Myšlenky hlavních referátu z mezinárodního kolokvia, které
organizoval liberální Institut EURO 92 v Parízi ve dnech 16.-17 kvetna
1990, pod názvem *„Ústava pro novou Evropu“.*
*James Buchanan* – Nobelova cena za ekonomii 1986, clen spolecnosti
liberálních myslitelu Mont Pelerin Society, kterou zalozil v r. 1947 F.A.
Hayek
Evropa je nyní v obdobné situaci, v jaké byla americká konfederace
v roce 1787: po vítezství nad koloniální vládou se nedarila
ekonomická a politická integrace. Pro Jamese Madisona a jeho prátele byl
prícinou tohoto nezdaru fakt, ze konfederace nešla ve sjednocování
amerických státu dost daleko. Nechávala otevrený prostor pro
permanentní putky mezi jednotlivými státy vedené ideou merkantilismu a
usilující o autarkii. Americané potrebovali podle Madisona a jeho
prátel ústavu jako *soubor pravidel, která by oslabila suverénní moc
jednotlivých státu konfederace nad jejich obcany a ustavila velký
centrální stát, k nemuz by se obcané mohli dovolávat. Madisonuv
projekt dosáhl svého cíle vytvorit a udrzet otevrené hospodárství na
celém americkém území*. Hranice amerického hospodárství spadaly
vjedno s mezemi kompetence centrálního státu. Svoboda obchodu, svoboda
pohybu osob, svoboda pohybu kapitálu, spolecné peníze, všechny tyto
charakteristiky amerického ústavního paktu umoznily, aby zeme co
nejvíce vyuzila úspor z rozsahu a delbu práce nabízené rozmerem
kontinentu. Jak se dalo ocekávat, Amerika se stala bohatou zemí.
Nicméne *Madisonuv projekt federace neuspel ve svém druhém cíli,
který je méne známý, ale nakonec ješte dulezitejší, totiz omezit
dopad tak rozsáhlé politické síly na zivoty obcanu*. Utvorení
federální unie predpokládá vytvorit centrální autoritu vybavenou
jistým stupnem suverenity. Je však nutné, aby moc této centrální
autority byla omezená pojistkami zabudovanými do ústavní smlouvy.
Americká zkušenost nám ukázala, ze tyto pojistky nejsou dostatecné.
Aby byly úcinné, *musí být do ústavy* *vlozena klausule, která
obcanum sdruzeným do politických celku priznává právo opustit
federální unii za predpokladu, ze toto rozhodnutí ratifikuje
kvalifikovaná vetšina obcanu dotycného politického celku.*
DejinyEvropy jsou dejinami suverénních národních a autonomních státu.
Ucí nás, at uz jsou minulé zkušenosti se spoluprací jakékoli, ze
sjednocení obou cástí Nemecka by mohlo poškozovat ostatní Evropany. Je
však podstatné videt, ze *tato potenciální škoda existuje, jen kdyz
uvazujeme v hegeliánském myšlenkovém rámci, který klade jako
princip totální a nedelitelnou suverenitu národních státu nad
obcany, kterí v nich zijí. Ve federaci je perspektiva úplne jiná.
Principem federálního rešení je, ze suverenita je tam rozdelená,
sdílená. *Tento zpusob myšlení však byl z vedomí verejnosti zcela
vytlacen poté, co se vlády ujaly socialistické a kolektivistické
myšlenky. Výsledkem bylo nekritické prijímání nevyhnutelnosti
monolitického a centrálního rízení všech ekonomických a
spolecenských vztahu. V duchovním stavu post-socialistické Evropy,
který, jak se zdá, se zacíná v Evrope i jinde vynorovat, *je
federální unie Evropy reálnou mozností.* S verejnými institucemi
skutecne federálního typu uz není duvod mít strach ze sjednoceného
Nemecka. *Kdyz Ústava evropské federální unie efektivne zajistí, ze
kazdá politická entita, at´ uz jakkoli veliká, malá nebo velká,
zustane otevrená vuci silám konkurence, které pusobí na území celé
Evropy a pres vnitrní hranice, *proc by meli mít napr. Portugalci strach
z relativní velikosti své zeme vzhledem k Nemecku?
Myslím si, ze se evropská federální unie utvorí behem 90.let a bude
mít dostatecné ústavní záruky, aby se zabránilo vzniku politického
typu monolitické Evropy s ústrední politickou entitou, která by
prevzala kontrolní a rídící funkce charakteristické pro socialistické
kolektivistické rezimy. Existující národní entity uz nebudou
redukovány na statut provincních správních okrsku nebo mít podrízené
postavení. Ti, co predvídali, ze všechny zmeny smerem k federální
unii budou nutne znamenat, ze bruselská byrokracie zredukuje národní
politické aktéry na podrízené, se mýlí.Od centrální politiky
v Evrope s federální strukturou se bude pozadovat, aby *vytvárela,
rozvíjela a udrzovala klima všeobecné neduvery vuci pohnutkám
politických aktéru a fungování institucí na všech úrovních*.
Obcané Evropy se nakonec budou jiste cítit Evropany, to však neznamená,
ze uz nebudou myslet britsky, francouzsky, nemecky nebo italsky. Brusel
jako hlavní mesto federace zacne být spíše necím jako je švýcarský
Bern nez postnapoleonská Paríz.
Je docela dobre mozné, ze moje predpoved je sporná. Jestli se stoupenci
unie úplne nezbaví pozustatku ciste socialistické neschponosti chápat,
ze *síly konkurence plodí efektivnost jak na trzích produktu, tak mezi
politickými entitami federálního systému,* je tu riziko, ze zesílí
nocní mura bruselizace, která je totálne neprijatelná pro ty, kterí
nejsou ochotni ustoupit ani o píd z národní suverenity. Podceňovat se
také nesmí ani síla pokušení, které nabídnou eventuelní evropské
byrokratické instituce lovcum privilegií. Prílišná reglementace a
rízení na úrovni Evropy, nucené sjednocování daní, to vše prirozene
znicí výhody slibované ekonomickou integrací. Nezdar celého pokusu
vyústí do snahy národních jednotek uniknout z unie, pokud se vubec
podarí, aby federace vznikla. Návrat do stavu pred rokem 1990 by byl
scénárem prohry.
Sepsat podrobne ústavu skutecné evropské federace je úzasný úkol.
Trvám na ton, ze prílezitost tu je. Situace je zralá. *Evropa ceká na
svého Jamese Madisona, který by chápal ústavnost ekonomické teorie
konkurence *a byl zároveň plne zasvecen do jemností presvedcování a
komunikování, který by rozumel vyjednávání a kompromisum nezbytným
pro dosazení dohody mezi zájmy zpocátku zdánlive rozbíhavými.
Evropané se potrebují presvedcit, ze *utvorení federace pomocí ústavy
je prílezitost, z níz budou tezit všichni*. Je treba, aby Evropané,
vcetne Jamese Madisona 90. let, umeli rozpoznat, jak jsou jim svetové
dejiny nakloneny.
Z francouzštiny prelozil, zkrátil a upravil
Tomáš Jezek
http://www.menejstatu.sk/ako-sa-j-buchanan-pozeral-na-eu-v-roku-1990/
↧