Na zaciatku bolo absolútne ekonomické zdielanie, ked všetok majetok, ako aj príjmy boli spolocné. Postupom casu sa systém vyvíjal tak, ze vznikali jednotlivé malé samostatné obce - nukleo, skladajúce sa priblizne z 20-30 ludí (4-6 rodín). Tieto nuklea sa premenili na súkromné alebo druzstevné spolocnosti s tým, ze stále bola zachovaná vzájomná spolupráca všetkých jednotlivých nukleo medzi sebou. Peniaze si spravuje kazdý clovek sám. O všetkých rozhodnutiach v rámci jednotlivých nukleo, vrátane tých ekonomických, sa diskutuje a rozhoduje spolocne. Kazdá táto nukleo býva v spolocnom rozsiahlom dome, alebo komplexe domov, kde všetky výdavky spojené s domom, ako sú údrzba, kúrenie, výziva, investície do obnovitelných zdrojov energie, atd., sú rozdelené na kazdého cloveka podla individuálnych schopností. Ak sa niekto z komunity nemôze zúcastňovat na spolocnom ekonomickom výnose z rôznych dôvodov, lebo študuje, alebo má zdravotné tazkosti, je ekonomický podporovaný ostatnými clenmi nukleo komunity. V prípade, ze viac osôb súcasne nie je zárobkovo cinných a nukleo ho nie je schopná ekonomicky zabezpecit, iné komunity (nuklea) im pomôzu. Nápady na nové investície a spolocné projekty môze podat kazdý obcan nuklea, spolocne sa prediskutujú. Ak sa obcan rozhodne opustit komunitu, dostane vyplatený svoj podiel z druzstva v peniazoch. Na podiel na dome alebo pôde nemá nárok, ten zostáva druzstvu, tým sa chráni forma kolektívneho vlastníctva. Damanhúr má vlastnú menu credito a sporitelňu DES, o ktorej sme hovorili uz v kapitole o alternatívnych menových systémoch. Dobrovolnícka práca je cenená, kazdý sa zúcastňuje na velkých spolocných projektov pre celú federáciu, ako sú napr. výstavba chrámu, kultivácia pôdy, a pod. V Damanhúre sú rôzne úrovne obcianstva - A, B, C, D, atd. - kazdý záujemca si môze zvolit akú úroveň chce a kazdej úrovni obcianstva prislúchajú iné práva a povinnosti. Osobné veci, ako sú autá, nábytok, pocítace a technika atd., zostávajú osobným majetkom. Investovanie vlastných peňazí je vzdy na základe slobodnej vôle jednotlivca, v zhode s moznostami úrovne slobodne vybratého druhu obcianstva. Jednotlivé nukleá sú riadené úplne samosprávnym princípom, cize o všetkom sa rozhoduje plnoprávnymi clenmi nuklea. Celú federáciu zastupujú navonok traja regenti, demokraticky vyberaní vzdy na tri roky. K federácii Damanhúr sa môzu vzdy pripájat nové malé komunity nuklea alebo jednotlivci, vzdy podla vlastného výberu úrovne obcianstva. Vela ludí prichádza z celého sveta a rozhoduje sa zit blízko Damanhúru, aj ked sa nebudú priamo podielat na zivote spolocnosti. To tiez prináša ekonomické a kultúrne bohatstvo do údolia. O fungovaní Damanhúru sa zaujímajú všade vo svete. O svojich skúsenostiach s budovaním komunity chodia predstavitelia Damanhúru prednášat do celého sveta a záujem o nich rastie kazdým rokom. V novembri 2009 sa na Islande na pozvanie tamojších obyvatelov uskutocnilo velké stretnutie, na ktorom sa zúcastnilo 1500 Islandanov (z 300 - tisícovej populácie), zväcša intelektuálnej elity národa, kde im predstavitelka Damanhúru prezentovala model fungovania komunity. Islandania sa z dôvodu krízy a bezvýchodiskovej situácie, v ktorej sa krajina ocitla, silno zaujímali o fungovanie spolocenského a ekonomického modelu Damanhúru, a ci by sa nedal pouzit aj v ich podmienkach. Damanhúr sa tak stáva váznym zdrojom inšpirácie nielen pre komunity, ale pre celé regióny a štáty.      Niektorí odborníci tvrdia, ze úspechy, ktoré sa dosahujú v Damanhúre sú mozné len preto, ze ide o malé spolocenstvo. Ak by sa ich zásady mali aplikovat vo velkom, zlyhali by. Ja sa s týmto  názorom nestotozňujem, naopak si myslím, ze takéto malé komunity sa môzu postupne rozrastat a prerást napriec celým regiónom a menit celé štáty zvnútra. Uz teraz je mozné aspoň niektoré damanhurské zásady prenášat do nášho zivota vo „velkom svete". Je to zivot v súlade s prírodou, obnovenie medziludských vztahov, duchovné hladanie alebo rozvoj osobnosti skrze umenie. A to tým viac, ze cesta, po ktorej teraz krácame, nevedie k nicomu pozitívnemu.   Sekem Nielen v Európe alebo v USA, ale aj v islamskom svete sa dá nájst príklad zivotaschopnej komunity. Je to komunita Sekem (v starej egyptctine: zivotná sila) nachádzajúca sa nedaleko Káhiry, ktorá bola zalozená v roku 1977 egyptským farmakológom a sociálnym podnikatelom Dr. Ibrahimom Abouleishom. Cielom Sekemu bolo obnovit a udrzat vitalitu pôdy a potravín, ako aj biologickej rozmanitosti prírody prostredníctvom trvalo udrzatelného, ekologického polnohospodárstva a podpory sociálneho a kultúrneho rozvoja v Egypte. Sekem zalozil Dr Abouleish, ktorý 19 rokov pôsobil v Rakúsku. Po príchode do Egypta v roku 1975 sa rozhodol zacat sociálny projekt na základe syntézy islamu a antropozofie. O dva roky neskôr kúpil pozemok v pomerne neúrodnej krajine a zalozil farmu. Pôvodným cielom bolo  kultivovat krajinu pomocou biodynamickej metódy a zlepšit príjmy miestnych ludí. Farma zacala produkovat mlieko, liecivé prípravky a caje z bylín. Do projektu farmy zapojil vela samostatných rolníkov a fariem z celého Egypta, ktorí zacali pouzívat biodynamické metódy. Sekem zacal ponúkat poradenské sluzby na podporu týchto farmárov hospodáriacich biodynamickým spôsobom. Postupne vznikla okolo farmy cela rada iniciatív. Komunita teraz zahŕňa: biodynamické farmy, obchodné spolocnosti pre výrobu a spracovanie potravín (Hator a Libra), bylinných cajov a kozmetických výrobkov (Isis), liecivých bylín a liekov (Atos) a produktov organickej bavlny (Conytex), zdravotné stredisko, waldorfskú školu so ziakmi z moslimského aj krestanského prostredia, odborné vzdelávacie centrá, vysokú školu Mahad, výskumné centrum, akadémiu úzitkového umenia a vied. Farmy pôsobia ako druzstvá a spolu s obchodnými spolocnostami tvoria prepletenú skupinu navzájom si pomáhajúcich subjektov. Všetky spolocnosti Sekemu sa riadia  politikou zabezpecenia transparentnosti v oblasti výroby, distribúcie a spotreby ich tovarov, ako aj zabezpecenia spravodlivej ceny pre všetkých úcastníkov celého hospodárskeho procesu (fair-trade). Komunita zalozila aj tieto organizácie:  - Nadáciu pre starostlivost o  zamestnancov komunity, ktorá pracuje na zabezpecení rovnosti, spravodlivosti a dôstojnosti pre všetkých zamestnancov. Podporuje najmä školenia zamestnancov, rozvoj kariéry a zabezpecenie zdravotnej starostlivosti. - Nadáciu pre rozvoj, s cielom zvýšit kvalitu zivota ludí a podporovat kultúrny a hospodársky rozvoj v Egypte. Nadácia poskytuje vzdelanie a gramotnost pre okolité obce, ako aj programy pre deti so špeciálnymi potrebami. - Egyptskú biodynamickú asociáciu, ako výskumné a vzdelávacie centrum pre biodynamické metódy. Do roku 2005 organizácia Sekem zriadila siet s viac ako 2000 spolupracujúcimi polnohospodármi a pocetnými partnerskými organizáciami v Egypte, a zacala cím dalej, tým viac rozširovat svoje skúsenosti a získané poznatky do iných krajín, vrátane Indie, Palestíny, Senegalu, Turecka a Juznej Afriky. Sekem a Dr. Ibrahim Abouleish dostal v roku 2003 cenu  (alternatívna Nobelova cena) za úspech v oblasti integrácie komercného zámeru s podporou sociálneho a kultúrneho rozvoja spolocnosti. Organizácia bola uvádzaná ako príklad úspešného sociálneho podnikania, ktoré má výrazný vplyv na egyptskú spolocnost. Dr. Ibrahim Abouleish a jeho syn Helmy boli v roku 2003 vymenovaní nadáciou Schwab Foundation za sociálnych podnikatelov roka. Projekt Sekem sa stal príkladom úspešného budovania spolocnosti zdola, vychádzajúci z antropozofie, pricom sa ukázalo (aj po vyjadrení sa islamských duchovných), ze nie je v protiklade s islamským nábozenstvom, ale predstavuje univerzálne a pritom zivotaschopné spojenie impulzov vychádzajúce z cistej podstaty krestanstva a islamu.   Na zastrešenie aktivít komunít existuje aj medzinárodná organizácia zdruzujúca tieto komunity do jednej siete. Je to Global Ecovillage Network (GEN). Táto siet eko-komunít je zdruzením ludí a komunít, ktoré si vymieňajú medzi sebou svoje nápady, technológie, a slúzi pre rozvoj kultúrnych a vzdelávacích výmen. Hlavným cielom GENu je podporovat a povzbudzovat vývoj ekologických sídiel po celom svete, a to za úcelom obnovy krajiny a trvalo udrzatelného zivota. Clenmi sú napríklad velké komunitné celky, ako Sarvodaya (11 000 ekodedín na Srí Lanke), EcoYoff a Colufifa (350 dedín v Senegale), Ladakh projekt na Tibetskej náhornej plošine, známa komunita Auroville v juznej Indii, Federácia Damanhúr v Taliansku, Findhorn v Škótsku, Nimbin v Austrálii, malé vidiecke ekokomunity ako Gaia Asociación v Argentíne a Huehuecoyotl v Mexiku. Tiez zdruzuje mestské eko-komunity, ako sú komunita v Los Angeles alebo Christiania v Kodani a rôzné permakultúrne farmy ako Crystal Waters v Austrálii, Cochabambe v Bolívii a Barus v Brazílii. Podporuje vzdelávacie centrá, ako sú Centrum pre alternatívne technológie vo Walese, Earthlands v Massachusetts a vela dalších. Clenom GENu je napríklad aj slovenská komunita v Zajezovej, ktorá dostala  cenu ekodedina roka (2009).        kapitola je z knihy  David Sulík : Zodpovedná spolocnost- Alternatívna ekonomika, priama demokracia a komunity ako cesta k spravodlivejšej spolocnosti    www.ekoobchod.sk/zodpovedna-spolocnost-david-sulik.html

  A poznámka k zamyšlení – schválne, jestli šokovaným pasazérum následne dovolili vzít si deodorant az na palubu letadla... Navíc osobne bych spíš na produkty Nivea zanevrel, nez abych je zacal denne pouzívat a doporucoval je známým. Zdroj: http://objevit.cz/jak-nivea-shani-nove-klienty-predstira-ze-jsou-teroristi-t20337

http://www.youtube.com/watch?v=5KMo2-ZlbM0 Jiný pohled na ockování a jeho dusledky DALŠÍ DATA O OCKOVÁNÍ: [LINK: http://www.procitnuti.cz/data/ockovani.zip] http://www.procitnuti.cz/data/ockovan... (poslední doplnení archivu 22.10.2012) TV PRIMA - Soukromá dramata (dil 40) NOVA - Josef Klima ZDROJ: [LINK: http://prima.stream.cz/soukroma-dramata/617656-soukroma-dramata-40] http://prima.stream.cz/soukroma-drama... Jiný opomíjený pohled na problematiku ockování a jeho dusledky !!!!! DOPORUCUJI !!!!! Ceská televize 11.X.2012 - MUDr. Ludmila Eleková o ockovaní proti chrípke a ockovaní všeobecne http://youtu.be/QEI3mcDPtms NEBO http://youtu.be/N0nKovObghw NEBO http://youtu.be/6m-8gyL8aII

Navonok to vyzerá celkom slušne, vláda jednej strany priniesla na politickú scénu prepotrebný klud. Pomaly ale iste sa však zacínam cítit nespokojný. A asi nie som sám.     Uvediem zopár prícin. Medzi cerstvé rozhodnutia poslaneckého pléna, v ktorom si dnes vládna strana môze presadit co sa jej len zachce, patrí moznost aj nadalej poberat dôchodok pracovníkom v štátnych inštitúciách. Uvediem príklad. Tak napríklad v základnom školstve máme zamestnaných kopec starých dám. Dalo by sa povedat, ze väcšina ucí podla starej školy, má vzhladom na svoj vek uz urcite menej energie a tak dalej. Okrem toho, ze deti majú zarucene radšej mladé ucitelky alebo ucitelov, tí nemajú aj nadalej šancu sa zamestnat. Kým stará pani, vlastne uz dôchodkyňa, poberá po súcte s dôchodkom povedzme 800 eur cistého a býva v komunistami darovanom byte alebo vlastne aj prakticky darovanom dome, mladá ucitelka dostane nástupný plat 430 eur, co jej nebude stacit ani na splátku priemernej 30 rocnej hypotéky. Takze ju ani nedostane a môze bývat aj nadalej u rodicov.   Poslanecký návrh upravujúci zobrazenie erotiky v dennej tlaci vcera takisto vládni poslanci zmietli zo stola. Nebol vraj dokonalý. Jeho dalšie vylepšovanie, pozmeňovanie by zrejme bolo vzhladom na pomer síl v parlamente nemozné. Takze aj nadalej môzu mediálni magnáti na Slovensku beztrestne ryzovat a citatelov kŕmit pornografiou. Naopak, ak by zákon prešiel, mohol predstavovat zdvihnutý prst vydavatelom. Ze pozor pozor, odtial potial. Našu spolocnost si rozvracat nedáme. A zatým by mohlo nasledovat postupné skultúrnenie aj televízneho vysielania.   Ale naco? Ved nechajme ludom slobodu. Naco prehnaná bigotnost? Povzbudzujme v ludoch najnizšie pudy všetkými moznými spôsobmi! Ved napokon poslanci nie sú iní, sú vzorkou nášho národa a taktiez sa radi vyzívajú v pornografii, ze. Ved uplatňujme to starorímske – chlieb a hry.   Táto vláda je jasná. Nechce si nikoho znepriatelit. Ziadnu skupinu obyvatelstva. Podriadi tomu všetko. Nechce si znepriatelit ani nášho zámorského „ochrancu“  a šíritela demokracie. Preto nás bude zrejme aj v tomto volebnom období nadalej v slovenskom rozhlase kazdú hodinu informovat vyslaný redaktor z Washingtonu, co tam povedali, ze si máme mysliet.  

Svetoví lichvári se jiz dávno povazují za bohy. Rozhodli se postavit se na roveň boha a zacali vytváret svuj penezne-financní svet z niceho, vytváret peníze „z luftu“. Takze spolu s viditelným financním svetem zacal vznikat i svet neviditelný, paralelní. -------------------- Viditelný financní svet to jsou komercní banky, fondy, investicní spolecnosti, centrální banky, ministerstva financí; jsou to financní trhy (investicní, menové, úverové, pojištovací), financní nástroje (dluhopisy, akcie, deriváty, další druhy cenných papíru) atd. Viditelný financní svet je zachycován v ruzných zprávách, oficiálních statistikách, je pod dohledem financních regulátoru, parlamentu, revizních komor, médií, spolecenství expertu atp. Fungování viditelného financního sveta se rídí ústavami, zákony, mezinárodními dohodami. O existenci neviditelného financního sveta prevázná vetšina lidí vubec netuší. Jde predevším o tak zvaný stínový sektor mezinárodního financního systému – financní instituce a financní operace, které fungují pod pláštíkem daňových ráju a nespadají pod dohled financních regulátoru (centrálních bank, ministerstev financí, komisí pro cenné papíry atp.). O rozsahu stínového financního sektoru lze jen spekulovat, protoze obyvatelé tohoto stínového sveta se regulátorum nezodpovídají a ve statistikách odpovídajících státních orgánu nefigurují. K obyvatelum tohoto sveta patrí organizovaná zlocinná uskupení, spojená s drogami, obchody se zbranemi, obchodem s otroky atp. Nejde ani o „šedou“ ekonomiku, ale o „cernou“, ignorující veškeré normy trestního práva. Její obrat, podle odhadu expertu, dosahuje nekolika bilionu dolaru rocne… Mimo techto jsou ve stínovém sektoru i ruzné struktury, které se v ilegalite neskrývají. Mnohé z nich nepokryte nabízí fyzickým a právnickým osobám své ruzné sluzby. Napríklad hedge fondy, zabývající se ruznými spekulacemi. Nebo ctihodné banky, nabízející sluzby soukromého bankovnictví (umístování prostredku klientu v jurisdikcích daňových ráju). Tyto struktury se vlezle v médiích prezentují, jakoz i své pochybné sluzby. Proste vypadávají ze sféry zákonné a financní kontroly, nerídí se spolecenskými zákony a normami mezinárodního práva, ale svými predstavami. Poslední financní krize byla velmi hluboká, široký rozsah (prakticky celý svet) a výraznou dobu trvání mela práve díky nabobtnalosti stínového financního sektoru (podle názoru mnoha expertu tato krize ješte neskoncila, probehla jen její první „vlna“ (i)). Neviditelný, ci paralelní, financní svet není omezen „stínem“. Nekteré jeho cásti je mozné oznacit za tajné. Tajný financní svet je pomerne mnohotvárný a v jeho celistvosti ho nezná nikdo. Predstavuje soubor ruzných vztahu a dohod financního charakteru, které jsou uzavírány v tajnosti, bez povedomí národu, parlamentu, oficiálních financních orgánu a mezinárodních organizací. Nejevidentnejším príkladem jsou tajné mezistátní dohody. Nekteré z nich se dnes staly soucástí verejné domény (konkrétne financní dohody USA a Británie s Nemeckem po nástupu Hitlera k moci). Ješte více existuje tajných dohod mezi soukromými strukturami. Konkrétne treba banky tradicne uzavíraly a nadále uzavírají kartelové dohody, coz je porušováním antimonopolních zákonu. Stací si pripomenout skandál z r. 2012 týkající se tajného paktu mezi nejvetšími bankami, které manipulovaly úrokovými sazbami LIBOR. Do konkrétních tajných ujednání a dohod jsou zasveceni obvykle jedinci. A nadbytecné nebo náhodné svedky odklízejí „zasvecenci“ bez zdráhání. Tento tajný svet financí se zacal vytváret jiz dávno. Mel, a nadále má, obrovský vliv nejen na svetovou ekonomiku a mezinárodní finance, ale také na politiku mnoha zemi a na mezinárodní vztahy. * * * Na internetu jsou dnes ruzné materiály, týkající se tajných financí. V nich jsou uvádena dve hlavní vzájemne propojená témata. Prvním tématem je „cerné“ zlato. Tímto výrazem se rozumí zlutý kov, který je v sejfech a sklepeních rady centrálních bank, soukromých globálních bank a dalších organizací. Predpokládá se, ze mnozství tohoto zlata mnohonásobne prevyšuje oficiální zásoby zlata všech zemí sveta; samozrejme, ze toto „cerné“ zlato není vykazováno v bilancích, ani ve statistikách, a jde o prísne tajné zásoby (ii). Druhým tématem  jsou záhadné dluhopisy amerického ministerstva financí a Federálních rezerv, pocházející z let mezi dvema svetovými válkami. Senzacnost tohoto tématu posilují astronomické cástky: nominále techto papíru je ve stovkách milionu dolaru, a celkové cástky balíku nalezených dluhopisu ciní biliony dolaru. Obe témata jsou znacne spletitá. Oficiální financní orgány, vcetne Fedu a amerického ministerstva financí, zachovávají ohledne událostí souvisejících s papíry a zlatem neviditelného sveta financí témer totální mlcenlivost. Zde je krátká chronologie objevení se záhadných papíru s mnoha nulami. K prvnímu mne známému prípadu došlo pred deseti lety. Prišly s ním britské noviny Independent 28. ríjna 2003 (iii), které informovaly o nejakém britském soudním znalci Grahamu Halksworthovi, který se spolu s Kanadanem Michaelem Slamajem (bývalým obcanem Jugoslávie) pokusil „udat“ nekolik dluhopisu amerického ministerstva financí z r. 1934 v kanadské Imperiální komercní bance v Torontu v r. 2001. Oba byli zadrzeni a následne se objasnilo, ze mají v drzení balík cenných papíru v celkové hodnote 2,5 bilionu dolaru. Americké úrady sdelily, ze tyto papíry jsou falešné. Prípad se projednával u londýnského soudu, obzalovaní tehdy nejdríve pri soudním slyšení prišli s tím, ze jde o tak zvané Morgenthauovy dluhopisy (iv). Dávali je do souvislosti s „cerným“ zlatem, které americké financní úrady dostaly z Cíny od Cankajška (v). Velký ohlas tento prípad ve svetových médiích nezaznamenal. Druhý prípad se objevil 3. cervna 2009. Místem událostí byla Itálie, nevelká zeleznicní stanice Chiasso poblíz hranice se Švýcarskem. Italská policie zatkla dva obcany Japonska, pokoušející se nelegálne dostat pres hranici do Švýcarska americké dluhopisy v celkové hodnote 134 miliard dolaru. Podle údaju policie ukryli muzi cenné papíry ve dne kufríku a byli zadrzeni behem prohlídky. Podezrelé osoby prevázely celkem slozite 259 dluhopisu. Nominále deseti z nich cinilo 1 miliardu dolaru, ostatních 249 melo nominále 500 milionu dolaru. Tomuto príbehu se jiz dostalo široké pozornosti. Obsahuje mnoho podivného a nepochopitelného. Konkrétne se zprvu objevila sdelení (z italské strany), ze cenné papíry jsou skutecné a pravé, a pak následovala informace (s odvoláním se na americké zdroje), ze jde o padelky. Dva Japonci z príbehu zcela zmizeli. Tretí prípad se objevil ve Španelsku, presne dva mesíce po zadrzení dvou Japoncu v Chiasso. Informace o této události byly na rozdíl od predešlého prípadu velmi skoupé. Mluvilo se o krádezi a konfiskaci cenných papíru v hodnote 1,64 bilionu dolaru španelskými úrady. Ve španelských médiích byly oznaceny za „zástavu Federálních rezerv“. Ctvrtý prípad, který se objevil pred rokem, je nejvetším a nejhalasnejším. Jako první o tom informovala agentura Associated Press 17. února 2012, která prišla se zprávou o zkonfiskování cenných papíru v jedné švýcarské bance (v Zurichu) v hodnote 6 bilionu dolaru. Název banky pritom uveden nebyl. Z nejakého duvodu vedla operaci zajištující tyto papíry na území Švýcarska italská policie. Brzy se objevily nekteré podrobnosti. Konkrétne média uvedla, ze papíry byly emitovány v r. 1934. Do Švýcarska se dostaly v r. 2007 z Hong Kongu. Pozoruhodné je, ze média nazývala tyto cenné papíry ruzne: „americké dluhopisy“, „dluhopisy amerického ministerstva financí“, „dluhopisy Fedu“, „pokladnicní poukázky“. Velké neshody byly i u dalších vecí: napríklad nominále papíru se v ruzných zdrojích pohybovala od 100 milionu do 1 miliardy dolaru. Americké úrady durazne sdelily, ze nález v Zurichu je jen hromada falešných papíru. Výše uvedené události jsou doplňovány informacemi, souvisejícími s historií objevení se „cerného“ zlata a jeho zásobami v soucasnosti. A také pikantními informacemi o obzvláštním zájmu amerických tajných sluzeb o tyto „falešné“ papíry. Americké zvláštní sluzby (predevším CIA) organizovaly pátrání po drzitelích predválecných dluhopisu a operace konfiskací techto papíru. Takze reditel vydavatelství Dandellion Books Carol Adler jiz pred témer 10 lety (31. ríjna 2003) na stránce Rense.com zverejnil tiskové prohlášení, ve kterém se informovalo o kontaktu s insiderem CIA, který mluvil o „okultní ekonomice“ a o operaci vyhledávání a konfiskování papíru (vi). Pokusíme se v tomto obrovském a nepruhledném proudu informací zorientovat a vyhodnotit, nakolik lze skutecne verit oficiálním prohlášením amerických úradu ohledne toho, ze tyto papíry s mnoha nulami jsou zfalšované. -Odkazy- · (i) Více podrobností o „stínovém“ sektoru mezinárodních financí viz V. J. Katasonov, „Cerné díry“ svetové ekonomiky, stránka Fondu strategické kultury (23. a 25. 1. 2013); V. J. Katasonov, Šokující údaje o svetovém bankovním byznysu, dtto (1. 2. 20136); V. J. Katasonov, Globální narkomafie a banky, úvod do tématu, dtto (3. 10. 2012) · (ii) Viz V. J. Katasonov „Cerné“ zlato „draku“ a americký Fed, Fond strategické kultury, (7., 8. a 10. 12. 2012) · (iii) Paul Vallely, Who wals to be trillionaire?, Independent 28. ríjna 2003 · (iv) Papíry byly pojmenovány po Henrym Morgenthau ml. (1891-1967), který byl americkým ministrem financí v letech 1934-1945 (tj. v období, kdy byl prezidentem F. D. Roosevelt) · (v) Podrobnosti viz Jevgenija Andrejeva, Vec Podvodu ve výši 2,5 bilionu dolaru, Jezednevnik 2000, 19.9. 2003 · (vi) Toto vydavatelství informovalo o príprave vydání knihy, ve které mel tento insider mluvit o podrobnostech aktivit amerických tajných sluzeb pri odhalování „tajných“ dluhopisu. Nicméne necekane zemrel a rukopis knihy záhadným zpusobem zmizel (/pokracování/) http://zvedavec.org/komentare/2013/02/5360-paralelni-financni-svet-i.htm

/Nevím, jakou pravdivost lze prikládat následujícímu prohlášení ITCCS. Zní to ale nadejne./ /ITCCS neboli Mezinárodní tribunál pro zlociny církve a státu je zrejme dobrovolná organizace právníku, kterí pripravují právnické dokumenty k obvinení predstavitelu církví a státu, v tomto prípade za zneuzívání detí. Ale není mi jasné, jak je to s jejich úcinností. / /(Neco podobného je asi americké právnické sdruzení People´s Trust, které uz nekolikrát právne dokonale prohlásilo veškerý svetový majetek za majetek všeho lidu, ale ti, co ten majetek ovládají, to jaksi zatím neberou na vedomí.)/ /Tak to zatím berme s rezervou, a doufejme, ze treba na tom neco bude/ *Papez Benedikt rezignoval, aby se vyhnul zatcení. * *Zabavení majetku církve na velikonoce. * Zdroj: http://itccs.org/2013/02/13/pope-benedict-resigned-to-avoid-arrest-seizure-of-church-wealth-by-easter/  Preklad: OrgoNet *Tiskové prohlášení Mezinárodního tribunálu pro zlociny církve a státu (ITCCS) v Bruselu: * Historicky bezprecedentní rezignace Josefa Ratzingera na úrad papeze tento týden byla vynucena krokem evropské vlády, dle kterého má na Velikonoce vydat zatykac na Ratzingera a verejný pozadavek na vatikánský majetek a aktiva. Ústrední výbor ITCCS v Bruselu je vzhledem k náhlé abdikaci papeze Benedikta nucen odhalit následující detaily:  {{1. V pátek 1. února 2013 na základe dukazu poskytnutých naším pridruzeným Soudním dvorem náš Ústrední výbor uzavrel dohodu se zástupci evropského národa a jeho soudu k zajištení zatykace na Josefa Ratzingera, jinak papeze Benedikta, za zlociny proti lidskosti a rízení zlocinného spiknutí.}} {{2. Tento zatykac mel být dorucen papezské „Svaté stolici“ v Ríme v pátek 15. února 2013. Zatykac umozňoval zmínenému státu zadrzet Ratzingera jako podezrelého ze zlocinu, pokud vstoupí na jeho výsostné území.}} {{3. Vládou zmíneného národa byla vydána diplomatická nóta adresovaná vatikánskému státnímu tajemníku kardinálu Tarcisio Bertonemu v pondelí 4. února 2013, v níz byl Bertone informován o nadcházejícím zatykaci a jeho úrad vyzván, aby vyhovel. Kardinál Bertone ani jeho úrad nezaslal zádnou odpoved, ale o 6 dní pozdeji papez Benedikt rezignoval.}} {{4. Dohoda mezi naším Tribunálem a zmíneným národem zahrnovala další ustanovení o vydání obchodního pozadavku skrze soudní dvur na vlastnictví a majetek rímskokatolické církve s pocátkem na velikonocní nedeli 31. brezna 2013. Tento pozadavek mel být doprovázen verejnou a globální „Velikonocní reklamacní kampaní“, pri níz mel být obsazen majetek katolické církve a obcané meli pozadovat, aby se ho církev vzdala podle mezinárodního práva a rímského statutu Mezinárodního soudu pro zlociny.}} {{5.Je rozhodnutím našeho Tribunálu a vlády zmíneného státu, aby pri ukoncení úradu rímského pontifika byl Josef Ratzinger zatcen na základe obvinení ze zlocinu proti lidskosti a ze zlocinného spiknutí.}} {{6. Naším dalším rozhodnutím je po obvinení a zatcení Josefa Ratzingera provést totéz s jeho nástupcem a posílit komercní pozadavek a vést „Velikonocní reklamacní kampaň“ proti rímskokatolické církvi jak bylo plánováno.}} Na záver náš Tribunál potvrzuje, ze spoluvina papeze Benedikta na kriminálních aktivitách Vatikánské banky (IOR) donutila nejvyšší predstavitele Vatikánu k jeho konecnému propuštení. Ale podle našich zdroju státní sekretár Tarcisio Bertone si vynutil rezignaci Josefa Ratzingera okamzite a jako prímou reakci na diplomatickou nótu týkající se zatykace, která mu byla predána vládou zmíneného národa 4. února 2013.  Vyzýváme všechny obcany a vlády, aby pomohly pri našich snahách zákonne a prímo zrušit podporu Vatikánu, Inc., zatknout jeho hlavní úredníky a duchovenstvo, kterí mají spoluvinu na zlocinech proti lidstvu a na probíhajícím zlocinném spiknutí, aby byly deti ochráneny pred mucením a obchodem s nimi.  Další dokumenty o událostech Velikonocní reklamacní kampane budou vydány naším úradem tento týden.  Issued 13 February, 2013  12:00 am GMT by the Brussels Central Office

8. února na Den vedy se v Kremlu konalo vyznamenávání mladých ruských vedcu v oblasti vedy a inovací. Cena Prezidenta RF ve výši 600.000 je udelována za nejperspektivnejší a nejvíce zádané výzkumy v oblasti chemie, fyziky a biologie. V exkluzivním rozhovoru pro Hlas Ruska laureátka ceny za chemii, doktorka chemických ved, docentka Sankt Peterbugské státní university Nadezda Bokac vyprávela o tom, jak její metodika organické syntézy s pouzitím platiny pomuze v boji proti nádorovým onemocnením:   Chemie platiny byla v carském Rusku i v SSSR prioritním smerem. My rozvíjíme tradicní smery a spolupracujeme s biology, protoze platinové slouceniny velmi casto projevují protinádorovou aktivitu. Získáváme nové slouceniny platiny nebo vyvíjíme nové metody syntézy techto sloucenin. My tu nevyvíjíme protinádorové preparáty, ale syntetizujeme slouceniny, které potom testují na projevy techto vlastností biologové a lékari. Ve druhém smeru jsme objevili, ze cást našich sloucenin má luminiscencní vlastnosti. V poslední dobe hledáme materiály, které by se daly pouzít k výrobe svetelných diod. Zde, samozrejme, je treba další výzkum. Jedná se ale o jeden ze smeru potenciálního vyuzití našich sloucenin. Krome toho, platinové slouceniny jsou také katalyzátory nekterých prumyslových procesu. Prístupy k syntéze, které navrhla Nadezda Bokac byly prulomové. Syntetizovat dríve takové kovové organické slouceniny se dríve nedarilo. Její metodika má uz dnes znacné mnozství sfér vyuzití. Konkrétne se jedná o tepelné a elektrické izolace, ochranné povrchy a dokonce i biologicky slucitelné polymery pro implantáty. Doktorka chemických ved Nadezda Bokac je laureátkou cen Evropské akademie a také ceny L´Oreal pro vynikající zeny ve vede. V zahranicí je jednou z nejznámejších petrohradských vedeckých pracovnic. Její clánky citují mnohá solidní vedecká vydání. Laureátce prezidentské ceny je jen 37 let. /Zdroj: [LINK: http://czech.ruvr.ru/2013_02_09/Platina-pomuze-pri-lecbe-nadorovych-onemocneni/] czech.ruvr.ru/

*Rezignace Benedikta 16. se stala prekvapením nejen pro verící a kurii, ale také pro odborníky. Sám papez oduvodňuje tento krok zdravotními problémy. Experti však uvazují o krizi katolické církve.* Zpocátku videli v Benediktovi cloveka, který alespoň pozastaví rostoucí sekularizaci Evropy. Jak nyní vidíme, k tomu nedošlo. V uplynulých osmi letech se nevrátili Evropané do luna katolické církve. Víc nez to: Benedikt 16. byl mnohem méne populární, nez jeho predchudce Jan Pavel Druhý (jehoz práve obviňovali ze zahrávání s liberálními hodnotami). Vetšina Evropanu podle všeho neuslyšela nemeckého teologa s konzervativními názory. A po rezignaci Benedikta 16. se stala krize evropského katolicismu zrejmá. Az do té míry, ze šéf Departamentu krestanské jednoty kardinál Kurt Koch ucinil dost odvázné prohlášení: „Budoucnost katolické církve není v Evrope“. Podle jeho slov, kdyby byla volba mezi Evropanem a neevropanem za podmínky, ze oba jsou stejne hodné Svaté stolice, zvolil by za nového papeze zástupce Afriky nebo Latinské Ameriky. O moznosti zvolení kandidáta s tmavou barvou pleti se mluvilo uz dávno, ješte na minulém konkláve v r. 2005, a není na tom nic mimorádného – odrází to spíše objektivní tendence v rímskokatolické církvi. Svetský ráz vetšiny zemí, v nichz je katolicismus rozšíren, znamená pro katolickou církev další výzvy. Benedikt 16. si mohl uvedomit, ze z objektivních duvodu tyto problémy sám nezvládne, a rozhodl se ustoupit toto právo svému nástupci. Toto rekl religionista a prekladatel Juruj Tabak: Církev jako nábozenský ústav má spolecný problém. V podstate má bránit nejaké konzervativní hodnoty a zajištovat kontinuitu. Církev má peclive zachovávat to nejlepší, co bylo v minulosti, nejaké tradicní etické normy. Zároveň se nesmí zmenit v ghetto, kde budou tyto hodnoty jakýmisi relikty. Musí krácet v cele a vést spolecnost za sebou, ucit spolecnost. V soucasné dobe muzeme uznat, ze alespoň katolické církvi se to darí nepríliš dobre. A v tomto smyslu pokládají mnozí experti rezignaci Benedikta 16. za dobré znamení. Jde o epochální prevrat, který bude mít na verící obrovský psychologický vliv. Vetšina analytiku se shoduje na tom, ze katolická církev potrebuje vedoucího cinitele, který by mel jak pastýrské, tak i administrativní zkušenosti. Není to ale hlavní. Dulezitejší je, aby byl nový papez pomerne mladý a mel charisma, mohl získat na svou stranu širokou verejnost. Budou-li tyto podmínky splneny, bude jeho národnost a státní príslušnost uz soukromou vecí, a krestanství v Evrope dostane šanci na nový zivot. http://czech.ruvr.ru/2013_02_14/Katolicismus-odchazi-z-Evropy/

-Charles Goodhart a „chybející“ mince prelomových období- Mezi stoupence chartalismu se hlásí Charles Goodhart, kterého bychom mohli pokládat za dnešní nejprominentnejší postavu tohoto proudu (bývalý clen výboru pro menovou politiku Bank of England, profesor na London School of Economics, autor Goodhartova zákona). V clánku „The two concepts of money“  z roku 1998 upozorňuje v rámci tehdejších debat o zavedení jednotné evropské meny na nekteré implikace, které vyplývají pro tento projekt z chartalistické tak z „mengerovské“ teorie. Z duvodu zajímavosti (a aktuálnosti) tuto zálezitost strucne zmíníme spolu s naším názorem na ni, ackoliv není hlavním tématem této kapitoly. Z hlediska metalismu nehraje velkou roli a je naprosto prirozené, ze jedna mena bude obíhat ve více zemích, nebo více men v jedné zemi, pokud mena je trzním a nikoliv politickým fenoménem. Ideálne je stát oddelen od hospodárství a penezního obehu a pak státní hranice nemají pro urcení optimální menové oblasti zádný význam. Podle Goodhartova názoru ekonomové, kterí mluví o výhodnosti spolecné meny v Eurozóne a úsporách transakcních nákladu, které její zavedení prinese, byli príliš ovlivneni metalistickým pohledem[1]. Chartalistický pohled (podle Goodharta presvedcivejší) naproti tomu implikuje, ze kazdá mena potrebuje nejakého státního suveréna. Mezi menovou oblastí a území suverénního státu tak vzdy existuje tesná vazba. A pokud v eurozóne zustane politická a fiskální moc na úrovni národního státu, kdezto mena se bude rídit z nadnárodní centrální banky, tak to povede k napetí a nestabilite. Samozrejme hlavním výchozím bodem takovýchto analýz by mela být schopnost rozlišit mezi trzními a politickými penezi. Politické peníze nutne znamenají monopol na produkci penez udrzovaný státní mocí a ten pak znamená monopolní zisky z produkce penez (které jdou na necí úkor). Suverénní státy se mohou být schopny relativne jednoduše dohodnout, ze budou respektovat a udrzovat jednotný monopol, ale problém pro ne vetšinou nastává práve ve chvíli, kdy se má urcit, jak by mely být deleny zisky z tohoto monopolu a na koho budou dopadat ztráty. Pri ruzné úrovni zadluzení jednotlivých státních suverénu to lze velmi názorne ilustrovat na tomto klasickém problému: pro vysoce zadluzené státy by bylo výhodnejší, aby jim uvolnená menová politika a vyšší míra inflace „pomáhaly“ splácet jejich dluhy. Oproti tomu pro veritelské zeme by byla výhodnejší tvrdší mena. Pokud mají o menové politice rozhodovat spolecne, pak není tezké videt to, jak jejich protichudné zájmy povedou k vázným trenicím.[2] Oddelení a monetárního rozhodování penez od politiky je pak vzdycky pouhou fikcí. Oproti tomu v „metalistickém“ systému trzních penez je odloucení penez od politiky realitou. Zádný stát nemuze ovlivnit budoucí vývoj hodnoty menové jednotky a pak samozrejme není k takovýmto trenicím zádný duvod. Címz se vracíme k otázce, jestli taková mena existovala nebo jestli by mohla existovat. Goodhart je toho názoru, ze ackoliv nejaký neformální prostredek smeny se mohl vyvinout i na trhu, tak obecnost a šíri jeho prijímání zarucuje az vládní pecet. Náklady na správné urcování ryzosti kovu pri kazdé transakci by byly nepríjemne vysoké a tak je lepší pro plynulost obchodu mít kov ve standardizovaných jednotkách se zarucenou ryzostí a teprve to mu dodá tu patricnou „obecnou“ prijímanost jakozto prostredku smeny. A tuto standardizaci a záruku nezvládne ucinit nikdo jiný nez vládce (ci vláda), který jednak stanoví míry a váhy a za druhé jako nejznámejší osoba se zarucí za jejich ryzost. A takto se z „produkce penez“ stane prirozený vládní monopol. K tomu Goodhart dodává dva duvody: „Zaprvé, mincovna musí mít zásobu drahých kovu. Tudíz bude pritahovat zlodeje a loupezníky. Vyzaduje ochranu a ochránce (který má dostatek síly udrzet právo a porádek v ekonomickém systému). Zadruhé, náklady na identifikaci skutecné hodnoty (kvality) kovu vcetne vyrazených mincí vedou k casové nekonzistenci. Provozovatel mincovny musí hlásat, ze jeho kvalita bude dodrzena naveky, ale v praxi je vzdy v pokušení znehodnotit menu a získat tak okamzité a rychlé zisky. Olson popsal, jak ustavení stabilních dynastických rezimu snízilo casovou nekonzistenci vládcu.“ Pokud se zamyslíme nad tím, ze s významnejšími cástkami pracovali i soukromí zlatníci a bankéri, a ze popsaná „casová nekonzistence“ (mohli bychom ríci nutkání k podvodu) je ve skutecnosti prítomná pri výrobe cehokoliv, kde si kvalitu nemohou zákazníci pri nákupu snadno overit (napríklad veškerých kovových nástroju), tak nám tyto dva argumenty neznejí nijak presvedcive. Kazdý kovár ve staroveku se mohl pokusit podvést své zákazníky dodáním nástroju, zbraní nebo brnení vyrobených z kovu nizší kvality, nez byla deklarovaná. Stejne tak kazdý zlatník vyrábející šperky a klenoty. Presto se tato remesla nestala vládním monopolem. Zdá se, ze na ochranu zákazníku dostacovaly bezné mechanismy – potreba udrzet si dobrou povest, konkurence, morální a zákonné odsouzení podvodu. Z našeho úhlu pohledu také Goodhart zameňuje výrobu penez a výrobu mincí. Toto je v urcité míre rozšírený predsudek, který se implicitne udrzuje napríklad v numismatické terminologii. Z definice je pro numismatika mince jen ten kousek kovu, který byl rádne státem oznacen. Podobné kousky kovu, které by byly oznaceny soukromou znackou, se za mince nepokládají. Pak jsme opet u oné kruhové definice, ke které chartalisté obvykle sklouznou. Vyjdeme –li ze širšího pohledu na fenomén trzních penez, tak tyto peníze nevznikají v mincovne. Vznikají pri tezbe penezního kovu (respektive pri výrobe toho statku, který jako peníze slouzí) a pokud má kov do mincoven prístup v neomezeném mnozství, tak jeho zmincování predstavuje jen jednu z technických operací, která není o nic významnejší, nez je rozemletí rudy a vylouhování zlata z horniny. A pokud vedle sebe existuje více relativne malých státu, které vyrábejí mince a zároveň príliš neomezují pohyb drahých kovu (jako tomu bylo v urcitých dobách na italském poloostrove nebo ve Svaté ríši rímské), pak není významná ani otázka razebného (seignorage), protoze v takové vzájemné konkurenci bude moznost monarchu ho zvyšovat velmi omezená. Ale ani tam, kde takové predpoklady nejsou splneny, mají peníze ve forme státních mincí svoje substituty. Jak o tom píše Benjamin Anderson: „Tvrzení, ze veškerá hodnota penez je odvozená od jejich kovového obsahu, je nejblíze pravde v situaci, kdy existuje volná razba penez a zároveň není zádná právní prekázka pretavovat mince zpátky na kov pro jiná vyuzití. Kdyz je volná razba prerušena, tak konkrétní sluzby, které mohou vykonávat pouze peníze – nebo lépe receno, které peníze mohou vykonávat lépe – mohou snadno vést k aziu mincí oproti nerazenému kovu. Samotný fakt, ze mince mají urcitou známou a overenou ryzost, má jisté následky. Pri vetších transakcích mohou poslouzit cihly a slitky overené duveryhodnými zlatníky, ale pro menší transakce nejde mince snadno nahradit. Vyšší prémium na drobnejší mince muze mít svuj puvod v jejich samotném penezním uzití. Pokud jsou vzácné ve srovnání s objemem obchodu, tak toto prémium muze být ješte vetší. Ovšem toto prémium nemuze dosáhnout nekonecné výše a ani se nemení presne neprímo úmerne s mnozstvím. Pokud je prémium príliš velké, lidé zacnou pouzívat pro transakce i nerazený kov – tak, jako tomu bylo v naší zemi behem období greenbacku. Výhody mincí nejsou absolutní. Mince jsou zkrátka vhodnejší pro radu úcelu nez jiné veci. Prémium je vzdy shora omezeno mozností substitutu. Dále ho omezuje fakt, ze príliš vysoké prémium budí neduveru, která toto prémium nicí.“  I kdybychom pripustili, ze mincování menového kovu je cinnost, kterou muze v pozadovaném rozsahu zvládnout jedine stát nebo nekdo s oporou státního monopolu, z našeho pohledu to neznamená, ze by stát mel monopol na peníze, nebo ze by dokonce byl puvodcem penez. A je vubec pravdou to, ze by stát byl puvodcem mincování a jedinou institucí schopnou výroby mincí? Podívejme se, jaké argumenty k tomu Goodhart uvádí: „Jen málo vynálezu vzešlo od vládních teles (mozná s výjimkou oboru vojenství). Tak tomu bylo i v peneznictví. Rozvoj metalurgie i vynález bankovek, v Cíne a na západe, byly dílem soukromého sektoru. Ale puvodní role penez jako platebních prostredku na pokuty, pri nábozenských prílezitostech nebo placení za nevesty (která pravdepodobne predchází roli penez jako prostredku smeny) a jejich role v udrzování fiskální základny vlády, znamená, ze penezní proces, tedy garance ryzosti a stanovení hmotnosti mince, byl od pocátku pilírem suverénního státu… Ackoliv se zdá nápad a technický proces mincování jako neco, co by se dalo provozovat v rámci soukromého sektoru jako je tomu u jiných kovozpracujících procesu, v praxi bylo mincovnictví ve velké vetšine prípadu operací vládního sektoru.“  Goodhart k tomu v poznámce uvádí výňatek ze zákona vydaného králem Ethelredem II v roce 1002: „And let no man have a minter but the King.“  Ovšem to, ze si vládní sektor násilne zmonopolizoval nejakou cinnost, ješte není dukazem toho, ze by jí soukromý sektor nezvládl. A ze šlo ze strany vlády o násilnou monopolizaci, to se muzeme docíst o nekolik rádek dále i ve stejném Ethelredove zákone: „Minters who work in woods and like places shall forfeit their lives, unless the King pardon them.“  Mincování bylo prevázne státní aktivitou, protoze zkrátka stát (panovník) veškerou obdobnou soukromou aktivitu zakázal. Bylo mincování vynalezeno nekým ze státní byrokratické správy? I sám Goodhart v poznámkách pripouští , ze o tomto bode existují pochybnosti. Uvádí, ze podle výzkumu Priceho , byly nejrannejší elektronové mince pravdepodobne razeny soukrome. Stejné pochybnosti vyslovil i Thomas J. Figueira: „Je nejisté, jestli to byl nekdo s politickou autoritou jednající za svou komunitu, nebo jednotlivec jednající sám za sebe, kdo první prišel s myšlenkou mincování.“ Pokud tedy muzeme pochybovat o tom, ze se mincování jako státní aktivita jiz zrodilo, není pravda alespoň to, ze od jistého rozsahu je státní úcast na mincování nevyhnutelná. Goodhart k tomuto pohledu pridává následující historické ilustrace. „Kdyz barbari dobyli Rím, silná vláda se rozpadla. Jak u vlády, tak u mincování se projevila dezintegrace do menších slabších jednotek… Se slabšími a vratkými vládami se staly slabší i jejich meny, byly casteji znehodnocovány a méne prijímány v obchodních vztazích mezi jednotlivými mocenskými centry. Vetšina obchodních vztahu se vrátila na úroveň barteru. Tento úpadek zastavili az Karel Veliký a jeho následník, Ludvík Pobozný. Pouze tehdy, kdyz nastoupila silná a stabilní vláda, mohly autority nabídnout jak dostatecne dlouhý casový horizont, tak nezbytnou kontrolu pro provádení vysoce kvalitního mincování… Z C [chartalistického] úhlu pohledu oslabení nebo kolaps silné vlády vede k zastavení ci úpadku mincování a návratu k barteru. Z M [mengerovského] úhlu pohledu, jakmile se soukromý sektor dostane do penezní rovnováhy, tedy snízí transakcní náklady na minimum, není v modelu zádný mechanismus, který by vedl zpátky k barteru… Napríklad v Japonsku se jako prostredek smeny poté, co vláda prestala razit mince v roce 958, pouzívaly látky a rýze. Penezní obeh ustal a ekonomika se vrátila zpet k barteru.) “ Nez se pustíme do rozboru techto historických ilustrací, zastavíme se na chvíli u onoho výkladu, co ríká mengerovská teorie, protoze tato námitka bývá obecne vztáhnuta i na celou neoklasickou teorii. Její odpurci jí prisuzují tuto extrémní staticnost a plochost – jakmile je dosazeno nejaké rovnováhy, tak jak je mozné, ze se znovu a znovu dostáváme do nerovnováhy? A kdyz podle teorie fungují trhy hladce, tak jak to, ze v praxi vidíme všechny problémy a nedokonalosti, které vidíme? Nezustávají ekonomové díky svým teoriím k temto problémum slepí? Podle našeho názoru odpoved na takovou obecnou námitku spocívá ve faktu, ze abychom umeli posoudit duvody, kvuli kterým nejaký systém nefunguje, musíme mít nejprve predstavu, jak by vypadal, kdyby ideálne fungoval. A tuto predstavu nám nabízí práve abstraktní teorie, která nejprve vyjde z urcité zjednodušující predstavy ekonomiky bez existence státních (a jiných externích) zásahu, abychom pak na jejím základe umeli posoudit to, jakým smerem tyto zásahy ekonomiku posunou. Jak to v souvislosti s centrálním penezním monopolem vyjádril George Selgin: „Napríklad v prednáškách o mezinárodním obchode se vzdy zacíná s tím, jaké by byly implikace volného obchodu. Navzdory tomu, ze na svete nikdy neexistoval dokonale volný obchod a pravdepodobne ani existovat nebude. Všichni ale rozumíme tomu, ze dopady celních tarifu a dalších druhu státních zásahu do volného pohybu zbozí mohou být patricne zvázeny jen pri porovnání s alternativou volného obchodu. A nikdo, kdo neprostudoval tuto alternativu, nemuze ocekávat, ze jeho prohlášení o prínosech protekcionismu budou brána vázne. Na druhé strane na prednáškách o monetární ekonomii je prítomnost monetárního centrálního plánovace od pocátku predkládána jako daná vec a alternative „volného obchodu v penezích a bankovnictví“ není venována zádná pozornost.“ Goodhartuv argument by se dal parafrázovat a prenést na mezinárodní obchod napríklad takto: Podle klasické (a neoklasické teorie) se bude díky výhodám mezinárodní delby práce objem mezinárodního obchodu zvyšovat a v té teorii samé není nic, co by vysvetlilo pokles nebo nejakou retardaci. Presto po roce 1929 muzeme videt pokles mezinárodního obchodu az na úroveň roku 1913 (nemluve uz o stavu behem Svetových válek). Pokud je spolecnost stizena nejakou zjevnou katastrofou (invazí barbaru), nepotrebujeme sofistikované teorie k vysvetlení toho, ze její instituce zazijí úpadek – a to vcetne penezní instituce. Mengerovská teorie tedy nevysvetluje neco, co vysvetlení ve skutecnosti nepotrebuje a Goodhartova námitka je lichá. Navíc Goodhartuv historický príbeh lze prevyprávet jinak. Úpadek peneznictví v Rímské ríši nenastal az v jejím záveru, ale práve na samém vrcholu její moci a centralizace. První príznaky tohoto úpadku byly videt uz za císare Nerona a vyvrcholily pak pri prechodu od Principátu k Dominátu. Viz. Napr.: „Pokles obsahu stríbra se od doby Neronovy reformy nezastavil… Za vlády Antonia Pia obsahoval denár ješte 80% stríbra… K výraznému zlomu došlo na prelomu 2. a 3. století, kdy tehdejší denáry mely jiz pod 60% stríbra. Pres Caracalluv pokus ozdravit rímskou menu, kdy denár mel ryzost asi 60,2% stríbra a nove zavedený dvoudenár (antoninianus) asi 58,9% stríbra, nebylo jiz mozné rozvrat penezního hospodárství zastavit. Denár nakonec po polovine 3. století zmizel z obehu a tehdejší antoninianus byl vlastne jen postríbrenou mincí z ménehodnotného kovu o obsahu 3-5% stríbra.“ Inflace rímské meny, (kterou lze mozná v tehdejších pomerech oznacit az za hyperinflaci) byla pravdepodobne jednou z prícin (nebo alespoň výrazným doprovodným jevem) úpadku Rímské ríše dlouho pred jejím definitivním zánikem. Hyperinflace vedla k velmi slavnému pokusu císare Diokleciána regulovat rostoucí ceny ediktem stanovujícím jejich maximální výši. Není tezké pochopit, ze peneznímu systému trvalo nejakou dobu, nez se z hyperinflace vzpamatoval – zvlášte kdyz došlo k celkovému rozkladu spolecenských struktur a dálkového obchodu a tak nebyl jednotný standard zapotrebí. Cekalo se ale skutecne s obnovou mincovního hospodárství az do doby Karla Velikého? I o tom máme oprávnené duvody pochybovat. Muzeme pomerne dobre usuzovat ze situace v Merovejské Galii. Mitchell-Innes, který je v urcitých kruzích chartalistických teoretiku velmi populární, a jehoz úverovou teorii penez budeme dukladne rozebírat v další kapitole, napsal: „Ve skutecnosti po celé toto období (457-751 n.l.) existovala naprostá svoboda vydávat mince bez jakékoliv formy úredního dohledu. Po celou tuto dobu neexistoval jediný zákon týkající se meny, a presto nevíme o zádných zmatcích pocházejících z této svobody.“ Práve z této doby a z tohoto prostoru se zachovalo mnozství mincí, které dokládají, ze se razilo v desítkách místních mincoven, obcas podle rímských vzoru a nesoucí jména lidí, z nichz jen málo bylo známými vladari.[3] Je pravdou, ze „silný“ vladar Karel Veliký se vydal cestou standardizace a unifikace mincovní produkce (a jeho systém, který imitoval systém rímských nominálu, kdy se základní mincí stal opet stríbrný denár, byl mustrem pro mincovní systémy stredoveké Evropy), aby tak symbolicky navázal na tradici Rímských císaru. Jestli tato centralizace byla pro celkovou kvalitu penezního systému lepší a prospešnejší nez predchozí decentralizovaná produkce zustává podle našeho názoru otázkou, na kterou nelze jednoznacne odpovedet.[4] O tom, co se presne odehrálo behem „temného období“ po rozpadu Západorímské ríše pravdepodobne nikdy nebudeme vedet nic lepšího, nez co lze vydedukovat z velmi útrzkovitých informací a archeologických nálezu. Ovšem i kdyby existovaly dukazy, ze soukromá iniciativa nebyla v tomto období schopna adekvátne nahradit centralizované státní mincování, ješte to neznamená, ze soukromé podnikání je v této oblasti odsouzeno k nezdaru za všech okolností. Existují tedy historické príklady úspešného soukromého mincování? Ano, muzeme uvést dva. Jedním je období mezi lety 1775-1821 ve Velké Británii. Zde byl závazný nedostatek drobných mincí[5] vyrešen rozmachem soukromého podnikání v jejich produkci. Penezní substituty v podobe drobných mincí byly emitovány radou soukromých spolecností a osob a úspešne radu desetiletí vyplňovaly na trhu mezeru ponechanou britskou Roayal Mint. V tomto prípade lze mluvit o obdobe bankovního podnikání, kdy penezní substituty nemají formu papírových bankovek ci úcetních záznamu, ale kovových kolecek, na kterých je vyrazen obdobný slib, jako bývá na bankovkách – ze na pozádání budou vymeneny za standardní peníze. Royal Mint si zárlive ohlídala své privilegium razby standardních mincí starými (v podstate stredovekými) metodami oproti konkurenci moderních parou pohánených soukromých mincoven a nakonec v roce 1821 prolobovala kompletní zákaz techto soukromých aktivit (v rámci zákona, kterým byl v Británii obnoven zlatý standard).[6] Ovšem napríklad v Kanade byly penezní substituty ve forme mincí, vydávané tamejšími bankami, bezne k videní minimálne do poloviny devatenáctého století.  Takovéto vydávání penezních substitutu se ovšem v podstate neliší od emisí substitutu v podobe bankovek nebo bezných úctu, coz (to druhé) konec koncu delají soukromé spolecnosti dodnes. Stejne tak na podobném principu dnes fungují ruzné lokální meny, stravenky ci poukázky do obchodu a to, ze nemají podobu kovových zetonu s mincovním designem je spíše technický rozdíl, který nemá vliv na ekonomickou podstatu. Ovšem druhá historická epizoda, kterou si uvedeme, je dokladem, ze soukromé podnikání se uplatnilo i pri výrobe plnohodnotných standardních mincí. Pri vypuknutí Kalifornské zlaté horecky na konci ctyricátých let devatenáctého století neexistoval na západ od Mississippi v podstate zádný vládní úrad, který by mel moznost neco dozorovat. Nove vytezené zlato by bylo nutné zasílat ke zmincování az do Filadelfie. Behem roku 1849 tak vznikla rada soukromých firem, které nabízeli tezarum mincovní sluzby prímo v Kalifornii. Prezident Millard Fillmore mluvil o potrebe zalozit západní pobocku státní mincovny uz v roce 1850, ale tato zacala, v dusledku politických tahanic, fungovat az od roku 1854. V mezidobí byli tezari odkázáni výhradne na sluzby soukromých mincoven, které produkovaly mince se stejným hmotnostním standardem, jako byly tehdejší oficiální mince USA. Posléze pak i se svým vlastním designem a mincovními znackami jednotlivých spolecností, jako byly Baldwin A Co, Massatchusets A California Co, Moffat A Co, atd. Pobocka státní mincovny v San Francisku vznikla práve transformací Moffat A Co, na kterou se obrátily vládní autority s prosbou, aby se ujala výroby oficiálních mincí. Príbeh Moffat A Co nám muze detailneji ilustrovat podobu soukromého podnikání v mincovnictví, stejne jako boje, které proti nemu vláda vedla. Takto ho popisuje Donald Kagin:[7] „První inzerát Moffat A Co. se objevil v kalifornských novinách 21. cervna 1849. Tento inzertát obsahuje nekolik doporucení. Jedno z nich, od Beebee, Ludlow A Co., nejvetšího obchodníka s drahými kovy v USA, který srovnává schopnosti Moffat A Co. s londýnskou mincovnou. Druhé doporucení, podepsané nekolika prominentními obchodníky, zmiňuje Moffatovu výjimecnou zrucnost ve zpracování kovu a osobní poctivost.“ Zdá se, ze Moffat dobre chápal nutnost vybudovat si dobrou reputaci. A jak uvidíme dále, také své povesti plne dostál. V prvním inzerátu se o Moffat A Co. ješte nepíše jako o mincovne, ackoli pravdepodobne zacala vydávat své slavné ctvercové ingoty brzy poté, co zahájila provoz. Jako odpoved na akutní potrebu mincí vyrábela Moffat A Co. tyto ingoty, s nominálními hodnotami od 9,43 dolaru az po 264 dolaru po dobu asi dvou mesícu, nez se pustila do výroby mincí… Na techto ingotech byla rucne vyrazena ryzost kovu, hmotnost v gránech a hmotnost v dolarech a centech. Tyto první ingoty byly jen pretavenou hrubou surovinou, [v mnozstvích, v jakých byla jednotlivými tezari do podniku prinášena] a príliš se tedy nehodily jako obecný prostredek smeny… Úrední vládní zkoušky techto ingotu potvrdily, ze mely obvykle vyšší obsah zlata, nez kolik na nich bylo vyrazeno, a to v prumeru o ctvrt gránu na unci.  Tyto ingoty byly vydávány do zacátku cervence, kdy do Kalifornie dorazil George Albrecht Ferdinand Kuner a okamzite nastoupil u Moffat A Co. jako hlavní rytec, jehoz úkolem bylo navrhnout 10 dolarovou obeznou minci… Kunerem navrzené kusy byly velmi podobné oficiálním „orlum“ Spojených státu a razené ve velmi vysoké kvalite. Brzy poté byla vydána petidolarová mince a v roce 1850 pak další emise ve stejných nominálech a se stejným designem. Vrchní prezkušovatel (assayer) U.S. mincovny J. R. Eckfeld odhadl prumernou hodnotu Moffatovy desetidolarové mince na 9,98 dolaru bez pridané stríbrné prímesi. [Prakticky tedy byla stejná jako oficiální zlatá desetidolarovka. Kalifornské zlaté mince se obvykle razily s vyšším obsahem stríbra – jejich ryzost byla 88% oproti vládním 90%.] Protoze Moffat A Co. nabízela zpetnou výmenu svých vlastních mincí za stríbro v jejich nominální hodnote, tak se firma tešila príznivé povesti a její mince byly široce prijímány. Byla také jednou ze dvou firem, (ta druhá byla Norris, Gregg A Norris), která prezila první rok tohoto podnikání. Na zacátku roku 1850 se objevila první vlna agitace proti soukromému mincování. Kalifornským legislativcum byl predlozen návrh zákona z dílny senátora S. E. Woodwortha, který mel soukromé mincovny postavit na roveň padelatelum. Noviny Alta California pretiskly návrh tohoto zákona spolu s pochvalným úvodníkem. Ten mimo jiné poukazoval na to, ze soukromé mince nelze pouzít na placení cel a poštovních poplatku. Moffatova velmi presvedcivá odpoved se v novinách objevila príštího dne. V ní pripomíná legislativcum a novinárum, ze pan Bechtler[8] z Rutherfordtonu v Severní Karolíne vyrazil soukrome zlatých mincí asi za dva miliony dolaru, ackoliv se nachází jen asi osmdesát mil od nejblizší pobocky státní mincovny v Charlotte. Ústava sice zakazuje razit vlastní mince jednotlivým státum, ale neexistuje zákon, který by to zakazoval jednotlivcum. A nakonec dává svou hlavu na špalek za to, ze zádná osoba nebyla jeho spolecností ošizena o jediný cent. Kdokoliv, kdo jeho mince dá do tavby U.S. mincovny ve Filadelfii, bude mít zisk a nikoliv ztrátu.“ Jak je videt z této odpovedi, muzeme mít podezrení, ze tazení proti soukromým mincovnám bylo, jako v mnoha jiných prípadech podobných regulacních kampaní, dílem hysterie médií a politiku a nikoliv promyšlenou reakcí na skutecný problém. „Puvodní legislativa byla nahrazena kompromisním zákonem prijatým 10. dubna 1950. Tento zákon zakazoval soukromou razbu mincí lehcích nez ctyri unce. Jasným zámerem tedy bylo omezit soukromé mincování, protoze ctyruncový kus zlata (tehdejších cca 64 dolaru) by byl príliš velký pro vetšinu transakcí.  A všechna potreba kusu techto velkých denominací mohla být jednoduše uspokojena na puncovním úradu Spojených státu, který práve v dubnu otevrel v San Franciscu svojí pobocku. Ovšem zákon nesplnil svuj úcel a nebyl ani nikdy vázne vynucován, protoze stále existovala potreba razit menší nominály (tj. 2,5 dolaru, 5 dolaru, 10 dolaru a 20 dolaru), kterou dokázaly uspokojit pouze soukromé mincovny.“ V podstate tedy došlo k tomu, ze díky prijetí tohoto zákona bylo zastaveno mincování v tech nejvetších mincovnách s nejlepší povestí, ale mincování volne pokracovalo v „ilegalite“ po všech malých kulnách a dílnickách. „Moffatova mincovna [která byla nejvetší a nejvíce na ocích] ukoncila mincování emisí roku 1850 a dále se venovala jen tavbe a puncování, ovšem s jednou významnou výjimkou. K té došlo v roce 1852 a události okolo této emise stojí za zaznamenání… Na místo nahrazení ruzných soukrome razených denominací stejnými oficiálními mincemi, puncovní úrad razil pouze 50$ kusy, jedinou denominaci, kterou byl oprávnen vydávat. Úcinek takové krátkozraké politiky se neprojevil hned, ale brzo nebylo v obehu videt nic jiného, nez tyto 50$ obry. Uz v breznu 1851 Moffat A Co. zádali ministra financí Thomase Corwina o oficiální povolení vydávat 10 a 20 dolarové kusy. To jim nebylo poskytnuto. Na konci roku uz byly nepríjemnosti spojené s nedostatkem nizších nominálu takové, ze vetšina obchodníku prijímala velké 50$ mince s diskontem více nez tri procenta. V novinách vycházely úvodníky o tom, jak jsou velké nominály zátezí pro trh. Zamestnanec puncovního úradu Augustus Humbert psal v prosinci ministru Corwinovi, ze bankéri jsou nuceni platit vysoké prémium za mince menších nominálu a pokud se brzy neco nepodnikne, dojde pravdepodobne opet k rozšírení soukromých mincoven. Prezíravý postup vlády popudil obchodníky ze San Francisca natolik, ze se v lednu 1852 šedesát z nich obrátilo na Moffat A Co. s peticí zádající, aby spolecnost opet zacala razit mince nizších denominací. Firma odpovedela o dva dny pozdeji, ze s razbou mincí dosud cekala na oficiální povolení ministerstva financí, ale protoze je nyní potreba tak akutní, splní prání obchodníku bez ohledu na názor vlády. O týden poté zacala vydávat nové 10$ mince, které byly verejností velmi vrele privítány. Moffat A Co. své jednání zaštítila právním názorem advokáta J. H. Mudda a kalifornského výbercího cel Kinga. Tento text byl zaslán ministerstvu financí.“ Vývoj po nekolika letech dospel k tomu, ze Moffat A Co. „povýšil“ na oficiální pobocku státní mincovny. Kongres byl po tuto dobu zaseklý v typické politické hre. Po návrhu na zalození pobocky mincovny v San Francisku vystoupili delegáti New Yorku, ze by chteli mít svojí vlastní mincovní pobocku. Proti tomuto spojenému návrhu pak bojovala mocná delegace Pensylvánie, která se obávala, ze by Filadelfská mincovna prišla o své výsadní postavení. Mezi tím se v roce 1852 rozmohla soukromá razba mincí v Kalifornii s novou silou, kdy se zacaly razit i malé zlomkové nominály – 1 dolary, puldolary a ctvrtdolary, které nemely svuj oficiální predobraz v zákonné nominální soustave. Je známo více nez 450 variant techto drobnejších mincí s datováním mezi lety 1852 az 1882. Vetšina je anonymních, nebo jsou oznaceny pouze iniciálami, ale podrobným výzkumem se vetšinu z nich podarilo priradit k zlatnickým dílnám pusobícím v Kalifornii a Kansasu. V penezním obehu byly tyto mince pravdepodobne predevším mezi lety 1852-1856 a pozdeji byly vyrábeny uz jen jako tretky, suvenýry a sberatelské kuriozity (tyto pozdejší razby se vetšinou dochovaly v perfektním stavu a obsahují mnohem méne zlata, nez by byla jejich nominální hodnota). Soukromá razba byla zakázána zákonem 8. cervna 1864[9] v reakci na její rozšírení behem Obcanské války, kdy byly soukrome razeny predevším nedostatkové mince drobných nominálu (centy a dvoucenty). Definitivní tecku za výrobou kalifornských zlatých mincí ucinilo tazení plukovníka Henryho Finnegasse, šéfa Tajné sluzby Spojených státu v okrsku San Francisco v roce 1883. (Plukovník Finnegass obešel obchody kalifornských zlatníku a zabavil zbozí tem, u kterých tyto mince našel vystaveny ve výloze.) -Charles Goodhart a základní ideologický pohled- Snad tato ponekud delší odbocka poslouzila k tomu, aby si ctenár nyní dokázal alespoň predstavit moznosti soukromého mincování. Z našeho úhlu pohledu nenacházíme na celém procesu výroby penez (tezby, tavby a mincování) nic, co by nás opravňovalo prohlásit, ze nekterý jeho aspekt musí být výlucne státní aktivitou. Chápeme ovšem, proc nekterí lidé tento pohled sdílet nebudou a sám Goodhart onen duvod ve svém clánku popsal s velkou uprímností: „Vycházím z prijímaného predpokladu, ze zavedení práva a porádku zahrnuje a vyzaduje existenci vládní struktury. Jiní, jako napríklad Benson, tento predpoklad neprijímají. Tohle je vskutku onen zásadní bod. Pokud zákon a porádek, vynucování kontraktu a celá infrastruktura, na které fungování trhu (a penez) stojí, muze být skutecne nezávislou na vládních strukturách našich spolecností, pak má mengerovský prístup daleko pevnejší základy – o to více, pokud jsou vlády ve skutecnosti neprátelské k této nezbytné infrastrukture. Me se ale koncept existence práva a porádku nezávislého na vláde jeví jen jako anarchistické zbozné prání.“   Zde bychom se mohli navrátit k citátu Herberta Spencera, kterým jsme uvedli tuto kapitolu. Je jasné, ze tento zásadní problém základního ideologického pohledu je mnohem širší, nez abychom ho dokázali vyrešit na omezeném prostoru a tak se musíme nutne omezit pouze na nekolik poznámek. Zádný clovek se pravdepodobne nedokáze na historická fakta podívat zcela bez predsudku a bez nejaké teorie, která temto faktum dává smysl. Lidské myšlení velmi jednoduše podléhá klamu narativity – z historických událostí si vystaví príbeh, v nemz tato fakta a události do sebe nejakým zpusobem zapadnou jako príciny a následky. Tak tomu je jak s Goodhartovým príbehem o úpadku vlády a mincování, tak s naším príbehem o kalifornském mincování a o Rímské hyperinflaci. Nesnazíme se zde predstírat, ze ty naše príbehy jsou onou konecnou a objektivní historickou pravdou, ke které nakonec dojdou všichni nezaujatí výzkumníci. Chceme ukázat, ze i s mengerovskou teorií lze vyprávet historii minimálne stejne dobre a stejne presvedcive, jako jí vyprávejí Goodhard nebo Hudson. Veríme tomu, ze pravdivosti nebo mylnost urcitého prístupu lze rozhodnout spíše na základe prozkoumání logické koherence teoretického jádra, nez na základe pusobivosti príbehu z dávných nebo novejších dejin. Narativite se nelze vyhnout (hlavne pokud píšeme prímo o historii), ale poctivé je ctenárum sdelit jednak z jakého vycházíme úhlu pohledu (alespoň tak, jak to ucinil Goodhart) a pak také to, ze existují i jiné mozné interpretace. A pokud se snazíme nejak zkonfrontovat jejich verohodnost (jako v této práci), standardem by mel být pokus o co nejpríznivejší interpretaci cizích tvrzení, protoze kritika karikatury na místo skutecné doktríny je az príliš castým nešvarem. Jak rekl Karl Knies: „Ten, kdo chce vítezit na poli vedeckého výzkumu, se musí se svými vyzyvateli utkávat, kdyz jsou plne vyzbrojeni a ve veškeré své síle.“  Pokud se budeme uprímne a intelektuálne poctive konfrontovat s opacnými názory, nez jsou naše, tak se nám snad podarí alespoň nahradit méne presnou sadu historických predsudku sadou presnejší. Jak jsme v tomto úkolu obstáli necháme na ctenárove posouzení. -------------------- 1) Z ekonomu, hlásících se k Rakouské škole, se v tomto smyslu vyjadruje predevším Jesus Huerta de Soto, (viz. https://mises.org/daily/6069/An-Austrian-Defense-of-the-Euro ), který zavedení Eura chválí za zpretrhání linky mezi státem a národní menou (coz by ovšem podle neho melo být jen prvním krokem k celkové depolitizaci penez). Podle Ch. Goodharda je celá „teorie optimálních menových zón Mundella, Mc.Kinnona a Kenena pouze prirozeným rozšírením metalistické teorie na geografické prostredí“. (Two concepts of money, str. 409). 2) Více o této problematice viz. Philipp Bagus, The Tragedy of Euro, (Auburn, Al.: Ludwig von Mises Institute, 2010) ISBN: 978-1-61016-118-3. Problém zemí sdruzených v menové unii s politickou menou je v podstate analogií problému rízené meny v jednom státu, který popsal Ludwig von Mises a dal by se shrnout následujícím zpusobem. Jakmile lze s vývojem hodnoty menové jednotky manipulovat, tak na tom nekteré zájmové skupiny mohou vydelat a jiné prodelávají. Exportéri a dluzníci mohou vydelávat na „zlevnení meny“, importéri a veritelé na „zdrazení meny“ atd. Pak nastává stretávání mezi temito zájmovými skupinami v rámci politického boje, který má víteze a porazené a jehoz výsledkem nebývá nejaké „obecné dobro“ nebo stav, který by byl nejrozumnejším kompromisem mezi všemi dotcenými zájmy. Obvykle v rámci národních státu vítezí politika „levnejších penez“, protoze ta prináší krátkodobé a koncentrovanejší zisky mocnejším zájmovým skupinám a je v lepším souladu s obecne sdílenými merkantilistickými predstavami o „podpore vývozu“. Menová unie tento stret zájmu posunula o jednu úroveň výše a prozatím zustává otevrenou otázkou, jestli se porazení státní suverénové se svou porázkou smírí, pokud mají moznost menovou unii opustit. K tomu pribyly další specifické evropské problémy, které jsou dány ruznou mírou cenových strnulostí na jednotlivých národních trzích (predevším na pracovním trhu a na „jizním krídle“ Eurozóny). Stejne problematickou se ukázala i konvergence úrokových mer. 3) Viz. Alan M. Stahl, „A Numerical Taxonomy of Merovigian Coins,“ Computers and the Humanities, Vol. 12. No. ½, 1978. „Na mincích z Merovejské Galie se objevují názvy stovek mest z celého království a tisícu mincmistru, z nichz jen jeden muze být spolehlive identifikován. Jen málo mincí [z tohoto období] nese jméno vladare nebo nejaký jiný znak, podle nehoz by se dala identifikovat doba jejich razby.” 4) Nálezy merovejských mincí je pomerne obtízné s jistotou casove zaradit, nebo priradit jim nejaké konkrétní místo vzniku, práve kvuli „anarchii“ v mincovních obrazech, která tehdy panovala. Obecne se soudí (viz. napr. Alan M. Stahl, The Merovingian Coinage of the Region of Metz), ze jejich ryzost postupne klesala, protoze nove tezeného zlata bylo málo a mincovny predevším recyklovaly starší mincovní materiál. Pokud nebyla pevne daná (nejakými úredními ci královskými výnosy) soustava mincovních nominálu, nemusel pokles ryzosti nutne znamenat podvodné rozkládání mincovního systému. Jestlize neexistovalo zákonné donucení lidí brát mince pri smene, tak výroba mincí s nizším obsahem zlata (které se mincovním obrazem lišily od predchozích sérií) mohla být prirozenou reakcí na nárust poptávky po drobnejším obezivu, prípadne na rostoucí cenu drahých kovu a jejím cílem nebylo uzivatele penez nijak ošálit. Oproti tomu v Rímském císarství byl pevne stanovený systém nominálu a zároveň zákonná povinnost prijímat pri smene mince s císarovým portrétem. Tak mela státní pokladna zajištenu moznost systematicky se zlehcováním mincí obohacovat. 5) Proc zásobování trhu drobnými mincemi bylo po staletí závazným problémem rozebírají Thomas J. Sargent a François R. Velde v knize The Big Problem of Small Change (New Jersey: Princeton University Press, 2002. ISBN: 0-691-02932-6). Tento problém souvisel predevším s fungováním monopolních královských mincoven, které mely razebné stanovené jako urcité procento z hmotnosti kovu, který jim byl dodán. Pri výrobe mincí napríklad z libry stríbra tak byl jejich príjem stejný, at uz razily velké nebo malé nominály. Ovšem náklady na razbu mnoha menších mincí byly podstatne vyšší nez náklady na razbu nekolika velkých mincí. Proto existovala v královských mincovnách pochopitelná neochota malé nominály razit. Obchodníci pak velké stríbrné mince rozrezávali na pulky nebo ctvrtiny, aby získali vhodnejší velikosti. 6) Tuto epizodu britských monetárních dejin detailne popisuje George Selgin, Good Money: Birmingham Button Makers, the Royal Mint, and the Beginnings of Modern Coinage, 1775-1821 (Oakland, CA.: The Independent Institute, 2009. ISBN: 978-1-59813-043-0.) 7) Donald H. Kagin, Private Gold Coins and Patterns of the United States, (New York: Arco Publishing, 1981.) Str. 85-92. O problematice soukromého mincovnictví v Kalifornii viz. dále Edgar Holmes Adams, Private Gold Coinage of California 1849-55. (Brooklyn, New York, 1913.) 8) Mincovna Christopha Bechtlera byla v provozu mezi lety 1831-42. V roce 1831 horníci a obchodníci ze Severní Karolíny zádali peticí Kongres o otevrení mincovní pobocky v této lokalite. Kongres jim nevyhovel a tak se obrátili na zlatníka Bechtlera. Ten si vyrobil vlastní razidla a lisy a zacal s razbou zlatých mincí o nominálech 1$, 2,5$ a 5$. Pobocka státní mincovny v Charlotte byla otevrena v roce 1838, presto Bechtler razil mince az do roku 1842. Podle záverecné zprávy predlozené ministerstvu financí vyrazil za dobu svého fungování 2 241 840 dolaru. (více viz: http://www.southerngoldsociety.org/thebechtlers.html, obrazy Bechtlerových mincí lze nalézt v Standard Catalog of World Coins 1801-1900, ed. George S. Cuhaj, 6. vydání, Iola, Wi.: Krause Publications, 2009, ISBN: 0-89689-940-3, str. 1234.) 9) United States Code, Title 18, Part I, Chapter 25, § 486 - Uttering coins of gold, silver or other metal: Whoever, except as authorized by law, makes or utters or passes, or attempts to utter or pass, any coins of gold or silver or other metal, or alloys of metals, intended for use as current money, whether in the resemblance of coins of the United States or of foreign countries, or of original design, shall be fined under this title or imprisoned not more than five years, or both.  (zdroj: http://www.law.cornell.edu/uscode/text/18/486). Tento zákon je stále v platnosti a v roce 2011 byl podle nej odsouzen tvurce Liberty Dollaru Bernard von NotHaus. (viz: http://www.fbi.gov/charlotte/press-releases/2011/defendant-convicted-of-minting-his-own-currency) Obrazová príloha Kalifornské zlaté mince: 5 dolaru Moffat A Co      5 dolaru Norris, Gregg A Norris    10 dolaru Baldwin A Co.    20 dolaru, Augustus Humbert - polooficiální zlatá mince, vyrábená zamestnancem státního puncovního úradu, ale s vlastním designem a bez oficiální autorizace.    5 dolaru, Christopher Bechtler - mincovna v Sev. Karolíne  http://www.mises.cz/clanky/statni-teorie-penez-3-3--973.aspx

*Co si dovolujú naši politici, je naozaj za hranicou elementárnej slušnosti. Ze vdaka ich výdatnej pomoci je rozkradnutá a morálne zdecimovaná celá naša krajina, sme si za tie roky uz akosi zvykli. No to, co pred národom predvádzajú svojou pracovnou morálkou, uz presahuje všetky medze. Najmä poslanci zákonodarného zboru.*   Na rokovania parlamentu mnohí z nich doslova kašlú a rokovacia sála sa zaplní iba vtedy, ked sa má hlasovat o politicky dôlezitých zákonoch. A potom opät niekam zmiznú. [LINK: http://www.inclick.sk/returns/redirect.php?goto=48Apr=0.11Aw_id=708Atstamp=1360937954Apid=540Acd=f9ce816f25068378a8d6af4d644e0acfAf=1] Pred takmer prázdnou sálou, s niekolkými zjavne sa nudiacimi poslancami, si ostrielaný recník, ci uz z opozície, alebo koalície, rozpráva svoje múdrosti, ktoré ani tak nikto nepocúva. Ak by ste sa však pozreli do prezencnej listiny, s údivom by ste zistili, ze v parlamente sú takmer všetci zákonodarcovia. Az má clovek pocit, ze tým slovenským vedcom sa naozaj podarilo vyrobit tie úzasné [LINK: http://www.inclick.sk/returns/redirect.php?goto=1626Apr=0.1Aw_id=14240Atstamp=1360937954Apid=540Acd=5c2215838a98ec8ea35ed0570a484428Af=1] plášte neviditelnosti. V piatok na obed, hoci rokovanie stále prebieha, nastáva masový únik aj toho zvyšku poslancov, ktorí statocne vydrzali sediet v robote od deviatej rána, ked zacínajú, neuveritelné tri hodiny. A dôvod? O pol druhej totiz odchádza z bratislavskej hlavnej stanice vlak, smerujúci na východ. Samozrejme, aj potom idú dalšie spoje, ale pánom poslancom viac vyhovuje tento. Páni poslanci si chcú co najviac uzit svoje rodiny. Ved sú kvôli práci so svojimi blízkymi tak málo! Napríklad tento rok musia az neuveritelných 72 dní strávit na rokovaniach pléna. A ak ešte, nedajboze, musia íst aj na nejaké schôdze výborov, ostane im len nejakých 260 volných dní v roku. Pri mesacnom zárobku poslanca Národnej rady vo výške priblizne 3 300 eur to vychádza, ze za kazdú hodinu, ktorú si odsedí v parlamente, dostane okolo 60 eur. No to iba v prípade, ze sedí na kazdej schôdzi od zaciatku do jej konca, co je dost iluzórna predstava. V skutocnosti tam strávi mozno polovicu toho casu, takze za hodinku sedenia na zadku dostane ctený poslanec asi stodvadsat eur… A napriek tomuto doslova královskému odmeňovaniu chodia zástupcovia ludu do parlamentu, teda do svojej práce, ako do holubníka. Tazí sa im príst ráno, majú problém tam byt poobede. Poznáte ešte nejaké iné pracovisko, kde by mali podobnú pracovnú morálku? A ak v piatok jeden z clenov nášho slovutného zákonodarného zboru, konkrétne Štefan Kuffa z klubu Obycajných ludí, poziada predsedu parlamentu, aby poslancov z východu pustil uz o jednej domov, pretoze chcú stihnút vlak odchádzajúci o pol druhej, nemozno to nazvat inak nez obycajnou drzostou. Tisíce a tisíce ludí z východu prichádzajú pracovat do Bratislavy a za podstatne menej peňazí, nez dostávajú poslanci. Navyše, na rozdiel od poslancov si musia za lístok na vlak zaplatit zo svojich vlastných peňazeniek. Poctivo drú celé dni pocas celého roku. Tí ludia si svoju prácu vázia a zrejme by nikomu z nich nenapadlo, ze by mali odíst v piatok po troch odpracovaných hodinách uz napoludnie prec, aby chytili vlak. Aby, nedajboze, nemuseli cakat na další. Kto si môze dovolit chodit do práce ako na balneoterapiu na pár hodín do týzdňa? Alebo sa nechat kolegom podpísat do prezencnej listiny a nepríst do roboty vôbec? Ako je mozné, ze takéhoto podvodníka bude vedenie parlamentu ešte aj kryt? Ak teda má pán Kuffa a jemu podobní pocit, ze v parlamente sediet nemusí alebo mu je dlho, prípadne ze dostáva za svoju vycerpávajúcu prácu málo zaplatené, nech odovzdá mandát a ide domov. Nebude musiet cestovat a v parlamente az tak velmi chýbat nebude. Všetci tí loptoši, ktorí majú popri vykonávaní poslaneckého mandátu iné zamestnanie ci neoficiálne riadia svoje firmy, by sa mali cím skôr zbalit a vypadnút. Ved ako môze clovek, ktorý sa na základe politickej nominácie zrazu stane riaditelom ústrednej vojenskej nemocnice, riadit zodpovedne kolos takmer s 1 500 zamestnancami a popri tom stíhat nielen zasadania parlamentu a študovat navrhované zákony, ale byt aj poslancom mestského zastupitelstva? Potom to tak aj vyzerá. V nemocnici i v parlamente. Spomínaný poslanec Kuffa je riaditelom hospicu na východe. Môze sa naozaj zodpovedne venovat tejto práci, ked popri tom je aj poslancom parlamentu? Alebo otázku otocme - môze sa zodpovedne venovat práci poslanca, ked má na starosti riadenie hospicu? Takto by sme ich mohli menovat jedného po druhom. Drvivá väcšina z nich si naháňa svoje vlastné kšefty, poslanecký mandát majú predovšetkým na vylepšenie svojho imidzu, aby im všade otváral dvere a ako zdroj lahko zarobených peňazí. Náš parlament a pracovná morálka pánov poslancov je urázkou všetkých pracujúcich ludí, z ktorých daní zijú.

Ministr vnitra Ögmundur Jónasson tvrdí, ze dostupnost porna na internetu vede k vetšímu poctu sexuálního násilí páchaného na zenách a také k dlouhodobému špatnému vlivu na deti, kterí si k temto webum najdou prístup v raném veku. [IMG:630-200] Ögmundur Jónasson (ministr vnitra) Jónasson vytvoril komisi s jasným úkolem. Zjistit jak by se dalo porno blokovat. Poradkyne Halla Gunnarsdottir dodává: „Je naprosto jasné, ze kdyz lze poslat cloveka na Mesíc, tak se zvládneme vyporádat i s internetovým pornem.“ Islandský zákon jiz zakazuje porno v tištených médiích, avšak tento zákon se na internet nevztahuje. Celá redakce se této zprávy zalekla, a jen tiše doufáme, ze to naši zákonodárci nectou. Co na to ríkate vy? Dopadne to stejne jako kdysi, kdyz [LINK: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/islandsky-boj-s-alkoholem-zakazali-pivo-povolili-koralku-prokazali-marnost-regulaci/] na Islandu chteli zakázat pivo?   Zdroj: http://objevit.cz/island-bude-zrejme-bez-porna-na-internetu-t20404

*Venujte prosím pozornost tejto kauze. Ide o nevyšetrovanie tunelovania jednej z najvacších slovenských firiem, VSZ Košice, o zvláštnom prístupe polície, prokuratúry, politikov (premiér Dzurinda, pán Fico, prezident SR, poslanci Vášaryová, Kukan, Galis, Mikloško, Kramplová, Gibalová…, pán Hrušovský, pán Bugár, pán Kaliňák…). Mám konkrétné písomné dokazy, odpovede, ze nikto nemal záujem mi v tomto prípade pomoct a polícia, ministerstvo vnútra, prokuratúra tento prípad vyšetrit. Namiesto toho sa mi zacali diat nepríjemné veci, “niekto v pozadí” mi urobil zo zivota také peklo, ze som odišla do Ciech, ale to peklo pokracuje nadalej. Na náhody uz neverím.* *Nechceli to uverejnit ani novinári po celých 12 rokov.* Súvisiaci clánok, kde je uvedené, co všetko Rezešovci vlastnili:* http://popelka.blog.pravda.sk/2012/07/30/rezesovci-tunelovat-se-vyplaci/, to aby ste si uvedomili, aký je to rozsiahlý prípad…* * * *VŠETKY DOKUMENTY K CLÁNKU PROKURATÚRA, POLÍCIA, POLITICI …SÚ ULOZENÉ na www.ulozto.cz, dajte si vyhledat OSKENOVANE_DOKUMENTY.rar (napísat presne tak, ako som to tu napísala, verzálkami s potrzítkom)* (rozbalit pomocou programu WinRAR), je to bez hesla, volne prístupné na stiahnutie Pre základnú informáciu je dalej v tomto maili pripojený list Ivorovi, vtedajšiemu šéfovi slovenských vyšetrovatelov. Za ním je list vtedajšiemu generálnemu prokuratorovi Dobroslavovi Trnkovi (je aj v prílohach na ulozto.cz), je v ňom vela informácii k tomuto prípadu. * *   *ZOZNAM PRÍLOH na www.ulozto.cz (aby ste mali predstavu, co tam všetko je):* * * *list Jaroslavovi Ivorovi* (vtedajší šéf slovenských vyšetrovatelov) + fiktívne objednávky, ktoré sa nikdy nerealizovali v hodnote vyše 5 miliónov Sk (v dokumentoch 4.2.) *odpoved od Vladimíra Palka* (vtedajší minister vnútra SR) *list Dobroslavovi Trnkovi* (vtedajší generálny prokurátor), kde je konkrétne popísaný zvláštny postup polície a prokuratury (v dokumentoch c.3.1. prokurator111.doc), pod císlom 3. sú uvedené i dalšie odpovede z prokuratúry *odpoved od prezidenta SR *(mám az dve odpovede, i ked tu je len jedna: prvá bola za prezidenta Schustera, druhá za prezidenta Gašparovica) *dopis Bélovi Bugárovi* (vtedajší podpredseda Národnej rady SR) posledná odpoved od Bélu Bugára (tých odpovedí mám viac, poctivo mi odpisoval, i vyziadal si vyjadrenie od ministra vnútra Palka a preposlal mi ho) *odpoved od Mikuláša Dzurindu* (vtedajší premiér SR) *odpoved od Róberta Fica* (strana SMER), vlastnorucný podpis pána Fica *odpoved od Jana Fischera *(vtedajší premiér CR) *ministerstvo vnútra SR* (riaditel sekcie) *clánok z novín Korzár, kde sa pán Drábik vyjadruje k týmto objednávkám* (22.6.2000) *odpoved od Michaela Kocába* (vtedajší ministr pro lidská práva CR) *odpoved z TV Markíza* *odpoved z TV JOJ* *odpoved z Ceskej televizie* *verejný ochranca práv SR Pavel Kandrác* *verejný ochrance práv CR Otakar Motejl* *odpoved z politickej strany ANO 2011 (podnikatel Andrej Babiš)* *dokazy, ze v roku 2009 vtedajší poslanci SR moj mail vyhodili bez precítania:Magda Vášaryová(bývalá velvyslankyňa), Eduard Kukan (bývalý minister zahranicných vecí), František Mikloško, Rudolf Bauer (bývalý Košický primátor), Peter Obrimcák, Martin Kuruc, Luboš Michel, Jozef Šimko, Isztvan Pasztor, Imre Andrusko, Dušan Galis, Monika Gibalová, Zdenka Kramplová, Peter Pelegrini, Pavol Minarik, Marian Halko, (mám potvrdenie i od Ivana Mikloša – vtedy poslanec, tiez vyhodené bez precítania, Ján Figel si sice moj mail precítal, ale neopovedal)* *moj mail som posielala všetkým vtedajším poslancom NR SR, nikto z nich mi neodpovedal* *list Dobroslavovi Trnkovi* (vtedajší generálny prokurátor), kde je kokrétne popísaný postup polície a prokuratury *odpovede z prokuratúry :rok 2010 JUDr. Borodovcáková, rok 2008 JUDr. Niňaj, 31.8.2001, 12.9.2001, 28.11.2001, 11.4.2002, 10.5.2002, 16.12.2002, 2.1.2003,* *výňatok z Trestného poriadku, vtedy platného v SR* (ktorý konkrétne hovorí o tom, co uvádzam v liste generálnemu prokuratorovi pánovi Trnkovi) *podacie lístky (3 subory), ktoré svedcia o tom, ze som prosila o pomoc viaceré média, pocas dlhých 12 rokov*, tých lístkov mám podstatne viac * **odpoved od Pavla Hrušovského* vtedajší predseda Národnej rady SR) *odpoved od Róberta Kaliňáka* (vtedajší predseda výboru NR Sr pre obranu a bezpecnost) list Nemocnici VSZ ohladne mojej liecby rakoviny (tá liecba bola fakt divná a zijem vdaka tomu, ze som rady týchto lekárov nepocúvala) odpoved z Nemocnice VSZ, je tam aj moj komentár k tejto odpovedi *predvolanky vyšetrovatela Priatku* (vyšetrovanie tunelovania VSZ) PODKLADY Z CESKEJ REPUBLIKY OHLADNE ZAMESTNANIA: rozsudok, ktorý potvrdzuje, ze som vyhrala ohladom neplatnosti okamzitej výpovede a moj pracovný pomer nadalej trvá (súd som vyhrala 5.9.2011, protistrana sa vzdala moznosti odvolania a do dnešného dňa 18.1.2012 nemám ukoncený pracovný pomer, ani ma nechcú zamestnat) dokumenty ohladne pokusov rozviazat pracovný pomer vo firme Ivo Novák – Zaket Praha, po vyhranom súde zvláštna dohoda, ktorý sa mi snazil vnutit právnik JUDr. Martin Krejza, ktorá vlastne by popierala zmysel vyhraného súdu (lebo je datovaná k dňu vyhodenia z práce a inú mi nie je zamestnávatel s jeho právnikom dat, ale ani ma nechce zamestnat) *V decembri 2000 som poprosila o pomoc politickú stranu SMER. Šéf ich regionálnej kancelárie v Košiciach si nechal moje materiály a asi po mesiaci sme sa stretli na jeho podnet znova. Povedal mi, ze všetky informácie v liste Ivorovi sú správne a zdoraznil slovo VŠETKY. * *S úsmevom dodal, ze to som musela mat dobrý zdroj informácií a ci je tazké vypátrat agenta KGB.* *ZDROJE SOM MU NEPREZRADILA, NO ODVETILA SOM MU, CI SI MYSLÍ, ZE NAPÍŠEM BLUDY A EŠTE SA POD TO AJ PODPÍŠEM???* *Po mojom naliehaní mi oznámil, ze tunelovanie VSZ je ulozené ad acta a ze za tým je pán Pipta, vtedajší policajný prezident, ktorý by vraj za to kšeftovanie s autami sedel. V tom case bol šéfom regionálnej kancelárie pán Richard Šmída.* *Napísala som to novinárom, po odchode pána Pittnera z funkcie. Dopadlo to tak, ze novinári síce nic neuverejnili, no pán Šmída odišiel behom mesiaca z postu šéfa regionálnej kancelárie SMER.* Vraj z rodinných dovodov, bolo to uverejnené v Košickom veceri. Je to náhoda??? Alebo bol prinútený odíst za to, ze mi povedal pravdu a ja som to napísala novinárom?   *Košice 18.9.2000* *Vázený pán Ivor,* chcela by som Vás upozornit na to, co sa dialo v jednej z rezešovských firiem, ktorej zamestnancom som bola v období od 1.6.1996 do 31.1.2000. Zároveň Vám prikladám lukratívne objednávky, ktoré pre túto firmu za VSZ podpisoval ing. Ladislav Drábik, bývalý viceprezident VSZ, a riaditel jeho kancelárie ing. Štefan Planeta. Tieto objednávky sú z rokov 1997 a 1998 v sume vyše 5 miliónov Sk. Hoci zeleziarne za tieto práce zaplatili, v skutocnosti sa nikdy nevykonali. V tom období som bola pracovníckou zákazkového oddelenia, preto to viem na 100 %. OTA a.s., Vstupný areál VSZ Košice, bola povodne súcastou VSZ, najprv ako propagácia, po privatizácii OTA VSZ a.s.(Obchodno-technická agentura). Táto firma zabezpecovala výstavy a veltrhy, tlaciarenské, aranzérske a grafické práce. V roku 1997 (asi od 1.1.1997) sa stala cisto súkromnou spolocnostou, bez oficiálneho vplyvu VSZ. Medzi zamestnancami sa povrávalo, ze väcšinovým akcionárom je pán Drábik a pán Rezeš (kúpil to vraj Rezeš starší, len sa nevedelo ci pre seba alebo pre syna). V súvislosti s rozhodnutiami sa spomínalo len meno pána Drábika. Pre nás, zamestnancov sa v podstate nic nezmenilo, dokonca i preukazy VSZ nám zostali a dostali sme podnikové známky aj za dalšie roky (98, 99).V priebehu roka 1997 OTA kúpila košické TOP Rádio od spolocnosti FILIO, ktorá obchodovala podla mojich informácií s kovovým šrotom. Táto skutocnost bola aj medializovaná v denníku KORZO ( teraz je to Korzár).V roku 1999 ( v 1. polovici) OTA predala TOP Rádio naspät spolocnosti FILIO. Túto skutocnost som sa dozvedela z Monitoru VSZ a ing. Štollmanová, ekonomická námestnícka, mi to aj potvrdila. Tá istá osoba mi dala zviazat audit našej firmy za rok 1998 a tam som si náhodou všimla informáciu, ze OTA je 100 % vlastníkom akcií spolocností FILIO.(takze kupovali od seba a predávali sami sebe).Zaujímavým faktom je aj to, ze zamestnanci firmy sa museli povinne poistit v DDP Stabilita v case, ked vznikla. Bol to príkaz majitelov. Pán Drábik je v Dozornej rade Stability. Vo februári 2000 som chcela zrušit toto poistenie. Pracovnícka v pobocke na Bacíkovej ul. mi to odmietla, pretoze platím viac ako 12 mesiacov (v zmluve to uvedené nie je).Len mi to pozastavila a dodala: ved zatial existujeme. Poštou v priebehu marca alebo apríla som dostala list od generálneho riaditela Štofka, v ktorom sa písalo o potrebe zvýšit v dnešnej dobe zamestnanecké poplatky a dodatok k zmluve na moje meno. Pravdepodobne to posielali všetkým zamestnancom VSZ, ktorí sú tam poistenní. Ak sú za touto poistovňou Rezešovci, kto kontroluje ich hospodárenie? Po tom, co som videla na OTE a to som toho videla málo, o ich hospodárení pochybujem. Pripomínam, ze propagacné materiály pre nich sa tlacili u nás a výrobná námestnícka Anna Horňáková robila pre nich vyššie ceny s komentárom: ved oni to znesú. Od jedného novinára som dostala informáciu, ze Stabilitu uz nevlastnia Rezešovci. To znamená, ze ju vlastnili a ju predali?! Dovolím si podotknút, ze ten novinár je kamarát pána Drábika, preto túto informáciu beriem ako nesprávnu. Podla mojho názoru je Stabilita dobrý sposob na nepriame tunelovanie VSZ a stály príliv peňazí, ked Rezešovcom uz „stále zdroje vyschli“. A sposob, akým fungujú dochodkové poistovne zarucuje, ze sa na to dlho ani nemusí príst. V novembri 1999 sa konalo mimoriadne zhromazdenie firmy OTA, na ktorom som osobne videla pána Smereka ( bývalého prezidenta VSZ), Solára (bývalý viceprezident z cias kindermanazmentu a spoluziak Rezeša mladšieho) a Hábera (bývalý viceprezident z cias kindermanaznentu). Od 1.1.2000 sa zmenili vlastnícke vztahy na OTE. Spolocnosti zostala budova, ktorú vlastnila. Niektoré kancelárie má v prenájme od VSZ a všetko ostatné, t.j. stroje a zariadenia predala DAamp;D studiu Bratislava. Podla mojich informácii OTA za to dostala 4 milióny a má platit mesacný prenájom za zariadenia 110 000 Sk. Vraj je to obojstranne výhodná zmluva, pretoze stroje majú vyššiu cenu a OTA by sa v prípade konkurzu zbavila dlhov a úverov.Za DAD studio zvykol chodit na zákazkové oddelenie pán Lovas, ktorý sa výrazne podobá na Rezeša staršieho. Predtým to bol ucitel, ktorý ucil v Královskom Chlmci (malé mesto pri Ciernej nad Tisou), je to informácia od riaditela OTY. Je to náhoda alebo dalšia z rezešovských firiem? Podla slov riaditela financne najzaujímavejšou cinnostou pre firmu bolo robenie výstav a veltrhov. I ked som sa priamo touto cinnostou nezaoberala, pochopila som, ze OTA bola len zprostredkovatel. Vo VSZ v spolocnosti Konzult bol na to urcený odbor-ing. Ténai, marketing a komunikácia. Oni to zadali OTE a OTA to zabezpecovala cez dalšiu spolocnost. Pravdepodobne sa vela výstav robilo aj cez DAD studio. Slúzil tento sposob na „prelievanie peňazí“ z VSZ???? Ceny výstav sa pohybovali v miliónoch a za cias prezidentovania pána Smereka sa robili vo „velkolepom štýle“ a cena nebola az taká podstatná. Od 1.1.1999 sa OTA ako medziclánok zrušila, výstavy zabezpecuje priamo VSZ, oddelenie výstavy a veltrhy. Sposob, akým sa financovali výstavy, vyuzil riaditel ing. Janeka na zabezpecenie svojej rodiny. Súkromné veci sa zapocítavali tak, ze firma, ktorá ich robila, si ich zaúctovala ako pre výstavy, sprostredkovatelská firma výstav to vyúctovala OTE a OTA to vyúctovala VSZ. Samozrejme, nikde sa neuvádzalo, ze sa nieco robilo na súkromnom majetku. V rámci VSZ sa na to pouzíval výraz „prihodte to k niecomu“. Tento sposob sa pouzíval aj u nás na zákazkovom oddelení, ked niektoré tlacoviny sa len k nejakej zakázke pre tú istú firmu prirátali alebo nieco iné bolo napísané na objednávke a nieco iné sa v skutocnosti robilo. Robilo sa to málokedy a to sme dostali ústnym príkazom od niektorého zo šéfov. A tam išlo o podstatne menšie sumy. Podla mojich informáciií riaditel firmy pocas posobenia na OTE postavil pre seba dom, jednej dcére nechal svoj byt, druhej dcére kúpil trojizbový byt za 750 000 Sk. A momentálne stavia dom pre svoju najstaršiu dcéru. Rád sa chválil, ked si nieco nové zabezpecil, preto mnohé informácie boli o ňom známe. Za peniaze VSZ si dal urobit na svojom dome zimnú záhradu za 500 000 Sk a starozitný nábytok len do jednej izby ho „stál“ 700 000 Sk. V období apríl, máj 1999 som si všimla, ze nám prišla faxom dofakturácia za výstavu v Nitre, ktorá sa konala v júni 1998. Faktura bola od firmy z Dunajskej Stredy (ak si dobre pamätám) a bola na dve sumy. Najprv 500 000 korun plus 250 000 Sk dofakturácia, spolu 750 000 Sk. Preco nám náklady úctovali az po roku? Výstavy sme robili len do konca roku 1998, takze keby to boli náklady za výstavu, uz by sme ich nemohli VSZ vyúctovat. Táto faktúra ma presvedcila o tom, ze informáciu o financovaní súkromných vecí cez výstavy mám správnu. Je pravdepodobné, ze takýmto sposobom si pomohol zabezpecit rodinu aj šéf výstav Peter Dzubák, i ked v menšej miere. Pracovala u nás aj jeho zena a od tej viem, ze najstaršiemu synovi zaplatili za výmenu dvojizbového bytu za štvorizbový 300 000 Sk. Mladí na to urcite nemali, pretoze syn pracuje vo VSZ Nemocnica asi 4 roky a je slabo platený (nie je lekár). Jeho manzelka je od skoncenia vysokej školy bud na materskej alebo nezamestnaná. A je úplná sirota. V máji 2000 sa im malo narodit druhé dieta a kedze sa rozhodli pre druhé dieta, je nepravdepodobné, ze by ten byt mali nezariadený. Pre druhého syna prestavujú dom po rodicoch pani Dzubákovej, zaplatili za neho 140 000 Sk súrodencom. Pani Dzubáková tvrdila, ze stavbu si vraj robia svojpomocne a financuje to syn zo svojho stavebného sporenia. Z iného zdroja viem, ze pokial sme vo firme mali ešte aj prémie, platil to pán Dzbák a robila mu to firma.Dalšou významnou cinnostou firmy boli grafické a tlaciarenské práce. Podla jednej z vnútropodnikových noriem VSZ museli jednotlivé spolocnosti nosit zákazky k nám, nie mimo VSZ. Táto zásada sa výrazne dodrziavala pocas „vlády Rezešovcov“. Vedenie firmy to zneuzívalo. Nedodrziavali sa termíny, kvalita u mnohých zákaziek nebola az taká podstatná a pre VSZ sa casto robili vyššie ceny.Zálezalo podla charakteru zákazky a pre ktorú spolocnost sa to robilo.. najvýraznejšie sa to prejavovalo u katalógov. Napr. V roku 1998 boli podpísané objednávky viceprezidentom Solárom na katalógy Plechy, tých katalógov bolo 13 druhov a kazdý aj v slovenskej, aj v anglickej verzii. Dohodnutá cena za kazdú verziu bola po 2,5 milióna Sk, spolu 5 miliónov. Cenu im robila pani horňáková, výrobná námestnícka. Po mojom prepocte som zistila, ze mne vyšla suma za obe verzie spolu 2,6 milióna. Za rok 1999 to bolo uz podstatne nizšie, pouzil sa aj lacnejší papier a rovnako kvalitný. Tam bol rozdiel okolo 200 000 Sk. Ceny som robila aj ja, no väcšinou len na malé a nepodstatné zákazky. Na „prihadzovanie“ vo firme bola urcená pani Horňáková. V case, ked mi vysvetlovala princíp cien na OTE, mi tvrdila, ze VSZ sa kludne moze úctovat viac, im to je vraj jedno, oni to znesú. Zaujímavou skutocnostou je, ze pre firmy mimo VSZ robila nizšie ceny a viac dbala na dodrziavanie slúbených termínov. V konecnom dosledku to dopadlo tak, ze spolocnosti VSZ zacali obmedzovat svoje výdavky a vela vecí si dali tlacit mimo a externé spolocnosti tiez postupne odchádzali. Preco? Ved mali nízke ceny! Viackrát som pocula informáciu, ze za nizšie ceny berie pani horňáková provízie a v rámci firmy to vyrovnáva tým, ze vyššie ceny úctuje VSZ. Nepriamo mi to potvrdili aj slová riaditela a ekonomická námestnícka mi naznacila, ze sa to casto robilo aj tak, ze sa urobila vyššia cena, dala sa na to akoze zlava a za to zobrala províziu. Viackrát si pýtali zákazníci zlavu aj odo mňa, no vtedy sonm im odporucila, aby sa obrátili na pani Horňákovú. Išlo napríklad o formy Compugraph, Cabel Plus, Datart Slovakia, Pressko, HI Reklama. Tlacit k nám dával aj Opala Prešov, City Univerzity, Golfová splocnost. Extrémne nízke ceny mal pro posledných zakázkach Compugraph. Bolo to v roku 1998 a odvtedy k nám prestal nosit robotu. Vtedy sme tlacili aj ukrajinský kalendár Gazdinka v náklade 100 000 ks, ktorá nikdy nebola zaevidovaná na zákazkovou oddelení. A nebola to jediná fuška mojich šéfov.Na skúsenost s províziou by ste sa mohli opýtat vo Frucone Košice pani Kandrácovej, ktorá si odo mňa vypýtala cenovú ponuku. Riaditel mi povedal, ze cenovú ponuku si vypýtala aj od pani Horňákovej a jej cena bola nizšia, no nakoniec si zákazku aj tak dala tlacit v inej tlaciarni. OTA mala zákazkovú kanceláriu otvorenú aj v meste, to znamená v centre Košíc, na Hlavnej ul. 90. Fungovala len krátku dobu, pät mesiacov som v nej pracovala aj ja, no nechápala som, naco ju vobec otvárali. Nikto zo šéfov nemal chut robit nieco preto, aby fungovala. A ešte sa vrátim k Drábikovým objednávkam. Dá sa to aj dokázat, ze sa to skutocne nerobilo.Tieto zákazky sa len zaevidovali v zákazkovej knihe a dali fakturovat behom velmi krátkeho casu (1, 2, az 3 dni). V jednotlivých sáckoch nie sú dodané vzory, prezrela som to osobne v auguste 1999. Výnimku tvoria katalógy, norma a informacný spravodaj, kde je vlozený jeden hotový výtlacok. Bezne v zákazkových sáškoch sú vlozené rukopisy, vzory prípadne farebné vzory, poskladané neorezané hárky po tlaci a zároveň aj podpísaný pracovný list jednotlivými pracovníkmi vo výrobe, casto aj s dátumom. Objednávky za rok 1998 prišli všetky v jeden deň! Niektoré tlacoviny nikdy nezabezpecoval pán Drábik. Katalógy zabezpecoval ing. Ténai, objednávku podpisoval viceprezident pre vonkajšie vztahy (pán Drábik bol viceprezident pre ludské zdroje). Informacný spravodaj zabezpecovala pani Lipanová z Konzultu pre celú VSZ celorocne a nikdy sa ziadna dotlac nerobila. Pretoze Informacný spravodaj casto, ked bol uz vytlacený, bol uz neaktuálny. Bolo by dobré, keby ste si vyhladali aj cenu v archíve za jedno bezné císlo. Myslím si, ze urcite nebola az 200 000 Sk a v sácku je vlozený starý výtlacok. Objednávky podpisoval ing. Dušan Ruzik. Normy zabezpecovala pani Anna Petrušková, ale len pre VSZ a.s., ostatné spolocnosti si dávali kazdá zvlášt celorocnú objednávku. Za VSZ a.s. podpisoval objednávku bud ing. Bardiovský alebo ing. Ruzik. Takisto za mojho posobenia na zákazkovom oddelení sa ziadna norma nedotlácala. Ked potreboval niektorý zákazník dodatocne 1 kus, bud sme mu to dali z archívu alebo si dali objednávku na rozmnozenie na kopírke. OTA velmi dobre zarábala aj na tlaci noriem, dokonca ked sme tlacili katalógy prác, tam im pani Horňáková naúctovala poriadne vysokú cenuu. Casto sa stávalo aj to, ze ak som vyrátala cenu podla cenníka, pani Horňáková ich na pracovnom liste poprepisovala. Preto som ich neskor nerobila vobec a nechala to len na ňu. Co sa týka plagátov, len pri jednej zakázke boli urobené vzory, ktoré si vyziadal VSZ Konzult ku faktúre. Boli formátu A4 a boli vytlacené len na farebnej laserovej tlaciarni. Tento sposob sa pouzíva len pri extrémne nízkom pocte (1-10 kusov), plagáty uz pri mnozstve 50 ks sa tlacia na 4-farebnom tlacovom stroji. Medzi tlacou na laserovke a na 4-farebke je výrazný okom viditelný rozdiel. 4-farebka je podstatne kvalitnejšia. Dve objednávky na plagáty sú v hodnote skoro 1 milión Sk, co je extrémne vysoká cena. Ak by sa v skutocnosti tieto plagáty robili, ich cena by urcite nebola taká vysoká a v sácku by boli aj rukopisy textov, korektury textov a hotové farebné výtlacky z tlacového stroja. To isté sa týka aj informacných tabuliek, v sácku nie sú vzory, rukopisy, materiál, z akého majú byt, farebnost. A hlavne sa spýtajte pána Drábika, kde sú rozmiestnené. Ved mali byt v hodnote 450 000 Sk. Cosa týka objednávky Hlavickové papiere, Obálky a 2 x Obaly na 285 000 Sk, Ota nikdy nemala na sklade také velké mnozstvo obálok (4 x 3 000 ks). Velké mnozstvá sa kupujú vtedy, ked príde takáto objednávka, takze sa to dá zistit aj z faktúr za papier, ze sa to nerobilo. A na co vlastne potreboval pán Drábik 12 000 ks obálok? Takéto mnozstvá viceprezidenti nikdy neobjednávali. A takisto nie 3 000 ks Hlavickových papierov a takisto 3 000 ks Univerzálnych obalov. Bezné mnozstvá u obalov boli 500 ks a u hlavickových papierov tiez 500 ks. Výroba obalov je zdlhavejšia, u 500 ks trvá zhruba 2 týzdne, u 3 000 ks samozrejme viac. Ak ide o obaly s rýchloviazacom, dáva sa to robit inej firme, casto Remeslosluzbe. Takze podla faktúr z Remeslosluzby sa dá zistit, ci sa to robilo. Objednávka Obnova orientacných plánov na Vstupnom areáli VSZ za 950 000 Sk, to je dalšia extrémna suma. Kde sú na Vstupnom areáli VSZ orientacné plány? Ja som tam ziadne nevidela. Obnova plastík na Vstupnom areáli VSZ mala stát 750 000 Sk. Na vstupnom areáli som platiky nevidela, novinári objavili az dva „monumenty“. Vstupný areál VSZ nie je velký priestor. A co sa týka objednávok za rok 1998, obálky a hlavickový papier na rucný papier sme robili len raz a to pre pána Rezeša staršieho v case, ked bol v Dozornej rade VSZ. Zabezpecovali sme to cez firmu SAGITTA v Košiciach. Viceprezidentom aj prezidentovi sa robia hlavickové papiere na zahranicný papier contryside biely 100 g, výnimocne contryside sivý 100 g. Nie je to rucný papier. Kedze úprava mala byt pre všetkých rovnaká, vo VSZ to urcoval Desing Manual, snazili sme sa ja papier dávat všetkým rovnaký. Výnimky sa robili málokedy ( napríklad riaditelka kancelárie Dozornej rady za cias Rezeša st.). Obálky sa tlacili s 2 farebným logom sietotlacou, pouzívali sa bezné obálky, výnimocne z papiera contryside. Ak by sme zákazku 268/98 aj vykonávali, museli by sme objednat rucný papier a obálky z rucného papiera, pretoze to sme na sklade bezne nemávali alebo to zadat robit inej firme. No to by musela byt faktura z tej firmy. A urcite by to netrvalo 1-2 dni. Co sa týka dalších zakázok, normy sa urcite nerobili a naco by vlastne potreboval pán Drábik 100 ks jedného druhu normy. Tie aj tak pre Konzult a VSZ a.s. objednávala pani Petrušková v mnozstve na 1 normu okolo 100 ks. Presné mnozstvo si nepamätám. Ak by sa robili zakladace, musel by v sácku byt vzor, ako majú vyzerat a musela by existovat faktúra z tej firmy, kde sa dali robit. Dalšou zakázkou sú dokumentacné s nímky z výroby 10 súborov. Kde ich pán Drábik pouzil? Fotodokumentáciu si objednávali priamo z výroby, ci uz Studaná valcovňa, Oceliareň a podobne. Na objednávke zvykli uviest aj termín, kedy chcú fotografa a kontakt, kto to zabezpecuje(t.j. meno a telefón). Ak sa objednávka dávala az dodatocne, pretoze podpisovanie objednávky v rámci VSZ bolo casto zdlhavé, tak len uviedli podla osobného dohovoru. Ak by pán drábik chcel len vyhotovenie fotografií zo snímkov, ktoré máme v archíve, malo by na objednávke byt napísané meno a telefón, kto to zabezpecoval. Farebné fotografie sme dávali robit fotosluzbám, takze by mala byt aj faktúra za vyhotovenú prácu od externej firmy.Dalšou zakázkou sú plánovacie mapy na stoly. Ak by sa skutocne robili, v sácku by mal byt vzor, rukopis, korektury. Ak sa skutocne dávajú objednávky preto, aby sa aj robili, na kazdej objednávke je vpravo dole napísané meno sekretárky alebo toho, kto to vybavuje a teleón. Potom sa uvádza aj termín, pretoze ten je velmi dolezitý. Casto to bolo len slovo „súrne“ alebo „ihned“. V roku 1997 si ceny na objednávky písala len spolocnost VSZ Keramika, ostatné spolocnosti nie a uz vobec nie vedenie VSZ. U viceprezidentov sa sumy nikdy neuvádzali, dokonca, dokonca ani v rokoch 1998 a 1999 a málokedy som sa stretla s poziadavkou sekretárky, ked chcela ústnu informáciu, co to bude asi stát. Spolocnost VSZ Ocel si zacala pýtat ceny na objednávky po nástupe pána matusáka do funkcie genrálneho riaditela, pretoze sa vraj na Oceli velmi rozhadzovalo. Viceprezident Solár uviedol v roku 1998 cenu za katalógy na objednávke asi preto, ze išlo o velkú investíciu. Ale to mu ju dopredu vyrátala pani Horňáková. Dovolím si pochybovat o tom, ze si zistoval, co by ho to stálo inde. Ak by tak urobil, musí to mat podlozené písomne. Všeobecne sa totiz cenové ponuky robili písomne. Iba ak cena nebola rozhodujúca o tom, kde sa dá zákazka robit, vtedy sa suma nadiktovala telfonicky a zákazník si ju napísal na objednávku.A ešte jeden fakt, ktorý by Vás mohol zaujímat. Po prijatí objednávky a zapísaní do zákazkovej knihy sa vystavil Výrobný príkaz (tlacivo A4), pripol na cistý sácok, do ktorého sa vlozila objednávka. Ten zostal pocas práce vo výrobe na zákazkovom oddelení. Vypísal sa ešte Pracovný príkaz (tlacivo A3/A4), pripol sa na druhý sácok a spolu s materiálmi sa dával do výroby. Ak zákazka nešla do výroby, pracovný príkaz sa nepripínal na cistý sácok. To znamená, ze na 2.liste nie sú hore dierky od spínacieho strojceka a tlacivo je krásne cisté, nepokrcené. Po ukoncení zakázky sa Pracovný príkaz oddelil od sácku a všetky materiály sa vlozili do sácku, ktorý bol na zákazkovom oddelení. Po vyfakturovaní sa ten dal do archívu. Drábikové objednávky nám nosila pani Horňáková s tým, ze to treba hned dat vyfakturovat, takze vobec nešli do výroby. Cenu, ktorá boal na objednávkach, rozpísala na jednotlivé strediská len „od oka“. Nikdy nepatrila k tým, ktorí robia svoju prácu precízne a rozhodit cenu na strediská tak, ze sa to aj robilo, to dokáze hociktorý kalkulant v polygrafii. Sekretárka pána Drábika nikdy neobjednávala velké veci. Väcšinou išlo o hlavickový papier v primeranom mnozstve, vizitky, pokynový lístok, objednávka. Podobné mnozstvá objednávali aj sekretárky iných viceprezidentov.Tieto peniaze sa urcite nepouzili na tlac politických letákov HZDS v roku 1998. Obaly CVT ( Centrálny volebný team) na volby zaplatili VSZ, objednávka prišla z Dozornej rady VSZ. A co sa týka iných politických vecí, bola som pri tom, ked sa moja kolegyňa pýtala riaditela, kde je objednávka a on len mykol plecami.To znamenalo, ze dostal príkaz vytlacit to a s platením sa to dorieši potom. Riešenie som sa nedozvedela, no ja si tipujem, ze sa to „k niecomu prihodilo“, napríklad k cene veltrhu v Brne.Toto je len cast objednávok, ktoré sa nerobili, no nemala som moznost nepozorovane trávit cas v archíve. Také objednávky (myslím tým s podozrivým názvom) som si všimla aj za rok 1996. Všimnút by ste si mohli aj tieto objednávky:C.zák. 1244/97 – Telefónny zoznam, c. obj. AA40/157/97,C.zák. 1245/97 – Adresár, c. obj. AA40/158/97,C.zák. 1246/97 – Samolepky + logo, c. obj. AA40/159/97. Telefónny zoznam sme urcite robili len raz a to bolo c. zák. 1033/97, ktorú zadávali VSZ Telekomunikácie.Jednou u velkých chýb vedenia OTY bolo vydanie Katalógu pútnických miest pri prílezitosti návštevy pápeza. Bolo to vytlacené v náklade 100 000 ks a chceli to predávat po 100 sk. I ked som tam v tom case ešte nepracovala, od bývalého ekonomického námestníka ing. Bendeka viem, ze sa predalo velmi málo kusov a strata firmy bola 3 milióny. Vytlacené mnozstvo sa zacalo skartovávat az v roku 1997 a dávalo sa do zberu. Táto zakázka mala císlo 635/95. OTA mala aj sklad reklamných predmetov. No ten tiez zacal pomaly upadat, pretoze sme mali vysoké ceny. Potvrdili mi to dvaja zákazníci, ktorí radšej chodili kupovat inde. Takisto to bolo s cenou kopírovania.Vedenie zaujímavým sposobom nakupovalo aj stroje. Napr. V lete roku 1996 kúpilo repasovaný falcovací stroj, ktorý skladal az na 11 lomov. Bola to zbytocná investícia, pretoze aj vo Východoslovenských tlaciarňach sa falcovacky väcšinou vyuzívali na 2 – 3 lomy, výnimocne na 4 lomy. Takze mali kúpit menšiu falcovacku a hlavne lacnejšiu. A formát A2 sa ani nedá na 11 lomov poskladat. Túto informáciu som dostala od servisného technika, ktorý nám falcovacku opravoval. Bol z Vsl. tlaciarní a ja som tam 10 rokov pracovala, preto sme sa z videnia poznali.Neskor vedenie kúpilo aj laminovací stroj. Ten sa tiez málokedy vyuzíval, pretoze sa na ňom zle robilo. A laminovat sme nosili inde.Pocula som aj o tom, ze za „takéto nákupy“ si nechávali šéfovia zaplatit. A casto to boli informácie bud od zákazníkov alebo mimo firmy.Zlú situáciu sposobili aj neúmerne vysoké platy vedenia a niektoré funkcie boli podla mňa zbytocné. Napríklad majstri, ktorí boli casto vyuzívaní ako knihárski pracovníci.Organizacne tam fungoval taký chaos, ze ja som uz po 2 týzdňoch práce vo firme vyhlásila, ze ak by mala táto firma fungovat samostatne, neprezije. V tom case, v roku 1996, mi povedal ing,. Bendek, bývalý ekonomický námestník, ze samostatne by neprezila firma aj preto, ze má vysoké náklady. Termíny slubovali bud majstri alebo výrobná námestnícka bez uvazovania nad tým, ci sa to dá reálne stihnút. A casto svoje rozhodnutia menili. Takze som nikdy nevedela zákazníkovi povedat, ci bude termín dodrzaný. Pracovnícky zákazkového oddelenia nemali právomoci tento systém zmenit. Mohli sme len zákazníkom vysvetlovat, preco sa robota nestihla.V júli ´99 vyslovila ing. Štollmanová, ekonomická námestnícka, podozrenie, ze v pokladni, ktorú mala vtedy na starosti pani Gombosová, chýba väcšia ciastka peňazí. Hovorila vtedy o sume 20 000 Sk. Po roznych intrigách to nakoniec dopadlo tak, ze pani Gombosová dostala výpoved z organizacných dovodov, plus 5-mesacné odstupné. Hmotnú zodpovednost za pokladňu mala ing. Štollmanová, sama mi to v roku ´97 povedala.Preco nedali vyšetrit, ci skutocne nieco zmizlo???Tvrdila, ze pani Gombosová im škodu spláca a ked som sa spýtala, ze kolko vlastne chýba, dostala som odpoved: „Ved keby si aj zobrala 100 000 Sk, ako si tým pomoze?“ Zaujímavá odpoved. („Prišit“ to povodne chceli mne a vyhodit ma za to okamzite, len tak klamali, ze som na to prišla).A ci sa nebojím, ze mi ublízia? Uz sa o to pokúsili. Bolo mi naznacované, ci sa nebojím mafie, obcas som si všimla sledovanie. V polovici januára 2000 bola naplánovaná moja „samovrazda“. No nevyšlo im to, lebo som dostala dopredu varovanie. Ja samovrazedné sklony nemám a ani som nemala. Koncom januára 2000 som tieto informácie chcela poskytnút vedeniu VSZ. Bola som za sekretárkou pána Eichlera, ktorá bola aj sekretárkou pána Smereka. Nebola velmi ochotná.Poprosila som teda sekretárku pána Matusáka. Tá bola ochotná az privelmi, no chcela to písomne. Lenze medzitým som dostala informáciu, ze obe sekretárky „zalovali“ a všetko vedia aj Rezešovci, aj moji šéfovia. Dokonca mi bolo naznacené, ze mám dat ruky od toho prec, pretoze sa mi moze „nieco stat“. Preto som obom sekretárkam oznámila, ze sa nemienim vyjadrovat k firme OTA. Zároveň som vtedy dostala radu, ze mám spálit prepocty katalógov VSZ a externých firiem. Bohuzial som poslúchla, pretoze toho bola „pekná kopa“, a ja som to nemala kam schovat.Moja bývalá šéfka Anna Hoňáková je vysoko postaveným agentom KGB, tieto informácie mám z viacerých zdrojov, preto som sa rozhodla nemlcat. Jej vplyv je obrovský. Rozhodla som sa, ze sa nemienim celý zivot bát.Anna Horňáková nie je „posadnutá“ hromadením hmotných statkov, ako riaditel firmy.Ona „zhromazduje“ peniaze a samozrejme ich nemá v našich bankách.Pán Ivor, dúfam, ze Vám tieto informácie. S pozdravom Magda Nadzamová, Stierova 1,040 23 Košice *JUDr. Dobroslav Trnka* * generálny prokurátor* * Generálna Prokuratúra Slovenskej republiky* * Štúrova 2* * 812 85 Bratislava* *Dobrý deň pán generálny prokurátor,* Ziadam Vás o prešetrenie postupu polície pri vyšetrovaní tunelovania VSZ Košice. Myslím tým konkrétne podozrenia, ktoré som poslala ja vtedajšiemu šéfovi slovenských vyšetrovatelov Jaroslavovi Ivorovi písomne poštou. List je zo dňa 18.9.2000, posielaný bol 20.9.2000. Podla mojich informácií je premlcacia doba odstupňovaná a maximálne obdobie je 10 rokov. Pretoze nikdo nikdy nezistil, kolko peňazí „odišlo“ z VSZ Košice cez firmu OTA a.s., tak je tazko urcit premlcaciu dobu. Ziadam o otvorenie tohoto prípadu a poriadne, poctivé prešetrenie ci postupovala polícia v súlade s vtedy platnými zákonmi. Zároveň Vás ziadam o prešetrenie, ci Vaši prokurátori postupovali správne pri mojej staznosti Najvyššiemu kontrolnému úradu. Podnet na Najvyšší kontrolný úrad som poslala 6.2.2001. A Vaša prokurátorka sa ku konecnej odpovedi dopracovala az 2.1.2003. Pritom sa tomu venovalo viacero prokurátorov, ale kazdému sa tento postup zdal v poriadku. Konkrétne mená prokurátorov Vám napíšem na konci tohoto listu. Postup polície: List Ivorovi som poslala v septembri 2000. Financná polícia tento prípad nemala a dostal to rovno vyšetrovatel takmer po 15 mesiacoch. Preco az vtedy? V tom case platný Trestný poriadok  na Slovensku hovorí o tom, ze prokurátor, vyšetrovatel a vyhladávací orgán sú povinní prijímat oznámenia o skutocnostiach nasvedcujúcich tomu, ze bol spáchaný trestný cin, a co najrýchlejšie ich vybavovat; pritom sú povinní poucit oznamovatela o zodpovednosti za vedomé nepravdivé údaje a najneskor do jedného mesiaca od oznámenia upovedomit o urobených opatreniach. Dalej tento trestný poriadok hovorí, ze kazdý orgán cinný v trestnom konaní je povinný prijímat oznámenie o trestnom cine. Oznamovatel musí byt do jedného mesiaca od podania oznámenia upovedomený o tom, ako bolo s vecou nalozené, na pocítanie lehoty pozri paragraf 60 Tr. Por. V Trestnom poriadku je napísané aj to, ze na výsluchy by som mala dostávat predvolanie písomne s dorucenkou. Vyšetrovatel Ing. Ján Priatka sa mi ozval telefonicky az zaciatkom januára 2002. Štandardný postup je, ze najprv sa tomu venuje financná polícia a potom to dostane vyšetrovatel. Tento prípad financná polícia vobec nemala a dostal to rovno vyšetrovatel.Viem to rovno od vyšetrovatela. Preco sa nedodrzal štandardný postup? Vyšetrovatel mi uz  na zaciatku povedal, ze v tomto prípade sa asi nic nezistí. Ako to mohol vediet uz na zaciatku, ked ešte nic neurobil? Preco neurobil vo firme OTA ziadnu kontrolu??? Viem, ze ju nerobil. Preco si len vyziadal mnou spomínané objednávky v liste Ivorovi, kde mu prelozili nejaké dodatocné a falošné podklady. V tom liste mal dost informácií na to, aby vedel, co ma vo firme kontrolovat. List Ivorovi prikladám v prílohe. Na výsluchoch som mu opakovala len to, co som napísala v liste Ivorovi. Nic iné po mne vyšetrovatel nechcel a nic viac som ani nevedela doplnit. Ten list Ivorovi bol napísaný velmi podrobne. To pre prípad, ze by sa mi stala „nejaká necakaná nehoda“. Tie výsluchy vobec nemali zmysel, bola to fraška a vyhodené peniaze daňových poplatníkov. Teda nás všetkých. Postup prokuratúry: 6.2.2001 som poslala podnet na Najvyšší kontrolný úrad na méno JUDr. Igora Malého, ktorý bol vtedy podpredseda Najvyššieho kontrolného úradu SR. Vaša prokuratúra mi poslala prvú odpoved az 31.8.2001. Takmer po 6 mesiacoch. Ale dozvedela som sa len to, ze si to postúpili na Krajskú prokuratúru do Košíc. Fakty: stazovala som sa na pána Ivora a ten patrí pod Bratislavu!!! Ja som sa stazovat na vyšetrovatela nemohla, lebo vtedy ešte ziadne vyšetrovanie nebrebiehalo. Okrem toho, vyšetrovanie tunelovania VSZ Košice mala na starosti Banská Bystrica. Ja som to vedela z médií, tak preco to nevedeli Vaši prokurátori? Prokurátor pán Kubík mi 12.9.2001 napísal, ze si vyziadal spisový materiál z Financnej polície v Košiciach. Polícia znejpríjemňovala zivot mne ako oznamovatelovi. Namiesto toho, aby preverila moje oznámenie. Stalo sa len to, ze polícia (alebo to bola tajná sluzba?) ma telefonicky kontaktovala v novembri 2000. Pán Kukura potom netradicne ma vypocúval v aute, cestou do centra Košíc. Slušne mi naznacil, ze toto nie je nic moc, co som im poslala a ze samozrejme vyšetrovanie prebieha. Potom som bola na jednom výsluchu bez predvolanky, na polícii v Košiciach. Hned na zaciatku mi pán Kukura povedal, ze zápisnicu písat nebudú, len jeho kolega si bude robit poznámky. Ziadne poznámky si jeho kolega nerobil. Pán Kukura chcel vediet kto mi dával informácie a ci viem dokázat, ze moja bývalá šéfka z OTA Anna Horňáková je vysoko postaveným agentom KGB. Ešte cestou vo výtahu mi vysvetloval, ze sa mi nic nestane. Ziadne iné vysvetlenia odo mňa nechcel!!! Aký mal potom tento „výsluch“ zmysel? Dalšie predvolanie som mala telefonicky. To sa mi ozval telefonicky clovek z Financnej polície z Banskej Bystrice. Bol velmi milý, tak som najprv súhlasila, ze prídem v uvedený deň na vrátnicu polície v Košiciach. Bola to konkrétna budova Na Moyzesovej ulici. A ešte mi povedal, ze nebudeme dodrziavat formality a ze predvolanku mi posielat nebude. Ja som si to rozmyslela a zavolala som mu naspät (na telefóne na pevnej linke Vám toto císlo sa automaticky ulozí). Nebol tam, tak som mu nechala odkaz, nech mi pošle predvolanku poštou. Nikdy mi ju neposlal. Nikdy sa uz neozval telefonicky, ani ma nekontaktoval inak ! Bolo to štandardné predvolanie? Neskor som mala další telefonát. Ten pán sa mi predstavil, ze je z kriminálky v Banskej Bystrici. Chcel sa so mnou stretnút kdekolvek v Košiciach, kde si urcím ja. Deň si urcil on. To som odmietla bez predvolanky, tak mi oznámil, ze kriminálka moze len tak bez súdneho povolenia vkrocit do bytu on ma v daný deň navštívi doma. To mi oznámil ako fakt!!! Radila som sa s právnickou v bezplatnej právnej poradni a dostala som radu, ze bez predvolanky nech na výsluchy nikdy nejdem, a zásadne s právnikom. V ziadnom prípade nemám akceptovat telefonické dohody s políciou, pretoze zavolat mi moze hocikto a takisto na „výsluchy“ mimo budovu polície moze príst hocikto. Toto všetko boli podla Vašich prokurátorov štandardné postupy polície??? Okrem toho, som sa pýtala na poslednom výsluchu vyšetrovatela Priatka a prísediacej pani Gecíkovej: Preco zákony na Slovensku majú platit pre mňa a pre Rezešovcov nie? Na moju otázku mi nikto neodpovedal, len sklonili obidvaja hlavy a ani ma nešli odprevadit na vrátnicu, ako to robievali bezne. To isté sa pýtam ja Vás: preco zákony v tomto prípade nedodrzala polícia? Zákony nemusia dodrziavat Vaši prokurátori? V tomto prípade ich nedodrzali. Pretoze im unikla podstata: ze som sa stazovala vzdy na pána Ivora! Tomu sa nikto nevenoval. Jemu som poslala svoj list a chcela som vediet, co on pre to urobil, aby sa to všetko vyšetrilo. Nielen vediet, ale aby sa to riešilo a vyšetrilo. Na jednej strane sa Rezešovcom nic nestalo, o nic neprišli. Ja som prišla o všetko: o prácu, o byt. Na Slovensku som bola 6 rokov nezamestnaná, potom som bola nútená 7 x zmenit prácu za 4 roky. Pracujem momentálne v Prahe, bývam v podnájme a na Slovensku som bezdomovec. Uz sa ma pokúsili neraz „poslat na druhý svet“.  Mám dobrý zdroj informácii, takze som všetko prezila. Ale políciu to vobec netrápilo, nezaujímalo a nechránili ma. To mali tak vela svedkov ohladne tunelovania VSZ? Listy z prokuratúry: JUDr. Róbert Niňaj, 31.8.2001, oznámil mi, ze to postúpili Krajskej prokuratúre v Košiciach JUDr. Ján Kubík, 12.9.2001, oznámil mi, ze si vyziadal spisový materiál z financnej polície v Košiciach JUDr. Ján Kubík, 28.11.2001, oznámil mi, ze zatial nemohol zaujat stanovisko, pretoze preverovací matreriál bol odstúpený Úradu financnej polície v Banskej Bystrici JUDr. Hanzel (vtedajší generálny prokurátor) : jemu som poslala staznost 7.10.2002, od neho som ziadnu odpoved nedostala JUDr. Robert Niňaj, 16.12.2002, oznámil mi, ze moje podanie postúpili Krajskej prokuratúre v Košicich (áno, je to správne, toto mám v odpovedi napísané!) JUDr. Marta Madliaková, 10.5.2002, tá odpoved je dlhšia, ale nic nerieši. Zaujalo ma stanovisko: Preskúmaním spisového materïálu som zistila, ze policajný orgán Vás poziadal o vysvtlenie 23.11.2000 a 10.4.2001, o com sa v spise nachádza úradný záznam. Išlo o predvolanie v zmysle paragrafu 17 zák. 171/93 Zb., o Policajnom zbore v znení neskorších predpisov, teda v štádiu, ked policajný orgán rozhodoval o tom, ci bude Vaše trestné oznámenie prijaté v zmysle paragrafu 158 Tr. Poriadku, alebo nie. Podla citovaného ustanovenia je policajt oprávnený pozadovat potrebné vysvetlenie od osoby, ktorá moze prispiet k objasneniu skutocností dolezitých pre odhalenie trestného cinu a v prípade potreby je oprávnený vyzvat osobu, aby sa ihned alebo v urcenom case dostavila na útvar Policajného zboru na spísanie zápisnice o podanom vysvetlení. Z uvedeného ustanovenia vyplýva, ze sa moze jednat o telefonické alebo osobné predvolanie. Práve paragraf 158 Trestného poriadku hovorí o tom, ze prokurátor, vyšetrovatel a vyhladavací orgán sú povinní prijímat oznámenia o skutocnostiach nasvedcujúcich tomu, ze bol spáchaný trestný cin. V Trestnom poriadku nie je veta o tom, ze sa mozu rozhodnút, ci to prijmú alebo nie! Oni to prijat musia. Paragraf 157, všeobecné ustanovenia hovoria:  Prokurátor, vyšetrovatel a vyhladávací orgán sú povinní organizovat svoju cinnost tak, aby úcinne prispievali k vcasnosti a dovodnosti trestného stíhania. Postupovali tak? Ak by som vo svojich podozreniach klamala, mozem byt za to trestne stíhaná. Kedze som v liste Ivorovi spomínala konkrétne mená, aj mená Rezeš starší, Smerek, Drábik, tak mohol ktokolvek z nich na mňa podat trestné oznámenie, ze som mu poškodila dobré meno. Ale nikto nepodal, pretoze som som mala pravdu. JUDr. Marta Madliaková, 2.1.2003, posledný list, ktorý nic nerieši. Podla mňa sú to len prázdne frázy. Politici, ktorí o tomto prípade vedia: Bela Bugár, Vladimír Palko, Mikuláš Dzurinda, Robert Fico, Robert Kaliňák, prezident Gašparovic, bývalý prezident Schuster, poslanci (cca 15 asistentov moj mail vyhodilo bez precítania, mám k tomu potvrdenie z mailu: Eduard Kukam, Luboš Michel, Magdaléna Vasaryová, Dušan Galis, František Mikloško, Zdenka Kramplová, Imre Andruško, Marián Halko, Rudolf Bauer, Peter Pelegrini, Peter Obrimcák, Pavol Minárik, Mária Kincešová, Martin Kuruc, Jozef Šimko, Monika Gibalová, Istvan Pastor), oubudsman Kandrác, pán Hrušovský (za neho som dostala odpoved z Národnej rady SR). Budete to riešit Vy alebo si pockáte ked sa budem stazovat na Europskom súde pre ludské práva? Za nedodrzanie základného princípu demokracie: rovnost pred zákonom. V tej chvíli, ak mi súdny exekútor JUDr. Štefan Barilik siahne na výplatu ma uz nic nezadrzí. Kvoli neplateniu nájomného za byt v Košiciach. Ešte aj pán Barilik sa ma pokúsil podviest so svojou známou advokátkou. To prázdne plnomocenstvo, co on dáva podpisovat pre ňu, som si nechala. A samozrejme neskor zrušila. Vysvetlil mi, ze si tam dopíšu, co budú potrebovat. To mohlo znamenat i to, ze by som teoreticky mohla splnomocnit advokátku Pacanskú na prepis bytu na inú osobu. Byt chcel pre svoju neter. Povedal mi to. Exekútor ma poznal dlhé roky z prvého pracoviska, takze vyuzil moju dovercivost. Ked som oficiálne zrušila plnomocenstvo, tak strašne zúril. Nakoniec mi byt zobral oficiálnou cestou, takze som bezdomovec. Ja vázne nemám co stratit, ja uz mozem len získat. Tu nejde len o tunelovanie VSZ, ale o to, ze sa mi snazili znicit celý zivot. Ticho nebudem. 10 rokov stacilo. Zacnite to riešit okamzite a dokázte mi prosím, ze aspoň nieco na Slovensku funguje tak, ako má. S pozdravom Magdaléna Nadzamová, predtým adresa Stierova 1, 040 23 Košice Praha 8.7.2010 magda.nadzamova@gmail.com http://popelka.blog.pravda.sk/2012/01/21/prokuratura-policia-politici-palko-fico-poslanci/

Tieto informácie sú velmi zaujímavé, ale ich autorom nie som ja, pretoze som prístup k týmto informáciam nemala. Stoja za precítanie, i mňa prekvapili… Uverejňujem ich v súvislosti s clánkom *http://popelka.blog.pravda.sk/2012/01/21/prokuratura-policia-politici-palko-fico-poslanci/, kde sú uvedené informácie o tunelovaní VSZ, ktoré mi velmi nepríjemne ovplyvnilo zivot.* Precítajte si prípadne aj clánok *http://popelka.blog.pravda.sk/2012/08/04/ako-na-slovensku-funguje-prokuratura/* * * Nizšie uvedené informácie sú v plnom znení uvedené na *http://www.zvedavec.org/komentare/2008/12/2907-rezesovci-tunelovat-se-vyplaci.htm* *Rezešovci – tunelovat se vyplácí* *Tapin**( *[LINK: http://zvedavec.org/autori/596-tapin] *více o autorovi >** )** * *9.12.2008* Kazdý má spojen klan Rezešovcu s vyplundrováním a vytunelováním Východoslovenských zelezáren (dále jen VSZ), kdy tuto chloubu slovenského hutnictví privedli témer k bankrotu. Bylo to úcelové, nebo k této situaci došlo zcela samovolne? Kam mé znalosti a prostudování této problematiky sahají, jde o naprosto promyšlenou akci s cílem zbohatnutí v neposlední rade s úzkým propojení na vládní stranu HZDS. Jde o skvelý modelový príklad jako tunel Nafty Gbely a kúpelu Pieštany. -------------------- v clánku se chci venovat tomu, jak se Rezešovci stali multimilionári a jak postupne díky tomuto megatunelu dnes Július Rezeš vypadá jako poctivý pan podnikatel. Co se však skrývá za bohatstvím klanu Rezešovcu? Clánek jsem rozdelil do trí bloku, kdy v první se zaobírám modelovým tunelem a lidmi kolem Rezešovcu, druhý je laden spíše v osobní stránce tzn. úmrtí Alexandra Rezeše a ruzné jiné slasti a strasti rodinky Rezešovcu, a ve tretím bloku lícím jednak otresné nominace státu, kdy se Rezešovci a lidé kolem nich vrací pres SMER zpet k vlivu ve státních podnicích a jednak Júliovo skvelé podnikání, kdy se tunelári díky nakradeným penezum stávají oporou spolecenského systému, koneckoncu fenomén, na který jsme zvyklí i zde v CR. Jako bonbónek zde uvádím prísne tajný prepis odposlechu tel. rozhovoru ohledne spolecného projektu VSZ a U.S. Steel ilustrujícího, hospodarení Americanu a v neposlední rade se dozvíme, kdo byla šedá eminence Jaroslav Gruber a Sergej Zápotocký s jeho bratrem. *I. Modelový tunel kolem Rezešovcu* *Alexander – otec* Alexander Rezeš (nar. 9.7.1948 v Oboríne okr. Michalovce) nastoupil do VSZ r. 1967. Absolvoval vysokou školu ekonomickou a pracoval na úseku odmeňování jako vedoucí, pozdeji jako reditel odboru rízení lidských zdroju. Od brezna 1993 do prosince téhoz roku byl clenem dozorcí rady VSZ, A.S., clenem predstavenstva VSZ, A.S. a od 12.12.1993 do 12.12.1994 byl viceprezidentem pro rízení. Od 24.4.1997 byl predsedou dozorcí rady VSZ, A.S. Mel úzké vazby na Vladimíra Meciara, coz je informace kazdému jasná. Je spojován spolu se svým synem Júliem s privatizací VSZ s Meciarovým pozehnáním. R. 1991 VSZ vykazovaly zisk více nez 4 mld. SK a jejich privatizace zacala práve v tomto roce v rámci tzv. kuponové privatizace. Na zacátku tohoto privatizacního procesu bylo slození VSZ, a.s. následující: Fond národního majetku (dále jen FNM) 37,67% Slovenský investicní fond 22,83% ceské investicní fondy 9,9% zbytek rozdelen mezi cca 600 malých akcionáru 29,6% Meciarova vláda po vyslovení neduvery v poslední den svého mandátu, tedy 11.3.1994 schválila prodej 9,52% akcií VSZ úcelove zalozené firme Manager, s.r.o. Tato firma Manager, s.r.o. vznikla v ten samý den a i ten samý den byl vydán príkaz na prevod Stredisku cenných papíru SR. Rekneme si: Blbost, proc by to Meciar postoupil práve jim, pro jejich noblesní chování a krásné modré oci? To samozrejme s jistotou neví nikdo, ale podle mého soudu se veci mají následovne: R. 1992 prý Meciar potreboval od svých podnikatelu na parlamentní volby cca 150 mil. SK. Poté zacátek 1994 prodej akcií VSZ firme Manager. Pozdeji r. 1994 potreboval na listopadové volby uz 500 mil. SK, zrejme neco jako zavdecovné podnikatelu, mezi nimiz lze s urcitostí pocítat i vzmáhající se Rezešovce, koneckoncu Alexander Rezeš se stal za 3. Meciarovy vlády ministrem dopravy, spoju a ver. prací, kdy jeho pusobení M. Dzurinda trefne vykreslil 6. dne 11. schuze NR SR 3. Meciarové vlády 15.11.1995, ze: “…pán Rezeš na mítingu v Košiciach sa vyjadril tak, ako cítam, ze opozícia potrebuje malú dierku do hlavy, aby konecne pochopila, kto chce Slovensku dobre.” Takze pod heslem brácho ty me, já tobe, nebo-li jak ríkal strýcek Corleone z legendárního Bratra laskavost za laskavost. To je ale pouze má hypotéza, coz patricne zdurazňuji. Vratme se ale zpet k firme Manager, jejímiz zakladateli byli: Alexander Rezeš – 20% RNDr. Ján Smerek CSc. – 20% Peter Hrinko – 20% Ferdinand Petrák – 20% a pravá ruka Juraje Širokého Vladimír Balánik – 20%. Neuveritelná skutecnost byla ta, ze nominální hodnota všech akcií VSZ byla 1,5 mld. Sk, nicméne Meciarova vláda je prodala za 314 mil. Sk. Ješte pikantnejší je skutecnost, ze v 1. splátce meli vlastníci Manager, s.r.o. splatit jen 15%, a tedy jednu akcii Manager, s.r.o. získali za 200 Sk, pricemz se na Bratislavské obchodní burze prodávaly po 800 Sk. VSZ zalozili Priemiselnou banku, kde VSZ vlastnili 9,26%. Priemyselná banka firme Manager, s.r.o. poskytla na tento obchod úver. Další potrebné peníze získali od banky Slovakia, které potrebné finance poskytl Fond národního majetku (dále jen FNM), kterému v tom case šéfoval Vladimír Meciar. Jenze Manager, s.r.o. splatil FNM pouze první splátku a tak kdyz na nej byl uvalen r. 1999 konkurz, FNM oznámil, ze mu Manager, s.r.o. dluzil 127,5 mil. Sk. Ovšem Alexander Rezeš se stává v 3. Meciarove vláde ministrem dopravy a tak na jeho místo ve VSZ usedá Vladislav Drábik. *Hutník, A.S.* V srpnu 1994, tedy ješte za Moravcíkovy vlády, projevila zájem o koupi dalších 8-10% akcií zamestnanecká akciovka Hutník. Tuto spolecnost zalozily odbory v cele s jejich predsedou Jaroslavem Gruberem, k jehoz roztomilé osobnosti a ješte roztomilejším aktivitám se ješte vrátíme o pár kapitol pozdeji. V zárí 1994 se J. Gruber setkává s V. Meciarem. 16.2.1995, tedy za 3. Meciarovy vlády, rozhoduje prezídium FNM o prímém prodeji 10,34% akcií VSZ spolecnosti Hutník, a.s. Samozrejme jako u prvního prodeje firme Manager i zde byla úctovní hodnota 1,64 mld. SK vyhodnocena a prodána za necelých 329 mil. SK. Tato událost samozrejme mela za následek personální zmeny a tak 7.4.1995 se prezidentem firmy Hutník stává Ján Smerek (20% podílník v Manager, s.r.o.). Hutník ovšem v kvetnu 1995 zalozil košickou spolecnost Ferrimex a tak se stalo, ze se privatizace VSZ dokoncila v srpnu 1995, kdy posledních 15,2% akcií VSZ prodal FNM práve této firme Ferrimex, s.r.o. Je dulezité zmínit, ze krome 25% akcií Ferrimexu, které vlastnil Hutník, zbytek ovšem vlastnil obchodník s cennými papíry ARDS. Zkratkou ARDS se oznacovala Agrobanka a pocátecní písmena príjmení Rezeš, Drábik, Smerek. Ovšem uskutecnila se tajná schuzka v rezešovské vile na španelském pobrezí Jaroslava Grubera, Vladimíra Meciara a tehdejšího managementu VSZ, kde v rozporu s valným shromázdením Hutníka, podle kterého má právo rozhodovat o akciích pouze predstavenstvo podepsal J. Gruber Júliu Rezešovi plnou moc v rozhodování o akciích Hutníka. Je-li toto skutecne pravda, pak VSZ de facto vlastnili Hutník. *Další obchody a cachry aneb jak se loupez odehrála?* VSZ postupne zakládaly jak prostrednictvím dceriné spolecnosti Cassoviainvest tak i Slovenské sporitelny mnoho investicních fondu pro 1. vlnu kuponové privatizace, z nichz nejdulezitejší byl zrejme investicní fond Ferrofond I a.s.. Ferrofond získal za kupony akcie v nominální hodnote 3 886 873 tis. SK. Z tohoto majetku bylo na zvýšení zákl. jmení prevedeno 2 352 225 tis. SK. Kapitálový fond byl posilnený o 1 456 911 tis. SK a rezervní fond o 77 737 tis. SK. Takto Ferrofond získal podíl 343 slovenských a 125 ceských podniku a na konci roku 1994 vykazoval cistou hodnotu 3 816 353 tis. SK, tedy 1622 SK na jednu akcii. Puvodne jsem zde chtel popsat presne, jak se odehrál masívní podvod s cílem rozprodat všechny akcie Ferrofondu a jeho pozdejší sloucení s Eurotrade, a.s., ale mé nadšení znacne zchladila slozitost popisu celé naplánované akce, všech valných shromázdení, všech rozprodeju, firem, císel dat atp., takze by clánek pozbyl jakéhokoli spádu. VSZ mela své fondy, které spravovala firma Cassoviainvest a práve tyto fondy prodaly r. 1995 10,6% akcií VSŠ (400 Sk za kus) obch. spolecnosti Eurotrade, a.s., Košice. Ve stredu 15.2.1996 byl na burze cenných papíru v Bratislave uskutecnený prímý prodej témer 2 miliónu akcií VSZ po 490 Sk za kus. Balík 12,2% akcií získala od Harvardské investicní spolecnosti za témer 980 mil. Sk Všeobecná akciová spolecnost, a.s., Bratislava. Všeobecná akciová spolecnost tvorila jakýsi preklenovací mustek mezi vrcholnými predstaviteli VSZ (na kterou mel signifikantní vliv práve Alexander Rezeš) a spolecností Metalinvest, která kontrolovala prísun ukrajinských surovin do VSZ. Jak víme, Alexander Rezeš byl ve 3. Meciarove vláde ministrem dopravy a kdyz ze zdrav. duvodu v breznu 1997 odcházel, tak na otázku redaktoru týdeníku Trend kolik akcií VSZ je pod jeho vlivem odpovedel, ze 47%. To by souhlasilo, protoze pocítejme: Manager – 10% Ferrimex – 15% Hutník – 10% a Všeobecná akciová spolecnost – 12%. *VSZ jako nadnárodní holding* Po case VSZ expandovaly a chtely vytvorit nadnárodní holding. Nejprve se zacaly výrazne angazovat v oblasti fin. sluzeb. R. 1996 zalozili doplňkovou pojištovnu Stabilita. V tomtéz roce koupili velký balík akcií Investicní a rozvojové banky, a.s., Bratislava (dále jen IRB), kde vzápetí dosadili svuj management. Od nuceného správce koupili 20% akcií Slovenské pojištovny, a.s., Bratislava a r. 1998 se ji pokusili zprivatizovat ve forme zvýšení zákl. jmení. To se ovšem nezdarilo a IRB skoncila v nucené správe. Podle tehdejšího viceguvernéra Národní banky Slovenska (dále jen NBS) Jozefa Mudríka noví vlastníci a management (rozumej dosazený VSZ) situaci nezvládli. Na tomto je pikantní, ze kdyz Centrální banka naznacila, ze by meli VSZ nést zodpovednost za následky situace IRB, tak se jich tehdejší premiér V. Meciar zastal: “Chyby, ktoré zo strany VSZ v tejto banke boli, boli nepodstatné. Preto spolu s VSZ hladáme teraz východiská, ako situáciu napravit tak, aby ste o majetok, ktorý ste tam vlozili, neprišli.” A výsledek? Stát tyto ztráty napravil penezi z NBS. VSZ jistou dobu kontrolovaly i podíly v Poštovní bance, do které presunuli akcie Slovenské pojištovny (20% akcií koupených od nuceného správce). Další sféra, ve které se VSZ angazovali bylo ocelárství. Jiz r. 1992 koupilo VSZ zelezárský podnik Walzwerk Finow ve východním Nemecku a r. 1996 koupili 20% akcií ceských Trineckých zelezáren. Dále madarská organizace pro privatizaci státního majetku (dále jen ÁPV) vyhlásila 12.9.1997 VSZ jako víteze mezinárodního konkurzu privatizace ocelárny Diósgyöri, kde za tento vysoce zadluzený podnik VSZ zaplatili smešných $2. Zde byl ze strany VSZ ucinen príslib investice $20 mil. do dvou let. R. 1997 jednali predstavitelé VSZ i o privatizaci chorvatského podniku Zelezara Sisak, avšak na všechno uz nestacili. Z tohoto duvodu zalozili spolecné podniky. První takový spolecný podnik z rady tech významnejších byl s finskou spolecností Rannila, další s amer. firmou U.S. Steel. *Július Rezeš a kinder management* Zde muzeme hovorit o skvelém prípadu rodinkarení, nebot Júliuv osud je taktéz úzce spjatý s VSZ. Nejprve zde pusobil jako viceprezident pro financování, od 25.6.1996 se stává viceprezidentem pro obchod. Nejvyšší mety pak dosáhl od dubna do ríjna 1998, kdy byl nominován jako prezident akciovky VSZ holding a zároveň zvolen za clena predstavenstva – na cele tzv. kindermanagementu (viz níze) spolu s podpredsedou Ing. Jaroslavem Bilíkem – také viceprezident pro strategii a podnikatelské aktivity a Ing. Pavolem Miškovem – také viceprezident pro financování. Cleni predstavenstva: Ing. Lubomír Solár – také viceprezident pro rízení, Ing. Viktor Háber – také viceprezident pro vnejší vstahy a Ing. Igor Grega – také viceprezident pro sluzby. Predseda dozorcí rady – RNDr. Ján Smerek CSc. podpredseda dozorcí rady – Jaroslav Gruber cleni dozorcí rady – Alexander Rezeš a Ladislav Drábik. Práve kvuli veku clenu predstavenstva VSZ se mu zacalo prezdívat Kindermanagement. Od r. 1997 zacal zisk VSZ klesat. Zajímavá byla tisková konference v breznu 1997, kde na otázku o hospodárských výsledcích firmy bývalý vrcholový manazer VSZ Ján Lacko reagoval pomerne neobycejne. Podle nej se totiz pod pokles ziskovosti VSZ podepsaly dohody s firmami Trade Trans Import se sídlem v Lichtenštejnském Vaduzu a skupinami spolecností kolem nej. Exportní cást sverili kanadské firme Slovcan Petera Friedmana, která úzce spolupracovala s obchodníkem Marcem Richem – miliardárem zijícím ve Švýcarsku. Marco Rich r. 1983 utekl z USA, protoze mu hrozilo vezení za obchody s íránskou ropou a daňové úniky. Také obchodoval s Ruskem a fakticky z neho zdímal peníze, kdyz díky dohodám s rediteli v Rusku lacino nakupoval a poté prodával za svetové ceny. V prípade VSZ obch. retezec pri prodeji do zahranicí vypadal následovne: VSZ Exim, VSZ Zug (Švýcarsko), Firma Barcos (Kajmanské ostrovy) a její dealeri, ICT (Antverpy) a VSZ U.K. (Anglie) a koncový uzivatel. VSZ zlikvidovali vlastní afilacní prodejní sít a firmy odevzdaly zákazníky firme ICT, pricemz Lacko tvrdil, ze prokuristé firmy ICT a soukromé firmy Marca Richa byli ti samí lidé. Napr. firma zmínená v retezci Barcos na Kajmanech nakonec dluzila VSZ více nez 2,3 mld. SK. Další firmy z Moravy, Lichtenštejnska, Jugoslávie, Rakouska ci Holandských Antil po lhute zplatnosti dluzily VSZ celkem 3,7 mld. SK, samozrejme s plnným vedomím Rezešovcu ve stylu neplatit a presto dostávat zbozí! *Prachy se musí tocit!* Co mají všechny tyto obchody spolecného? Za vším stáli Rezešovi lidé. Od okamziku, kdy se Rezešovci zmocnili kontrolního balíku VSZ, produktivita a ziskovost této firmy zacala rapidne klesat. Proc? Tatík a jeho podarený synek zacali totiz rozhazovat ve velkém stylu do mimoocelárských aktivit. Od r. 1995 kontrolovali deníky Lúc, Košický vecer, Slovenský východ, od r. 1996 Národná obroda a od r. 1997 deník Trhák, také Nonstop. Dále koupili Fun Rádio, TV Naša. Potom Alexander Rezeš prostrednictvím VSZ koupil fotbalový klub Sparta Praha (1 mld. SK A. Rezeš prezidentem 1997-9, poté s V. Koštálem do 2000), dál koupili hokejový klub HC Košice, 1 FC Košice apod. Nakupovali téz limuzíny (107 mil. SK), luxusní Mercedesy, Bavoráky, dokonce proudový letoun Hawker 800, vily na španelském pobrezí, ale i kostely, lovecké revíry a hotely na Slovensku. Tak se stalo, ze v listopadu r. 1998 bylo soucástí holdingu VSZ celkem neuveritelných 164 dceriných spolecností, avšak pouze 30 z nich melo neco spolecného s hutnictvím. Ostatní vykonávaly tzv. zprostredkovatelské sluzby tzn. zbozí šlo pres 2, 3 ci 4 mezistupne a kazdý z nich se porádne nabalil (viz popis retezce dodavatelu a subdodavatelu o kousek výše). *Kam se podely peníze, páni kapitalisté?* Tak nakonec muselo nevyhnutelne dojít k tomu, ze kindermanagement priznal na podzim 1998 krizi, protoze dlouhodobé investice financovali krátkodobými, vysoce zúrocenými úvery, takze se ocitli v krizi hlavne v jihovýchodní Asii a Rusku. Hrozila moznost pozice cross defaultu (termín pro potrebu okamzitého splacení všech úveru), coz by znamenal faktický kolaps VSZ. Dluhy dosáhly výše 13 mld. Sk. Ke konci r. 1998 zaclo zadluzení VSZ natolik, ze nebyl schopný uhradit své závazky vuci zahr. bankám ($35 mil.) Úverující banky vymenily kindermanagement a novým prezidentem VSZ se v prosinci 1998 stal financník Gabriel Eichler (American slovenského puvodu), který éru podnikání skupiny kolem A. Rezeše Ve VSZ ukoncil. *Kdo byl Jaroslav Gruber?* Ovšem dosazení G. Eichlera predcházelo mimorádné valné shromázdení konané 22.9.1998 svolané šedou eminencí Jaroslavem Gruberem, kde se rozhodovalo zjednodušene receno, zda Eichlerovci ci Rezešovci. J. Gruber puvodne pusobil v socialistickém ROH, a prosadil se podle jeho predstav az v r. 1994, kdy byl nejprve zvolen za predsedu generální rady odboru OZ KOVO ve VSZ, avšak r. 1996 si zalozil vlastní odborový svaz Metalurg. Z odborového predáka se vyšvihl velmi, velmi vysoko. Díky úcasti v ruzných statutárních a kontrolních orgánech se mu mesícní príjem vyšplhal do nekolika sto tisícu. Pod Košickou Kalvárií vlastní pozemek s obrovským cerveným domem, krome nehoz vlastní ješte další rodinný dum v Bratislavském Starém meste a ješte jeden rodinný ve Vyšné Kamenici u Košic (podle listu vlastnictví c. 58). Jaroslav Gruber ovšem krátce obchodoval i se šrotem prostrednictvím dceriné spolecnosti Hutníka – Kovoúpravy, která jednoho casu fungovala jako hlavní dodavatel šrotu pro VSZ. Za G. Eichlera se Gruberove firme Kovoúprava utnul tipec, protoze Eichler nepripustil predrazování suroviny a vzkázal Gruberovi, aby se naucil hospodarit. Gruber asi trpce zalitoval, ze Hutník tehdy ve španelské vile Rezešovcu upsal do rukou Júlia Rezeše a tedy VSZ. Ovšem J. Gruber musel vedet o tunelování a rozkrádání VSZ, nebot zde figuroval v té dobe jako clen správní rady. To mozná vysvetluje, ze napocátku byl proti vstupu amerických investoru do VSZ, ale pozdeji tento vstup podporil. Nemusí pršet, stací kdyz kape. V listopadu 2001 se J. Gruber vzdal všech odborárských funkcí tj. post predsedu generální rady odboru OZ Metalurg i funkce predsedy rady odboru OZ Metalurg U.S. Steel Košice. Postupne se také venoval ukoncení spolecnosti Hutník (do ríjna 2000 vlastnila balík 10% akcií VSZ). *VSZ a U.S. Steel* VSZ uzavrela s firmou UEC (USX Engineerings A Consultants, Inc.) smlouvu o poskytnutí manazerských sluzeb. Nicméne s príchodem G. Eichlera nezacal cas skvelé prosperity zejm. díky spolecnému podniku VSZ A U.S. Steel. VSZ do tohoto spolecného podniku vlozili to nejlukrativnejší – finální výrobu obalových plechu, zatímco U.S. Steel plánovala rozsáhlé investice s cílem zvýšit produkci ze 100 tis. na 350 tis. tun rocne, pricemz se odborníci shodli, ze tento predpoklad je obchodne nereálný, coz se pozdeji také ukázalo. Výsledkem byla ztráta trhu. V Pobaltských zemích VSZ prodávalo 20 tis. tun plechu a nový management VSZ A U.S. Steel tamejší zastoupení zrušil a tak se stalo, ze zde produkci zacal realizovat kazašský konkurent. Dále U.S. Steel pouze finalizoval výrobu pocínovaných plechu, zatímco materiál nakupoval od VSZ, za coz mu zaplatilo 12 tis. SK, i kdyz náklady byly daleko vyšší. Takhle šikovne U.S. Steel pripravilo rocne VSZ o cca 1,5 mld. SK. *Tajné schuzky aneb konspirace pokracuje* Ve ctvrtek 16.9.1999 se Július Rezeš setkává v bratislavském hotelu Fórum s Miroslavem G. z civilní bezpecnostní sluzby Dynasty blízké spolecnosti Slávia Capital. Slávia Capital se mj. angazovala i ve zmene vlastnických vztahu v Priemyselné bance a také i na kauze Branisko, kde na ni byl pozdeji napojený Roman Veselka, kterému Ján Godáň na úcet poslal 20 mil. SK (viz clánek Vytunelovaný tunel Branisko v souvislostech). Vida, kde se se Slávia Capital všude nesetkáme, ze? Tedy Július Rezeš a jeho setkání s Miroslavem G. z civ. bezp. sluzby Dynasty blízké Slávie Capital má neklamný signál a poselství, nebot o propojení tehdejšího min. hospodárství Ludovíta Cernáka se Sláviou Capital si cvrlikali vrabci na streše. Nebo další velmi podezrelá fakta. Tehdejší ministr rodiny, práce a soc. vecí Peter Magvaši si pri schuzce s J. Rezešem kladl podmínky, ze pokud prý rekne ano, chce nejen post prezidenta VSZ, ale i kresla viceprezidentu pro jeho kámoše z FNM Sklenáre a Richtera. Zrejme mu to vyšlo, protoze pri setkání s J. Gruberem 9.9.1999 ve Starosmokoveckém hotelu Grand byl P. Magvaši viden v dost povznesené nálade. Není divu, protoze tri dny pred tím (6-9.9.) se ve Vídni pod vedením Alexandra Rezeše uskutecnilo strategické školení všech zainteresovaných. *Otázky* Proc nebylo dodnes v této modelové kauze tunelování vzneseno behem dvou dzurindových vlád zádné obvinení? Co delala dzurindova policie, proc nebyl ihned zrízen vyšetrovací tým? Proc daňové úrady nezverejnily výsledky daňových kontrol? Jak je sakra mozné, ze zástupce státního FNM v dozorcí rade VSZ Peter Huňor hlasoval proti Eichlerovi, tedy proti státu a v zájmu Rezešovcu? *Kdo je Gabriel Eichler?* Jak zmíneno výše, Gabriel Eichler je American slovenského puvodu, který do USA emigroval r. 1968 po okupaci vojsky varšavské smlouvy. V USA se uchytil jako bankér a vyšvihl se az na post viceprezidenta a hlavního mezinárodního ekonoma Bank of America. R. 1991 se vrátil do CSFR a pustil se do restrukturalizace a revitalizace ceských energetických závodu. V léte 1998 dostal od veritelu VSZ (cca 40 bank), kterým VSZ dluzila cca $500 mil. nabídku ucinit neco podobného i zde. Eichler rázem pochopil, ze VSZ muze zacít prosperovat pouze v prípade, zbaví-li se všech parazitu a nadbytecných mimohutnických obch. aktivit. Takze se zacal prodej výše zmínených médií, sportovních klubu, limuzín, luxusních Mercedesu, Bavoráku, proudového letadla Hawker 800, budov a nevyuzitých pozemku. Za pet mesícu jeho pusobení zacínalo být zrejmé, ze se VSZ pomalu ale jiste zacínalo stavet na nohy. Místo Ladislava Drábika byl na post predsedy predstavenstva dosazen Vladimír Repcák. *Další tajná schuzka* Ladislav Drábik, Sergej Zápotocký a Ján Valencík se 11.8.1999 demonstrativne vzdali funkcí v predstavenstvu VSZ, A.S., Košice, ale post viceprezidentu si ponechali. Ovšem ze ctyr zájmových skupin Rezešové, Smerekové, Drábikové a odborárské resp. Gruberovské ta Rezešovská a postupne i ostatní zacaly príchodem G. Eichlera ztrácet vliv. Koncem srpna 1999 se u Rezeše sešla zajímavá parta. Expremiér Vladimír Meciar, tehdy jiz býv. prezident Slovenské sporitelny Ivan Kiňo, odborárský predák Jaroslav Gruber, Ján Smerek a jakýsi von Führer – dlouholetý prítel a obch. partner pravé ruky V. Meciara Anny Nagyové, která se predpokládá se na schuzce zúcastnila také. Dále se zde zúcastnil zástupce prepírací spolecnosti Trade Trans Import se sídlem v Lichtenštejnském Vaduzu (zmínena výše), který byl v dobe prezidentování J. Rezeše podpredsedou predstavenstva VSZ. To byl bud Jaroslav Bilík ci Pavol Miškov, nekdo z nich, nedopátral jsem se kdo presne. Jako další zajímavá osoba byl Peter Friedman zastupující podobnou prepírací firmu Slovcan se sídlem v Kanade (také viz výše). Otevrene se téz hovorilo o tzv. koních Rezešovcu, z nihz by stáli asi za zmínku tri nejdulezitejší: Peter Magvaši (býv. min. rodiny, práce a soc. vecí), Ivan Kiňo (býv. reditel slov. sporitelny, nyní spolupráce se SMER-em) a Vladimír Masár (býv. guvernér NBS). Závazné se jevilo být také zvláštní porozumení mezi býv. košickým primátorem, pozdeji býv. slov. prezidentem Rudolfem Schusterem a klanem Rezešovcu. Setkal se totiz nejen s Vladimírem Meciarem, kde pozdeji nedovedl uzpokojive informovat o obsahu jejich schuzky, ale prijal I Júlia Rezeše (býv. prezident VSZ) a verejne se postavil na jejich stranu ve vyhlášení, ze VSZ zahr. investory nepotrebuje, ze si vystací sama z domácích zdroju i za cenu úveru a ze je treba brát v úvahu zájmy všech akcionáru. Rezešovci mu meli údajne prispet na první, tehdy ješte parlamentní prezidentskou kampaň, ve které však neuspel. Ve VSZ pracoval Rudolf Schuster zhruba 15 let. Také se proslýchá, ze byl R. Schuster ješte jako košický primátor za svedka na svatbe podnikatele arabského puvodu Aksama Barakaty, predsedy predstavenstva firmy SSIM Rubin, která patrila do zájmové skupiny Rezešovcu a párkrát si spolu zahráli tenis. Bakaratova firma SSIM Rubin dluzila ješte r. 1999 VSZ více nez 300 mil. SK, cili je jasné, ze je to clovek blízký rezešovcum. Pokud máte potíze vybavit si, kdo byl Axam Barakat, tak je to autor výhruzného dopisu, který koncem srpna 1999 odfaxoval managementu VSZ: “Kokot Drábik, kokot Eichler. Dufam, ze ne budete dlho? Skuste vidrzat. Ak sa vidim vas kde kolvek budete pes zubov. Axam.” *Marika a Roman* Od 1.1.2000 byla spolecnost VSZ Ocel s. r. o. pretransformovaná na akciovku, do které zároveň sfúzovali spolocnosti VSZ Export-Import a VSZ Ferroenergy. Uskutecnila se téz fúze VSZ Infoconsult a. s. do VSZ a.s., v rámci které poskytuje bývalá spolecnost informacní sluzby jako obor informacní servis. Cleny predstavenstva VSZ Ocel a.s. se tedy stali: - viceprezident VSZ a.s. pro technologii Anton Lukác, – viceprezident pro výrobu Ladislav Matusák, – viceprezident pro lidské zdroje Martin Pitorák, – viceprezident pro marketing a prodej Mikuláš Safko a – reditelka odboru Treasury VSZ a. s. Mária Hakulinová (o té bude rec o kousek níze). Cleny dozorcí rady VSZ Ocel a.s. se stali: – prezident Gabriel Eichler, – viceprezident pro finance Vladimír Repcák a – viceprezident pro informacní sluzby Attila Tóth. Predstavenstvo si na svém zasedání VSZ Ocel A.S. zvolilo za jejich predsedu A. Lukáce, za podpredsedu L. Matusáka, který byl zároveň opet jmenovaný generálním reditelem VSZ Ocel A.S. Predstavenstvo zároveň schválilo novou organizacní strukturu, do které byla bývalá spolecnost VSZ Export-Import zaclenená jako závod Prodej a bývalá spolecnost VSZ Ferroenergy jako divizní závod Energetika. Pomerne zajímave celou situaci dokresluje odposlech telefonního rozhovoru mezi Márií Hakulinovou a podnikatelem Romanem Kvasnicou, který se me krome jiných dostal štastnou náhodou do rukou. Ješte pred tím si ale pripomeňme, ze M. Hakulinová pusobila jiz v r. 1995 jako reditelka financního oddelení a pozdeji jiz ve VSZ Ocel A.S. jako reditelka odboru Treasury. S Romanem Kvasnicou zde cca 14 mesícu pusobili oba, nebot R. Kvasnica pusobil jako clen predstavenstva VSZ od 18.4.2001 do 13.6.2002 a M. Hakulinová od 20.7.1999 do 14.1.2003 (viz obch. registr). Ješte pikantnejší je skutecnost, jak zmiňovaný “Gabo” ci “Gabino” (rozumej Gabriel Palacka) mohl zasahovat a jaké mel pravomoce ve VSZ. Dále v rozhovoru zmiňovaný “Matus” je podle me gen. reditel VSZ Ocel A.S., clen predstavenstva a viceprezident pro výrobu Ladislav Matusák. A zmiňovaný “Parki” zrejme bude viceprezident pro lidské zdroje Martin Pitorák, nicméne to je pouze muj dohad. *Prepis odposlechu tel. rozhovoru byl porízen 18.10.2000 v case 13:52.* Volající: 0905/708566 Roman Volaný: 0903/623144 Marika No? Roman ahoj, uz si dojednal? Ja som po lekároch od rána. A co jak ? Nie moc, ešte budúci týzdeň. Precerpaný organizmus. Musíš docerpat. Co sa deje nové ? … Chcela som Ta informovat. Cakala som, ze Americania to rozjedou, ale rozjeli to Matus s Parkim. A co spravili ? Uz ma vyradili z podpisovania úctov. Dnes to idú schválit v predstavenstve. Ze nesmieš nic podpisovat ? Nie. Platby. Som sa práve rozprávala, lebo s americanmi urobíme reinštaláciu celých systémov, bude to také viac bezpecnejšie pre VSZ aj pre Steelko a našli pre VSZ schému, ze ktorí budú platit, ktorí schvalovat, mali by to byt ludia, co tu robia, lebo v rámci sluzieb poskytovaných. Oni prišli s tým dnes, ze nie, ze oni budú Matus a Sparki podpisovat prevodné príkazy a Matus to odôvodnil tým, ze on chce mat kontrolu, ze aby sa im peniazky nerozkotúlali, lebo tam nie je kontrola. Tak som zostala sediet a pocúvat. Uz nesmieš dávat príkazy k úhrade ? Nie. A kto ? On a Matus. A Gabo ? Aj Gabo, lenze dnes ráno tu boli americania vieš kvôli tomu ten financák, co bude a lenze Gabino tu nie je celý týzdeň. Oni pripravili ten materiál, dali ho aj sa pytal ten american Abel, vraví, ze ci nieco vie. Tak zrejme nieco o tom vie, pretoze Gabriel tu nie je, vcera dali ten materiál a dnes je predstavenstvo aj výkonné. Cize oni uz nastúpili. Nastúpili. Jednoznacne chcú jako aby som do toho nevidela. Nevidela co idú platit ? Hej. Lebo, ze oni niektoré veci nejdú platit, ja hovorím, no ked sú niektoré faktúry schválené a sú oprávnené, tak to co sú za blbosti. Teraz idú dávat moznost na bankrot VSZ? /Konec záznamu./ *II. Slasti a strasti rodinky Rezešovcu* *Úmrtí* Alexander Rezeš umírá na 20. poschodí ve všeobecné vídeňské nemocnici Allgemeines Krankenhaus 28.6.2002 v 8:15 ráno. Rezešuv celkový zdravotní stav ale uz byl takový, ze neumozňoval transplantaci, která by mu mozná zachránila zivot. Rozhodli se tedy aspoň pro plastiku srdecní chlopne. A zprvu se i zdálo, ze zákrok skoncil úspešne a ze pomuze. Pacient se probudil plný optimismu, záril, laškoval se sestrickami. Po nekolika hodinách však nastal prudký zlom: byl nutný okamzitý nový chirurgický zákrok. Pacientovi všili umelou chlopeň. Po této operaci se však uz Rezeš neprobral. Jeho srdce se chirurgum prakticky rozpadlo pod rukama. Predtím lezel zhruba dva týdny v ústavu srdcových a cévních chorob v Bratislave. Zacátkem cervna mu cestou do Španelska selhalo srdce a plíce se mu naplnily vodou. Okamzite ho hospitalizovali na oddelení intenzivní péce v italské Verone. Pozdeji ho za asistence jeho osobního lékare Juraje Vancíka a jeho nejblizší rodiny prevezli do Bratislavy, kde podstoupil intenzivní lécbu antibiotikami a kde se také potvrdilo, ze se operaci nevyhne. Alexander mel jednu z málo se vyskytujících chyb tzv. rozšírené srdce. Šlo o enorme zvetšené srdcové predsíne a cástecne i komory, takze velké srdce mohlo pumpovat krev s omezenou cinností. Zjednodušene šlo o vrozenou poruchu tvorby srdecní svaloviny. Pri precerpávání krve po case uz jeho srdecní predsíne na 99% vubec nepracovaly a levá z nich byla mimorádne zvetšená. Komory však fungovaly paradoxne jako u zdravého cloveka. Nekolikrát byl dokonce v absolutním ohrození smrti, kdyz mu napr. ve spánku lékari namerili 4-5 sekundové pauzy v cinnosti srdce. To je pro bezného cloveka smrtelná frekvence. Dokonce 4 roky pred smrtí dostal kardiostimulátor. Ovšem v ríjnu 2000 absolvoval zdrav. vyšetrení v nemocnici v Košicích – Šaci, doprovázený manzelkou, takze problémy pretrvávaly zrejme neustále, no, není divu. Alexander Rezeš byl známý tím, ze se nikdy nešetril, ackoli mu to bylo lékari opakovane doporucované. Kdyz ješte VSZ vlastnilo 1. FC Košice a prazskou Spartu, vedly vzdycky jeho kroky po vyhraném zápase do spolecnosti, kde se tancovalo a pilo mnohdy do rána. V médiích se objevovaly informace kde, a na které diskotéce byl Rezeš viden. Hýrivý a bourlivý zivot, který vedl, mu nebyl tedy príliš blízký. Ani alkoholem nešetril, pil tequilu. Casto byl jeho spolecníkem leader skupiny Elán Jozo Ráz, který delal HZDS predvolební kampaň v case, kdy byl Šaňo šéfem volební kampane. Rezešova milenka, hlasatelka STV Gabriela Haršányová a matka jeho dcerky Chiary se po úmrtí nechala slyšet, ze: “Nevidím najmenší dôvod lutovat ho. Celé roky vie o tejto váznej diagnóze. Svoju zivotosprávu však tomu neprispôsobuje. Ked sa dá, funguje: bary, baby, alkohol.” Rezeš puvodne jeho otcovství priznat nechtel, ale couvl az poté, co ho usvedcily testy DNA. Na díte zacal platit, ale 15 tis. SK pripadalo atraktivní blondýnce málo. Poté došlo k tahanicím o deditctví, kdy se Gabriele zdálo, ze bude Chiara vyšachovaná ze hry kvuli hromadnému prepisování majetku na rodinné príslušníky a nekolikrát zmenené záveti na nátlak rodiny ješte v nemocnici, na toto však zde v clánku, který uz je i tak dlouhý, není prílišný prostor. Rezešuv pohreb se stal velkou spolecenskou událostí, které se úcastnil napr. i sám Vladimír Meciar, Jozo Ráz, ale milenku Gabrielu Haršányovou pohrební sluzba vpustila dovnitr az po samotném pohrbu. Smutecní obrad, který se konal ve Slovenštine a Madarštine vedl knez reformované církve a zaznel také smutecní proslov košického primátora. Po obrade byl Alexander Rezeš pohrben na hrbitove Rozália v centru mesta. V clánku jsem chtel ješte zesumarizovat knízku Na pohrebe vypredané – Môj otec mojimi ocami, kterou Július Rezeš sám napsal a vydal v poctu 180 kusu 2 roky na výrocí smrti jeho otce obdaroval pouze nejblizší príbuzné a prátelé, a ve které tvrdí, ze byl jeho otec obklopen hyenami, ovšem obávám se, ze by sumarizace zabrala taktéz mnoho prostoru a není to koneckoncu tak dulezité. *Július a baby* Stejne jako tatík, i synek si libuje v ochutnávání štavnatých cerveňouckých jablícek krásných slovenských slecen. Kdyz kvuli Miss Slovensko 1996 Linde Lencové opustil jeho predchozí tehotnou manzelku Editu a i kdyz jeho nejblizší meli proti svatbe námitky, své “ano” si Rezeš s Lencovou rekli v americkém New Jersey v polovine zárí 2000. Behem sedmiletého manzelství prodelali asi nejváznejší krizi po trech letech, kdy si Linda sbalila kufry, do kterých zabalila i dcerku Viktorii a spolecne odputovaly do pronajatého domku v Krásné u Hornádu u Košic. Nedorozumení se jim podarilo vyrešit / asi vyschly fin. zdroje a nebylo na nájem domku / a po nekolika mesících Robinsonovského strádání se Linda vrací zpet do vilky k manzílkovi. Ovšem Linda Lencová se po sedmi letech znovu vdává v Americe za její novou lásku Borise Kollára, nicméne J. Rezeš s Lencovou ješte rozvedeni nebyli, takze byl její sňatek s Kollárem neplatný. Július ovšem nelenil, a svým verme, ze jen šarmem zapusobil na Miss Universe, tmavovlasou Evu Dzodlovou (24), kdyz spolu byli videni na ruzných spolecenských akcích a napr. v cervenci 2007 na koncerte amer. zpeváka Michaela Boltona. Eva Dzodlová je i letuškou a podle jejích slov se i na palube s Júliem setkávala. Zrejme nekolik tisíc metru pod nohama vykoná své .Zrejme ani trináctiletý rozdíl (Eva 24, Július 37) nevadí. S Lindou byl definitivne rozveden 30.1.2008 okresním soudem Košice. *Linda a Eva* Linda uz ze svého manzelství s Júliem vytezila co se dalo. Zarídila si salón krásy Espace v Košicích, taktéz košickou restauraci, vlastní luxusní auto, byt v lukrativní bratislavské ctvrti Karlová Ves a slušný balík po rozvodu. S dcerkou Viktorií se uz asi nadobro vystehovala tentokrát do Bratislavy, kde našla bydlení v nadstandardní bytovce Karloveckého ramena na nábrezí Dunaje. Rozkošný eňoňuňo bytecek se ctyrmi pokoji s odhadem za 15 mil. SK byl podroben rozsáhlé financne nárocné rekonstrukci. Dcerka studuje na Britské mezinárodní škole, kde se za akademický rok platí 7 tis. Liber, coz je v prepoctu cca 320 tis. SK. Její soucasný milionárský skoromanzel Boris Kollár se jí však zastal, ze ona peníze po Júliovi nepotrebuje, ze není zlatokopka a ze prece jí neco po tech sedmi letech patrit musí. Evu zatím pohádkové bohatství ceká. Známý je její predešlý vztah s tenistou Dominikem Hrbatým, který téz patrí do horních deseti tisíc a na který má prý jen hezké vzpomínky. No budiz, slušné slecny o intimních vecech a bankovních úctech prece nehovorí… Podle Evy prý peníze pro její partnerský vztah nehrály zádnou úlohu. Ach, to je zvláštní, ze nikdy jsem nevidel vstah miliardáre ci milionáre s nejakou normální babou z horních peti milionu. Zrejme vrána k vráne sedá a tak i zazobanec sedá k zazobancovi a tak i bohatí soulozí s bohatými. Chromozony a geny se prece nemuzou smíchat s tou luzou peti milionu! Ovšem Eva muze na svuj miniaturní Volkswagen Polo, který r. 2002 vyhrála na Miss Universe Slovensko zapomenout, protoze od svého prítele Júlia dostala k narozeninám mnohem nadupanejší autícko BMW M6, za které mel Július vysolit 5 mil. SK. Na tomto typu se vozí i hokejista Lubomír Višňovský. Její otec Jaromír Dzodla, který stále bydlí v Prešove, odkud se Eva odstehovala do pronajatého bratislavského bytu o zádném aute prý neví, zrejme mu to bylo predem doporucené. Sousedé si všimli, ze v dome na Kramároch v Bratislave se predelávaly interiéry. Je treba dodat, ze se jedná o rezidenci, kde kdysy bydlel Alexander Rezeš a kde Július obcas prespává. Je docela mozné, ze se tu Eva usadí a ze se neprestehují do sídla Rezešovcu v Košicích, i kdyz údajne v Košicích tráví vetšinu jejího casu. Július má s 1. manzelkou Editou dceru Editu a syna Alexandra a s 2. manzelkou Lindou dcerku Viktorii. Ješte s Evou neco pocít, a Július muze zacít být pyšný na generaci jeho vlastního kindermanagementu. [IMG::D] D *Príbuzenské lapálie* Ovšem krome manzelství Rezešovci zazívají i rodinné neshody. O ne se velkou merou zaslouzila Eva Rezešová-Varholíková, dcera zesnulého zeleznicárského magnáta Alexandera Rezeše. Odstehovala se ze známé ctvrti nad Popradskou ulicí, kterou Košicané nenazvou jinak nez “zbojnický vršek”. I s detmi (Gabrielem, Alexandrou a Ellou) kalupem prešupacili do vily v cásti Barce jejího, bohuzel nevím kolikátého prítele, podnikatele Erika Fischera. Dala vale ochranným krídlum souzití s bratrem Júliem a matky Evy – známému to rezešovskému trojlístku. Dcerku Alexandru má Eva s jejím exprítelem, bývalým hokejistou Jánem Varholíkem, zatímco Ellin tatík je uz Erik Fischer, tedy alespoň to tvrdí. Erik má taktéz s jeho exmanzelkou Alexandrou syna Gabriela. Za zmínku stojí, ze Eva se nám rozhodla strelit luxusní sídlo v blízkosti sídla rezešovského. Jedná se o dum s cca 350 m2 a pozemkem 8A, to vše za 15 mil. SK, no nekupte to! Eva se s Erikem chteli zasnoubit, nicméne to jim prekazila bumbác Erikova autonehoda, kdy Erik ve svém Audi SR 6 predjízdel auto jiné a po narázce do protijedoucího nákladáku zpusobil retezovku ctyr aut. Mel dost polámanou levou nohu a lékari lécbu odhadovali na nekolik mesícu. Další termín mel být 6.6.2008, ovšem také neuskutecnen. *III. Jak se tunelári díky nakradeným penezum stávají oporou spolecenského systému* *Otresné nominace* Kdo me zná, tak ví, ze jdu jen po overených výrocích, po datech, císlech a informacích. Rozhodne nejsem prítel tzv. vysokomyslného mudrování ruzných “renomovaných” politologu, novináru a dalších. Nebudu tedy ani zde mudrovat o tom, co v praxi HZDS znamená, proto zacituji pouze dve vety jednak V. Meciara a jednak J. Rezeše, které dostatecne presvedcive a jasne demonstrují jejich postoj, který oni zaujímají v roli, ve které by meli slouzit predevším nám, obcanum. První veta je z Meciarova projevu z legendárního “pasienkového” mítingu: “Co je v prospech HZDS, to je aj v prospech štátu”. No, kdyby jste, pane Meciare, zamenil slovícko “HZDS” za “obcanu”, pak bych to bral. Druhou, ješte vtipnejší a zároveň mrazivejší vetu vyslovil Július Rezeš po usednutí na kreslo VSZ 27.2.1998: “VSZ rovná sa HZDS”. No, pane Rezeši, byla-li by HZDS ješte déle u moci, jiste by se decka ve školách ucila tento šikovný vzorecek na hodinách matematiky. Lze tedy snadno odhadnout, jakým zpusobem by Meciar s jeho lidmi rídili státní firmy, pokud by znovu dostali šanci, V prípade Júlia Rezeše se to dnes na postu clena predstavenstva dozorcí rady v Transpetrolu nominovaného valnou radou 20.11.2006 bohuzel cástecne podarilo. Komické bylo, ze mluvcí SMER-u Silvia Glendová vyhlásila, ze premiér R. Fico se po této nominaci dozvedel az po príjezdu ze sluzebky v Portugalsku (20-21.11.2006), nacez min. hospodárství Lubomír jahnátek, ach ten diblík nešikula, vtipne dokresluje pitoresknost celé frašky, kdyz dodává, ze nominace vzešla z koalicních dohod. Nakolik se ale z 1/3 na koalicních schuzkách úcastní i samotný R. Fico musel bud Robko sladce buvinkat, nebo má sklerózu, coz vzhledem k jeho veku je vec, která se semtam vyskytuje zvlášt pri takovém vytízení. Ovšem pojdme ve výrocích ješte dál, nesmírne roztomile se k VSZ vyjádril státní tajemník ministerstva hospodárství a poslanec Peter Ziga (SMER). Podle nej “se nejedná jen o politickou nominaci, ale i o odbornou, protoze prý odborníkem z podnikatelského prostredí je kazdý, kdo vedl firmu vetšího charakteru”. Fíha, pane Ziga, to bezte vykládat treba americké justici, která má na starosti miliardové defraudace Enronu, ti vám urcite za tento výrok dají otisknout vaši dlaň na chodníku slávy. Ovšem jen s nominací Júlia Rezeše do dozorcí rady Transpetrolu to zdaleka nekoncí. Clenem predstavenstva se také stal Sergej Zápotocký, který pracoval jako vysoký manazér VSZ Košice za doby Rezešovcu (viz kapitola tajná schuzka), dále v predstavenstvu sedí pravá ruka Juraje Širokého Vladimír Balaník (cca 2 týdny po nominaci abdikoval) a nesmíme zapomenout na JUDr. Dušana Macha cloveka, se kterým podnikal predseda NR SR a podpredseda SMER-u Mgr. Pavol Paška (napr. Multipharm s.r.o., Biwater Slovakia S.R.O., Fakon Pharm S.R.O. Košice apod.). Další nominant Ladislav Haspel pochází z podnikatelské skupiny Ivana Kmotríka (Kmotrík ovládá Grafobal Skalica, dominuje v distribuci tisku a vlastní televizi JOJ), a sestavu doplňují Viliam Krizan a Mikuláš Rakovský, který mimochodem na Slovensku pusobí jako zástupce ukrajinské spolecnosti Ukrtransnafta. Dozorcí radu opustili Anna Bubeníková, Daniel Mihok, Jozef Kaiser, Štefan Vaško a Miroslav Marek. Jen dodejme, ze spolecnost Transpetrol se zaobírá prepravou ropy a jejím skladováním pro své odberatele a pro správu státních hmotných rezerv. R. 2002 získala 49% balík akcií Transpetrolu firma Jukos Oil Company za $74 mil. pricemz si Slovensko ponechalo majoritní 51% podíl. *Kdo je Sergej Zápotocký?* Puvodne jsem si chtel posvítit a vychutnat si všechny nominanty predstavenstva, správní a dozorcí rady Transpetrolu, ale zas narázím na zdlouhavost a ctivost clánku, cili pojdme si neco popovídat o zrejme nejštavnatejším nominantu, kterého jsem vybral – Sergeji Zápotockém. Sergej a jeho bratr Alexander spoluvlastní v soucasnosti na Slovensku 6 firem, pricemz Alexander jich má jen na Slovensku 35. Alexander Zápotocký pusobil za komunizmu jako prokurátor a po r. 1989 se zabýval kuponovou privatizací, kde za sebou zanechal pár zkrachovalých firem. Alexander Zápotocký podniká i zde v CR s dost temnými ruskými partnery jako napr. Alfonzem Lukacinem (býv. clen dozorcí rady VSZ), ale i s Zidem Barakem Alonem (nar. 11.8.1960), coz je podnikatel, izraelský obcan a syn izraelského velvyslance v Moskve. Proslavil se tunelem století. Uz se vám vybavuje? No jasne, pocátkem 90. let pres firmu Tessos Praha z Komercní banky vyzdímal cca 2 mld. KC, a r. 1996 ve forme dokumentárních akreditivu v rámci promyšleného podvodu pres rakouskou spolecnost B.C.L. Trading tuneloval Komercní banky, prostrednictvím nastrcené britské firmy Stone and Rolls chorvatského podnikatele Zvonko Stojevice, která mela Barakove firme B.C.L. Trading dodávat obilí, coz samozrejme vše bylo fingované a nákupy obilí z Ruska byly fiktivní vcetne faktur. Zde ukradl Zid Alon 8 mld. KC. Na podvod se prišlo az r. 1999. Také se z Komercky pumpovaly peníze do firmy Jez agenta StB Františka Chvalovského (cca 3 mld. KC) Další cca 1 mld. KC vypumpována Petrem Smetkou pres jeho spolecnost H-SYSTEM. To vše s posvedcením tehdejšího generálního reditele banky a r. 2000 senátora za ODS, dalšího Zida Richarda Salzmanna. Priposranost Cechácku vedla k tomu, ze si ani ceská justice na Baraka Alona netroufla vydat zatykac. Madari byli tvrdší, protoze tam také Barak Alon pumpoval státní Postabank ($12 mil.), ale krátce nato byl propušten. 8 mesícu dokonce sedel ve vídeňském vezení. R. 2003 ho vídeňský soud z vazby pustil, protoze odevzdal cestovní pas a dal slib, ze neutece. Od té doby je nezvestný. Barak Alon se spolu s jeho otcem Šlomem podílel na vyjednávání otázky ruského dluhu vuci CR, kde schuzku mezi ceskými vysokými státními úredníky a moskevskými ministry r. 1999 dohodl práve Šlomo Alon, pricemz zde nechybel ani Šlomuv prítel a býv. šéf ruské diplomacie Jevgenij Primakov. Zidé Barak A Šlomo Alonovi se poznali i s podnikatelem Františkem Mrázkem, který byl 25.1.2006 ve 20:00 zastrelen na parkovišti pred sídlem jeho spolecnosti v budove Nové dvory v Durychove ulici ve Lhotce. Barak totiz pusobil v orgánech krumlovského pivovaru, který vlastnil práve F. Mrázek. František Mrázek a Barak Alon se znali i s býv. min. financí CR Ivo Svobodou, ten zase s Barborou Snobkovou (na rozebírání melnické Liberty není prostor) a samotný Mrázek s poslancem CSSD Josefem Hojdarem. Ale zpet k Zápotockým, aby jsme príliš neodbíhali, i kdyz tato odbocka je neméne lákavá. Alexander a jeho obch. partner Alfonz Lukacin, podle deníku Národná obroda r. 2003 byli posledními, kdo pravdepodobne videli nazivu Vladimíra Bachledu, prednostu popradského okr. úradu a hlavne akcionáre Tatravagónky. O Bachleduv podíl v Tatravagónce mel totiz zájem mafián Peter Steinhübel prezdívaný Zalud, který nakonec Bachleduv podíl v Tatravagónce precejen získal, ovšem 4.8.1999 byl zavrazden, tak si toho podílu moc dlouho neuzil (o P. Steinhübelovi viz jmenný rejstrík clánku Vytunelovaný tunel Branisko v souvislostech). Zápotocký i Lukacin coby spolecníci CassoviaInvestu jednali s Bachledou o vstupu do Tatravagónky, coz ovšem Bachlada odmítl, nacez druhý den zmizel. Policie jeho telo nikdy nenašla a byl prohlášen za mrtvého. Zmínil jsem se i o Dušanu Machovi a konkrétních firmách v nichz podnikal s Pavolem Paškou. Nicméne Dušan Mach je i neprímo propojen s Alexandrem Zápotockým pres akciovku Fakon, kde D. Mach pusobí jako predseda dozorcí rady, pricemz A. Zápotocký zde pusobil do r. 2002. Takze tady vidíme v praxi propojení bratru Zápotockých na zidovskou a ruskou mafii v tom nejzárivejším svetle a at me nekdo zkusí obvinit z antisemitizmu! *Rezeš – seriózní podnikatel* V této poslední a zároveň i nejkratší kapitolce si vyjmenujme nekolik úspechu z rady podnikatelských kousku Júlia Rezeše. V soucasnosti je konatelem spolecnosti Interhouse Tatry, s. r. o., která je majitelem Grandhotelu ve Starém Smokovci a uzavrela smlouvu na investice do rozvoje a rekonstrukce hotelu se spolecností JAT Real Estate, coz bylo potvrzeno nejen J. Rezešem, ale i predsedou predstavenstva JAT Real Estate Peterem Korbackou a mluvcím Marošem Sýkorou. Investovat chtejí postupne do všech trech Grandhotelu v Tatrách, tedy Starém Smokovci, Tatranské Lomnici a Štrbském plese cca 8 mld. SK. Spolecnost JAT zde zastupuje Tinsel Enterprises Limited, která je registrovaná na Kypru a patrí do konsolidovaného celku JAT. Je napr. majitelem Grandhotelu Praha v Tatranské Lomnici. JAT napr. r. 2005 vygenerovala cistý konsolidovaný zisk 4,38 mld. SK a hodnota aktiv ke 30.9.2006 predstavovala 103,75 mld. SK (o JAT dále viz clánek Pociatek: vykecat ci nevykecat). Dále Július Rezeš uzavrel s kyperskou spolecností Diamond Hotels Cyprus Ltd. (spolecnost je soucástí JAT) smlouvu o strategickém partnerství pri správe a vedení hotelu Slovan Košice, pri kterém bude investorem a developerem tandem Interhouse Košice, a.s. (zde J. Rezeš reditel a predseda predstavenstva), a JAT Real Estate, A.S., o cemz jako v predchozím prípade informoval Maroš Sýkora, mluvcí JAT. Celkem se podle Tomáše Bálinta z Interhousu jedná o balík 700 mil. SK od brezna do listopadu 2007. Pribýt má zejm. 4500 m2 obchodní plochy v prízemí, zvýšit luxus 187 pokoju s 287 luzky, vcetne 2 business apartmánu a 1 prezidentského a parkovací dum s 230 místy by mel být prístupný i verejnosti. Spolecnost Diamond Hotels Cyprus Ltd. je jiz prítomná v hotelovém businessu na Slovensku prostrednictvím Diamond Hotels Slovakia, s.r.o., která vlastní napr. hotel Crowne Plaza Bratislava, tedy bývalý hotel Fórum na Hodzovém námestí naproti prezidentskému paláci. J. Rezeš je krome realitního byznysu aktivní i v obchodu s prumyslovými komoditami a reklame. Obrat spolecností spadající do jeho portfolia r. 2006 predstavovaly zhruba 1,6 mld. SK. *Záverem* Jak je videt, rodinka slovenských megatuneláru po case sklízí úzpechy. Vybavuje se me pohádka Jak hloupý Honza ke štestí prišel. V bývalém Cesko-Slovensku ani po rozdelení nemusel být clovek podstivý, stacilo být takríkajíc vycuraný. Maxitunely se za Meciara odehrávaly stejne jako za Dzurindy, to nelze poprít. Nemluvím pouze o SPP, ale i napr. o Veritelovi, o cemz pripravuji další clánek nekdy v budoucnu a jak jinak nez s presnými daty, císly, bankovními konty apod. Tunelári se po case stávají oporou spolecnosti. Tunelári jsou temi, kdo diktují trend rozvoje našich státu. Kazdá vláda má pod sebou jiné rychlokvašené zbohatlíky, kterým dohazuje prímé zakázky a za 50% provizi protlacují legislativou “ty zprávné” zákony smerované na pomoc v legalizaci jejich defraudací díky klickám v nich obsazených. Jak jinak, jde o silové rezorty, na které jednotlivec nemá šanci sáhnout a pokud ano, bude odstranen jakýmikoli prostredky. Jde o desítky miliard, se kterými se hraje vysoká hra. Po pár letech preprání techto miliard se prachy stanou cisté, tuneláyr podstivým panem podnikatelem, slušným kapitalistou, a zivot jde dál. Pravda a láska opet zvítezila nad lzí a nenávistí. Ale radujme se, máme prece demokracii, ne? Je to jako za bolševika, honí se a veší drobní zlodejícci a melouchári a zavírají se oci pred velkými zlodeji, na které nesmíme sáhnout. Oc je to dneska jiné? Rozdíl je pouze v tom, ze ti nedotknutelní zlodeji kradou a tunelují cástky, o jakých se tem bolševickým ani nesnilo. Ale s malými zlodejícky slitování nemáme. Ne snad ze bych je chtel hájit. Majetek je posvátný, jenze krást v malém se proste nevyplácí. Všechny velké majetky jsou zalozeny na jisté forme loupeze. Kdo je “šikovný” a dokáze ji zlegalizovat, stává se oporou spolecenského systému. Tak to bylo a tak to je.   Celý clánok bol uvedený na www.zvedavec.org.   Súvisiaci clánok, kde sú popísané moje skúsenosti s vyšetrovaním tunelovania VSZ, prístupom polície, prokuratúry, politikov… *http://popelka.blog.pravda.sk/2012/01/21/prokuratura-policia-politici-palko-fico-poslanci/* *http://popelka.blog.pravda.sk/2012/03/05/politicinovinari/ *   Uverejnené: http://popelka.blog.pravda.sk/2012/07/30/rezesovci-tunelovat-se-vyplaci/

*       Socializmus po kapitalisticky a kapitalizmus po socialisticky... * *V prvom rade sa chcem podakovat administratíve Dolezite.sk, ze mi umoznila uverejnit aj tento clánok. Dakujem. Internetové média hlavného prúdu to nikdy nerobia a scenzurujú kritiku obcana, obcanov vzdy a pravidelne, kedze sú na jedno oko poslušné slepí.* *Osobne Emailom som to uz urobil, mnohokrát  skritizoval stranícku pseudodemokraciu súdruhov v NR SR a teraz predlozím na dôlezite.sk  fakta, kedze modrá  diktatúra nám na jedno oko oslepla.* *Co mám zatajujú média hlavného prúdu a naši odborníci cize politické strany súdruhov v NR SR?* Zapamätajte si, ze demokracia nikdy netrvala dlho. Po krátkom case sa opotrebuje, vycerpá a zavrazdí seba samú. Ešte nikdy neexistovala demokracia, ktorá by nespáchala samovrazdu. *Ako musí vyzerat udrzatelná demokratická vláda straníckych súdruhov a súdruhov z médií hlavného prúdu.* *1)* Udrzatelná demokratická vláda nesmie byt nikdy schopná získat kontrolu nad peniazmi, ktoré sa spolocnost rozhodne pouzívat. *2)* Udrzatelná demokratická vláda nesmie nikdy byt schopná získat vlastníctvo donucovaním. Sem patrí napríklad zdaňovanie príjmov, alebo právo štátu vziat súkromný majetok docasne alebo trvale do verejného vlastníctva.      *Stav globálnej ekonomiky 2010 -2011. Hnus integracného a globalizacného podvodu súdruhov globálistov z pluralitných strán kapitalizmu pravice aj lavice v celom svete, ktorí nám predvádzajú bábkové divadlo, aký je kapitalizmus nemozný v rézii bankového hnusu našej planéty....* Dňa 10.10.2010 sa v tlacených médiách objavila správa, ze štátny dlh krajín planéty dosiahne v krátkej                dobe 40 biliónov dolárov a kazdú sekundu rastie asi o 300 000 dolárov. Uvádzajú to svetové dlhové hodiny, ktoré má na svojej internetovej stránke britský týzdenník The Economist. V roku 1999 predstavoval tento štátny dlh všetkých krajín 20 biliónov dolárov. Urcite sú to císla, ktoré vyrázajú dych, ale skôr, ako sa na toto globálne celkové zadlzenie pozrieme podrobnejšie, spomenieme krajiny, ktoré majú momentálne najmenšie zadlzenie.Podla dostupných informácií patria medzi krajiny s najnizším štátnym dlhom Bielorusko (3,3% hrubého domáceho produktu ), Lýbia (3,5%), Omán (4,2%), Cile (6,2%), Estónsko (8,2%), Rusko (7,8%), Tanzánia (13,8%), Cína (17,3%) a Austrália (22,3%). Pozornost však teraz upriamime podrobnejšie na krajiny s najväcšími dlhmi.                                                                                                                                                                       *Japonsko stojí nad priepastou.                * Krajinou neobmedzených mozností, co sa týka popierania zdravého rozumu, sa stáva Japonsko. Krajina           dnes dlhuje takmer dvojnásobok svojej rocnej hospodárskej produkcie (187,9 %). Pre bezného smrtelníka dost absurdná predstava. Japonské HDP prestalo rást v roku 1994 a od tohto roku sa drzí na priblizne rovnakej úrovni. Naneštastie, ostrovná vláda objavila keynesiánsku politiku a myslela si, ze dokáze ovplyvnit vývoj HDP v dlhodobom horizonte, aj ked populácia starne. Od roku 1991 neúmerne zvyšovala výdavky, pricom príjmy rozpoctu z daní klesali. Celé to môzeme vidiet v návrhu japonského rozpoctu na rok 2011. Az 48% rozpoctových výdavkov musí krajina financovat pomocou narastaniu dlhu. Aby toho nebolo dost, len na obsluhu dlhu a sociálne poistenie ( prevazne dôchodky) sa minie az 55% z celkových výdavkov. Od roku 1991 vidíme aplikovanie keynesovej teórie v Japonsku v praxi. Dôvodom je, ako inak, kríza. Od roku 1990 az do roku 2005 bojovalo. *Japonsko proti deflácii*.  V roku 2008 ju zazíva opät. Samotná deflácia je však povazovaná za väcšie zlo, ako inflácia. S laického pohladu je to nezmysel. No ked sa pozrieme na druhú stranu mince, vládny dlh pomocou inflácie klesá. Ucebnice zvyknú hovorit aj o tom, ze spotrebitelia cakajú, kým nebudú produkty ešte lacnejšie a nepodporujú tak domáci dopyt. Logické, no ked si raz chcem kúpit auto, nebudem cakat 15 rokov? *Mix                                                                                                                                                                    * všetkých faktorov vyhnal japonský dlh verejných financií na rekordných 184% v roku 2010 a nadalej rastie raketovým tempom. Avšak kedy a kde sa zastaví? Za pár rokov pokorí Japonsko magických 200%. Nikto si netrúfa povedat, co bude dalej. Kto konecne nájde odvahu povedat STOP, takto to jednoducho nejde?                                                                                                                                                                             Klasických riešení je viac. V zásade poznáme tri riešenia. Inflácia, bankrot alebo hospodársky rast.                                                                                                                                                                    Hospodársky rast je jedna z mozností, ako by vyriešila dlh a upokojila financné trhy. Ako však môze prestarnuté. Japonsko s najvyspelejšími technológiami opät rást? Musel by stat zázrak. Bankrot je takisto moznost, ale pád. Japonska nevie modelovat ziadna ekonomická teória. Nieco také velké tu ešte nebolo. Najpravdepodobnejšou,                                                                                                                                                                      a politicky najschodnejšou volbou je inflácia, no v dvojciferných výškach a niekolko rokov po sebe. Jediný, kto na to doplatí, sú obycajní ludia a ich úspory, ktoré sú v Japonsku na vysokej úrovni. Rovnaký scenár sa bude opakovat aj v iných krajinách sveta. Preto sa pevne chytme stolicky. To, co nás caká, bude prepisovat všetky ekonomické teórie.                                                                                                                                                                 *USA sa musia dostat zo zacarovaného kruhu                                                                                                                                                                  * V decembri roku 2010 prekrocil vládny dlh úroveň 14 biliónov dolárov, co je tesne pod hranicou 100 % HDP. Podla denníka Wall Street Journal stacilo len 7 mesiacov na to, aby dlh vyšplhal z júnových 13 biliónov na 14 biliónov v decembri. Kazdý deň sa zvyšuje o 4 miliardy dolárov. Kto tomuto císlu neverí, stací ked si otvorí internetovú stránku www.usdebtclock.org. V roku 2015 by mal byt takmer 20 biliónov dolárov. Vláda USA však nemôze neobmedzene zvyšovat dlh krajiny. Kongres stanoví kabinetu limit, nad ktorý dlh uz nemôze zvyšovat.                                                                                                                                                                      Strop je momentálne nastavený na úroveň 14,3 bilióna dolárov. K tomuto císlu sa môze vláda USA dopracovat uz v marci tohto roka. Podla amerických zákonov bude musiet prezident Barack Obama poziadat kongres o zvýšenie predchádzajúceho stropu. Len zhruba 9 biliónov z tohto dlhu predstavujú volne obchodovatelné štátne dlhopisy, zvyšných 5 biliónov poväcšine predstavujú záväzky voci štátnym penzijným fondom. Z volne obchodovatelných štátnych dlhopisov v súcasnosti vlastní jeden bilión FED, (Americká centrálna banka) a az 4,3 bilióna z nich drzí zahranicie, predovšetkým Cína. V prípade pokracujúceho exponenciálneho rastu amerického štátneho dlhu, ktorého     sme v posledných troch rokoch svedkami a v jeho pokracujúcej monetizácie zo strany FEDu, by pokojne mohlo dôjst k strate dôvery v americké dlhopisy, podobne ako sa to deje v Európe. Nakolko vyše polovicu           obchodovatelných dlhopisov, (ked nepocítame FED) drzí zahranicie, ich výpredaje by v konecnom dôsledku stiahli aj americký dolár. Pokial by stratu dôvery v americkú menu a  americký dlh riešil FED dalšou monetizáciou dlhu, mohlo by dokonca dôjst k hyperinflácii. Spojené štáty musia v prvom rade ukoncit zacarovaný kruh štátneho zadlzovania sa a tlacenia peňazí, ktoré síce z krátkodobého hladiska ekonomike pomáha, z dlhodobého hladiska však len dalej nafukuje bublinu a prehlbuje budúce problémy. Aby sme si vedeli lepšie                predstavit ako je v USA rozbehnuté tlacenie peňazí, malý príklad. Od roku 1913, ked bola zalozená Federálna rezervná banka, do roku 2007, sa vytlacilo a dalo do obehu 825 miliárd amerických dolárov v minciach a bankovkách. Od roku 2007 az do roku 2009, v podstate za dva roky, FED oproti predchádzajúcim 84 rokom zdvojnásobil mnozstvo peňazí. To znamená zvýšenie základných peňazí v obehu na zhruba 1 bilión 700 miliárd dolárov. Za toto obdobie od roku 1913 klesla kúpna sila dolára o 87 %. Je mozné, ze by niektoré zo štátov USA mohli aj skrachovat? Nielenze je to mozné, ale je to dokonca velmi reálne. Americké samosprávy ( ktorých dlh sa nepocíta do štátneho dlhu) v súcasnosti dlzia 2 bilióny dolárov, pricom trpia nevýnosnými investíciami, najmä do infraštruktúrnych projektov a nezaplatitelnými penzijnými záväzkami. Systém sociálneho zabezpecenia, Medicare      a Medicaid sú vládne programy a predstavujú problém za 65 biliónov dolárov a toto císlo narastá. Spojené štáty prepisujú rekordy vo viacerých oblastiach. Banky v USA vlani skonfiškovali viac ako jeden milión domov, ktorých majitelia nesplácali hypotekárne úvery. Informovala o tom firma RealtyTrac, ktorá sa venuje prieskumom trhu.                                                                                                                                                                       *Firma uviedla, ze banky minulý rok skonfiškovali 1,05 milióna domov a prekonali tak rekord z roku 2009,* kedy zabavili 918 tisíc domov. Spojené štáty majú vyše 8000 bánk. V roku 2008 skrachovalo 26 bánk, v roku 2009 skrachovalo v USA uz 137 bánk. V roku 2010 skrachovalo rekordný pocet az 157 bánk. V zlozitej situácii sa podla expertov nachádza ešte asi 300 az 400 bánk. HDP USA tvorí 20% svetového HDP. Pravda, táto suma nie je úplne správna, pretoze do objemu svojho. HDP Spojené štáty zahŕňajú rad ukazovatelov, napríklad hodnotu niektorých druhov sluzieb, ktoré iné krajiny do svojho HDP nezapocítavajú. Ak to prepocítame podla spolocných pravidiel, z 20% sa tento ukazovatel znízi priblizne na 15%. No dobre, nech je to teda 20%. Pritom však USA konzumujú 40% produktov, ktoré sa kazdorocne vyrobia na celom svete. Otázka pre tých, co vedia rozmýšlat, znie: ak niekto vyrába 20% (alebo 15%), a konzumuje 40% , niekto to musí predsa platit, nie? Samozrejme, ze platí, a tento niekto je ostatný celý svet, ktorý dáva Amerike svoje tovary výmenou za nekryté papieriky. Pritom dochádza k obrovskému prerozdelovaniu svetových bohatstiev v prospech USA.           A na záver putovania po USA malá matematická rozcvicka. Kolko je jeden bilión dolárov? Milión miliónov dolárov. A dlh USA je 14 biliónov dolárov. Mimo bilancie sú však zaujímavejšie polozky ako 14,6 bilióna sociálne zabezpecenie, 76,4 bilióna dlhov v systéme zdravotného poistenia, 19,6 bilióna na predpisoch liekov, 3 bilióny vládne agentúry na podporu realitného trhu. Enron a Ponziho schéma Madofa sa zdajú byt oproti týmto verejným projektom slabý predskokan. A to nepocítame ešte s dlhmi štátov a lokálnych vlád. A neverte tomu, ze takýto dlh sa dá len tak znízit postupným znizovaním výdavkov.. Ešte raz, Spojené štáty majú v skutocnosti na krku dlh 128 biliónov dolárov. V roku 2010 dosiahla americká vláda taký dlh, ako celý svet dokopy. Keby sme od narodenia Krista kazdý deň minuli milión dolárov, stále by sme neminuli tohorocný americký rozpoctový deficit. Pre kazdého mladého cloveka v USA je toto neodvrátitelná hrozba. Experti so záujmom o skutocnú analýzu hovoria o konci dôchodkových systémov ako ich poznáme. Dobrý dôchodok sa pravdepodobne stane pre budúce generácie luxusom 20-teho storocia. Môze sa vám zdat, ze tento hororový scenár dôchodkového systému je podvod a máte celkom pravdu. Pripomína to pyramídovú hru. Tá v podstate predstavuje podvod, kde niekto navrhne financnú schému a naláka aby do nej ludia investovali. Títo ludia prinášajú dalších ludí a tak to pokracuje. Kazdý nový clen schémy si myslí, ze jeho peniaze sú investované do ich budúcnosti, pricom v skutocnosti sa pouzívajú na vyplácanie clenov, ktorí prišli do systému skôr. Systém funguje pokým je dostatocný prílev novácikov. Je však neodvratné, ze v urcitom bode schéma nebude mat dostatocný príjem naivných ludí a prestane byt schopná vyplácat peniaze. Ak sa to rozšíri, noví clenovia uz neprídu a kolaps je neodvratný. Tí co prišli prví, sú bez problémov, poslední strácajú všetko. Ak by sme mali byt úprimní, tak dôchodkové systémy zalozené na transgeneracných transferoch medzi mladými pracujúcimi smerom k starším neschopným pracovat sú najväcšou pyramídovou schémou v doterajšej histórii. *Taliansky dlh prepisuje históriu* Taliansky verejný dlh dosiahol nový rekord. V novembri 2010 sa vyšplhal na 1,869 bilióna eur. To znamená, ze na kazdého zo 60 miliónov Talianov pripadá dlh vo výške okolo 30 000 eur. V porovnaní s novembrom 2009 sa zadlzenost Talianska zvýšila o viac nez 83 miliárd eur. Na vývoji dlhu sa negatívne podpísal aj pokles daňových príjmov spôsobený tazkou situáciou v ekonomike. Za prvých 11 mesiacov 2010 dosiahli daňové príjmy 326,7 miliardy eur. To je o 1,07% menej nez v rovnakom období roka 2009. Talianska vláda prijala na konsolidáciu verejných financií v júli úsporný plán v celkovej hodnote 24 miliárd eur. Premiér Silvio Berlusconi vylúcil, ze jeho kabinet prijme další úsporný balík. Tento rok by sa mal verejný dlh vyšplhat na 120,3% hrubého domáceho produktu. *V Španielsku tiká bomba* Európa sleduje Španielsko s obavami. Záchranné fondy by nemuseli na záchranu stacit. Španielske sporitelne stále naháňajú Európe strach. Sama španielska centrálna banka uvádza, ze podiel zlých úverov u domácich komercných ústavoch je teraz najvyšší za posledných 14 rokov. Španielska vláda sa snazí zvládnut najrizikovejšiu cast financného sektora – tzv. cajas, teda akési obdoby sporitelných druzstiev. Podla denníka Wall Street Journal sa Madrid chystá do cajas naliat viac ako 30 miliárd eur. Podla niektorých expertov pritom záchrana sporitelní bude ešte ovela drahšia. Odhad banky UBS pocíta az s 120 miliardami eur. Španielska centrálna banka uvádza, ze financné ústavy investovali 439 miliárd eur, z ktorých 181 miliárd je problematických a mozno nebude nikdy splatených. Podla agetúry Moody´s utrpia španielske banky stratu vo výške 176 miliárd eur.  *Belgicko sa stáva obetou špekulantov* Belgicko, sídlo európskych inštitúcií, sa topí v problémoch. Krajine hrozí rozpad. Má tretí najvyšší dlh v Európskej únii., jeho politici sa nevedia dohodnút na novej vláde a krajine hrozí rozpad. Hlavným problémom je štátny dlh Belgicka, ktorý dosahuje takmer 100% HDP. A je tak tretí najvyšší po Grécku a Taliansku. Okrem toho, belgickým bankám môzu spôsobit vázne škody írske dlhové problémy, kedze vlastnia írske dlhopisy v hodnote 28,8 miliardy USD, co zodpovedá zhruba 6% ocakávaného hrubého domáceho produktu. *Dlhový poziar môze zasiahnut aj Francúzsko* Ekonómovia špekulujú o tom, kedy sa nákaza rozšíri do Francúzska a mozno aj do Holandska. Aktuálna správa z týchto dní. Zadlzenie Francúzska dosiahlo 1 bilión 650 miliárd eur. *Portugalsko môze byt další padlý vojak* Portugalsko by mohlo byt dalším padlým vojakom dlhovej vojny. Náklady na poistenie portugalských a španielskych dlhopisov proti riziku sa dostali na nový rekord. Cena pätrocných úverových swapov, co je klúcový nástroj na zabezpecenie proti nesplateniu dlhopisov, v prípade portugalských papierov vystúpila na 545 bodov. To znamená, ze na poistenie investície v objeme 10 miliónov eur je potrebné vynalozit 545 000 eur rocne. Portugalsko uz tak skoro dohnalo Írsko, kde sa cena poistenia pohybuje okolo 590 bodov.** *Ani Nemecko uz nie je to, co bývalo.* Na konci 1. polroka 2010 dosiahol verejný dlh Nemecka 1,72 bilióna eur. V porovnaní s jeho úrovňou na konci minulého roka vzrástol do 30 júna o 29,6 miliardy eur. Nemecký štatistický úrad uviedol, ze na kazdého obyvatela krajiny pripadá dlh 21 025 eur. Z celkovej sumy vyprodukovala vláda dlh 1,07 bilióna eur. Spolkové krajiny dlhujú veritelom 536,9 miliardy, mestá a obce si pozicali 114,7 miliardy eur. Kedze je konjunktúra v Nemecku pomerne silná, ministerstvo financií predpokladá, ze spolková vláda si za celý rok 2010 bude musiet pozicat „len“ 54 miliárd eur. Nemecko len v roku 2010 splatilo svoju poslednú splátku dlhu z 1. svetovej vojny.              *Grécko musí splatit dlhy svojho otca* Nebyt clenstva v eurozóne, s Gréckom by sa nikto nemaznal. Máloktorá európska krajina má so štátnym bankrotom také intímne vztahy ako Grécko. Insolventnost vyhlásil grécky štát uz pred 117 rokmi a problematické verejné financie sprevádzali Grécko v podstate po celú jeho novodobú históriu. V roku 1922 zazili Gréci menovú reformu, polovica hotovosti a financných aktív bola odobratá formou nútenej vládnej pôzicky, ktorá nebola nikdy splatená. Dalšia prišla na rad v roku 1926. Velká kríza s Gréckom aj zacvicila - najprv pokusom o fixáciu drachmy na dolár, co v krajine s chronickým deficitom obchodnej bilancie nespôsobilo nic iné, ako vycerpanie devízových rezerv a vyhlásenie moratória na splácanie dlhov v roku 1932. Pocas vojny zazilo Grécko jeden z najsilnejších hyperinflacných epizód v dejinách ludstva. Riešením súcasných financných problémov Grécka je pôzicka v objeme 110 miliárd eur na dobu troch rokov a vytvorenie financnej zábezpeky tzv. Eurovalu (880 miliárd eur od Eurozóny a hnusného MMF) *Po Grécku budeme zachraňovat Írsko* Íri nedokázu splácat hypotéky, banky nemajú dost peňazí a na záchranu uz krajina nemá. Ceni nehnutelností klesli v Írsku az o 60%, asi 350 tisíc domov je prázdnych. Írsky deficit štátneho rozpoctu by mal dosiahnut za celý rok 2010 neuveritelných 32%. To je rekordne najvyšší deficit pre akúkolvek krajinu Európskej únie aký bol kedy zaznamenaný. Aktuálna projekcia celkovej pomoci pre bankový sektor hovorí, ze záchrana bude stát az 85 miliárd eur. V tomto prípade sa pomer dlhu k HDP dostane nad úroveň 100%. *Kto je PIGS ? (Portugalsko, Írsko, Grécko, Španielsko)* *Hra na slepú babu v Eurozóne pokracuje a všetci sú všetkými a nikým. Podme sa pozriet ako tov skutocnosti je*. Španielsko naozaj nie je Grécko to sedí, Portugalsko nie je Grécko to nesedí, Grécko nie je Írskoto sedí, Španielsko nie je Írsko ani Portugalsko nesedí, ani Španielsko ani Portugalsko nie sú Írsko to sedí, Írsko nie je Grécko to sedí. Kto je vlastne kto v tejto hre...Preco také rozuzlenie? Podla údajov BIS (The Bank for International Settlements - Banky pre medzinárodné zúctovanie), je svetová expozícia komercných bánk voci týmto rizikovým ekonomikám Eurozóny pod znackou PIGS takmer 2 bilióny a 565 miliárd dolárov. Z toho voci Grécku 297,2 miliardy, Írsku 843 miliárd, Portugalsku 322,4 miliardy, Španielsku 1 bilión a 102,6 miliardy dolárov. Potom teda naozaj platí, ze Grécko nie Írsko, ale Portugalsko. Španielsko nie je ani Írsko ani Portugalsko, ale ich súcet. Zaujímavé sú i celkové expozície jednotlivých krajín voci PIGS. Nemecký bankový sektor drzí takmer 521 miliardovú expozíciu voci krajinám PIGS      (Grécko 51 mld., Írsko 205,8 mld., Portugalsko 46,6 mld., Španielsko 217,9 mld.). Francúzi drzia expozíciu voci PIGS na úrovni 290 miliárd, Taliani 89,3 miliardy, Velká Británia drzí 413 miliárd a Spojené štáty 378.8 miliárd dolárov. V Grécku najviac „tecie do topánok“ Francúzom, v Írsku Nemcom, v Portugalsku Nemcom a v Španielsku opät Nemcom. Expozícia belgických bánk voci Írsku predstavuje az 5% HDP. *Velká Ponziho schéma pokracuje* Ak padne Portugalsko, Španielsko je na rade hned po ňom. Španielske banky majú voci Portugalsku expozíciu az 89 miliárd dolárov. Ak padne Španielsko, tak do velkých problémov sa dostane najmä Nemecko, Francúzsko a Holandsko. Najväcší problém bude mat Holandsko. Ak sa do problémov dostane Taliansko, okamzite ho bude nasledovat Francúzsko. To má expozíciu voci Taliansku az na úrovni 500 miliárd dolárov. S kazdou skrachovanou krajinou budú pokracujúco trpiet britské banky. Je jedno, ktorá krajina sa v problémoch ocitne ako dalšia. Bude zachránená. Aj ked euroval môze stacit iba pre Portugalsko a mozno Španielsko, v prípade problémov Talianska alebo Belgicka sa rozšíri a na pomoc príde aj Medzinárodný menový fond. Jednoducho, v súcasnom financnom systéme nie je mozné aby skrachovala akákolvek krajina, alebo akákolvek väcšia banka. *Diera v madarskom rozpocte sa rapídne zväcšuje* Rozpoctový deficit Madarska vrástol v novembri na 151% celorocného plánu zo 131% v októbri. Deficit dosiahol v novembri 172 miliárd forintov. Rozpoctový deficit, ktorý nezahŕňa výdavky samosprávy, dosiahol v období od januára do konca novembra 1,305 bilióna forintov, zatial co na celý rok madarská vláda pôvodne pocítala s celkovým deficitom 864 miliárd forintov. *A co Slovensko?* *V  roku 2010 si Slovensko pozicalo na financných trhoch viac ako 7 miliárd eur.                                                                                                                                                                           * *V  roku 2011 to bolo uz viac ako 8,5 miliárd eur*. To je po prepocte na starú menu viac ako 250 miliárd slovenských korún.  A to sú iba 2roky, pretoze v prosperujúcej ekonomike globálneho kapitalizmu sa boja súdruhovia v NR SR zlikvidovat obyvatelstvu zdravotníctvo, školstvo a poslat na dôchodok obyvatelstvo az vo veku 67 rokov okamzite, takze dlhy v prosperujúcej ekonomike kapitalizmu štátu budú nadalej rast aj z dôvodu, ze si budeme poziciavat od jedných súkromných bank, aby sme mohli z našich dani zachránit špekulantské krachujúce súkromné banky v iných krajinách. To tu ešte nikdy nebolo, ale v NWO integracného a globalizacného hnusu je to realita 21 storocia. Zlatý starý socializmus prosperujúcej plánovanej štátnej ekonomiky sme odsúdili ako zlý (moja mienka je, ze nebol zlý, ale velmi dobrý niekolko násobné lepší nez je dnes kapitalizmus)  a rozkradli mám ho súdruhovia s pluralitných strán a hnutí  po roku 1989 ako besní psi  s trestnoprávnou imunitou, bez imperatívneho mandátu (moznosti odvolania strany ci hnutia ci politika z ústavných funkcii a potrestania v súlade trestného pravá) a teraz budeme všetci *okrem zlodejov a korupcníkov ci internetových krtkov zo strán a hnutí*  *lízat modrý hnus kapitalizmu NWO cize integracného a globalizacného procesu a podla faktov v tomto clánku aj hnusu.* Štátny rozpocet  v roku 2012  bol  s príjmom 13,148 miliárd eur (asi 395 miliárd korún)a výdavkami 16,958 miliárd eur viac ako 500 miliárd korún). Slovensko pritom uz dnes má štátny dlh vo výške prevyšujúcom 1 bilión korún. Myslím, ze to nepotrebuje komentár. A pritom patríme ešte stále (dokedy?) k tým menej zadlzeným štátom Európy. *Velká Británia, ktorá odmieta diktát BRUSELU..., kým Slovensko sa nalepilo v globalizácii  na Nemecku. Kórejskú, Francúzku ekonomiku auto priemyslu a je totálne závislé na tomto priemysle, kedze stratilo suverenitu vo všetkých smeroch,  vdaka z  súdruhom pluralitných strán a hnutí.* Na Velkú Britániu sa pozrieme trošku podrobnejšie. Británia musí do roku 2015 odcerpat z ekonomiky 20 miliárd libier, aby napravila verejné financie a môze to trvat viac ako 20 rokov, kým sa verejný dlh dostane na úroveň pred zaciatkom krízy. Vyhlásil to v januári 2009 Inštitút fiškálnych štúdií (IFS). Bez sprísnenia fiškálnej politiky by podla IFS zadlzovanie vlády mohlo narást nad 60 % HDP a z tejto úrovne klesat iba postupne v nasledujúcich desatrociach. Bývalí šéfovia britských ústavov Tom McKillop a Fred Goodwin z Royal Bank of Scotland (RBS), ako aj Dennis Stevensen a Andy Hornby z Halifax Bank of Scotland (HBOS) na verejnom zasadnutí vyšetrovacieho výboru britského parlamentu priznali svoje zlyhanie vo financnej kríze a uviedli, ze „to hlboko lutujú“. Obe banky britská vláda zoštátnila a pred zrútením ich zachránila miliardovými úvermi. Údaj z roku 2009 hovorí, ze výška štátneho dlhu Velkej Británie bola vtedy 400 miliárd libier. Rocný úrok za tento dlh je okolo 25-30 miliárd libier. Štátny dlh vzrástol z 26 miliárd v roku 1960 na 90 miliárd libier v roku 1980 a na 300 miliárd libier v roku 1995. Tu vidíme, aké je tempo zadlzovania krajiny, ktorá ešte pred vyše pol storocím bola povazovaná za imperiálnu velmoc. To znamenalo, ze mohla v podstate takmer zadarmo drancovat a vykoristovat mnohé krajiny sveta a vôbec im to nepomohlo. Koncom augusta 2011 internetový portál Financík uverejnil alarmujúce údaje vývoja štátneho dlhu Velkej Británie. Podla týchto informácií je momentálny dlh Velkej Británie vo výške 75% HDP. No skutocná úroveň britského zadlzenia je údajne nesprávne chápaná. Tento uvádzaný pomer v sebe nezahŕňa dalšie obrovské záväzky vyplývajúce z financných intervencií. O ekonomike Britského královstva sa nelichotivo vyjadrujú aj také investicné esá, ako Jim Rogers, alebo Bill Gross. Prvý hovorí, ze táto ekonomika uz nenájde cestu spät, zatial co druhý sa nechal pocut, ze britské verejné financie sedia na posteli plnej nitroglycerínu. Práve nesprávna metodika výpoctu zabránila trhom spájat Velkú Britániu s ostatnými krajinami periférie, akými sú napríklad Grécko, Portugalsko a Írsko, ale bolo by nesprávne                                                                                                                                                              ** mysliet si, ze táto „imunita“ bude pokracovat vecne. Na prvý pohlad by sa mohli melodramatické tvrdenia o konci britskej ekonomiky prehnané, kedze oficiálne uvádzaný verejný dlh tvorí podstatne nizšiu cast HDP ako je tomu v prípade Grécka, resp. Írska. Podla oficiálnych údajov tvorí vládny dlh Velkej Británie £900 miliárd, co je 60% HDP. I ked by vykazované hodnoty boli realistickým vyjadrením zadlzenia verejného sektora (co nie sú), na poplach by sme mali bit kvôli tomu, akou rýchlostou sa tento dlh kumuluje – 43% (£390 miliárd) všetkého verejného dlhu bolo nahromadeného iba za 3 roky. A to nie je všetko. Nárast miezd vo verejnom sektore v posledných 10 rokoch spôsobil obrovskú eskaláciu nekrytých záväzkov penzijného systému. Tieto záväzky momentálne predstavujú neuveritelných £1180 miliárd. Suma sumárum, celková verejná zadlzenost so všetkými pridruzenými polozkami predstavuje vo Velkej Británii priblizne £3,6 bilióna, co je 244% HDP, alebo viac ako £135 000 na kazdú britskú domácnost. Toto císla samozrejme nezahŕňa súkromný dlh ako napríklad hypotekárne úvery (£1,2 bilióna), alebo spotrebitelský dlh (£210 miliárd). Dokopy tvorí verejný dlh, súkromný dlh a „kvázi“ dlh nepredstavitelných £5 biliónov (340% HDP), ktorý by bol ešte vyšší, ak by sme uvazovali aj s obrovským dlhom britských podnikov, ktorý bol, ako iné formy dlhu, zaprícinený érou lacných peňazí. Rovnako znepokojujúci je externý dlh Velkej Británie – 400% HDP. Toto císlo je ovela väcšie ako v prípade Portugalska, Grécka, alebo Španielska.I ked sme si ukázali, ze britský dlh je obrovský, samotný dlh nemusí byt predzvestou bankrotu, alebo urcitej formy defaultu. Absolútna hodnota dlhu krajiny je menej dôlezitá ako schopnost ekonomiky obsluhovat a splácat takýto dlh. Isté je to, ze britská ekonomika a verejné financie boli riadené s obrovskou dávkou nekompetentnosti. Zatial si len málokto myslí, ze Velká Británia stojí pred krachom, ale éra tejto seba ilúzie sa blízi ku koncu. Ak sa nezavedú drastické opatrenia a ak sa nepodarí obnovit uspokojivý ekonomický rast, trhy sa skôr ci neskôr prebudia zo svojej letargie a uvedomia si, ze Británia má viac spolocného s Gréckom, ako s Nemeckom. Island nie je tak daleko. Predstavte si, ze si spokojne zijete v malej krajinke, ktorej ekonomika prudko rastie. S ňou rastie aj akciový     trh a vy sa tešíte ako zbohatnete. Rovnako idú hore aj ceny nehnutelností a vy ich vidíte ako dobrú investíciu. Preto si zoberiete hypotekárny úver a kúpite si väcší dom. Robí to kazdý a tak to spravíte aj vy. Ani vás nenapadne, ze by           v tom mohol byt problém. Neviete , ze zijete v bubline. Zrazu sa však stane nieco nepredstavitelné a navyše je to vec, ktorej mnohí nerozumejú. Komercné banky sa stanú zo dňa na deň insolventné. Jednoducho nie sú schopné splácat svoje záväzky. Komercné banky totizto fungujú na princípe, ze poziciavajú peniaze na dlhé obdobie (napríklad hypotéky), no na trhu si poziciavajú krátkodobo. Ked nedôvera medzi bankami vzrastie, a tie si medzi sebou prestanú poziciavat, tak financný trh skolabuje a zachránit ho musia vlády a centrálne banky. Na záchranu bánk sa vláda zadlzí. Ak je bankový sektor 10x väcší ako všetko, co sa v krajine vyprodukuje za jeden rok, potom je problém obrovský. Ak zijete vo velkej krajine, tak sa dá toto zadlzenie nejaký cas akceptovat. No ak zijete v malickej krajine, tak sa problém prejaví okamzite. Všetci, co drzia vašu menu, alebo majú nakúpené dlhopisy ci akcie z vašej krajiny, ich v panike predávajú. Váš výmenný kurz prudko poklesne. Presne toto sa stalo Islandu. Island si vybudoval obrovský bankový sektor, ktorý si napoziciaval viac peňazí ako môzu Islandania splatit. Ako náhle vznikol problém, tak kurz islandskej koruny prudko oslabil z úrovne 80 voci euru az na 180. Akciový trh medzitým uz skolaboval. A vtedy sa zacne problém financných trhov dotýkat aj bezných ludí. Ceny tak zacnú prudko rást. Na Islande od zaciatku krízy ceny narástli o vyše 40%. Mzdy však rastú ovela pomalšie a reálne za toto obdobie stratíte az 20% príjmu. To však nie je to najhoršie. *Komercné banky si zabezpecili váš hypotekárny dlh tak, ze ho naviazali na infláciu*. Ak rastie inflácia, tak rastie aj váš dlh. No váš príjem klesol o 20% a ešte poklesli ceny domov. Ste tak tlacený z dvoch strán: znizuje sa hodnota toho, co vlastníte a zvyšuje sa hodnota všetkého, co potrebujete. Necudo, ze az 60% domov stojí menej ako je hypotekárny dlh na ne naviazaných. Az 40% dlzníkov nemá z coho platit svoje dlhy. Necudo, ze rozzúrení Islandania zacali protestovat proti výraznému poklesu svojej zivotnej úrovne a domáhajú sa odpisu svojho hypotekárneho dlhu. Avšak penzijné fondy, ktoré vlastnia tento dlh sa bránia a návrh zablokujú. Zdá sa tak, ze cierny Peter ostane ako vzdy tým, ktorí platia a budú platit- strednej triede. A na samý záver tejto smutnej bilancie bonbónik. Dňa 29. januára 2009 priniesol nemecký denník Die Welt správu o stretnutí Spolkovej vlády so šéfredaktormi najdôlezitejších nemeckých denníkov, ktoré sa uskutocnilo 8. októbra 2008. Cielom rozhovorov bolo vyzvat médiá, aby písaním pravdy o ekonomickej situácii nespôsobili medzi obyvatelstvom paniku: „...velmi srdecne by sme chceli...predovšetkým (poprosit), aby ste nevytvárali zlú náladu, lebo na to je situácia príliš vázna.“ Do tejto rubriky pravdepodobne zapadá aj udalost, ktorú najdôlezitejšie nemecké médiá zamlcali, a to, ze Európska komisia v polovici februára 2009 publikovala 17- stranový „interný“ dokument, ktorý obsahuje túto neuveritelnú informáciu. V tom case sa v európskych bankách nachádzali cenné papiere v hodnote 18 biliónov € , (t.j. 44 % všetkých aktív európskych bánk), ktoré sú bud „falošné“ (t.j. podvodnícky ohodnotené a rozpredané do všetkých svetových strán), alebo jednoducho nepredajné*. O tejto skutocnosti písala výlucne britská tlac. Niekolko málo jednotlivcov, okrem iného z britského denníka Telegraph malo moznost krátko do dokumentu nazriet. Telegraph však len na pár hodín zverejnil uvedené dramatické císlo, potom správa zo stránky zmizla. Link na clánok potom ešte ukazoval sumu, ale obsah clánku sa zmenil*. Ludia sa nesmú dozvediet, ze natolko rozsiahle ocistenie financného trhu v Európskej únii nie je mozné bez toho, aby sa vyprovokoval velkoplošný štátny bankrot. Tu uz nepomôzu ani doteraz pouzívané finty ako napr. zo strany nemeckej banky WestLB, ktorá preniesla papiere v hodnote niekolko miliárd spolu so štátnym obcianstvom do írskej firmy (Der Spiegel, 9.02.2009), alebo Deutsche Bank, ktorá presunula niekolko miliárd týchto „cenných“ papierov do vlastných dôchodkových fondov - iba oddalujú deň velkého zúctovania. Dokonca              ani Cína nemá teoretickú moznost zachránit eurozónu, pretoze celkový verejný dlh eurozóny je viac ako 10,5 bilióna dolárov a celé cínske devízové rezervy predstavujú momentálne 3 bilióny dolárov. Podla magazínu The Economist z októbra 2008, sú Európske banky z urcitého hladiska zranitelnejšie nez americké. Rozpozicali 1,40 eura na kazdé 1 euro vkladov. V Amerike majú komercné banky rozpozicaných 96 centov z kazdého 1 dolára vkladov. Túto informáciu tu na tomto mieste však nebudem dalej rozvádzat. *Kto to všetko zaplatí?* Nielen Európa, ale aj celý svet sa topí v dlhoch a je len otázka casu, kedy príde toto velké zúctovanie. Európska únia potrebovala uz  v roku 2011 prefinancovat az 826 miliárd eur svojho dlhu. Ale nie je sama, kto potrebuje svoj dlh prerolovat. Okrem nej sú to európske korporácie a hlavne banky, ktoré hned od zaciatku roka zacali emitovat dlhopisy na vykrytie vlastných poziadaviek na financovanie. A konkurenciu majú skutocne silnú. Niektoré európske štáty platia vyššie úroky ako tieto korporácie a sú tak váznym konkurentom o peniaze investorov. V prvé týzdne korporácie emitovali desiatky miliárd dlhopisov, co je najviac do mája 2010. Americký              denník The New York Times napísal, ze financným trhom na budúci rok hrozí nové zemetrasenie. V roku 2012 totiz zacína trojrocné obdobie, pocas ktorého budú splatné rizikové firemné dlhopisy (rating BB a nizší) v celkovej hodnote 700 miliárd dolárov. Problém sa netýka iba firiem s nízkym ratingom. V case, ked si budú musiet zháňat peniaze, môzu mat problém s prefinancovaním dlhu aj vlády. Napríklad americká si bude musiet v roku 2012 pozicat takmer 2 bilióny dolárov na preklenutie plánovaného rozpoctového schodku a refinancovanie existujúceho dlhu. Navyše v roku 2012 budú potrebovat nové úvery v celkovej hodnote 526 miliárd dolárov aj spolocnosti s ratingom na investicnom stupni. Podla odborníkov trhy nemôzu zvládnut tento obrovský dopyt a financný sektor *caká „deň zúctovania“.* *Kto to všetko zaplatí?*  Asi takto znie otázka, na ktorú budeme musiet coskoro všetci odpovedat. Dlhy sa totiz nedajú zvyšovat do nekonecna, resp. nahrádzat ich dlhmi novými. Krajiny si mysleli, ze si budú môct poziciavat naveky. Všetci sme chceli a chceme viac peňazí, pretoze sme si mysleli, ze sú bohatstvom a oni sa stali skôr dlhom, ktorý budeme musiet dnes splatit. Aspoň konecne pochopíme, ze nekonecný ekonomický rast v krajine nie je mozný, a ten reálny môzeme zabezpecit len prácou, produktivitou a existenciou reálnych peňazí a nie dlhmi, pôzickami a infláciou. A ako sme sa dostali az sem? Na to aby sme to zistili, musíme prejst troška do histórie.                                                         *Evolúcia peňazí * Peniaze sa vyvinuli, ked sa ludská spolocnost stala sofistikovanejšia a clovek potreboval dômyselnejší systém obchodovania. Výmenný (barterový) obchod bol jedným z prvých peňazných systémov. Znamená to, ze si nejaký výrobok alebo sluzba vymenili za iný výrobok, alebo sluzbu. Ak mal napríklad farmár sliepku a chcel topánky, mohol svoju sliepku vymenit za topánky. Zjavným problémom s výmenným obchodom bolo to, ze bol pomalý, únavný a zdlhavý. Bolo zlozité merat skutocné hodnoty vymieňaného tovaru. Co ak napríklad obuvník nechcel sliepku? Alebo ak ju aj chcel, kolko sliepok malo hodnotu jeho topánok? Aby sa veci urýchlili, bolo potrebné zaviest úcinnejšie prostriedky výmeny a tak vznikli peniaze. Aby sa urýchlil proces výmeny, niektoré skupiny ludí sa dohodli na konkrétnych predmetoch, ktoré mali vyjadrovat hodnotu. Jednou z prvých foriem komoditných peňazí boli morské mušle. Za komoditné peniaze sa dalej povazovali kamene, farebné drahokamy, koráliky, dobytok, kozy, zlato a striebro. Namiesto výmeny sliepky za topánky dal napríklad farmár obuvníkovi radšej šest farebných drahokamov. Pouzívanie komoditných peňazí znacne urýchlilo proces výmeny. Za kratší cas sa dalo zrealizovat viac obchodných transakcií. Aby bohatí ludia uchovali svoje cenné kovy alebo drahokamy v bezpecí, zverili ich do úschovy ludom, ktorým dôverovali. Väcšinou to boli zlatníci. Tí potom na ulozené vzácne kovy ci drahokamy vystavili príjmový doklad. To boli pociatky bankovníctva. V staroveku, ked obchodník cestoval po púšti od jedného trhu k druhému, nenosil pri sebe ani zlato, ani striebro, lebo mal strach, ze by ho mohol niekto olúpit. Namiesto toho mal pri sebe príjmový doklad za ulozené zlato, striebro alebo drahokamy. Tento doklad predstavoval derivát (odvodeninu) cenných predmetov, ktoré vlastnil a mal v úschove. Ak niekde pocas svojej obchodnej cesty nakúpil nejaký tovar, zaplatil zaň týmto dokladom – derivátom konkrétnej hodnoty. Predavac potom tento doklad vzal a ulozil vo svojej banke. Namiesto prenášania zlata, striebra ci drahokamov do inej banky stojacej na opacnom konci púšte sa obaja bankári (zlatníci) medzi sebou jednoducho dohovorili na vyrovnaní obchodných úctov medzi kupcom a predavacom pomocou debetov a kreditov oproti hodnote príjmového dokladu. To bol zaciatok moderného bankovníctva a monetárneho systému. S vývojom peňazí rástla rýchlost obchodovania. Moderným formám príjmových peňazí sa dnes hovorí šeky, bankové zmenky, bankové transfery alebo debetné karty. Podstatu bankového obchodovania najvýstiznejšie opísal tretí Lord Rothschild ako ulahcenie prevodu peňazí z bodu A, kde sa nachádzajú, do bodu B, kde sú potrebné. *Je nepochybné, ze za dlhmi všetkých krajín sveta stoja súkromné banky aj za zrútením sa globálnych trhov uz v nedalekej budúcnosti a bankári nanútia politikom diktatúru, ktorú ludstvo ešte nikdy nezazilo. A straníckych krtkov bude na weboch internetu stále pribúdat chrániac cest zastupitelskej diktatúry politických strán,  pretoze politický súdruhovia,  budú mat stále viac v gatiach nez je tomu dnes.... Poznáte inú pravdu? Ja ANO. Zmenit volebný zákon a zoštátnit všetky financné súkromné domy v kazdej krajine sveta.* *S „úctou“ k pluralitným súdruhom aj,  anonymným krtkom, dedo  Jozef Varga z Košíc.                                                                                                                                                           *                                                                                                                                                                            

Za posledné roky  toho ludia dokázali velmi vela. Vo všetkých oblastiach. Vieme liecit vela chorôb, vieme lietat , vieme zostrojit úzasné veci, dokázeme byt v spojení s celým svetom prakticky okamzite, informácie sú nám tak blízko ako nikdy predtým. Preco sme to ako ludstvo vytvorili? Všetky tie vedomosti, znalosti sme zhmotnili do niecoho, co nám malo pomôct na ceste byt  spokojnejší  vo svojom zivote. Urobit si zivot jednoduchším, doslova lahším a krajším. Ešte stále mám v zivej pamäti obdobie z mojej základnej školy, kde sme kreslili ako bude svet vyzerat v roku 2000. Boli to úzasné predstavy! Nebudú vojny, nebudeme poznat choroby, budeme lietat po celom vesmíre, všetku manuálnu prácu budú vykonávat roboty, do práce budeme chodit tak maximálne 3 dni v týzdni, budeme sa vzdelávat, venovat sa veciam, ktoré nás bavia, budeme mat viac casu na kultúru... A kde sme sa to vlastne dostali? Pracujeme viac , pod väcším psychickým tlakom, spoznali sme co je stres. Predtým sme ani nevedeli , ze nieco také existuje. Prosím, nechápte to ako obhajobu minulého rezimu. To vôbec nie. Ten „naivný“ pohlad na svet ktorý ideme budovat bol rovnaký aj na „západe“ , ako sme tomu s oblubou hovorili. Aby sme si udrzali prácu, uzivili svoje rodiny pracujeme aj 6 dní v týzdni, od rána do vecera. Takze ziadne 3 dni v týzdni. Takto sme to chceli? Choroby. Áno dosiahlo sa velmi vela. Tolko nových „civilizacných“ chorôb, kolko vzniklo za posledných 150 rokov, tolko snád nebolo ani za celú históriu ludstva. Celé zdravotníctvo je postavené na zisku, na závislostí od mnozstva peňazí. To je vlastne dalšia choroba. Farmaceutický priemysel v rukách súkromných korporácií diktuje zdravotníctvu (rozumej nám), aké lieky máme jest, ako sa máme liecit aby sme boli ešte viac chorý!!! Áno tak to funguje. Takto sme to chceli? Úplne sme sa odtrhli od prírody, od zeme. Ešte nedávno sme si  zabezpecovali  obzivu bez všetkých tých éciek co tu teraz máme. Zamysleli ste sa niekedy nad tým, ze v obchode s potravinami máte 99% chemicky upravovaných?  Všimnite si to prosím. Takmer všetko co konzumujeme je upravené tak , aby dlho vydrzalo, lepšie vyzeralo za výdatnej pomoci látok, ktoré sú strašne daleko od toho, ako sme zili posledných 5000 rokov. A preco to takto robíme ? Lebo peniaze. Chceme nakupovat co najlacnejšie. Tak výrobca tomu podriadi všetko, len aby predal. Upraví potraviny , napchá do nich všetok ten umelý grc. Prednedávnom pre svoje vnúcatá moja mama ,samozrejme v dobrom , kúpila sladkosti. Okrem iného keksy. Doslova ma šokoval ten drobný text na zadnej strane. „nadmerná konzumácia môze vyvolat hnacky“!!! Sme zdegenerovaní systémom, ktorý sme si sami vytvorili. Uvedomte si to prosím. Je nacase zacat si klást otázky, ci sme to takto chceli. Je na case uvedomit si, ze nie vláda je za toto zodpovedná. Vláda je len predlzená ruka bangsterov. Tí nám nepomôzu. Tí sa nadalej budú snazit udrzat tento systém. Lebo im vyhovuje. Ponúkajú nám cez svoje média, televíziu, svet, ktorý akoby nic iné nepoznal ako je dopravná nehoda , vrazda, nezamestnanost, úzkost, a hlavne strach! Nepripomína vám to nieco? Denne velká väcšina z nás sleduje televíziu , aby opät vo svojom vedomí dobrovolne prijal strach! Ked to nie sú správy, tak je to nieco,  kde vidíte strelbu , vrazdy, klamstvo, faloš atd. Uvedomte si prosím, preco nám to ponúkajú. Snazia sa nám nahovorit, ze to chceme. VY chcete po celodennej námahe v práci (tí štastnejší), plnej stresu z toho, aby som mohol príst do práce aj na druhý deň opät vnímat všetky tie negatívne veci? Neverím. Na základnej škole sme na obcianskej náuke na zaciatku hodiny hovorili o tom, co je nové vo svete. Kazdý ziak mal povinnost  si pripravit ústrizky z novín a hovorit o nových udalostiach. Pamätám si ako sme sa smiali spoluziacke , ked zacala hovorit o novej udalosti: Bolo to priblizne takto: „Vodic LK neprispôsobil rýchlost povahe vozovky a nezvládol pravotocivú zákrutu, dôsledkom coho narazil do protiidúceho.... dalej to poznáte. Uvedomte si! Dnes  je to dennodenne TOP správa v hlavnom spravodajstve! Toto sme chceli? Verím, ze ludia si uvedomia: Takto sme si svet nepredstavovali. Reakcie typu: Aj tak to nezmením, je najväcšie klamstvo na svete!!! Stací sa pozriet na históriu ludstva. Uz vela krát sa nám podaril svet zmenit. Áno, mali sme tu uz kadeco. Od otrokárskej spolocnosti az po socialistický kapitalizmus. A ci chceme, alebo nie, predsa len nám to pomáhalo nadobúdat väcšiu „slobodu“. Je nacase zacat hovorit o novom svete. Pri všetkých tých zriadeniach nás sprevádzalo utlácanie cloveka clovekom a neskôr závislost na monetárnom systéme, na peniazoch. Som zástanca  absolútnej rovnosti cloveka. A absolútneho rešpektu voci druhému.  Ci je to mozné? Takí sme predsa uz boli a stále sme! Takto sme boli stvorení na úplnom zaciatku. Plný lásky a svetla. Lásku , ktorú zadrziavame v sebe, je bolestou ,ktorú cítime denne vo svojom vnútri. Stále akoby sme sa za lásku hanbili. Dokázeme to naštastie ešte pri svojich najblizších. Úprimne , zo srdca povedat „ Mám ta rád“ a hlavne podla toho konat. Ale pri našich najblizších to koncí. Toto musíme (a verím ze chceme) zmenit a POTOM pochopíme, ze nepotrebujeme vládu a monetárny systém. Nikto nás nepríde zachránit. Ved sa pozrime na seba! Dobrovolne si nicíme našu zem, zabíjame jeden druhého pre moc a peniaze pre tú hŕstku mocných. Preco by nám niekto mal pomôct, ked to zatial takto sami chceme? Zoberme konecne zodpovednost v prvom rade za seba. Ak sa pýtate ako zacat, tak ste práve zacali. Zacínate nad tým uvazovat. Tak si teda predstavte  svet ako by mal podla vás vyzerat. Povolte uzdu fantázie tak vela ako je to len mozné. Ako by ste chceli prezit bezný deň ? A ak je pravda, ze myšlienky tvoria budúcu realitu, tak na zaciatok to bude stacit. Som štastný a vdacný vedeckej komunite, ktorá nám konecne potvrdzuje (az vtedy sme to totiz ochotný tomu aj uverit) spirituálnost kazdého cloveka, ktorý je schopný doslova cohokolvek. Len tomu musíme uverit! Viem, ze to ešte nebolo v správach na Markíze  - ved sme potrebovali vediet najskôr o tej strašnej nehode co sa stala, ale naštastie máme tu aj iné zdroje informácií. S mojou láskou sme sa zacali prednedávnom zabávat na tom, ze to skúsime. Ze sme skutocne schopný cohokolvek, comu veríme. A viete co sa stalo? S radostou vám oznamujem, ze to funguje! Nechcete sa zabávat aj vy? PS: Mám Vás rád. 

  Cukrovka a obezita sa nazývajú civilizacné ochorenia. Co ale nie je pravdou. Sú to choroby metabolizmu vyplývajúce z lenivosti, monotónnej stravy a nekontrolovania sa nad spotrebou kalórii. Cukrovka typu B je chorobou spomalenej komunikácie medzi pankreasom a peceňou, a je to spôsobené tukom v týchto orgánoch. V zásade platí,ze ak znízite tuk v tele, co sa rovná schudnut, tak sa krvný cukor znízi. Mám staršiu príbuznú ktorá mala 3 krát pocas 9. mesiacov krvný cukor 150 a hrozilo ze farmaceutický priemysel si príde na svoje. Jedná sa o stašiu pani s vymeneným bedrovým klbom a na výmenu druhého caká. Takze fyzická aktivita je znacne obmedzená. Puzivaním prírodných preparátov a pridaním druhov jedla na jedálny lístok sa jej krvný cukor za 3 mesiace znízil na 85. Predpísal som je klasické burcovace metabolizmu ktoré sú dobré aj na schudnutie. Väcšinou ich pouzivala vo forme tabletiek, kedze nie kazdý znáša pálivé jedlo. Základom je pálivá papricka cayenne. Aktívnou zlozkou pálivej papriky je capsazin alebo capsicum alebo capsaicin. Je vedecky potvrdené, ze táto látka vyvoláva termogenézu, co je je pre telo informácia o vykonávaní fyzyckej aktivity aj ked sedíte pri TV. Pálivé jedlo ukludňuje. Známe prostriedky na spalovanie cukru a podpory metabolizmu: škorica, chróm- chromium picolinate a chromium histidinate- jeden má rýchle úcinky a druhý dlhšiu pôsobnost, zinok, lecitín s cholinom a inositolom- to je na podporu pecene ktorá premiena cukor na tuk a opacne podla okolností. Atioxodanty v korení: kurkuma, peper a horcica. Nejaké prípravky na detoxikáciu, podporu krvného obehu a zdravý tuk:, výtazky zo semien hrozna a grapefruitu, kokosový olej, rybí olej s Omega 3. Denný jedálnicek doplnit o ovsené vlocky, špenát a kel. Príchut na šalát: nefiltrovaný jablkový ocot, cerstvo vytlacený citrón a chren. Nápoje: ladovo studená voda, zelený caj. Linky: Cayenne a zelený caj [LINK: http://www.precisionnutrition.com/thermogenic-foods] http://www.precisionnutrition.com/thermogenic-foods [LINK: http://www.carbohydrate-guide.com/] http://www.carbohydrate-guide.com/ Lance Armstrong, okrem iných vecí, tiez korenil paprickou cayenne [LINK: http://www.livestrong.com/article/222482-diet-plan-with-cayenne-pepper/] http://www.livestrong.com/article/222482-diet-plan-with-cayenne-pepper/ Nieco o termogenéze [LINK: http://www.examiner.com/article/best-thermogenic-foods-diet-balancing-techniques-for-weight-management] http://www.examiner.com/article/best-thermogenic-foods-diet-balancing-techniques-for-weight-management Pôvodne nám bolo povedané, ze korenené jedlo škodí zdraviu. „Pekelná“ indická kuchyňa plná korenia je dobrá na všetky neduhy. Nemajú Alzheimera, cukrovku atd. Pozrite sa na svoj jedálnicek a kolko varenej a monotónnej stravy je na ňom. Je nutné diverzifikovat.